15. 4. 2019

Inferium



... Lidé spáchají zlo tak veliké, že to ani nebeská blána neunese...


Autor: Roman Bureš
Nakladatel: Epocha
Rok vydání: 2019
Počet stran: 408



Můj názor:

Tahle novinka s lákavě brakovou obálkou měla u mě od začátku náročnou pozici. Vybrala jsem si ji kvůli prostředí, ve kterém se odehrává. Od Asfaltu totiž neustále čekám na knihu, jejíž pojetí pekla mě dostane na kolena úplně stejně, jako to dokázal se svým peklem Kopřiva. Tak schválně, povedlo se to Inferiu?


Život v pekle je až překvapivě poklidný. Od té doby, co strašné kastovní války skončily, zažívá sjednocené Inferium bohatá a úrodná léta. 
Z hlavního (a jediného) města Pandemonia se stala životem kypící metropole a ani méně honosný venkov si nemá na co stěžovat. Život na farmách se zjednodušil po té, co se začalo líhnout více dobytka. Doslova by se dalo říct, že i na dříve neúrodných farmách dnes kopnete do země a máte člověka. Člověk je v pekle užitkové zvíře. Pracuje, tahá vozy, je chovaný na maso…  Není divu, že díky jejich nadbytku mají démoni časy hojnosti.

Lidem se v pekle moc dobře nedaří. Většina z nich (hlavně nově vylíhnutí) ani netuší, čím si ho zasloužili a za co mají tak moc trpět. Celé dny dřou, o hladu a žízni – protože oni v pekle nemohou jíst, i kdyby chtěli – a odměnou jim za to je ztráta tělesných částí, které si občas démoni uříznou k jídlu. Lidina je totiž vynikající pokrm a čím větší hříšník, tím chutnější sousta poskytuje a tím déle vydrží. Ale bez obav! Všechno doroste, takže utrpení může být v pravdě nekonečné. A co se dělo se samičkami člověka nechtějte raději ani vědět.

Život v pekle démonům plyne v pohodlí, hojnosti na farmách a městských radovánkách. Pak se ale stane věc, kterou předpovědělo staré proroctví. Díky zvědavosti jistého mladého démona se nebeská blána protrhne a svět se propojí se světem lidí. 
K démonské smůle nahoře zrovna probíhá druhá světová válka a nacističtí pohlaváři, zlákaní možností ovládnout peklo, se pouští do blitzkriegu na území démonů. Jsou odhodlaní, po zuby ozbrojení a všehoschopní. Jediný protivník, který se jim může postavit, je Satanovo vojsko.


Pan autor si pro svůj příběh zvolil hned několik hlavních postav. 
Zástupce říše Inferium tvoří Samael, démon, jehož neposedná zvědavost způsobí vpád okupačních vojsk. Samael je farmář a taky dobrodruh, i když si to o sobě nikdy nemyslel. Jeho přítelkyně Lilith pochází z vysoké pekelné šlechty a se Samaelem se poznali na studiích v Pandemoniu.

V pekle se vyskytuje také další z „hrdinů“. Je to člověk Gerhart, který už na zemi zemřel a byl vyhrabán na Samaelově farmě. Vůbec nechápe, proč v pekle je, protože on je přece slušný Němec. Úředník. Nikdy přece nespáchal nic strašného, dával jen razítka… A teď trpí.

Když se děj knihy přesune do lidského světa, poznala jsem Rónana. Ten žije na zemi už dlouho, snad nějakých šestnáct století. Je to docela slušňák, pouze se sklonem k prohánění sukní. Jinak chce mít spíš svůj klid a snaží se hlavně nezaplést do záležitostí lidí, toho už za život užil dost. Ke své škodě má ale dobré srdce a kvůli němu se dostane přímo do „oka hurikánu“.

Posledním zástupcem pekla na zemi je velitel jednotky Waffen SS major Saks. Právě tento muž je pověřený vedením invaze do pekla. Poslouchá rozkazy a dělá, co se mu řekne. Pracuje na dobití pekla všemi prostředky. Musí. Na vlastní oči totiž vidí, co se s ním stane, jestli po jeho smrti bude vládnout peklu stále démoní národ.

Krom hlavních postav jsem potkala také velké množství zajímavých vedlejších aktérů, z nichž mě zaujal hlavně Satan, který byl veliký sympaťák. Mezi největší grázly patřil sám Himmler.

Děj byl trochu popisnější, obzvlášť pokud srovnávám s již zmíněným Asfaltem, který byl spíš akční brakovkou. Inferium oproti tomu daleko více sází i na příběh, zajímavé osudy postav a nestaví do popředí hlavně střelbu a potoky krve.

Moc se mi líbil střet obou civilizací, ke kterému v příběhu došlo. 
To překvapení, když démoni zjistili, že lidi nejsou jen jakýsi dobytek. Že jedí, oblékají se, mluví. Dokonce se brání a to velmi účinně. A také že dokážou být pěkní parchanti. Kdo by to do těch tupých tvorů řekl? 
A když jednotky SS proniknuvší do pekla objevovaly život démonů, měly se také čemu divit. Hlavně když jim došlo, co za svět se chystají zabrat. Oproti náckům, kteří prostě bojovali všemi prostředky, měli démoni cosi jako bojový kodex a možná i díky tomu vyznívali spíš jako kladné postavy. 
Pan Bureš ve svém démoním světě stvořil celou novou rasu, která byla svým stylem života hodně podobná lidem. Na jedné straně město – vrchol kultury a bohatství a na druhé straně farmy a malé vesničky téměř westernového charakteru. A život v nich byl skoro jako život na zemi.

Příběh ze začátku plynul hodně klidně. Bylo nutné poznat všechny hlavní postavy a především zvláštnosti života v Inferiu. 
Po té, co do Satanovy říše pronikli první nacisté, se najednou věci daly do pohybu. Na jedné straně byla postupující ofenziva a na straně druhé démonská armáda, která se postavila na odpor, i když pro ně bylo těžké uvěřit, že budou mít co do činění se „vzpourou dobytka“. Vše bylo sledováno z obou stran – útočníků i napadených. Popis dobývání a bojů pro mě byl jednou z nejzajímavějších věcí na příběhu. Démoni mi při boji připomněli spartských 300.

Oceňuji, že pan autor proti démonům postavil zrovna nácky. Neumím si představit žádnou lepší mocnost, které bych přála v pekle dramatickou porážku. A srovnání života démonů a nacistů… No upřímně, hrůza druhé světové války a skutky nacistů mi připadala daleko strašnější než to, co se v pekle dělo s hříšníky. Pan autor uměl krásně zobrazit i alibismus nácků. Takové to: Já jen poslouchal rozkazy. Já jen dával razítka na papíry, peklo si nezasloužím. Tu největší nacistickou hrůzu jsem v knize měla přímo z první ruky.

I když jde hlavně o válku, není příběh jen o tom. Dějové linie sledovaly i nevojenský život, těžkosti mocných i každodenní dřinu obyčejných – samozřejmě v souvislosti s příběhem. Pan autor do knihy slepé odbočky a zbytečnou omáčku necpe. 
Krásně zobrazena byla i hrůza a nesmyslná brutalita činů, které lidé páchají proti sobě a jsou v podstatě nepoučitelní. Násilí není popisováno s podrobnostmi, které jsou v podobných knihách obvyklé. Na přehnaně krvavé detaily se nehraje. Spíš je zdůrazněna syrovost toho všeho překvapivě nekomplikovaným popisem, který ale bohatě dostačuje, aby si člověk představil podrobně, co se děje. Pan autor dokáže psát tak, že na vyvolání husí kůže a napětí nepotřebuje hromadu přívlastků. Po celou dobu čtení jsem si říkala, které ze dvou představených pekel bylo horší. Odpověď nakonec nebyla tak těžká.

Celkově tedy můžu říct, že jsem velmi spokojená. Nedostala jsem sice peklo, jaké bylo v Asfaltu, ale jiné, stejně skvělé. Kniha byla neodolatelně čtivá a já se k ní ráda vrátím.



Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde. Ukázka k nahlédnutí pochopitelně nechybí.




Anotace:

Existuje peklo? Co se v něm s hříšníky vlastně děje a za jak velká či malá provinění se tam dostanete? A odkud se v Inferiu bere ten dobytek, který rodí země a ze kterého démoni podle chuti odkrajují kusy masa, a to znovu dorůstá, dobytek, který jen bučí a bez odpočinku vykonává tvrdou práci?
V pekelné říši Inferium zazní proroctví, které tvrdí, že lidé spáchají zlo tak veliké, že to ani nebe neunese. Démoni ho však neberou vážně – navíc ani netuší, že jejich dobytek jsou nějací hříšníci. Co by asi tak mohli spáchat? Když je však protržena nebeská blána a ze zemského povrchu se do Inferia nahrnou lidé jako rozzuření sršni, prastarý pekelný řád se otřásá v základech.
Dokáže satanova legie porazit Waffen-SS?
Inferium je napínavý akční román o střetu dvou civilizací, z nichž každá má úplně jiný pohled na svět.

Žádné komentáře: