Drak bere vše

Autor: Hanina Veselá
Nakladatel: Mytago
Rok vydání: 2015
Počet stran: 552

Můj názor:

Po tom, jak moc se mi líbila kniha Krev teče vždycky červená (článek zde), jsem ráda využila nabídku paní Veselé a přečetla si další z knih o telepatce Magnolii. A protože můj požadavek byl „Víc Zvina!“, začala jsem s knihou Drak bere vše.

S Magnolií jsem se setkala hned na začátku, kdy se chystala splnit úkol pro jistého mocného pána, v jehož službách se momentálně nachází, a díky předmětu, který na této výpravě získá, se nechtěně dostane do dávno zapomenutého, už vlastně spíš mytického arvedanského města Thurg. 

Bohužel cesta odtud není úplně jednoduchá, protože město je toho času uzavřeno v obrazu, který je zároveň cestou dovnitř. Jednosměrnou cestou. Dalo by se říct, že pro naprostou většinu lidí možnost úniku neexistuje. 

Magnolie naštěstí není v Thurgu sama. Se skupinou „přátel“ se pokusí odtud dostat. Samozřejmě to nebude jen tak a všichni budou mít dost co dělat, aby jim hlava zůstala na krku. Proti nim totiž stojí něco (někdo?), co se pokouší dostat za bezpečné městské hradby a má to vlastní plány, ve kterých Magnolie ani její skupina nemají místo.

…

Jako rámec příběhu slouží opět RPG svět Asterion, který já sama sice podrobně neznám, ale paní autorka nabízí i v této knize bohatou exkurzi do jeho rozmanitých částí. Většina příběhu se odehrává v Thurgu, i když jsem nezůstala ochuzená ani o jiné lokace. Kniha je opět pořádná bichlice, ale vůbec jsem si toho nevšimla, protože se čte opravdu plynule a bez problémů.

Oproti Krvi je zde Magnolie jedinou hlavní hrdinkou a vypravěčkou příběhu. Všechno jsem viděla jejíma očima a mohla si pořádně vychutnat její myšlenky a jedovaté komentáře. 

Její způsob uvažování se mi líbí a Magniny poznámky mě dokážou pobavit. Baví mě její dost přizpůsobivá morálka a zásady a trochu zbrklá povaha. A taky její výběr milenců – jak se říká, není grázla, kterého by jí nepřišili. 

Co se také nezměnilo je Magnoliina neuvěřitelná schopnost zamotat se, tak nějak mimochodem, do pořádného průšvihu. A přitom na počátku stálo něco, co by se dalo nazvat téměř dobrým skutkem. Prostě jen odnesla věc, která trápila jistou démonickou megachobotnicovitou bohyni Sandol Kah:).

Magnolie samozřejmě není v příběhu sama. Paní autorka ji doplnila zajímavou sestavou spolupracovníků. Kupodivu musím říct, že jsem si sedla se všemi. Ať už s nekromantkou Delcante, Kibergovým katem Hajmónem nebo s Lysandrem er Thurgem, synkem vládnoucího thurgského rodu. A samozřejmě je tu hlavně Zvin, o němž jsem se toho dozvěděla docela dost. Konečně se trochu poodkryl závoj jeho minulosti a zjistila jsem, kdo byl před tím, než se stal arcimágem Zvinem.

Na postavách je zajímavá (nejen) jedna věc – všichni jsou to hrozní zmetci. Sobečtí grázlíci, kteří se nestydí hrát si jen za vlastní prospěch. Vůbec se s tím netají a nemají potřebu se nějak pokrytecky obhajovat. 

A ono to skvěle funguje. 

Postavy jsem si oblíbila a jejich přístup k životu si při čtení neuvěřitelně užívám. Samozřejmě tím nechci říct, že by hrdinové nikdy neudělali nic, co by připomínalo dobrý skutek nebo nesobecky motivovaný čin pro záchranu bližního svého. Nakonec se většinou ukáže, že za tím stejně bylo něco, co jim přineslo prospěch. Obecně bych řekla, že jsou postavy velmi dobře propracované, živoucí a uvěřitelné. Nikdy si nemůžete být jistí, co od nich čekat. Je dobré vědět, že i parchant může být sympaťák.

Paní autorka dokázala opět kočírovat zápletku, kterou si hodila na krk a to poměrně s lehkostí. Přes to, že se pořád něco dělo a jedna pleticha střídala druhou, všechno bylo pěkně logické a hezky to navazovalo. Osobně mám ráda, když se v ději vynořují křivdy minulosti a věky zakořeněná nenávist, které doženou hlavní hrdiny a donutí je platit za hříchy mládí. 

A vzhledem k tomu, že kupříkladu Zvinovo mládí se odehrálo poměrně dávno, má za co platit a paní autorka mu to dává pořádně sežrat. Já jen pořád netuším, jestli je to vážně takový hajzl nebo je v podstatě dobrá duše. Mám trochu pocit, že je takový, jak se mu to zrovna hodí.

V knize se nešetřilo nejen akcí, ale ani zábavnými scénami. Nechybí erotika ani krvavé a násilné scény, které by člověk tak nějak čekal, vzhledem k tomu jaké záliby má pan Hajmón, Kirbegův kat. Ani erotiky ani násilí však není tolik, abych se od knihy znechuceně odvracela.

Na stránkách mě čekala i pořádně zamotaná směsice rodinných vztahů, lásek, nenávistí a potíží s tím spojených. Paní autorka to umí šikovně zaplést do akčních scén a okořenit příjemným humorem. Nechybí ani dostatečná porce magie, tajemství a skvěle popsaného prostředí. 

Pokud máte chuť na tohle všechno, přečtěte si Drak bere vše.

Za laskavé poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji paní Veselé. Její web můžete navštívit zde. 

P.S.: Vůbec to není tak, že bych byla posedlá Zvinem, jak to podle článku vypadá. je prostě zajímavou postavou. Ta jeho povahová dvojakost je okouzlující.

P.P.S.: Víc Zvina! :D


Anotace:

Magnólie – telepatka, pro niž špinavá tajemství druhých nejsou žádné tabu. Plní delikátní úkoly pro různé pány a hojnými doušky užívá pozemských radostí.

Arcimág Zvin – její někdejší mentor a hlava všech telepatů. Málokdo ví, že kdysi nosil jiné jméno. Svou masku nesundal tak dlouho, že se pro něj život samotný stal jen hrou.

Oba již dlouho kráčí vlastní cestou, aniž by tušili, že osud je svede dohromady a navzdory vzájemným antipatiím donutí ke spolupráci. Zvinova partie je rozehrána v Thurgu, městě bílých zdí, dekadentních mágů a zdroje nesmírné moci, a vkladem nebude nic menšího než život.