Poslední číslo

Autor: Hayley Barker
Série: Poslední číslo (1. díl)
Edice: King Cool
Překlad: Kateřina Cardová
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2019
Počet stran: 432

Můj názor:

Děj popisovaný v knize Poslední číslo se odehrává v poměrně blízké budoucnosti – dokonce už za několik desítek let, v Anglii. Společenské uspořádání je ale od dnešního velmi odlišné. Lidé se dělí na Čisté a Dreky. Za Čistého je považován pouze etnický Brit a Drekové jsou všichni ostatní – přistěhovalci, míšenci…

Zatím co Čistí žijí v dostatku a pohodlí, Drekové jsou soustředěni v ghettech a nemají prakticky nic, kromě hladu, bídy a neustálého strachu o život. Jejich děti navíc čelí nebezpečí únosu. Kdyby se jim to stalo, budou součástí cirkusu. Oblíbené zábavy Čistých, kde jsou drekovské děti nuceny vystupovat v číslech, která jsou naprosto neuvěřitelná a smrtelně nebezpečná. A když drekovské dítě vystoupení nepřežije? No a? Je to jen Drek a navíc se alespoň diváci více pobaví, když budou sledovat smrt a utrpení v přímém přenosu.

Obě skupiny lidí se navzájem nenávidí. 

Čistým je už od mala vtloukáno do hlavy, že Drekové nejsou víc, než zvířata, nemají city, jsou divocí a špinaví, necítí bolest a jen číhají na to, kde by někoho zabili nebo okradli. Jsou využíváni na podřadnou práci a na krvavou zábavu. Zabít Dreka není zločinem, naopak je to bráno jako záslužný čin, protože tu špínu je přeci potřeba eliminovat. 

Proč nenávidí Drekové Čisté, je nejspíš dost jasné.

Cirkus právě přijíždí do hlavního města a show může začít!

…

Cirkus se objevil teprve několik let po vzniku ghett. Ze začátku to byl docela obyčejný cirkus, plný trénovaných Čistých artistů a umělců, dokud na některé nebezpečnější kousky nenajali pár Dreků. Když jeden z nich zemřel, byl kolem toho velký rozruch v novinách a na sociálních sítích. Ne ale ve všech ohledech negativní – ukázalo se, že spousta Čistých z toho má radost a že je cirkus najednou o to populárnější. Najali další Dreky a čísla byla čím dál tím nebezpečnější a smrtelné nehody čím dál častější. Čím víc smrtelných nehod, tím byl cirkus oblíbenější, a tak se rozrůstal a rozrůstal, až se z něho stal ten nejbohatší a nejúspěšnější cirkus na světě.    (Str. 55)

…

Nikdy by mě nenapadlo, že se ještě najde kniha, která mě dokáže vyvést z míry. A přece se našla. Poslední číslo vyniká nad jiné YA knihy svou nesmyslnou a neomezenou krutostí vůči jedné rase, která v knize vystupuje. I když rase ani tak ne. Spíš se jedná o skupinu obyvatel, kteří jsou svým etnickým původem bezcenní. Na toto téma už jsem četla hodně knih, ale skoro žádnému z autorů se nepovedlo věc zpracovat tak intenzivně, jako je tomu zde.

Děj se odehrává převážně v Cirkusu, kde jsem sledovala život akrobatky na visutém laně Hošiko, která byla jednou z vypravěček. Jako malá naivní holčička byla odvedena k cirkusu, ale její naivita už dávno vzala za své. V tuto chvíli je hlavní hvězdou představení, přezdívá se jí Kočka a lidi se na její vystoupení jen hrnou – protože čekají, kdy konečně spadne. Svoji nástupkyni už si vychovává a je tedy jen otázkou času, kdy bude pro principála cirkusu Silvia Sabatiniho bezcenná.

Druhým vypravěčem je Ben. Ten patří mezi Čisté a dokonce mezi nejvyšší vrstvy. Je synem Vivian Bainesové, ctižádostivé političky, která vede Ministerstvo pro kontrolu Dreků a je to bezcitná a nemilosrdná svině. Ben, byl vždycky poslušný syn, protože to tak pro něj bylo pohodlnější. Teď ale začíná o matčiných názorech pochybovat od chvíle, kdy shlédne cirkusové představení a dojde mu, že uspořádání jeho světa není nejspíš tak úplně v pořádku.

Kapitoly z pohledu obou vypravěčů se střídají a jsou velmi krátké a úderné. 

Zatímco s Hošiko jsem poznala tajemství a krutost cirkusu a živoření Dreků v něm, s Benem ten druhý život, ten, ze kterého všechno to špatné pochází. Paní autorka se vůbec s ničím nemaže. To jsem pochopila už od prvních stránek. Týrání, kterému jsou Drekové vystaveni je opravdu nemilosrdné a odporné. Dokonce už jejich označení je předurčovalo – nevím, jak jsou nazváni v originále, ale význam slova drek v češtině je jasný.

Moc se mi líbilo zpracování hlavní postavy Bena. Tím, jak zjišťoval pravdu a všechno mu postupně docházelo, byl velmi sympatický a věrohodný. Paní autorka z něj neudělala superhrdinu. Působil spíš dojmem mladého kluka, který se zbrkle a odvážně odhodlal jednat, aniž by úplně domyslel důsledky. Hošiko oproti němu byla jiná, tvrdá, otřískaná životem, opatrná a zvažující každý krok, aby nepoškodila sebe ani nikoho ze svých přátel. 

Oba museli sebrat veškerou odvahu, aby se dokázali se situací vypořádat. Svým způsobem byli nesvobodní oba a od začátku bylo jasné, že vyvléci se z okovů systému nebude snadné, pokud vůbec možné. 

Stejně tak komunita cirkusových Dreků byla dobře zvládnutá. Jejich beznaděj z toho, že věděli, jak dopadnou a zároveň odhodlání přežít každé další představení, bylo ohromující kombinací pocitů. Soudržnost skupiny byla nutností a zároveň jedinou možností přežití.

V knize je spousta šokujících momentů. Ani ne tak proto, že některé scény jsou plné násilí, protože nejsou popsané tak, aby zhnusili přes míru. Spíš je to tím, že proti násilí – často z vlastních řad, protože principál cirkusu je také Drek  - se staví scény, které jsou skoro až půvabné a jaksi podivně křehké. Když například Drekové drží večer obřad za mrtvého kamaráda, který zemře při představení. Nebo pocity Hošiko, když se postaví na lano nad vyprodanou arénou. A pak vždycky následuje nějaká hrůza a strhne vyprávění zpět do bídy drekovského života.

Láska samozřejmě v příběhu nechybí a vzhledem k politické situaci v knize má pochopitelně svoje následky nejen pro drekovskou dívku, ale i pro čistého chlapce, který za ni zaplatí hodně vysokou cenu. Pochopitelně jsem už od začátku věděla, kdo skončí s kým, to už se prostě tak nějak pozná a také je to naznačeno v anotaci :). Ani ve snu mě však nenapadlo, jak chce paní autorka zařídit, aby se potkali dva lidé, kteří mezi sebou nemají jen hloupé zábrany, ale nepřekonatelné společenské rozdíly. Navíc jsou oba ještě dětmi bez možnosti jakkoliv ovlivnit politickou situaci nebo pomoci tomu druhému. Jeden z nich je ještě k tomu otrokem, majetkem, který je pečlivě střežen. Většinou to hrdinové v YA knihách nemají tak moc těžké, jako tihle dva.

Nedá se říct, že by kniha byla úplně nepředvídatelná. Některé věci jsou jasné, ale pořád zůstává ostatní děj, který se naprosto odhadnout nedá. Hajzlové typu Sabatiniho a Bainesové jsou totiž naprosto všehoschopní a podporovaní systémem. Text je plný nebezpečí a krutosti, stejně jako přátelství a dobroty. Tohle mě dokázalo udržet u stránek téměř bez přerušení. Rychlé střídání vypravěčů a krátké kapitoly jen napomáhají už tak ukrutně dobré čtivosti.

Kniha patří v rámci žánru YA k tomu nejlepšímu, co jsem četla. Nápad je naprosto originální, prostředí cirkusu je zrůdným způsobem přitažlivé. A hlavně zde není k nalezení nic ze stokrát ohraných nápadů a žánrových klišé. Další díly si nenechám ujít, jsem sama zvědavá, jak se s nimi paní autorka popasuje.

Obrázek uloupen z FCB Knihy Dobrovský

Anotace:

Anglie, blízká budoucnost. Společnost je rozdělena na Čistou britskou rasu a Dreky, spodinu odsunutou do ghett, nucenou pracovat jen za nepoživatelnou stravu, a žijící v neustálém strachu, že jim ukradnou děti přímo z ulice a odvezou je do putovního cirkusu, aby tam vystupovaly v představeních, ve kterých jim noc co noc půjde o život. Hošiko je jedním z těch dětí, talentovaná dívenka, která se pohybuje po visutém laně jako kočka, jak se jí taky přezdívá. Ben se narodil na opačné straně, je Čistý a syn ambiciózní političky, zapřisáhlé nepřítelkyně Dreků. Jejich osudy se spojí v okamžiku, kdy Ben se svou rodinou navštíví cirkus a propadne kouzlu uhrančivé Kočky. Ani pro jednoho z nich už pak život nikdy nebude stejný, jako dřív.