...aneb jak jsem si zase jednou užila pohádku :)
Od autora jsem už jednu knihu četla. Byl to Epos o panáčkovi a to rozhodně není dětská kniha. Autorův styl mě ale bavil a byla jsem proto přesvědčená, že mě bude bavit i v pohádce. Zde navíc spojil síly s další autorkou, která mu vytvořila veršovanou polovinu knihy a s ilustrátorkou, která knihu doplnila pěknými obrázky.
Anotace:
Pohádka o princi, co nebyl ledajaký princ, o
princezně, jež nebyla ledajakou princeznou, a o strašlivém drakovi, který nebyl
ledajak strašlivý. Tradiční pohádka v netradičně pojaté knize, která nemá
konec, zato má dva začátky. Z jedné strany otevřete prozaickou verzi, z té
druhé se začtete do veršované. Obě pojednávají o
pojídání princezen, nicméně jsou stravitelné i pro vegetariány. Kromě zábavy v
knize naleznete i řadu ponaučení, a dokonce se můžete společně s drakem naučit
hrát šachy. A to se může hodit i rodičům. Vtipné, zábavné, poučné, originální.
…
Když jsem knihu vybalila z obálky, ještě jsem netušila, co držím v rukou. Anotaci jsem v paměti bohužel uloženou neměla – stáří, skleróza – znáte to! – a tak bylo v tu chvíli hodně příjemným překvapením, že je kniha oboustranná. Když jsem ji totiž otočila, našla jsem víc méně stejný příběh (až na pár detailů) od začátku – jen psaný ve verších. To mi připadalo jako dobrý nápad. I když verše nejsou z pochopitelných důvodů úplně dokonalé, spíš jde o jednoduché rýmování, rozhodně se jedná o zpestření. O něco víc se mi líbila prozaická část, ale jsem přesvědčená, že děti ocení obojí a rozdíl je bude bavit.
Druhým faktem, který jsem objevila až po otočení, byla skutečnost, že všitá záložka se rázem ocitla dole a konec jsem utopila ve vaně :)
Ale teď vážně!
O čem pohádka je?
Autor si vybral klasické téma, v němž princ musí zachránit princeznu, kterou unesl drak, a vysloužit si tím její ruku a půl království k tomu. K věci ale přistoupil poněkud odlišně v mnoha věcech.
Zaprvé – příběh byl bez omáčky, ovšem nikoli bez chuti. Autor vynechal všechny zbytečné věci a do příběhu jsem vstoupila ve chvíli, kdy statečný princ dorazí na zámek, aby oznámil králi, že mu tedy zachrání dceru ze spárů draka. A následuje rovnou akce – princ vyráží na cestu do dračí sloje.
Za druhé – tradice se musí dodržovat, to je jasné. Takže drak musí unést princeznu, král mu ji musí dát a princ ji zachraňuje. A to je k tradicím všechno, protože tady se věci ubírají trochu jiným směrem, což postupně vejde ve známost v průběhu děje. Drak navíc není žádné tupé zvíře vedené žravým pudem, ale inteligentní, v pravdě renesanční… člověk :D Budete zírat jaké obory lidské činnosti mu nejsou cizí.
Za třetí – pohádce nechyběl vtip a jistý druh šarmu v narážkách na skutečný svět, který bude při předčítání bavit i dospělého. Nechci nic prozradit, ať nepřijdete o vlastní zážitek z objevování. Snad jen to, že milovníky Červeného trpaslíka jedna scéna určitě potěší – uvidíte ji a dokonce uslyšíte :D Rozhodně čtení taky potěší milovníky slovních hříček, narážek a nevinných dvojsmyslů. Menším dětem bude možná potřeba něco málo vysvětlit, ale i kdyby se vám do toho nechtělo, pořád zůstane hezká pohádka – jen pro praktické účely: budoucím nadějným stavařům a architektům vysvětlete rozdíl mezi muří a můří nožkou.
Pohádka je to pořád pro děti, to nemusíte mít strach, ale garantuju, že se budou dobře bavit i dospělí. A dost tak bych tipla, že na mnoha řádcích i lépe, než děti.
Autor si umí pohrát se slovy tak, že i banální situace pobaví, ať už jde o zmíněné slovní hříčky nebo právě o nějaké nenápadné narážky a vtipné situace. Prakticky na každé stránce jsem našla něco vtipného. Ne sice takové síly, že bych se řechtala nahlas, ale pobavilo mě to, o tom žádná. Dokonce jsem se dočkala i několika netradičních a překvapivých zvratů, což bych od pohádky o osvobozování princezny nečekala. Pohádka je v mnoha směrech celkem moderní, ale ne takovým tím debilním woke způsobem. Spíš prostě autor vložil do děje věci ze současného života – to hlavně ve vtipnějších narážkách pro dospělé. Pro děti je tu několik povzbuzujících věcí a poučení na závěr sice uznává tradice, ale zároveň ukáže, že je dobré umět se rozhodnout i jinak a jít vlastní cestou bez předsudků, protože tak může začít něco dobrého, třeba pěkné, byť hodně netradiční přátelství. Prostě trvat na tradicích za každou cenu je často spíš nevýhodný nesmysl a jsou situace, kdy si otevřeným rozhovorem pomůžete víc, než dobře mířenou fackou.
V knize nechybí hezké ilustrace a některé je možné dokonce vybarvit vlastní rukou – to mi bohužel nevyšlo, protože jsem při té příležitosti zjistila, že nevlastním pastelky a kupovat se mi nechtějí. Dítě nicméně tuto možnost určitě ocení. Ačkoli do knih se obecně čmárati nemá, do této je to dokonce žádoucí.
Pohádka je dlouhá tak akorát. Pokud budete číst po kapitolách, vystačí na pár večerů. Pravděpodobně ale dopadnete jako já (jste-li bez dítěte) a přečtete ji tahem. Už jen proto, že styl psaní opravdu baví a udrží pozornost. A jako bonus můžete po dočtení s dětmi zkusit hrát šachy. O tom, jak hýbat figurkami budete mít jasnou představu :)
V této knize nebylo ublíženo žádným zvířatům. Ani nadpřirozeným :)
Za knihu moc děkuji autorovi. Zakoupit ji můžete třeba tady.
O knize:
Autor: Jaroslav Beznoska, Monika Tilečková
Ilustrace: Kateřina Valentová
Vydal: Lika klub
Rok vydání: 2025
Počet stran: 160
Další knihy autora na bloGu:
Žádné komentáře:
Okomentovat