Vita Nostra

Příběh, který je stejně krásný a tajemný, jako jeho obálka.

Autor: Marina a Sergej Djačenko
Překlad: Konstantin Šindelář
Nakladatel: Fragment
Rok vydání: 2018
Počet stran: 448

Můj názor:

Kniha na mě udělala obrovský dojem. Tak obrovský, že jsem původně nechtěla sepisovat žádný článek, abych náhodou své nadšení z příběhu nepředala nějak divně. Teď, s hodně velkým odstupem, si snad můžu troufnout něco o knize říct.

Na poměry YA literatury, do kteréžto kategorie je příběh zařazen, je kniha dost odvážným počinem. Já osobně bych se ji nebála zařadit i do fantasy pro dospělé a myslím, že i dospělého a lecčím otřískaného čtenáře bude kniha bavit – velmi bavit. 

Fakt, že hlavní hrdinkou je mladá holka, která čerstvě nastupuje na vysokou školu, nebude vůbec vadit. Protože kromě tohoto faktu v ní není nic normálního, okoukaného a obyčejného. Alexandřin život je také dost odlišný od života dívek v jejím věku.

…

Alexandra Samochinová je úplně obyčejná holka na prahu dospělosti, se sny a touhami, jaké takové holky mají. Tedy alespoň na začátku knihy. 

Zrovna, když tráví s matkou prázdniny u moře, se normální běh věcí úplně otočí. Saša si všimne, že podezřele často naráží různě po městě na určitého člověka. Skoro by se zdálo, že ji pronásleduje a Saša z něj začíná být vyděšená. Když se mu s ní konečně podaří navázat kontakt, všechno začíná být ještě strašidelnější. 

Od muže dostává první divný úkol a jeho plnění je vynuceno čímsi, co se klidně dá považovat za výhružku. Saša s jakýmsi nevysvětlitelným pocitem strachu úkol plní a po návratu domů dostává další. Za plnění úkolu je odměněna a za nesplnění přichází trest.

Po delší době je přijata na školu, kterou nesmí odmítnout. Alespoň ten cizí muž jí tvrdí že nesmí a tak se vydává do města Torpa na Vysokou školu Speciálních technologií. Tam se bude učit… 

Hergot, čemu vlastně? Vždyť učivo vůbec nedává smysl!

…

Příběh je už od začátku strašlivě divný a teprve na konci jsem s úžasem zjistila, jak dokonale jasné všechno je. Autoři neprozradí naprosto nic. Všechno jsem zjišťovala postupně a dozvídala se to, jako bych i já byla Sašou a procházela tím vším. 

Nejdřív jsem nechápala, co se to vlastně studenti na škole učí. Celý začátek byl nepochopitelný – co se to děje, jaký smysl to má? Co je to za tajnou společnost, do které je škola vstupní branou? A postupně se všechno odhalovalo a vyplouvalo na povrch. Vším tím navíc prostupovala skvěle vybudovaná atmosféra tajemství a téměř hrůzy z neznámého a nejasného.

Atmosféra a krásný jazyk je to, co je na knize nejvíc okouzlující. 

Autoři mají bohatou fantazii a nebojí se ji využít. Děj má navíc úžasný spád i přes ty tajnosti, které autoři nadělají. Vlastně je to možná i díky nim, že je kniha tak skvěle čtivá a dokonale připoutá ke stránkám. Čtení mi úplně rozjasňovalo vnímání, jak jsem se snažila všechno pochopit a vstřebat. Postupně jsem měla takové to tušení, které se na konci částečně potvrdilo, ale na nic konkrétního jsem nepřišla. Autoři nechávají pro své čtenáře dostatek prostoru, aby si procítili ono podivno a vychutnali objevování neznámého.

Saša je pro tento typ „studia“ ideální kandidátkou. Je svědomitá, pilná a zodpovědná. Odhodlaná uspět za každou cenu. Trošku samotářka. Navíc je notorický dříč a na věci prostě maká už z principu. Neúspěch nepřipustí hlavně sama před sebou. 

Postupem času se ukazuje, že je jakýmsi způsobem výjimečná a mezi studenty zaujme výsadní postavení. Trochu ji to vydělí z kolektivu. Postupně, jak se začnou rozvíjet její dovednosti a ukazuje se její důležitost, nabývá všechno na doslova okouzlujícím významu. Kdybych byla na jejím místě, nevěděla bych, jestli se bát, nebo si užívat ty úžasné a trochu strašidelné nové věci. Jsem strašně zvědavá, kam všechno povede.

Studenti zvládají učivo více či méně úspěšně a všechny tyhle – dalo by se říct klasické – studentské problémy, jsou v knize zachyceny. Přijde řada na přátelství, vzájemnou pomoc, mejdany na koleji, nenávist, žárlivost na úspěchy druhých, vzestupy a pády a také na lásku. Saša se svým studiem a poznáváním nového světa víc a víc odděluje od původní rodiny a i toto je v knize popsáno. Své původní rodině je navíc postupně i trochu nebezpečná a tak se do světa „za světem“ přesouvá víc a víc. Knize nechybí ani lehká romantika prvních lásek, ale není nijak přehnaná, takže ti, kteří to neoblibují, nemusí mít strach.

Na konci jsem zjistila, že vlastně pořád nevím, na co jsem přišla :) 

Ano, vím už, co Saša studovala, v čem spočívá její výjimečnost. Stále ale nevím proč to všechno. Co ohrožuje svět lidí? Jak a před čím mají studenti chránit a jakým způsobem bojují? Kam se přesunou po dokončení studia? A k čemu jim bude jejich specializace? 

Otázek si nechali autoři více než dost a já doufám, že si Fragment pospíší s dalším dílem - snad skutečně bude. Mám nějaké teorie, ale v tomhle příběhu se mohou ukázat jako slepá ulička.

Atmosféra, tajemství, skvělý vypravěčský styl – to jsou tři věci, které knihu charakterizují. Nechala jsem se okouzlit, nemohla se odtrhnout a chci víc! Podle mě budou jen dva typy čtenářů – ti, co knihu nepochopí a nepřijmou a pak ti, kteří ji budou milovat. Bohužel je to jedna z knih, která se prostě musí zažít, takže vám neřeknu, kam patříte vy. Každopádně doporučuji se o zážitek z tohoto příběhu nepřipravit.

Anotace:

Krásná, bizarní a šokující fantasy! Studovat na vysoké je snem každého středoškoláka. Alexandra ale na Vysokou školu speciálních technologií nastoupila nedobrovolně. Škola v zapadlém provinčním městečku je totiž obestřena tajemnem a z toho, co se kolem ní děje, jde strach. Stejně jako z muže v černých brýlích který ji do školy přivedl a nutí ji plnit prazvláštní úkoly, kvůli nimž se stále hlouběji propadá do světa na hony vzdáleného běžné lidské realitě. Proč byla ona a její spolužáci vybráni? Proč se musejí učit nazpaměť tuny nesmyslných textů? A proč ti, kteří neuspějí u zkoušek, beze stopy mizí?