Domácí svíčky ze zbytků vosku

...aneb moje první pokusy 

Jednou to přijít muselo. I takový manuálně-tvůrčí levoručec jako já s nechutí k domácí výrobě čehokoliv, krom nakládaných hermelínů, podlehl tlaku doby a pustil se do domácí výroby svíček.

Miluju svíčky při jakékoliv psací činnosti, kterou dělám poměrně často a taky v koupelně při koupání  a vůbec tak nějak při kdečem.

Důvody, které mě k domácí výrobě dotlačily, jsou tedy v podstatě jednoduché. Výše zmíněné nutkání pálit doma neustále nějaké svíčky, cena již hotových svic na trhu, větší množství prázdných nádobek od vyhořelých svíček a stejně velké množství jejich nespálených pozůstatků v krabici. Z nějakého důvodu jsem totiž zbytky vosků nevyhazovala. A taky je to celkem jednoduchá činnost, ne jako háčkování nebo podobné hrůzostrašné věci.

Co jsem si nachystala:

•           Nádobky od svíček. Lepší jsou ty tlustší, aby horkem nepraskly. Když už v nich jednou svíčka byla, nejspíš to neudělají. Ty moje vydržely. To je dobře, v opačném případě bych ten horký vosk loupala z linky ještě teď.
•           Zbytky vosku nebo pytel nového vosku z obchodu. Zbytků na jednu svíčku je potřeba překvapivě hodně, tak doporučuji mít po ruce ten pytel, pokud nemáte opravdu velké domácí zásoby. Pokud jste svíčkový maniak, pravděpodobně máte :).
•          Knoty. Já jsem koupila už hotové, vsazené do plíšků. Mají je ve výtvarných potřebách za pár drobných a v různých délkách.
•           Nerezovou džezvu na kafe s nálevkou. Seženete do stovky v domácích potřebách. Doporučuju pořídit nějakou jen na to, vosk má tendenci ji oblemcat a zaschnout na ní. Kafe už by z ní nejspíš nechutnalo tak, jako před tím :).
•           Noviny, kterýma jsem podložila místo činu. Pozor! Toto je důležitý bod.

Postup akce:

Nejdřív jsem si nachystala do nádobek na budoucí svíčku knot. 

Kápla jsem na dno trochu vosku z čajovky a připlácla jsem ho k tomu. Trpěla jsem naivní představou začátečníka, že tam zůstane. On zůstane, ale…

Pak jsem naházela do nerezové konvičky zbytky vosku, dala vařit v hrnci vodu a v tom jsem máčela ubohou konvičku, dokud se vosk nerozpustil. Netrvá to nijak dlouho. Doporučuju rozpouštět menší kousky, rychleji tají a s konvičkou trochu kvrdlat, taky to pak jde rychleji. Pokud nemá konvička plastové držadlo, hodí se chňapka.

Když se vosk rozpustil, nalila jsem ho do první pokusné svíčkové nádobky – pozůstatku voňavé svíčky z IKEA. Na nádobce můžou být klidně zbytky vosku z dřívějška. Rozpustí se a splynou s novým voskem. Jen si pohlídejte, aby měly stejnou barvu, pokud nechcete mžouratou svíčku.

Horký vosk je tedy v nové nádobce.

A první chyby:

•           Když lejete vosk, nechrstněte ho tam všechen až nahoru. Plíšek, ve kterém knot drží, se vám pak odlepí a putuje k hladině. Toto mi v mém tvůrčím zápalu bohužel nedošlo.
•          Z toho plyne druhá chyba. Nehrabejte na knotek prackama, pokroutíte ho a stejně ho zpět nepřilepíte. V horkém vosku se kroutí a ke dnu se mu nechce. A hlavně už ho nenarovnáte. Zatuhne vám ve vosku vlnitý. Když se vám to stane, je lepší svíčku zrušit, obětovat jeden knot a začít znova. Srovnat to jde opravdu blbě a perfektně rovné a uprostřed už to nikdy nebude – zkoušela jsem to.

První poznatky z chyb plynoucí:

•           U druhého pokusu jsem nalila do základu vždy jen trochu vosku a knotek se ode dna neodlepil. Počkala jsem, až více zatuhlo (cca pět minut) a nalila další vrstvu. Pak ještě jednu a mohla jsem dolít do zbytku, pak už se knotek ani nehne. Vosk se krásně spojí, ani bublinky nezůstanou. Napadlo mě, že takto zkusím i různobarevné vrstvy vosku.
•           Aby knotek držel rovně a nesahalo se na něj, zaklínila jsem ho mezi dvě kávové lžičky. Držel perfektně. Nehrozilo, že ho rukou vytrhnu z plíšku, ani že s ním pohnu na stranu.

Neuvěřitelné voskové záhady, fakta a pozorování:

Nechápu jak je to možné, ale vosk nějak provzlínal konvičkou (?!) a když zchladla, byla vrstvička i zvenčí. Nevadí, oškrábala jsem ji a použiju příště.

Vosk je mastný jak hrom, takže jsem ráda, že jsem nezapomněla na noviny. Ono i při velké opatrnosti kápne někdy vedle.

Zpětně mi došlo, že by bývalo lepší otevřít si na to okno, možná by mi nesmrděl vosk až v ložnici. Svíčky po zalití tuhly kupodivu docela rychle, ale smrádek se drží dlouho.

Pokud používáte zbytkový vosk, připravte se na to, že bude plný binčusu různého druhu. Zbytků knotu, kterých si nevšimnete, dokud se vosk nerozpustí, černé tečky popela z vyhořelých knotů a podobně. Binec se naštěstí drží u dna, když teda budete nalévat pomalu, v nové svíčce nebude. Jen ho pak nezapomeňte odstranit z konvičky.

Vydržte to a nesahejte na hotové svíčky, dokud opravdu nezatuhnou. Potom je dobré trochu srovnat horní hladinu, pokud ji chcete mít rovnou. Nevím proč, ale okolo knotku se vytvoří důlek nebo kopeček. Postupně, jak vosk bude tuhnout, bude se důlek zvětšovat, kopečky zmizí :). Stačí dolít trochu horkého vosku a srovná se to. Nemyslím, že na tom až tak záleží, svíčka bude hořet i s dolíkem, spíš mám obavu, aby se pak netopil knot.

Nakonec ustřihněte přebytečný knot - ale až po dolití vosku a srovnání hladiny, ať má pak dostatečnou délku a prostor k hoření. A nezapomeňte svíčky vyfotit na prkýnku v peřinách :D

A užijte si zapalování těch vlastních! Jsou ještě lepší, dokonalejší a úžasnější, než ty kupované :).