První slovo platí

 

V tomto případě bylo rozhodnutí číst či nečíst dost snadné. Po přečtení anotace a ukázky mi bylo jasné, že číst je správně :) Očekávala jsem napínavý příběh, plný záhad a věcí, které nejsou takové, jak se na první pohled jeví. Takový, který nadchne moji zvědavost a nedovolí mi odtrhnout se od čtení. A přesně to jsem taky dostala.

 

Anotace:

Evie Porterová má všechno, co by si milá jižanská dívka mohla přát: dokonalého, starostlivého přítele, dům s bílým plotem a zahradou, přátele. Má to jediný háček: Evie Porterová neexistuje. Jako první se dozví novou identitu: Evie Porterová. K tomu jí její tajemný šéf pan Smith přidělí místo a Evie si o městě a lidech, kteří tu žijí, zjistí všechno, co potřebuje. Pak přijde na řadu cílová osoba: Ryan Sumner. Posledním dílkem skládačky je úkol.
Evie nezná skutečnou identitu pana Smithe, ale ví, že tenhle úkol bude jiný. Ryan se jí dostal pod kůži a ona si začíná představovat jiný život. Jenže zrovna teď nesmí udělat žádnou chybu – zvlášť po tom, co se stalo minule.
Ale hlavně proto, že se ve městě objevila její dvojnice s identitou, kterou Evie moc dobře zná – s jedinou identitou, kterou celý život pečlivě střežila. Jako by stála tváří v tvář sama sobě. Evie musí zůstat o krok napřed před svou minulostí a zároveň zajistit, aby před sebou vůbec ještě měla budoucnost. V sázce už nemůže být víc – ale Evie měla vždycky ráda výzvy...

 

…

 

Hlavní hrdinka knihy má nesmírně zajímavou a hodně nebezpečnou práci nacházející se dost za hranou zákona. Od velmi mladých let pracuje pro jistého pana Smithe, který je pro ni pouhým hlasem v telefonu a zadává jí práci. Nebezpečnou a s maximálním utajením. Vlastně je taková agentka Jejího Veličenstva na špatné straně zákona – to je rozhodně originální prvek.

Úkoly nikdy nejsou úplně snadné. Evelyn se musí stát na různě dlouhou dobu někým jiným, vetřít se do společnosti a přízně zamýšlené oběti a něco jí vzít – informace, nějaký majetek… prostě cokoli, co klienti pana Smithe požadují. Teď je jejím cílem jistý úspěšný muž s dobrou pověstí z menšího, spořádaného městečka. Evelyn pracuje na tom, aby byla v jeho blízkosti, ale zároveň začíná tušit, že se jí ona blízkost tentokrát dost vymyká z ruky. Život s Ryanem se jí líbí, on sám se jí líbí, a dokázala by si představit, že by takto žila trvale a opustila kvůli němu svůj starý život. Jenže její zaměstnání není z těch, odkud se snadno odchází po formální výpovědi a dortu na rozloučenou.

Práce pro pana Smitha je dost komplikovanou záležitostí už z povahy úkolů, které Evelyn dostává. Navíc, jak vyjde najevo, si někdy nemůže být ani jistá, co přesně má za úkol až do poslední chvíle nebo jestli se nejedná jen o zkoušku loajality, které ji zaměstnavatel podrobuje, aby ji pokoušel. Evelyn věděla, že pokud bude chtít někdy tuto práci opustit (nebo pokud zklame), bude to v černém pytli. Na první pohled prostě není pro E. cesty ven.

 

V průběhu vyprávění dějové linky aktuální mise, v níž Evelyn vede „život“ s Ryanem, se objevují i prostřihy do její minulosti. Z nich jsem zjistila, jak se k práci špionky/agentky/zlodějky dostala a prožila jsem s ní některé významné úkoly. Postupně se ukázalo, že vše spolu souvisí a každá jednotlivá kapitola z minulosti je důležitá pro současné a budoucí dění. Autorka vše propojila tak šikovně, že mi všechno důležité docházelo pomalu a postupně a setkalo se to přesně v ten pravý čas. Příjemné napětí při čtení jsem si tak užívala celou dobu. Taky se od začátku pěkně stupňovala zvědavost, jak to všechno nakonec bude a to mě bez problémů drželo u čtení – s každým novým odhalením byla zvědavost spíš větší :). Tajemství a intrik má kniha opravdu požehnaně a postupem čtení se ukazovalo, že všechno jsou jen dobře promyšlené plány navrstvené a překrývající jeden druhého a pečlivé a opatrné tahy na šachovnici po té, co svůj tah udělá soupeř. Při tomto šachovém mači s panem Smithem jde ale Evelyn o všechno – o svobodu a vlastně i o život.

 

V příběhu se proplétaly hojné a komplikované vazby mezi postavami, které mě bavilo sledovat. Nejednalo se pouze o Ryana, jeho přátele a obyvatele městečka, kde měla Evelyn hrát svou roli. V prostřizích z minulosti jsem poznala i jiné lidi, takové, kterým měla uškodit ale i ty, jimž pomohla. Ale pozor! U ní nikdy nešlo čistě o dobrou vůli. Při čtení je dobré nezapomínat, že Evelyn není hodná holka :) možná ale někdy byla a možná zase může být. Jednu vlastnost má ale určitě. Evelyn je chytrá umí si získat ne snad přímo přátele (i když to taky) ale i lidi, kteří jsou jí nějak zavázaní, a v pravý čas se jejich pomoc může hodit. Taky jsou tu ale lidi, kterým přes dobré vztahy a dluhy z minulosti věřit nemůže. Horší je, že často nebylo zřejmé, kteří přesně to jsou. V důsledku toho raději zcela nevěří nikomu, nebo téměř nikomu a není se čemu divit. Ani Ryan není úplně hodný kluk a ani náhodou nejsou bezúhonní lidé, s nimiž Evelyn zdánlivě přátelsky spolupracuje. Všichni mají svá tajemství a špatnosti, které chtějí udržet pod pokličkou. Navzdory tomu není vůbec těžké najít si k nim vztah a fandit jim. A užívat si ty špinavůstky, které autorka postupně vytahuje na světlo. Odhadování, co je kdo ve skutečnosti zač a jaká je jeho skutečná role v příběhu mě bavilo. Ne pokaždé byli neškodní ti, koho jsem za neškodné považovala.

Fascinující na popisovaných mezilidských vztazích bylo poznávání Evelyniných obětí a jejich okolí a vžívání se do nových rolí, organizace pana Smithe byla bezchybná mašinerie – říkala jsem si, jak to asi financuje – tolik lidí, technologií… Asi to byl vážně výnosný kšeft :). Evelyn se dlouhé roky učila od mistrů umění utajování identity i věcí, které podniká, intrikování, manipulace a plánování sto kroků dopředu. V kapitolách z minulosti jsem přihlížela všem jejím pokrokům, získávání zkušeností, úspěchům i prohrám. Líbilo se mi, že dost často musela bojovat i se sebou a sympatiím ke svým obětem. Zajímalo mě, která stránka u ní nakonec vyhraje.

 

Kniha je ve všech ohledech perfektně čtivá a napínavá. Všechno je důkladně promyšleno, takže se jednotlivé dílky skládačky autorce spojují v perfektní příběh, od kterého se nedá odtrhnout. Několikrát jsem si myslela, že už vím, kdo je pan Smith a na čem příběh stojí, ale autorka mě pokaždé svedla ze stopy. Nijak mi to nevadilo :) na odhalení jsem si klidně počkala až na závěr, protože čtení prostě stálo za to.

I když je důležitým prvkem příběhu vztah Evelyn k Ryanovi, není potřeba se obávat přepálené romantiky. O existenci citů mezi nimi a opravdovosti vztahu není možno pochybovat, ale zároveň se nedere do popředí a nekrade prostor thrillerové lince. Možná na pár okamžiků, kdy se Evelyn poprvé setkává s Ryanovými přáteli, připomíná příběh maloměšťácké vztahové drama, ale není to tak. To, že se příběh odehrává na malém městečku, kde si sousedi vidí do talíře a myslí si, že o všech vědí všechno, je pěkným rámcem pro špionské drama, které se lidem odehraje pod nosem, aniž by měli tušení…

Jediné, co bych asi mohla vytknout – a je to jen moje osobní peklo – je zdrobnění Evelynina jména. Mazlivé „Evie“ mi fakt lezlo krkem. Co už, no, prostě takto v angličtině zdrobňují :) Nic, co by podobně nepostiženým lidem pokazilo čtení :D.

 

Příběh byl pro mě překvapivě originální. Vůbec si nevzpomínám, že bych kdy četla něco podobného. Rozhodně patří k těm knihám, které si užijí i čtenáři, co žánr nijak nepreferují. Pokud jste z těch, kteří žánr mají rádi, určitě knihu nepřehlédněte. Bude se vám líbit!

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Na knihu a ukázku z ní můžete nakouknout sem.

 

O knize:

Autor: Ashley Elstonová

Překlad: Zdík Dušek

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 320

 

Operativec: Pravidlo tří zdrojů

 

Nejsem úplně čtenář, který by knihy špionážně thrillerového ražení vyloženě vyhledával. Na této mě nalákalo a zaujalo, že autor se dříve sám živil přesně tím, čím v knize hlavní hrdina. To dělalo tuto knihu v mých očích výjimečnou a říkala jsem si, že pokud je autor aspoň trochu zdatný vypravěč, bude stát čtení za to. Téma knihy rozhodně má potenciál!

 

Anotace:

Pravidlo tří zdrojů se odehrává na Středním východě a v České republice. Příběh popisuje rozsáhlou policejní a kontrašpionážní akci našich operativců a je plný napětí a intrik. Veškeré zločiny, které se dějí, připomínají ledovec v tom smyslu, že tu vetší část nikdy neuvidíte. Už jen proto, že ponořit se pod hladinu samo o sobě nic neřeší. A čím vetší špinavost hledáte, tím víc ji gauneři budou chtít utajit. Můžete se snažit, můžete mít i štěstí, ale najít ty správné informace nestačí. Když nesvedete přesvědčit ostatní, že případ, kterému jste na stopě, není jen bájením informátoru, byla vaše práce zbytečná. Místním Kurdům nemá David Prokop moc důvodů věřit, ale vypadá to, že by si díky nim mohl došlápnout na nebezpečného fundamentalistu. S lákavým případem v sobe probouzí pozapomenutou životní energii, která mu pomáhá bojovat se starými démony. David se brzy stává jen malým článkem v nepřehledné hře, kde vyhrát chce každý, ale hrát čestně jen málokdo.

 

…

 

Když si člověk představí špionážní či krimi román – nebo nějaký najde v knihkupectví, jedná se většinou o knihu z amerického, maximálně britského či severského prostředí. Ne že by domácí nebyly, ale těch zahraničních je prostě víc. Pravidlo tří zdrojů je výjimkou, která mě přilákala ke čtení – odehrává se totiž u nás, v českém prostředí. Také všichni ti Jamesové Bondové v literatuře nepůsobí úplně reálně, spíš to vypadá na první pohled jako hra. No, evidentně nemám v žánru nic moc načteno :) ale začala jsem dobře. U knihy, která je autentická tak jak jen může být – přímo osobními zkušenostmi autora.

 

Kniha mě od začátku překvapila zvláštním způsobem psaní. Trochu mi připomínala starší knihy a docela záhy jsem přišla na to, že mi použitý styl vyhovuje a k tomuto typu příběhu se dobře hodí. Styl byl spíš popisný, vypravěčský, než že by se vše posouvalo dopředu pomocí dialogů a na sebe se kupících akcí. Nicméně pozor! Akcí kniha začíná a to poměrně napínavou. Pak ale následuje spíš vyprávění, sledování pozadí samotného příběhu a spojování různých osudů, které se vzájemně mírně či hodně ovlivňují. Některé jednotlivé dějové linky začínají dávno před tím, než se odehrává samotný hlavní příběh Davida Prokopa a všechny se postupně (někdy i dost širokým obloukem) sbíhají, až se protnou. Nejdřív se mi kvůli tomu zdálo, že je v příběhu až moc lidí a nebylo úplně jasné, jak spolu všichni ti lidé souvisí. Autor totiž krom našich místních policistů a pár dalších lidí, kteří s nimi byli nějak očividně propojeni, sledoval i značné množství lidí ze středního východu, kteří na první pohled s příběhem nesouviseli nijak už jen proto, že jejich osudy, které jsem na stránkách sledovala, se odehrávali v minulosti docela vzdálené. Autor vše popisuje tak, že dává tušit, že ti lidé nepodstatní nejsou, jen je potřeba dočkat času…

Hlavní postava – David Prokop je nováčkem u brněnského útvaru, nikoli ovšem v branži. Zkušenosti už má a pravidla práce operativce má mít v malíčku. Docela mě tedy překvapil ve chvíli, kdy se nechal strhnout „loveckým pudem“ a porušil pravidlo ve své práci nejdůležitější (dokonce zmíněné v názvu knihy). Díky čemuž vlastně došlo k jedné z nejzajímavějších chvil v zápletce. Nemůžu nic prozradit, ale právě toto odhalení mi připadalo fakt úžasné. Navíc to hrdnu poněkud polidšťuje. Chybu prostě udělá každý, když už vidí hlavní výhru na dosah ruky. Až na toto drobné pochybení byl David spíš normální chlap a na desetibodové škále sympatií by si vybojoval slušnou sedmičku. Jak už je zřejmé, pracuje jako kriminalista-operativec. Tedy ten, který se snaží dopátrat informací o věcech, které by mohli ohrozit bezpečnost státu. Pracuje nejen s českými kolegy ale i s několika informátory z řad šmejdů maskovaných v tomto případě za slušné obchodníky.

Ačkoli se David zaměřuje hlavně na práci a s ženskými mu to v životě očividně moc nevychází, na stránkách si najde prostor i pro navázání nového vztahu. Není ale potřeba mít obavu z nějakých romantických záležitostí. Autor se na vztah dívá spíše „chlapsky“ a tak celá tato zápletka jen přirozeně patří k příběhu a dokonce v něm tento vztah má i další roli, nejen jako prostě vztah, aby hrdina někoho měl.

Na stránkách dostanou slovo i někteří Davidovi kolegové, dobří i ti méně, řekněme, morálně pevní. Stejně tak jsem se blíž poznala s některými východními aktéry příběhu. V tomto bodě musím autorovi přiznat talent přimět čtenáře, aby poznal danou postavu a pochopil její motivace a myšlení. Docílil toho právě oním představením minulosti postavy, třeba i o generaci zpět. Toto skvěle fungovalo hlavně u postav ze středního východu. Sympatie jim to sice nepřineslo, ale aspoň člověk více méně pochopil jejich naturel, byť právě ten se pochopení vzpírá ze všech sil.

Postavy tedy nemusí být na první pohled úplně sympatické a vlastně ani většinou nejsou, často spíš úplně naopak. Velmi snadno se pozná, kdo je tu ten kladný a kdo šmejd, ale i klaďasové jsou prostě lidi a mají své chyby a… řekněme způsoby. Líbilo se mi, že ani hlavní hrdina David Prokop nebyl v tomto směru nijak přikrášlený, že se autor nepokusil udělat z něj Mirka Dušína, ale nechal na stránkách ožít normálního chlapa. Tedy alespoň tak normálního, jak mu jeho práce umožnila být.

Parchanti a záporáci v této knize byli až nepříjemně opravdoví. Ona totiž je potíž v tom, že nepochybně opravdoví jsou, protože se prostě jen drží mentality a chování jistých lidí a to je bohužel realita našeho světa. Práce operativců tak místy připomínala boj s větrnými mlýny a kolikrát největší nepřítel se ukrýval i mezi blbci ve vlastních řadách. Úplně věřit se dalo málo komu. Některým (všem) „tamtěm“ věřit nešlo už ze zásady, protože účel pro ně evidentně světil prostředky a jejich morální kodex je dost odlišný od evropského. Navíc každé odhalené svinstvo je pořád jen špičkou ledovce a vede k hnoji mnohem hlubšímu, než do kterého by bylo milo šlápnout.

 

Děj se odehrává částečně v Brně a každý místňák nepochybně odhalí mnohé známé lokace a o to lépe si představí děj v hlavě. Další linky pak sledují osoby žijící v zapadlých a necivilizovaných dírách východního světa. To si lze kupodivu představit taky docela dobře, protože autor pěkně vystihuje na prostředí to podstatné. Rozdíl zde ale nebyl jen ve vnějším prostředí – tedy především v tom, že v dotčených zemích lidé znají převážně bídu, boj a válku, ale především v mentálním nastavení lidí, kteří na tom kterém místě žili a které kvůli bojům, válce a náboženským štváčům převzali do krve. Markantní rozdíly v pohledu na svět, životním stylu, myšlení, vzdělání, v chápání náboženství a ochoty k extrémním věcem zde byly dobře nastíněné. Autor dokázal popisem životních příběhů extrémistů poodhalit jejich motivy k činům v pravdě hrůzným a objasnit chybějící lidskost v jejich myšlení.

Dobře zpracované prostředí bylo i po stránce politické situace a historie zejména východních území. Věci, které jsem se tu dozvěděla o historii tamější části světa, mi jen ukázaly, jak by bylo důležité učit ve školách nejdříve moderní historii. Nikdy jsem se o tuto část dějin moc nezajímala a neznalost tohoto může zkreslit názory na spoustu věcí, co se dějí teď. V tomto ohledu je kniha taky hodnotná, předkládá holou realitu a historická fakta dobře stravitelným způsobem. Až mě překvapilo, jak mě to zaujalo a bavilo.

Asi není překvapení, že zde šlo především o válku mezi národy a etnickými skupinami a o náboženství. Všichni se tu podrážejí, využívají a vraždí navzájem, ať už se bojuje o území nebo o víru. Všichni jsou prostě nepřátelé a je nutno je zlikvidovat. Chytřejší nebo spíš vyčůranější pomocí náboženství manipulují ty bez formálního vzdělání. Náboženství má v knize velmi důležitou roli, ale to se není čemu divit, když jsou ve věci zapleteny východní země. Někdy se zdá, jako by tam ani nic jiného neexistovalo.

To, jak se tomu tématu autor věnuje, pomáhá pochopit to, proč je pro Davida a policii důležité chytit onoho fundamentalistu, který si to namířil do Čech. Ukazuje to, s čím mají tu čest a co by se nám tu potloukalo a jaké myšlenky a názory by to šířilo – jakou kulturu a životní styl by to dotáhlo s sebou a předalo dalším odhodlaným škodit. To dává celému ději větší napětí a naléhavost, skoro mrazivou. Hlavně když si člověk uvědomí, že to může být klidně realita a může se zrovna dít něco podobného.

 

Na knize oceňuji to, že se autor opravdu snažil přiblížit čtenáři všechny okolnosti, které vedli k současnému stavu a které formovali svět, z něhož „hrdinové“ knihy pocházejí a myšlení, které s sebou nesou. Ono historické okénko, které zdánlivě zpomalovalo děj, bylo v příběhu hodně důležité. Myslím, že se ho nemusí bát ani čtenáři, kteří se o podobné věci nezajímají.  Zpracováno je vše opravdu čtivě a v nezbytně nutné délce. Po této poklidnější vyprávěcí stření části následuje hodně akční – skoro filmový - závěr, který byl úplně parádní. Všechno se skvěle propojilo a konec byl pro mě v mnohém nečekaný.

Bavilo mě i to, jak autor nechal nahlédnout do zajímavého prostředí operativců – lovců informací. Ačkoli by všichni měli táhnout za jeden provaz proti společnému nepříteli, našel se i zde v zápletce prostor pro vyřizování osobních účtů a vzájemné nesympatie. Naťuknutí získávání informací a samotný průběh akcí včetně použitého žargonu, byl prostě top! Kniha není příliš dlouhá, jen 272 stran, ale mám pocit, že každá strana byla využita perfektně.

Celkově tedy hodnotím své setkání s špionážním-krimi románem jako velmi dobré a rozhodně pro mě mělo větší přínos než jen čas strávený u dobrého a místy napínavého příběhu. Pokud vás příběh lapne – a o tom nepochybuju – bude pro vás jistě radostnou informací, že je už k dispozici i druhý díl z trilogie.

 

Za knihu moc děkuji nakladatelství Jota. 

Na příběh se můžete mrknout sem.  Všechny zatím dostupné díly série jsou tady.

 

O knize:

Autor: Eduard Krainer

Série: Operativec (1. díl)

Vydal: Jota

Rok vydání: 2024

Počet stran: 272

Vzpomínky a vrazi

 

Číst tuto knihu nemělo žádný zvláštní důvod. Prostě jen zapadá do schématu knih, které mě obvykle baví a u nichž si pěkně odpočinu. Očekávání jsem tedy neměla zrovna obří, chtěla jsem jen něco, co se mi „bude líbit“ a co se bude dobře číst. To kniha splnila a ještě dodala i něco navíc. A nemyslím tím pěknou obálku :) v mnohém byla lepší, než jsem čekala.

 

Anotace:

Josslyn Drakeová ví o magii jen tři věci – je vzácná, zakázaná a smrtelná. Takhle ji to odmala učili a ona neměla nikdy důvod o tom pochybovat. Takže když se infikuje vzpomínkami nechvalně známého čaroděje a teroristy lorda Banyona, je rozhodnutá udělat vše pro to, aby se jich co nejdříve zbavila. I kdyby to mělo znamenat spolupráci s arogantním kriminálníkem Jericho Noxem, který pase právě po magii ukryté v její hlavě.
Joss čeká střet s drsnou realitou. Bude muset přehodnotit všechno, co dosud věděla o magii, impériu i sobě samé. A ani ten Jericho nakonec není tak nesnesitelný, jak se na začátku tvářil.

 

…

 

Kniha pro mě byla docela překvapení. Tedy ne ve smyslu děje, protože se celkem slušně dalo odhadnout, kam přibližně se dění bude ubírat a co se asi stane.  To mi nevadilo, mimochodem. S tím, co mám načtené, mě asi vysloveně překvapí málo co a je nesmysl to očekávat. Ony i ty překvapivější momenty se nakonec našly. Kniha splnila hlavně moje očekávání na začátku a uspokojila moje těšení se na ni. Námět mi připadal zajímavý už podle anotace a stejně zajímavý byl i při čtení. Stejně tak mě překvapilo, jak moc jsem si užila čtení knihy s nepříliš složitým dějem a stylem psaní.

 

Autorka mi, krom hodně zajímavých vedlejších postav, předhodila i dvě úplně skvělé hlavní postavy. Holčičku z bohaté společnosti blízko k vládnoucí vrstvě a magií nadaného kluka z chudiny.

Holčičkou je Josslyn – zpovykaná, namyšlená a arogantní pipina z vyšší společnosti, která se ze všeho nejlépe umí oblékat, přetvařovat a myslí si, že nad ni není. Ona má vkus, popularitu i krásu a z toho titulu jí patří svět. Sice mi jí bylo nejdřív trochu líto, protože je to rok, co byl zavražděný její táta, jenže ona svým přístupem a myšlením dělala všechno pro to, aby mě ta lítost hodně rychle přešla. První sprchu pipina – eh vlastně Josslyn - dostala už na úvodní společenské události, kde si vyslechla jistý rozhovor, díky němuž zjistila, že i ostatní spřátelené pipiny ovládají umění přetvářky nejméně stejně dobře jako ona. No co, dobře jí tak! Následně dostala košem od hezounkého muže, kterého si vyhlédla na pletky. Dobře jí tak podruhé! Na večírku se posléze další události nešťastně spletou a Joss si odchází hýčkat raněnou hrdost trochu stranou od lidí. Tam se stane nepříjemná nehoda – Joss narazí na zloděje a náhodou je potřísněna záhadnou magickou substancí. Tak se ocitá tam, kde nikdy nechtěla být, mezi lidmi, kteří v sobě mají magii – mezi zločinci, vyvrheli a lůzou.

Protože přesně tím v příběhu lidé s magií jsou. V tomto knižním světě je magie zakázaná – dokonce hůř je přísně zapovězená, odsuzovaná a trestaná.

Jedním z takových zločinců je i druhý hlavní hrdina Jericho Nox. On je prototyp tichého zadumaného hrdiny, který si s sebou nese těžké rány z minulosti v důsledku čehož je tak trochu protivný a o dost víc odtažitý. Takto to vyznívá hrozně kýčovitě, ale slibuju, že Jericho samotný kýčovitý není. Je to vlastně opravdu kriminálník, který pracuje jako vykonavatel špinavé práce pro jistou ne příliš slušnou čarodějnici, která si morálkou a dobrotou příliš svědomí nezatěžuje. Úkoly, které Jericho musí vykonávat, tomu zhruba odpovídají. Aby pro něj bylo hůř, nedělá to dobrovolně. Tím se dost vysvětluje jeho odtažitost a zatrpklost. Ke štěstí opravdu moc důvodů nemá.

Tihle dva jsou nuceni spolupracovat z jasných důvodů – Joss se chce zbavit vzpomínkové magie, kterou v sobě má, aby se mohla vrátit ke svému pipinóznímu životu a Jericho z ní tu magii potřebuje získat, jinak ho to bude stát krk.

 

Upřímně musím přiznat, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Na začátku mi sice pila krev Josslyn a prostředí v němž se pohybovala, ale jakmile se setkala s Jerichem a byla nucena ho následovat do „ilegality“ příběh se posunul směrem, který mi více než vyhovoval. Tempo vyprávění sic nebylo vysloveně závratné, ale dostačující množství napínavých scén se našlo. Zejména ke konci, kdy události nabraly rychlý spád a došlo k odhalení mnohých tajemství a křiváren.

Důležitým prvkem v příběhu je magie. Tady nebyla nijak zvlášť extra propracovaná, spíš šlo o jednoduchý systém. Nebo alespoň v tom, co bylo v knize ukázáno. Složitější věci, jako paměťová magie a jakási „černá magie“ nebyly víc vysvětleny. Úměrně k tomu bylo ale uvedeno, že i pro mnohé mágy jsou všechna tajemství magie nedostupná. Většina zde byla pouhými přírodními mágy – elementály, využívajícími přírodní síly. Jak říkám, nic složitého.

Magie v celém příběhu byla více ukázána jen z několika pro příběh podstatných zlomků. Seznámila jsem se hlavně se vzpomínkovou magií, která postihla Josslyn. To bylo docela zajímavé. Mág takto mohl uložit informace z vlastní minulosti, které nutně potřeboval předat dál, a pro Joss to byla možnost dozvědět se spoustu informací takovým způsobem, aby co nejlépe zapůsobily a pomohly nastartovat změnu, která se s ní měla stát. Dál tu byla léčivá magie, což je myslím jasné. To není moc potřeba vysvětlovat :) v podstatě šlo o to, že magií nadaní mohli využívat napojení na přírodu a elementy, tedy nic zlého a kromě zjevně užitečných vlastností (léčení) opět mohlo toto využívání magie působit na Josslyn, u níž bylo nutné změnit její náhled na kouzelníky pokřivený celoživotní výchovou. Z negativní „černé magie“ jsem zachytila jen zlomky. Hlavně ji využívala Jerichova zaměstnavatelka, nebo se to o ní aspoň tvrdilo. S jejími důsledky – těmi nejhoršími následky – jsem se setkala až na konci a musím říct, že super! Dobrý nápad a dobré zkomplikování zápletky. Další díl bude díky tomu od začátku zajímavý a napínavý.

Magie, kterou se nakazila Joss, jí zprostředkovávala záblesky vzpomínek jistého nechvalně proslulého mága, který byl v království považován za hlavního zlosyna. Joss to nemohla ovládat – co uvidí a kdy to uvidí. Tyhle záblesky vzpomínek, které ukazovaly nějaké okamžiky v minulosti, které přispějí ke změně Jossiny osobnosti a nahlodávají její pevnou víru v to, že magie je čisté zlo. Líbilo se mi, jak toto důležité okénko do minulosti autorka podala. Vždycky bývá ošidné, když je potřeba hrdinu konfrontovat s minulostí světa a dodat mu informace, které potřebuje, aby začal pochybovat o pravdě, které neochvějně věří. Tady se to povedlo.

 

Když už jsem u těch osobnostních změn u hlavní hrdinky:

Na této knize si hodně vážím vývoje, který doznal můj vztah k hlavní postavě, který se měnil postupně s tím, jak se měnila ona. Už docela dlouho jsem nezažila takové nesympatie ze začátku, které se posunuly přes porozumění a pochopení až k opatrným sympatiím, i když zatím stále s výhradami. Takto zpětně to hodnotím velmi kladně, protože to hrdinku dělalo zajímavou a živější. Její počáteční nastavení odpovídalo společnosti, v níž vyrůstala a tomu, co jí cpali od mala do hlavy. Byla tatínkova princeznička, měla místo v nejvyšší společnosti a spoustu peněz, s nimiž si mohla nakládat dle libosti. Cpali jí do hlavy, že je elita, novináři ji zuřivě sledovali ve společnosti, znala se s nejlepšími rodinami, dokonce s královnou, se kterou měla vynikající vztahy. Tak není moc čemu se divit, že z ní vyrostla fiflena, až to bolelo. Její povaha perfektně odpovídala. Nebylo v ní nic dobrého, co autorky obvykle svým hrdinkám dají, aby zmírnily jejich špatnou povahu. Tím víc mě bavilo sledovat změnu, která se s ní děla.

Ona postupně – a velmi neochotně – přijímala a chápala, jak se věci opravdu mají a nebylo pro ni snadné to v sobě zpracovat. Výkon byl už to, že vůbec začala pochybovat. Autorka to sice zestručnila a zrychlila, ale přeci jen bylo poznat, jak těžko se dostává přes to, co jí celý život vtloukali do hlavy. Strach z magie nakonec částečně a nejistě povolil v důsledku poznání lidí, kteří ji využívají. Ti lidé nebyli zlí, naopak se jim děli zlé věci kvůli lidem, jako byla Joss.

Co se oněch zlých lidí týká: Odhalení záporáka asi nikoho moc nepřekvapí, ale nějaké další okolnosti v jeho životě rozhodně ano. Rozhodně se mi líbil důvod, proč to všechno dělá a proč je vůbec schopen to udělat. Jde za svým bez ohledu na cenu, kterou kdo zaplatí a skvělé je, že platí i on a to poměrně dost. Onou pověstnou sněhovou koulí v kopci hnulo jediné špatné rozhodnutí a pak už prostě následky zastavit nešly. A na nevinné se nehledělo.

Další věc, která mě příjemně překvapila, souvisí nejen s hlavními postavami, ale i záporákem a dalšími vedlejšími rolemi v příběhu. Bavilo mě odhalování vztahů a vazeb mezi postavami. Jejich motivace k jakýmkoli činům nebyly úplně dobře odhadnutelné a v mnohém mě někteří dokázali překvapit. Autorka jim dala přiměřenou minulost, aby byli dostatečně živí a ne ploší. Také některá jejich pečlivě skrývaná tajemství a levárny, které vypluly napovrch, jsem si opravdu užila. Jeden typ „vztahů tu chyběl úplně. V textu není žádný sex, jen lehké a docela uvěřitelné vznikající pouto mezi hrdiny. Opravdu to není nic, co by zrovna tady chybělo. Naopak jsem ráda, že to sem autorka nepletla. Místo toho stvořila lehčí a pomalejší romantickou fantasy, což oceňuji.

 

Jen lehce popsaný a vysvětlený svět mi v tomto případě velmi vyhovoval. Mohla jsem si domyslet, co se mi hodilo, nebo to případně neřešit vůbec  a soustředit se především na vývoj hlavní ženské postavy a jejích vztahů s ostatními. Svět byl kvůli menšímu vysvětlování poněkud nejasný. Trochu mi to připomínalo moderní dobu. V některých aspektech. Jindy se mi svět zdál být víc kouzelným středověkým královstvíčkem. Mělo by to být matoucí, ale pro mě nebylo. Neměla jsem problém si tyto podoby světa propojit. Nebylo to ostatně poprvé, co jsem to v YA fantasy musela udělat.

 

Jako celek nemůžu hodnotit jinak, než kladně. Dostala jsem přesně to, co jsem chtěla a co mě baví číst. Lehké, oddechové a téměř pohádkové vyprávění, kde se nepřehání fyzický kontakt postav, nezveličují traumata a nikdo si nehraje na arbitra morálky – prostě se tu netlačí to, co aktuálně musí být všude. Ano, otázky morálky a, řekněme, traumat, tu taky jsou, ale působí v knize přirozeně a dávají smysl.

Takovéto bývaly YA dřív. Pokud vás baví některé starší YA série, věřím, že si užijete i tuto. Pro náročné čtenáře to ovšem není. Opravdu se jedná o oddechové a nenáročné čtení. Pokračování vychází ještě letos a já si ho ujít nenechám.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Nakouknout na ukázky můžete tady.

 

O knize:

Autor: Morgan Rhodes

Překlad: Dana Chodilová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopilis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 312

Měsíční rádobych - září 2024

 

Ó konečně. KONEČNĚ je tady moje oblíbená část roku. Sice asi jásám předčasně, protože vlna odporného vedra má prý část září pokračovat, ale už jsem tak usmažená, že jsem šťastná i za teploty těsně pod třicet. To jedině potvrzuje rčení, že člověk si zvykne i na šibenici! Podzim se nicméně neodvratně blíží, takže je přede mnou příjemné počasí, na které se můžu těšit :) A nejen počasí. Začíná taky burčáková sezona a sezona podzimní výzdoby v bytě :) Ještě před tím malé ohlédnutí:

Dneska si tady zavzpomínám na srpen. A jsem fakt šťastná, že je za mnou. Tentokrát nejen kvůlivá vedrům, ale hlavně kvůli tomu, že mě hned na začátku lapla záda. Takže jsem se první polovinu měsíce vlekla jako přihrblá troska. Několik pozitiv to ovšem mělo. Začala jsem zase s jógou a zjistila jsem, že rotoped je na záda poměrně ideální pohyb. Nedrncá to jako na kole a zároveň si i zamakám (a můžu si u toho číst). Bohužel ale ani jedna z těchto bohulibých aktivit situaci nezlepšila a tak mi bylo dopřáno objevit zázračné účinky nových druhů pilulí na recept. Po prvních dojmech z radostné až euforické nálady vlivem medikace už následují pouze negativa. S bolavými zády se nedá úplně dobře sedět a tím pádem se nad mým plánovaným psaním o osamělých víkendech poněkud stáhla mračna. Rozhodně nebylo možné propsat celé dny. Vlastně v kuse ani hodiny.

Na začátku srpna taky proběhla Olympiáda a pro mě měla několik překvapení. Jednak mě na zahájení potěšila Gojira, protože to vystoupení byla pecka! A dvak  – objevila jsem krásy plavání a šermu. Po dlouhé době jsem se měla na co dívat a stálo to za to.

Kniha měsíce tentokrát neměla moc jednoznačného favorita. Super knih jsem přečetla hodně. Ale žádnou takovou, která by fakt vyčnívala něčím nad ostatní tak moc, že by si titul zasloužila. Nakonec jsem na největší pecku čekala až skoro do konce měsíce a byla to jedna z těch, které mi tu už dlouho leží a vůbec nic jsem od nich nečekala. Ctěným titulem je Město lží.

 

Co plánuji na září?

 

Rádobych čtecí:

Tři vyvolené ze srpna:

Město lží bylo obrovské překvapení. Bavil mě svět, i když se do něj lezlo nejdřív trochu těžce kvůli novým výrazům, které byly používány, aniž bych nejdřív věděla, oč jde. Pochopit to nicméně nebylo tak těžké, jak se na první dojem zdálo. To už tak bývá ve fantaskách :) Celá kniha byla fantasy s detektivní zápletkou, kde se řešila politika, intriky, zrady a loajálnost. Celé se to odehrávalo v obleženém městě a postavy byly skvělé. Děj měl akorát správně napínavých okamžiků, aby stále bavil. Až se divím, že o této knize je tak málo slyšet, protože byla skvělá!

Drobné protislužby víceméně dostály očekávání. Jo, bavilo mě to. Bylo to správně napínavé. Romantická linka byla příjemná a neotravná a povahy všech postav a tím pádem vztahy ve vesnici zajímavě vytvořené.

Ranhojička 2 s podtitulem Zlatá klec mě trochu zklamala. Ne že by to nebylo čtivé. Spíš mě po prvním fakt nabušeném dílu toto připadalo jako výplněk a nezachránil to ani Jaren. Navíc Kiva se chovala opravdu dost hloupě a v podstatě celou knihu kazila všechno, co mohlo být v jejím životě dobré pro něco, co se od začátku moc dobré nejevilo. Jo, krev není voda, ale tato krev byla tak řídká, že jsem se divila, proč to Kiva nevidí.

 

Tři vyvolené na září

Jedna stará více než 3 roky

Vyvolenou knihou se stává Jeskyně zatracených. Po pravdě už si vůbec nepamatuju, o čem to má být. Koupila jsem ji v akci, takže určitě velkým důvodem byla cena. Doufám, že i příběh bude stát za to.

Jedna z loňska

Tady vyberu Storočí. Ohlasy jsou dobré. Doufám, že se přidám ke spokojeným.

Jedna z rozečtené série

Vybírám Hluboký hrob 2 Mlha z moře. Pamatuju si, že první díl mě moc bavil. Tak jsem zvědavá, jestli další naváže.

 

 

Balíček peklíček (nepovinná akce)

Překvapivě jsem slupla hned dva prastaré kousky a oba se mi líbily a bavily mě. Super! Přesně tak jsem si tuhle akci představovala.

Vyřazeno z balíčku (přečteno):

Sladká jako krev se ukázala být super upířinou z domácího prostředí. Je to trochu ve stylu prvních knih Anity Blakeové, takže bez těch otravných prasáren, které do toho později vpluly. Upíři jsou tu pěkní hajzlíci, je to akční a zábavné a docela tenké. Takže jednohubka. Na další díly se těším!

Fandom na DK moc pozitivních ohlasů nemá, ale já jsem si ji celkem dost užila. Příběh umí vtáhnout, když si jeden zvykne na postavy, které ze začátku nepůsobí moc sympaticky a přirozeně. Naštěstí se postupně mění, jak je formuje to, co zažívají. Navíc se mi líbilo, jak autorka zaonačila konec, i když podle náznaků se to dalo uhodnout. Taky by se dala zařadit pod jednohubky.

Zůstávají:  Cesta ze ztracena, Pensylvánský upír, Čtenářka, Hrady z písku, Lock a Mori,

Nově v balíčku: Moje ruka touží po meči, První hrob napravo

 

Rádobych psací:

Ohlédnutí za srpnem:

Na to, že jsem byla lazar, si zase tak stěžovat nemůžu. Nějaké chvilky jsem si našla a překvapivě na Gambit. Taky jsem si dala nějaké kurzíky psaní, z nichž jeden mi docela prospěl. Takže asi můžu být spokojená :)

Zářiové psací plány:

Pokračovat v takovém tvůrčím počínání, abych byla na konci měsíce zase spokojená :D

 

Užívejte si září, začátek podzimu a všechny ty super věci, které to přináší. Určitě to zase nechutně rychle uteče, tak t si vychutnáte každý okamžik.

Konec hlášení!

Zakázané uvolnění

 

Sportovní romantiky mám ráda. Dokonce tak moc, že v nich dokážu přehlédnout i větší množství scén „po desáté“. Takže Zakázané uvolnění byla jasná volba. Hokejisti jsou totiž skoro stejně dobří jako američtí fotbalisti :D a poslední dobou je knih o nich zdaleka nejvíc. Stejně tak mě baví romantiky ze středních nebo vysokých škol, protože v nich chybí takové ty otravné, všednodenní dospělé starosti, děcka, práce a podobné rušivé prvky :) Kniha tedy měla víc než dost šancí být u mě úspěšná.

 

Anotace:

Hokejová romance tak žhavá, až ledy tají! Zpočátku se ti dva nemohou vystát. Summer má ve svém životě jasné plány – chce se stát sportovní psycholožkou a dává do toho všechno. A taky nesnáší hokej. Jenže studium jí nečekaně přivede do cesty neodolatelného kapitána univerzitního týmu Aidena, který naopak žije jenom hokejem. Baví ho taky párty a vztahy na jednu noc. Vše se změní, když ho trenér donutí, aby pomáhal Summer při výzkumu. Téhle holky se totiž jen tak nezbaví...

 

…

 

Na to, jak jsem si tuto knihu užila, je překvapivě těžké o ní něco napsat. Tyto knihy jsou si vzájemně celkem dost podobné, což je výhoda, protože člověk ví, co může čekat. Zároveň je to ale i nevýhoda, protože dostane v podstatě pokaždé totéž. Záleží vždycky jen na umu autora, jak dokáže vytvořit postavy, popsat děj a zpracovat žhavé (případně romantické) scény. Můžu s radostí konstatovat, že tady se to povedlo a Zakázané uvolnění je jedna z těch knih, kterou jsem si fakt užila do plných.

Jen tak mimochodem, oceňuji, jak krásně dvojsmyslně zní název :) ale to je fakt jen tak na okraj.

 

Nejdřív proberem prostředí, protože toho si – dle očekávání – při čtení zase tolik dopodrobna neužijem. Slouží opravdu jako kulisa – tedy zejména hokej. Vysokoškolského prostředí je tak nějak přiměřeně, abych při čtení nezapomínala, kde že se to vlastně všechno děje. I toho hokeje tam přeci jen bylo tolik, aby jeden při čtení nepřehlédl, že ten kluk je opravdu hokejista. Na trénink nebo zápas mě ale autorka nevzala. No, chápu :) Vlastně by to tam možná bylo i navíc. Protože nejdůležitější věcí na knize je samozřejmě vznikající a postupně dost žhavý vztah hlavních postav.

K tomu se hned dostanu, jen bych chtěla s radostí oznámit, že autorce se vydařily i jiné vztahy v knihách. Všem jejím postavám to spolu dobře klapalo. Navzdory tomu, že hokeje samotného jsem si moc neužila, bylo více než zjevné, že kluci tvoří opravdu tým a jsou dobrými kámoši i mimo hřiště. A teď už tedy k tomu hlavnímu.

A tím je pochopitelně páreček hlavních hrdinů.

Summer ze začátku působila jako všechno jiné než kandidátka na žhavý románek. Jednak byla zcela soustředěná na své studium a budoucí kariéru a fakt si za tím šla tvrdohlavě jako buldog. A pak taky vypadala naprosto imunní vůči jakémukoli hokejistovi, který prošel kolem. Pro svou nenávist k hokeji měla docela dobrý důvod, jen mi nebylo úplně jasné, proč si to vztáhla i na chlapa, s kterým měla něco mít. Škrtnout osobu jen proto, že dělá nějaký sport, mi připadalo dost divné od někoho, kdo chce být psycholožkou. Naštěstí tuto skutečnost si uvědomovala i Summer a byla mi tím sympatická. „Moudře a vyspěle“ se rozhodla dát Aidenovi šanci a vůůůůbec s tím nesouviselo, jak má pěkně vymakanou postavu, sexy kukuč a vůbec po čertech žhavé charisma. Našlo se dost věcí, kterými mi úplně sympatická nebyla, ale nemůžu říct, že by to bylo něco zásadního, co by ji poškodilo jako postavu. V zásadě to tak má v romantikách hodně ženských postav a asi už jsem naučená na tento způsob ukazování „emancipace a sebevědomí“. Myslím tím poněkud větší protivnost a okázalou aroganci při komunikaci s konkrétním mužem. Občas se chovala dětinsky, občas byla možná moc „chlapská“ a pak zas princeznovské povýšená a nafrněná. Sem tam natropila nějakou tu zbytečnou scénu z uražené ješitnosti. Celkově jsem nicméně neměla větší problém ji jako hrdinku přijmout. Možná to takto vypadá, že Summer je v podstatě kráva, ale není to tak.

Aiden byl překvapivě taky docela fajn. Ze začátku táhl s partou okolo sebe a šel z večírku na večírek a s tím, kterou ženskou má zrovna v posteli si hlavu taky moc nelámal. Ukázalo se, že když se rozhodne pro jednu holku, umí si priority poskládat sakra rychle. A autorka toto jeho skládání napsala dost dobře. Vůbec nepůsobil jako slaboch nebo zamilovaný pitomeček ve vleku ženské. Možná bych mu mohla vytknout, že byl chvílemi dokonalý až moc. Vždycky přesně takový, aby na ženské srdce zapůsobil, ale vytýkat nebudu. Proč taky, v knihách přeci nikdo neočekává reálné mužské, takže ani já ne :)

Obě postavy jsem si oblíbila už od začátku. Možná s výhradami, ale oblíbila. Scény s nimi byly místy dost vtipné, Summer dokázala Aidena občas pěkně setřít a on jí nezůstával dlužen. Celkem dost bylo vidět, z čeho a jak se jejich vztah vyvinul, nebylo to žádné podivně trapné a neuvěřitelné vzplanutí na první pohled ani uvzdychané nebo nadržené slintání, jak to někdy bývá. Oba na začátku přistoupili na to, že jde vlastně jen o sex a dalo se jim to věřit. Stejně jako city, které se postupně a přirozeně objevily. Nějaké nepřátelství ve vztahu k tomu druhému jsem viděla ze začátku jen u Summer, Aiden žádné předsudky neměl. U něj se jednalo spíš o reakci na její poněkud arogantní chování. U Summer jsem spíš pozorovala snahu udržet si „přátelství s výhodami“ za každou cenu. Trvalo jí mnohem déle, než si přiznala, že něco cítí. Těžko říct proč. Prostě to tak bylo :)

Když se ti dva domluvili na sexu, v knize se začaly množit správně žhavé scény. A když říkám správně, tak to tak i myslím. Autorka se sice vůbec nebrzdila v popisech a peprných okamžiků nebylo úplně málo. Byly ale dobře napsané a nehyzdila je žádná divnoslova, která občas autoři rádi používají. Naopak všechno vyznívalo v rámci žánru přirozeně. Ony popisy navíc nebyly zbytečně podrobné v některých věcech, autorka neměla potřebu popisovat každý pohyb, což opravu hodně, hodně oceňuji. V tomto příběhu se mi navíc líbila ta kombinace žhavého vztahu a pomalé romantiky.

 

Jediné, co mi trochu uniklo, ale to se v podobných knihách děje často, byla podstata zápletky. Ne, vážně! Co byl vlastně ten Summeřin výzkum? Co zkoumala a o čem psala práci? V knize byla zmínka o nějakém dotazníku, který jí Aiden vyplnil a to bylo všechno.  Trochu jsem z toho získala dojem, že celý ten „školní projekt“ byl jen záminkou autorky, jak svést ty dva dohromady a sotva se potkali, s úspěchem všechno psychologické zkoumání vypustila z hlavy. Výsledek je ten, že kniha je poněkud prvoplánová a předvídatelná, ale stejně to bylo příjemné počtení.

 

Pokud chcete žhavější romanci o sportovci a hezké holce, tohle bude kniha pro vás. Je super čtivá a dostanete všechno, co od podobných knih lze očekávat.

P.S.: Na začátku najdete i playlist ke knize. Což mi připomíná, že jsem ty písničky chtěla zkusit :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za žhavou hokejovou romancí račte tudy.

 

O knize:

Autor: Bar Khabra

Překlad: Eva Kadlecová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 392

 

Další romantiky o sportovcích na bloGu:

Kulti

S láskou Lukov

Haka za lilii

Tetování za trest

Obránce mimo hru

Ďáblovo znamení

 

Od zahlédnutí anotace v edičáku jsem tušila, že tento příběh bude pro mě zajímavý. A musím uznat, že to byla trefa do černého. Až tak, že jsem ji vybrala jako knihu měsíce. Ne proto, že by snad byla geniálně napsaná, ale zejména za její hlavní myšlenku a za supr skvělý zvrat v poslední třetině.

 

Anotace:

Rae Winterová měla být mrtvá. Z auta, v němž zahynul její otec, vystoupila bez sebemenšího zranění. Lidé mluví o zázraku, ale sedmnáctiletý Matthew Watts ví své. Síly dobra nejsou jediné, které na světě působí. Sám Lucifer může označit duši, která měla zemřít, a poslat ji zpátky do světa živých, aby vykonala jeho zlou vůli. Matt spolu se svým otcem patří do tajného spolku Zasvěcených a jeho úkolem je najít ty, kteří v sobě nosí ďáblovo znamení, a zlikvidovat je dřív, než začnou vážně ubližovat druhým. Dlouho pomáhal tátovi, teď Matt dostal svůj vlastní projekt: musí zjistit, na jaké straně stojí Rae Winterová. Ale nepočítá s tím, že se do ní zamiluje. Najednou si není jistý, komu a čemu má věřit. Jak může být někdo jako Rae, někdo tak přemýšlivý, chytrý a laskavý, ďáblovým agentem? Co je pravda a co fantazie?

 

…

 

POZOR! Napsat cokoli o knize bez alespoň částečného propálení některých skutečností je nemožné. Tak jen aby někdo neřekl, že jsem nevarovala dopředu.

 

Od samého začátku si knihu s naivní YA romancí rozhodně nikdo nesplete. Příběh začíná drsnou scénou, kde Matt a jeho táta likvidují identifikovaného a usvědčeného ďáblova agenta. Normálně nevyžaduju hodně akční ani šokující začátek vyprávění, musím ale uznat, že toto mě snadno přibilo k židli a příběh si zajistil absolutní pozornost od prvních řádků.

Následuje samotná zápletka. Matt dostane od tatíka fakt parádní dárek k narozeninám. Vlastní případ. Uf! Jako na jednu stranu skvělý projev důvěry ve vlastního syna, na druhou stranu úkol, který z něj možná udělá vraha. Pro mě to zatím nijak zle nevypadalo: Matt se měl po absolvování tohoto testu stát plnohodnotným členem bratrstva Zasvěcených a bránit normální lidi před ďáblovým zlem. Takže hrdina včetně té nemilé povinnosti zlo na konci zlikvidovat – to hrdinové mají v popisu práce. Sice bylo řešení poněkud brutální, ale na začátku knihy mi to nepřipadalo, protože přeci ti Poznamenaní už byli stejně jednou nohou v pekle a než se tam dostanou skutečně celí, ubližují lidem. Zatím se totiž nedostavily pochybnosti o tom, co je pravda a co lež. Zatím mi autor nedal dost podnětů k tomu, abych se začala ptát.

 

Většinu knihy zabírá proces Mattova „sledování“ cíle. Matt se musí infiltrovat do školy a party kolem Rae, aby ji měl na očích. Ideální pro něj je dostat se co nejblíž, protože pak skutečně nepřehlédne žádný náznak toho, že je Rae poznamenaná nebo naopak bude moci dokázat, že je čistá. S čím Matt nepočítá je, jak moc se mu zalíbí život normálního středoškoláka. Bez honění se po státech a rozhodování o cizím životě nebo smrti. A samozřejmě už vůbec nepočítá s tím, že by k Rae mohl začít něco cítit. Čím více se sbližují, tím více chce, aby znamení, která se kolem ní objevují, prostě nebyla. Snaží se je obhájit, racionálně vysvětlit. Snaží se tak moc, až začne zpochybňovat všechno, co se svým otcem dělali.

Sledování cíle by v zásadě mohlo být jakýmkoli běžným příběhem ze střední. Až na to, že otec a strýc Mattovi nikdy nedají zapomenout, za jakým účelem na školu přišel. Matt se ocitá pod tlakem a toto se podařilo v knize naprosto skvěle zachytit. Strýc i otec kontrolují jeho postup a tlačí ho k rozhodnutí: je Rae poznamenaná ďáblovým dotekem nebo není? Zároveň sbližování se s Rae a ostatními na něj má tlak s druhé strany. Ví, jak moc by jim ublížilo, kdyby Rae zemřela a ještě tak hrozným způsobem. Ví, jaká Rae je a navíc k ní něco cítí. Nechce jí ublížit kvůli ní samotné i kvůli tomu, co by to udělalo s ním. Jenže co když poznamenaná je a někoho to bude stát život kvůli tomu, že Matt zaváhal z osobních důvodů? Na sedmnáctiletého kluka musí udělat hodně vážné rozhodnutí.

Rae samotná to nemá úplně lehké. Prochází si něčím, co by se dalo nazvat vinou přeživšího. Do toho truchlí po tátovi, který zemřel v autě, ze kterého ona více méně odkráčela po svých. Ze všech sil se snaží chovat se navenek normálně, ale přeci jen přišla o blízkou osobu, tak to s ní prostě dělá svoje. Je to hodná a milá holka, dobrá kamarádka. Občas se sice zachová zlomyslně, škodolibě nebo jen někoho nemá ráda, ale je toto snad důkazem posednutí ďábelskými silami? Spíš se prostě chová jako normální člověk.

Matt je z toho zmatený, protože pokud se kolem ní stane nějaká nehoda, mělo by to znamenat posednutí. V předchozích případech to tak otec vyhodnotil. Jenže Matt prostě nechce udělat chybný závěr.

 

Někdy tak v polovině knihy mě, stejně jako Matta, začala děsit myšlenka, že je možná všechno jinak. Autor s touto myšlenkou šikovně operoval a donutil mě, spolu s hlavní postavou pochybovat, kde je pravda. Protože pokud byla jinde, než si hrdina dosud myslel, objevil se příběh úplně jiný a v dost děsivých barvách. Najednou už táta a strýc nepřipomínají spravedlivé bojovníky, ale spíš psychopatické vrahy. A proč Matt dosud nezná další členy komunity? Všechno začíná vypadat tak, že si to nějaký magor vymyslel. A ten magor je nejspíš Mattův strýc. K už tak velkému tlaku na hlavní postavu se navíc přidává nedůvěra a strach z lidí, kterým kdysi bezmezně věřil.

Tato nejistota, co je opravdu skutečné, mě na knize nesmírně bavila a přinutila mě sedět u čtení, dokud jsem se nedozvěděla, jak to všechno dopadne. Autorovi se podařilo skvěle vybudovat opravdový strach o postavy a to nejen o Rae, jako podezřelou, ale i o další. Nepřeháněl to s vyloženě vypjatými emocemi a přehnaně hysterickým popisem, nehrál na city. Pracoval pouze s tlakem na hlavní postavu ze strany dalších Zasvěcených a ten tlak se šikovně přenášel na mě, jako na čtenáře. Z první kapitoly jsem totiž věděla, jak to dopadne, pokud Matt najde důkazy proti Rae. Autor navíc dost šikovně vedl sbližování s postavami. Zažívala jsem s nimi naprosto obyčejné věci, které je zlidšťovali a najednou nebylo tak snadné smířit se s tím, že by vše vyústilo v popravu. Normálního zlého záporáka sotva kdo lituje, když se mu stane sebehorší věc, tady se ale nikdo jako bestie neprojevoval. Věci, které se děly, mohly být klidně nehodami. Příběh pořád pokládal otázku, jestli je to dost k odsouzení. Jestli je tak brutální trest na místě. Nebylo vůbec snadné se rozhodnout. Ani pro Matta ani pro mě.

Pokud něco podobného máte rádi – nejistotu a příběhy, které si s vámi hrají, zkuste tuhle knihu. Na první čtení to je parádní jízda. Po zběsilém začátku sice následuje spíš pozvolnější pasáž, v níž je třeba sblížit se s postavami, postupně však všechno graduje a napětí narůstá akorát tím správným tempem. Mě osobně tohle „houstnutí“ baví daleko víc, než zběsilá a bezmyšlenkovitá akce.

 

O knize:

Autor: Linda Kao

Překlad: Jana Vlčková

Vydal: Yoli

Rok vydání: 2023

Počet stran: 344

Přestaň mi lhát

 

Přestaň mi lhát nebyla úplně mou první volbou, když jsem si vybírala knihy. Vlastně mě spíš nelákala. Pak jsem ale slyšela doporučení, které mi podsunulo myšlenku, že by mě kniha mohla v lecčem oslovit. Rozhodla jsem se tedy dát jí šanci, i když jsem od ní nic nadprůměrného neočekávala.

 

Anotace:

Strhující thriller o záhadném zmizení a dvou sestrách, Noře a Sophii, které jsou ve všem naprosto odlišné. Nora je o rok starší než Sophie, chytrá, vzdělaná, obětavá a pracovitá, a také dost introvertní. Sophie je velmi společenská a oblíbená, a má přítele – známého fotbalistu Garretta. Ten byl naposledy viděn, jak odchází z večírku s Norou, což je velmi zvláštní, protože se navzájem neměli moc rádi. A Nora se tak stává hlavní podezřelou z jeho zmizení. Sophie začne dostávat zprávy od někoho, kdo tvrdí, že je Garrett, a hrozí jí pomstou za to, co se mu té noci stalo, a za lži, které o tom obě dívky řekly policii. Vzájemný vztah sester i jejich životy jsou v ohrožení, proto se obě budou muset rozhodnout, zda si začnou znovu věřit, nebo budou riskovat, že je jejich společná tajemství zavedou do záhuby. YA detektivní thriller pro čtenářky knižní série Návrh na vraždu pro hodné holky od Holly Jacksonové.

 

…

 

Rozmotat pocity, které mám po přečtení této knihy, není úplně jednoduché. Přes některé fakt skvělé myšlenky, které v ní byly a přes opravdu dobře zpracované mezilidské vztahy – zejména sesterské – nemůžu říct, že bych z knihy byla vysloveně nadšená. Jenže pak je tu docela zajímavě vymyšlená zápletka, kterou musím ocenit. Takže závěr by zněl asi tak nějak, že kniha je v mnohém skvělá, jen asi nebyla tak úplně mým šálkem kávy.

A teď se tomu pokusím přijít na kloub. Proč mám takové komplikované dojmy?

 

Kniha je YA thrillerem. Je tedy jasné, že tu bude nějaká napínavá zápletka a její vyřešení bude záležet na některém z hrdinů. A zápletka tu byla: Zmizel Garrett, jeden z nejpopulárnějších kluků na škole, fotbalista, syn bohatých rodičů. Nikdo neví, co se s ním stalo, jestli utekl – což je závěr policie, nebo jestli už není mezi živými. K ani jednomu závěru neexistuje žádný důvod. Garrett prostě zmizel beze stopy…

 

Styl vyprávění mi nejdříve moc nesedl. Začátek působil zbytečně záhadně a všechny ty náznaky a informace o lžích a tajemstvích, mě trochu rozlaďovaly. Pořád samé záhady a náznaky a přiznám se, že když jsem byla trochu unavenější, stávalo se mi, že jsem přestávala čtení vnímat a musela jsem se vracet. Na klukovi, který zdrhnul z domova a své holce to neřekl nebo podváděl v písemce mi zas nic tak fascinujícího nepřišlo, ani po všech těch náznacích. Zkrátka kniha potřebuje trochu času a pár stránek, než jsem se zvládla zaujmout a ponořit do příběhu a pochopit příčinu všech těch tajností. Zhruba od poloviny jsem se rozhodně cítila zaujatá, i když to byly spíš myšlenky postav než zápletka a čtivost, co mou pozornost drželo.

Vyprávění zahrnuje dvě časové roviny – před zmizením Garretta a po něm. Přičemž obě roviny se mírně prolínají a celé to působilo poněkud zmateně tím, jak v obou vystupují stejné postavy (až na Garretta pochopitelně, ten je osobně jen v jedné). Možná toto byl jeden z důvodů, proč mi kniha úplně nesedla, že jsem měla problém zorientovat se v před a po. Nebo ne úplně zorientovat, ale spíš přijmout, že se příběh v každé kapitole takto trhá na dva. Sledování dějových linek a souvislostí se tím poněkud komplikovalo.

 

V kapitolách i v časových rovinách se střídají sestry Nora a Sophie. Každá vypráví v podstatě stejný příběh ze svého úhlu pohledu, ovlivněným jejich povahami i vzájemným vztahem. Od začátku je jasné, že jsou obě úplně odlišné a zároveň, že se mezi nimi cosi rozbilo. Něco, co způsobilo, že jejich sesterské pouto už není tak symbiotické, jako bylo před „tou událostí“. Přes to, že jim na sobě stále záleží a vzájemná blízkost jim chybí, tohle „něco“ nedokázaly zatím překonat.

Jedna se jevila na první pohled jako princeznička, druhá jako cílevědomá potvora. Hned mi nebyla sympatická ani jedna. Trvalo, než jsem je trochu poznala a našla si k nim cestu. A hlavně než jsem pochopila důvody odcizení mezi nimi, všechno to tajnůstkářství a všechno, co si sestry vyčítají.

Obě hrdinky byly velmi dobře napsané. Jejich povahy se vyvíjely pod tlakem okolností a v příběhu si prošly velkou proměnou, zejména co se týká ztráty jisté naivity, nevinnosti a iluzí o světě a o tom, co je dobré a co špatné. A že na první pohled nemusí být tyto věci tak rozeznatelné a černobílé, jak by asi člověk chtěl.

 

Nora byla velmi cílevědomá a odhodlaná. Měla v životě svůj cíl, svou představu o tom, co chce a jak toho dosáhnout a šla si za tím. A nejen ve studiu ale i později v rozkrývání záhady, která byla podstatou zápletky. Její morální kompas byl nastavený naprosto rovně a v podstatě za jakoukoli cenu. V tom mi byla sympatická, i když ze začátku to působilo hodně tvrdě až arogantně. Jakoby sama nikdy neudělala chybu. Jenže jsou „chyby“ a „chyby“ a Nora jasně vnímala ten rozdíl. Velmi důležitá pro ni byla její sestra. Otázkou bylo, co všechno je ochotná obětovat pro její štěstí a jestli se nakonec sama nedopustí nějakých těch „chyb“.

Sophie rozhodně nebyla tak přísně organizovaná jako Nora. Rozhodně ale byla cílevědomá, jen ovšem svým vlastním způsobem. Věnovala se tanci a byla mezi lidmi velmi oblíbená. Chodila s nejoblíbenějším klukem na škole a snažila se ze všech sil, aby byla (podle svých slov) „dost“. Dost dobrá, dost výkonná, dost milá, hodná a oblíbená. Aby všem dost vyhověla ve všem, co po ní chtějí. Kvůli tomu mi nejdřív sympatická vůbec nebyla. Působila jako hloupá nanynka, se kterou lidi orali, jak se jim líbilo. Bohužel většina jejích kapitol byla taková a asi proto se mi více líbilo v částech s nezlomnou a naprosto svou Norou.

 

Rozhodně knize nemohu vyčítat docela slušnou napínavost. V některých chvílích jsem hrdinky až obdivovala, že se na všechno nevykašlou a nejdou prostě na policii s tím, nač už přišly. Policie vlastně byla celkem zapojená, jen se mi nezdálo, že by až tak ignorovala skutečnost, že se zrovna dvěma sestrám pořád dějí podezřele smrtící nehody za účasti jiných lidí, zejména maskovaných mužů. Ale chápu, vyšetřovat měly právě ony sestry, tak se do toho cajti moc motat nesměli. Zajímavě na mě působilo, jak obě holky začaly každá šťourat do něčeho jiného a autorka to hezky propojila v jeden průšvih.

Nora se k věci dostala přes odhalený podvod s esejí. Situace ohrožovala její akademickou pověst a tak se rozhodla dokázat, že ona nebyla ta, kdo podváděl. Sophie zase, i když s velkou, velkou, nechutí, začala šťourat do zmizení svého přítele Garretta a svého podezření, že jí byl nevěrný. Od začátku bylo zřejmé, že spolu oboje souvisí. Sestry ovšem vůbec netušily, do čeho se to zaplétají, jak hluboko průšvih sahá a že při odhalení pravdy může jít taky dost o krk. Záporák si totiž pochopitelně nepřál, aby se na něj přišlo. Musím říct, že rozuzlení případu mě docela překvapilo. Zejména kdo a jak hluboko je do čeho namočený.

Vztahů a romantiky je v knize pomálu. Přes to si nemohu stěžovat, že by tu nebyly, i když hlavním a nejdůležitějším vztahem je tu jasně pouto mezi sestrami. Autorka věnovala prostor i poněkud nezdravému vztahu Sophie a Garretta a neopětované lásce, kterou k Noře cítí její kamarád od dětství. Není potřeba mít strach, že by vztahy zabraly v knize moc prostoru. Jsou tu jen tolik, kolik by asi člověk očekával – bylo by divné, kdyby středoškolačky neměly žádné citové interesty. Já osobně jsem fandila Judovi a celkem mě mrzí, že se Sophií nedostal prostor rozvinout nějaké hlubší pouto. Romantické vztahy zde ale nebyly tím důležitým a autorka se udržela a nesklouzla k zabřednutí do nich.

Velmi mě bavily části, kde sestry přemýšlely nad svým životem a současnou situací a tomu, co k ní vedlo. Obě postupně pochopily, že jsou možná věci, které jsou důležitější než jejich osobní cíle. I když to zdaleka neznamená, že by se vzdaly, jen byly připravené něco obětovat. Sophie v průběhu příběhu hodně vyrostla. Začala si uvědomovat, jak moc podléhá tlaku ostatních a jak ji omezuje, když je pouze poslušnou holčičkou, která se ze všech sil snaží být pro všechny dost dobrá. Postupně si také uvědomovala, jak nezdravý a svazující pro ni vztah s Garrettem byl. Zároveň také hodně výrazně začíná chápat svou sestru, na kterou ze začátku měla vztek a vinila ji z hodně špatných událostí, které rodinu potkaly. Nora si zažívala taky hodně překvapení. U ní to bylo hlavně v oblasti morálky a toho, co je správné. Její vlastní nastavení ji vždycky vedlo k jedné pravdě a jejímu sdělování bez ohledu na následky. Hodně se zamýšlela nad tím, co je vina a trest a jaký trest už je dost nebo kdo má právo trestat a soudit. Hodně se mi líbila v tom, že byla ochotná přijmout naprosto odpovědnost za všechno, co dělá a ochránit svoje blízké. Její priority se hodně posunuly od první kapitoly, kdy chtěla jen na vysněnou universitu, která jí měla pomoci k vysněné kariéře.

Ostatní postavy paradoxně nedostaly skoro žádný prostor na nějaký charakterový posun nebo výraznější popis. Kupodivu mi nevadilo, že tvoří spíše jen kulisu k dění. Bohatě to stačilo. Důležité byly sestry. Celá zápletka v mých očích vlastně sloužila jen a jen ke změně osobností obou sester. Je to dobře? Nevím :) Ještě jsem asi neviděla thriller, kde by vývoj postav dostal tolik prostoru. Sice v souvislosti se zápletkou, ale občas mírně na její úkor.

Právě ony myšlenky postav, které mě tak zaujaly, totiž celkem zpomalovaly tempo děje, které asi u thrillerů trochu potřebuju svižnější. Došlo mi, proč se jiní autoři tolik ve vývoji postav nepiplají. Právě proto, že to odvádí pozornost od napětí a zápletky k životům postav a jejich problémům a charakterům. Pro mě pak bylo mírně složitější vyznat se v propletenosti zápletky, jejíž začátek – podvody s písemkami a nevěra – se mi zdál jako dost banální. To jsem ještě netušila, do jakého bahna to povede. Přeci jen to na mě bylo prostě pomalé a minimálně prvních šedesát stran mě otravovaly ony náznaky a mlžení od Nory i Sophie. Právě ony náznaky a utajování mě nějak nutily si myslet, že to celé je prostě jen nafouknutá bublina a komplikovaly mi začtení a potřebu strhnutí příběhem. Ani v částech, kde už mě příběh zaujal, nemohu říci, že by mě strhnul a já musel jen hltat řádky.

 

Celkově hodnotím knihu jako povedenou. Protože jsem od ní nic nečekala, nemohu říct, že bych nedostala, co jsem chtěla :) K tomu, abych ji označila jako super thriller, jí ale chybělo nějaké to napětí a strhujícnost vyprávění. I tak si ale myslím, že většina čtenářů bude spokojená.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za příběhem pokračujte tudy.

 

O knize:

Autor: Andrea Contos

Překlad: Eva Kadlecová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 360

 

Některé další YA thrillery na bloGu:

 Jen pět přežije

Štvaná zvěř

Straky

Já, smrt

Návod na vraždu pro hodné holky, Hodná holka, zlá krev