Nejsem úplně čtenář, který by knihy špionážně thrillerového ražení vyloženě vyhledával. Na této mě nalákalo a zaujalo, že autor se dříve sám živil přesně tím, čím v knize hlavní hrdina. To dělalo tuto knihu v mých očích výjimečnou a říkala jsem si, že pokud je autor aspoň trochu zdatný vypravěč, bude stát čtení za to. Téma knihy rozhodně má potenciál!
Anotace:
Pravidlo tří zdrojů se odehrává na Středním
východě a v České republice. Příběh popisuje rozsáhlou policejní a
kontrašpionážní akci našich operativců a je plný napětí a intrik. Veškeré
zločiny, které se dějí, připomínají ledovec v tom smyslu, že tu vetší část
nikdy neuvidíte. Už jen proto, že ponořit se pod hladinu samo o sobě nic neřeší. A čím vetší špinavost hledáte, tím víc ji
gauneři budou chtít utajit. Můžete se snažit, můžete mít i štěstí, ale najít ty
správné informace nestačí. Když nesvedete přesvědčit ostatní, že případ,
kterému jste na stopě, není jen bájením informátoru, byla vaše práce zbytečná.
Místním Kurdům nemá David Prokop moc důvodů věřit, ale vypadá to, že by si díky
nim mohl došlápnout na nebezpečného fundamentalistu. S lákavým případem v sobe
probouzí pozapomenutou životní energii, která mu pomáhá bojovat se starými
démony. David se brzy stává jen malým článkem v nepřehledné hře, kde vyhrát
chce každý, ale hrát čestně jen málokdo.
…
Když si člověk představí špionážní či krimi román – nebo nějaký najde v knihkupectví, jedná se většinou o knihu z amerického, maximálně britského či severského prostředí. Ne že by domácí nebyly, ale těch zahraničních je prostě víc. Pravidlo tří zdrojů je výjimkou, která mě přilákala ke čtení – odehrává se totiž u nás, v českém prostředí. Také všichni ti Jamesové Bondové v literatuře nepůsobí úplně reálně, spíš to vypadá na první pohled jako hra. No, evidentně nemám v žánru nic moc načteno :) ale začala jsem dobře. U knihy, která je autentická tak jak jen může být – přímo osobními zkušenostmi autora.
Kniha mě od začátku překvapila zvláštním způsobem psaní. Trochu mi připomínala starší knihy a docela záhy jsem přišla na to, že mi použitý styl vyhovuje a k tomuto typu příběhu se dobře hodí. Styl byl spíš popisný, vypravěčský, než že by se vše posouvalo dopředu pomocí dialogů a na sebe se kupících akcí. Nicméně pozor! Akcí kniha začíná a to poměrně napínavou. Pak ale následuje spíš vyprávění, sledování pozadí samotného příběhu a spojování různých osudů, které se vzájemně mírně či hodně ovlivňují. Některé jednotlivé dějové linky začínají dávno před tím, než se odehrává samotný hlavní příběh Davida Prokopa a všechny se postupně (někdy i dost širokým obloukem) sbíhají, až se protnou. Nejdřív se mi kvůli tomu zdálo, že je v příběhu až moc lidí a nebylo úplně jasné, jak spolu všichni ti lidé souvisí. Autor totiž krom našich místních policistů a pár dalších lidí, kteří s nimi byli nějak očividně propojeni, sledoval i značné množství lidí ze středního východu, kteří na první pohled s příběhem nesouviseli nijak už jen proto, že jejich osudy, které jsem na stránkách sledovala, se odehrávali v minulosti docela vzdálené. Autor vše popisuje tak, že dává tušit, že ti lidé nepodstatní nejsou, jen je potřeba dočkat času…
Hlavní postava – David Prokop je nováčkem u brněnského útvaru, nikoli ovšem v branži. Zkušenosti už má a pravidla práce operativce má mít v malíčku. Docela mě tedy překvapil ve chvíli, kdy se nechal strhnout „loveckým pudem“ a porušil pravidlo ve své práci nejdůležitější (dokonce zmíněné v názvu knihy). Díky čemuž vlastně došlo k jedné z nejzajímavějších chvil v zápletce. Nemůžu nic prozradit, ale právě toto odhalení mi připadalo fakt úžasné. Navíc to hrdnu poněkud polidšťuje. Chybu prostě udělá každý, když už vidí hlavní výhru na dosah ruky. Až na toto drobné pochybení byl David spíš normální chlap a na desetibodové škále sympatií by si vybojoval slušnou sedmičku. Jak už je zřejmé, pracuje jako kriminalista-operativec. Tedy ten, který se snaží dopátrat informací o věcech, které by mohli ohrozit bezpečnost státu. Pracuje nejen s českými kolegy ale i s několika informátory z řad šmejdů maskovaných v tomto případě za slušné obchodníky.
Ačkoli se David zaměřuje hlavně na práci a s ženskými mu to v životě očividně moc nevychází, na stránkách si najde prostor i pro navázání nového vztahu. Není ale potřeba mít obavu z nějakých romantických záležitostí. Autor se na vztah dívá spíše „chlapsky“ a tak celá tato zápletka jen přirozeně patří k příběhu a dokonce v něm tento vztah má i další roli, nejen jako prostě vztah, aby hrdina někoho měl.
Na stránkách dostanou slovo i někteří Davidovi kolegové, dobří i ti méně, řekněme, morálně pevní. Stejně tak jsem se blíž poznala s některými východními aktéry příběhu. V tomto bodě musím autorovi přiznat talent přimět čtenáře, aby poznal danou postavu a pochopil její motivace a myšlení. Docílil toho právě oním představením minulosti postavy, třeba i o generaci zpět. Toto skvěle fungovalo hlavně u postav ze středního východu. Sympatie jim to sice nepřineslo, ale aspoň člověk více méně pochopil jejich naturel, byť právě ten se pochopení vzpírá ze všech sil.
Postavy tedy nemusí být na první pohled úplně sympatické a vlastně ani většinou nejsou, často spíš úplně naopak. Velmi snadno se pozná, kdo je tu ten kladný a kdo šmejd, ale i klaďasové jsou prostě lidi a mají své chyby a… řekněme způsoby. Líbilo se mi, že ani hlavní hrdina David Prokop nebyl v tomto směru nijak přikrášlený, že se autor nepokusil udělat z něj Mirka Dušína, ale nechal na stránkách ožít normálního chlapa. Tedy alespoň tak normálního, jak mu jeho práce umožnila být.
Parchanti a záporáci v této knize byli až nepříjemně opravdoví. Ona totiž je potíž v tom, že nepochybně opravdoví jsou, protože se prostě jen drží mentality a chování jistých lidí a to je bohužel realita našeho světa. Práce operativců tak místy připomínala boj s větrnými mlýny a kolikrát největší nepřítel se ukrýval i mezi blbci ve vlastních řadách. Úplně věřit se dalo málo komu. Některým (všem) „tamtěm“ věřit nešlo už ze zásady, protože účel pro ně evidentně světil prostředky a jejich morální kodex je dost odlišný od evropského. Navíc každé odhalené svinstvo je pořád jen špičkou ledovce a vede k hnoji mnohem hlubšímu, než do kterého by bylo milo šlápnout.
Děj se odehrává částečně v Brně a každý místňák nepochybně odhalí mnohé známé lokace a o to lépe si představí děj v hlavě. Další linky pak sledují osoby žijící v zapadlých a necivilizovaných dírách východního světa. To si lze kupodivu představit taky docela dobře, protože autor pěkně vystihuje na prostředí to podstatné. Rozdíl zde ale nebyl jen ve vnějším prostředí – tedy především v tom, že v dotčených zemích lidé znají převážně bídu, boj a válku, ale především v mentálním nastavení lidí, kteří na tom kterém místě žili a které kvůli bojům, válce a náboženským štváčům převzali do krve. Markantní rozdíly v pohledu na svět, životním stylu, myšlení, vzdělání, v chápání náboženství a ochoty k extrémním věcem zde byly dobře nastíněné. Autor dokázal popisem životních příběhů extrémistů poodhalit jejich motivy k činům v pravdě hrůzným a objasnit chybějící lidskost v jejich myšlení.
Dobře zpracované prostředí bylo i po stránce politické situace a historie zejména východních území. Věci, které jsem se tu dozvěděla o historii tamější části světa, mi jen ukázaly, jak by bylo důležité učit ve školách nejdříve moderní historii. Nikdy jsem se o tuto část dějin moc nezajímala a neznalost tohoto může zkreslit názory na spoustu věcí, co se dějí teď. V tomto ohledu je kniha taky hodnotná, předkládá holou realitu a historická fakta dobře stravitelným způsobem. Až mě překvapilo, jak mě to zaujalo a bavilo.
Asi není překvapení, že zde šlo především o válku mezi národy a etnickými skupinami a o náboženství. Všichni se tu podrážejí, využívají a vraždí navzájem, ať už se bojuje o území nebo o víru. Všichni jsou prostě nepřátelé a je nutno je zlikvidovat. Chytřejší nebo spíš vyčůranější pomocí náboženství manipulují ty bez formálního vzdělání. Náboženství má v knize velmi důležitou roli, ale to se není čemu divit, když jsou ve věci zapleteny východní země. Někdy se zdá, jako by tam ani nic jiného neexistovalo.
To, jak se tomu tématu autor věnuje, pomáhá pochopit to, proč je pro Davida a policii důležité chytit onoho fundamentalistu, který si to namířil do Čech. Ukazuje to, s čím mají tu čest a co by se nám tu potloukalo a jaké myšlenky a názory by to šířilo – jakou kulturu a životní styl by to dotáhlo s sebou a předalo dalším odhodlaným škodit. To dává celému ději větší napětí a naléhavost, skoro mrazivou. Hlavně když si člověk uvědomí, že to může být klidně realita a může se zrovna dít něco podobného.
Na knize oceňuji to, že se autor opravdu snažil přiblížit čtenáři všechny okolnosti, které vedli k současnému stavu a které formovali svět, z něhož „hrdinové“ knihy pocházejí a myšlení, které s sebou nesou. Ono historické okénko, které zdánlivě zpomalovalo děj, bylo v příběhu hodně důležité. Myslím, že se ho nemusí bát ani čtenáři, kteří se o podobné věci nezajímají. Zpracováno je vše opravdu čtivě a v nezbytně nutné délce. Po této poklidnější vyprávěcí stření části následuje hodně akční – skoro filmový - závěr, který byl úplně parádní. Všechno se skvěle propojilo a konec byl pro mě v mnohém nečekaný.
Bavilo mě i to, jak autor nechal nahlédnout do zajímavého prostředí operativců – lovců informací. Ačkoli by všichni měli táhnout za jeden provaz proti společnému nepříteli, našel se i zde v zápletce prostor pro vyřizování osobních účtů a vzájemné nesympatie. Naťuknutí získávání informací a samotný průběh akcí včetně použitého žargonu, byl prostě top! Kniha není příliš dlouhá, jen 272 stran, ale mám pocit, že každá strana byla využita perfektně.
Celkově tedy hodnotím své setkání s špionážním-krimi románem jako velmi dobré a rozhodně pro mě mělo větší přínos než jen čas strávený u dobrého a místy napínavého příběhu. Pokud vás příběh lapne – a o tom nepochybuju – bude pro vás jistě radostnou informací, že je už k dispozici i druhý díl z trilogie.
Za knihu moc děkuji nakladatelství Jota.
Na příběh se můžete mrknout sem. Všechny zatím dostupné díly série jsou tady.
O knize:
Autor: Eduard Krainer
Série: Operativec (1. díl)
Vydal: Jota
Rok vydání: 2024
Počet stran: 272
Žádné komentáře:
Okomentovat