Eloise byla další z Bridgertonových, na jejíž příběh jsem se opravdu těšila. U předchozí knihy mě autorka dost potěšila a namlsala a tak jsem měla důvod věřit, že i Eloisin příběh se povede.
Anotace:
Rok 1824.
Ovdovělý sir Phillip ví, že
Eloise Bridgertonová je stará panna, a tak ji požádá o ruku. Domnívá se totiž,
že je to prostá, nenáročná dívka, která zoufale čeká na nabídku k sňatku. Avšak
krásná žena na jeho prahu rozhodně není nesmělá, a pokud přestane mluvit na
dostatečně dlouhou dobu, aby zavřela
ústa, on ji tolik touží políbit…
To si myslí, že jí přeskočilo? Eloise Bridgertonová by se
rozhodně neprovdala za muže, jehož nikdy neviděla! Ale potom začne přemýšlet… a
pochybovat… a než pochopí, jak se to stalo, sedí uprostřed noci v pronajatém
kočáru a jede za mužem, jenž, jak doufá, se k ní skvěle hodí.
Jenže tomu tak není. Dokonalý manžel by se nechoval tak
náladově a nevycválaně, a přestože je sir Phillip bezesporu pohledný, je to
tupec, hrubián a neotesanec zcela se lišící od londýnských džentlmenů, kteří se
předhánějí v žádostech o její ruku.
Jakmile se však usměje… a políbí ji…, okolní svět zmizí a
ona jen žasne…, může pro ni být tento nedokonalý muž dokonalým?
…
Eloise je nejsvobodomyslnější dívka z bridgertonovic klanu. Sama se nikdy vdát nechtěla a tak nějak jí nevadilo být považovaná za starou pannu. Konec konců s ní držela basu i její nejlepší kámoška Penelope. Jenže všechno se trochu otočilo ve chvíli, kdy se Pen vdala za Eloisina bratra. Najednou v tom Eloise byla sama a začala přemýšlet, že svatba nemusí být úplně špatný nápad. Jo, být sama starou pannou zase tak úžasné není, jako když byly dvě. Kolem sebe má navíc samé šťastné páry a začíná mít pocit, že jí v životě cosi chybí. Začíná to vypadat, že to záhadné něco bude přeci jen manžel. Jenže kde v londýně vzít nápadníka? Hlavně, když už jich několik odmítla.
Naštěstí je po ruce někdo jiný. Muž, se kterým si Eloise už rok dopisuje. Vdovec se dvěma dětmi (kterýžto detail zatím Eloise neměla tu čest zjistit), majitel venkovského sídla a botanik. Z dopisů působí jako inteligentní veskrze sympatický člověk. Jmenuje se Phillip Crane a jeho zesnulou ženou je Eloisina sestřenice.
Před svatbou chce Eloise poznat svého potenciálního snoubence na vlastní oči a zjistit, jestli by se k sobě hodili. A protože je tak trochu zbrklá a úplně nedomyslí důsledky, vyrazí na návštěvu neohlášená a na vlastní pěst. A doma se o tom tak úplně nezmíní.
V páté knize o Bridgertonových a jejich vztazích přišla autorka s nečekanou novinkou. Pro Eloise si připravila nový druh nápadníka – vdovce se dvěma dětmi. Nebyla to tedy romantika, ale praktičnost a potřeba na obou stranách, které svedly pár dohromady.
A já musím říct, že toto jsou pro mě zatím nejlepší Bridgertonovi. Autorka pustila k vodě lehké a vtipné zamilované románky (i když lehkost a vtip nakonec knize také nechybí) a popsala skutečné a velmi silné emoce – bolest, touhu, strach z osamění a potřebu blízkosti jiné lidské bytosti. Ve Phillipově životě toho tolik chybělo, moc potřeboval emocionální blízkost a oporu, aby mohl totéž poskytnout svým dětem.
Je tedy zřejmé, že tentokrát mají Bridgertoni dost hlubší přesah. Nejde jen o povrchní flirt a lásku. Autorka se zabývá i opuštěností, nešťastným vztahem, depresemi a následky, které život s depresivním člověkem zanechá na jeho rodině. Tenkrát navíc depresi nikdo neuměl vhodně léčit, tak s tím rodiny bojovaly, jak uměly. Šrámy na Phillipovi a jeho dětech a vztazích mezi nimi byly opravdu hluboké. Nakonec i láska a vášeň z jeho strany byly stejně hluboké a silné, jako jeho předchozí zoufalství. Eloise pro něj byla cestou z temnoty.
Mezi hlavním párem to opět příjemně jiskří. Tentokrát má kromě svěžího humoru jejich láska ještě přídech zoufalé potřeby lidského kontaktu a citů, kterou Phillip cítí. Možná i díky tomu to na mě působilo o to opravdověji – bylo opravdu zřejmé, co hledá a proč to tak nutně potřebuje. Dokonce i jistá přehnaná vášnivost a hloubka jeho citů byla odůvodněná tím, co dosud v manželství prožil a co tam chybělo. Ze začátku jeho chlad a odtažitá opatrnost přinášela hodně nedorozumění a nešťastných konfliktů, které jí způsobovaly pochybnosti, jestli udělala dobře a jemu obavy, že ji od sebe odhání.
Eloise skutečně dospěla. Už tady nehrála roli ta potřeštěná holčička, která měla sny a šla si za nimi podporována celou rodinou. Musela se postavit čelem k dospělým problémům a zdaleka nešlo jen o otázku vhodnosti sňatku a případné setrvalé staropanenství. Líbilo se mi, že její volba nakonec nebyla ovlivněná tímto. Zároveň však stále zůstala starou Eloise, ukecanou, netrpělivou a v některých věcech nerozvážnou. Oceňuji, že u ní nedošlo k žádnému povahovému veletoči a svým způsobem se v zásadních věcech nezměnila. Líbilo se mi i to, že se bezhlavě a naivně nezamilovala a naopak přemýšlela, jestli se rozhodla pro dobrý krok. Výkyvy v Phillipově chování ji mátly, občas urážely a většinou je nechápala, ale snažila se porozumět a rozhodně nebyla z těch, které se vzdají snadno. Cesta zpět navíc nebyla možná.
Vtipné situace tu místo zvířátek tentokrát obstarávají děti. Jsou sice k pousmání, ale když se člověk zamyslí nad příčinou dětského zlobení, zase tak veselé to není. Kupodivu musím říct, že ač mi potomci jednoho z dvojice v romantických knihách většinou spíš překážejí, tady to tak nebylo. Autorka se nezapomínala soustředit na ty dva více, než na děti a potomky včlenila do děje tak nějak přirozeně. Děti navíc nejsou malé, už spíš docela velké a tak to má Eloise o něco lehčí :) No, i když…
Dohromady to byla parádní knížka. Nechybělo nic, co by člověk od podobné knihy čekal a zároveň tu bylo navíc hodně komplikovaných životních zkušeností, které aktérům neulehčily vzájemné poznávání a navázání vztahu. Nejednalo se o žádné nedorozumění, ale skutečné problémy, které se nedaly vyřešit snadno, ale chtěly čas a trpělivost. Skutečně mě to zaujalo a bavilo a knihu jsem zavírala ještě spokojenější než u ostatních ze série.
Na další díl už se těším. Podle anotace by to mohlo být opět dobré čtení.
O knize:
Autor: Julia Quinnová
Série: Bridgertonovi (5. díl)
Překlad: Zdeňka Zvěřinová
Vydal: Ikar
Rok vydání: 2021
Počet stran: 275
Další knihy série na
bloGu:
Žádné komentáře:
Okomentovat