28. 4. 2021

Půlnoční slunce

 


"To, že ji miluji, mi nezabrání v tom, abych ji zabil..."




Na knihu jsem se těšila od dob, kdy jsem po ní pátrala po přečtení na net uniknuvšího a v překladači neuměle přeloženého úryvku. Edwardův pohled na celou věc se mi zdál jako lákavé zpestření příběhu a tak jsem měla fakt radost, když jsem zjistila, že kniha je dopsaná a vyjde v normálním a čitelném překladu. Jenže ouha…


Anotace:

Osudové setkání Edwarda Cullena a Belly Swanové obrátilo oběma život vzhůru nohama. Až dosud jsme jejich dramatický vztah znali jen z dívčina vyprávění, ale teď nadešel čas na Edwardův pohled. Co vše jeho shledání s nevinnou Bellou způsobilo? Jaké pocity ho ovládly? A jak mohl následovat své srdce a zároveň svou lásku stahovat do světa plného nebezpečí? Nejslavnější upíří romance se vrací v temně velkolepém stylu a má pořádně nabroušené špičáky.

 

 


Příběh byl přesně takový, jaký bych asi očekávala a přece mě autorka dokázala překvapit tím, jakou podobu může láska nabrat v mysli upíra, který na jednu stranu působí jako dost vyzrálá osobnost a na stranu druhou (co se myšlenek týká) spíš jako psychopat.

První díl známé ságy Stmívání tentokrát vyprávěl Edward a já jsem tak měla přímý náhled do mysli posedlého šmíráckého upíra s mírnými emo sklony. Jenže tohle je kniha, která má něco nostalgicky přitažlivého do sebe, i když původně je to spíš kniha pro mladší holky – což je mi ale úplně jedno (mladá duchem, nebo tak něco :)). Půlnoční slunce je sice pořád romantický text, ale s pořádně temným nádechem, který mu dal právě zamilovaný krvesaj bojující se svou přirozeností. Láska v jeho podání měla spíš podobu trochu až děsivé posedlosti smíchané se strachem a neodolatelnou potřebou kontroly. Vlastně to mělo do lehké romantiky pořádně daleko. Rozhodně to byl pořádný rozdíl oproti původnímu Stmívání.

A jaké tedy bylo čtení?

Trochu se to táhlo, protože Edward má sklon moc přemýšlet a hodně se ve věcech babrat. Na druhou stranu tohle přemýšlení bylo dost v souladu s jeho povahou takovou, jaká byla vykreslená. Prakticky pořád přemýšlel hlavně nad morálkou a nad svým právem na štěstí s lidskou ženou s vědomím, že ji ohrožuje. Popisy jeho laskomin na Bellinu krev, bolest pokušení a probouzející se cit a dilema z toho plynoucí, byly zpracovány opravdu detailně.

Stalkerská část jeho povahy byla taky zachycená více než věrohodně a trochu mi tím neustálým (patologickým) strachem o Bellu lezl na nervy. V původní knize to z pochopitelných důvodů nebylo zase tak patrné. Tady byl vnor do Edwardovy podivnosti (posedlosti?) skutečně hluboký a dost přesvědčivý. Když jsem konečně viděla jeho stránku příběhu, šel z něj trochu strach. Paní autorka prostřednictvím Edwardových myšlenek neustále připomínala, že vztah člověka s upírem není zase taková bezpečná pubertální romantika.

Možná (spíš určitě) té filosofie, strachů a neustálého přemílání těch samých myšlenek bylo trochu moc. Taky Edwardův strach o Bellu byl příliš vyhnaný na ostří nože a číst o tom pořád dokola nebylo úplně záživné a příjemné. Chápu, že ho to trápilo denně, ale v rámci přístupnosti čtenáři a lepší čtivosti bych trochu ubrala. Přeci jen čtenáři Stmívání úplně neočekávají téměř filosofické dílo plné strachu, viny, posedlosti a upířích morálních dilemat, ale spíš romantiku a oddanost – a to se tu trochu ztrácelo. Je ale pochopitelné, že Bella to ve svém příběhu cítila jinak a vlastně oceňuju, že Edwardův pohled byl tak výrazně odlišný a zatížený úplně jinými pocity a problémy.

Půlnoční slunce doplnilo nějaká bílá místa v životech Edwarda a rodiny Cullenových z pohledu Edwardových vzpomínek na doby minulé. Dozvěděla jsem se, jak se dala rodina dohromady a některé věci z jejich současného života, které v knize vyprávěné Bellou prostě být nemohly. Taky nebylo vynecháno Edwardovo vzpurné období, kdy od Carlislea odešel a hrál si na spravedlnost. Daleko významnější roli dostal třeba i Jasper, o němž bych si (ve světle nových poznatků) ráda přečetla samostatnou knihu. Jeho a Alicin životní příběh se mi zdá ještě zajímavější než Bellin a Edwardův.

Příběh jsem si docela užila, i když už jsem hodně mimo cílovou kategorii. Možná by ani nevadilo, kdyby byl o kousek kratší nebo autorka věnovala více pozornosti akčním scénám a text tak vyvážila a dodala mu rychleji plynoucí momenty. Takto bylo mnohem víc Edwardových úvah a vzpomínek, které děj spíš brzdily. Dokonce i v těch akčnějších okamžicích v závěru knihy bylo jeho úvah až moc – z pohledu Belly se toho prostě dělo mnohem víc. Celá kniha se odehrávala v Edwardově hlavě a okolní prostředí moc prostoru nedostalo.

Ke konci jsem u sebe zaznamenala trochu ztrátu zájmu a chuť rozečíst i něco jiného, ale ne chuť knihu odložit kvůli její délce nebo opakování upířích duševních muk. Problém totiž ležel úplně jinde než v rozsahu knihy. Požitek při čtení byl tentokrát velmi pokažený a to z následujících důvodů:

Strašně neobratný překlad.

Některé věty nedávaly úplně smysl. Někdy byla použita ne úplně vhodná slova a oproti anglickému originálu měla některá slovní spojení úplně jiný význam, než jak byla přeložena. Nebylo by od věci svěřovat texty zkušeným překladatelům nebo dát nezkušeného překladatele do komba s velmi zkušeným redaktorem. To ovšem není případ této knihy.

Nedostatečná nebo chybějící redakční práce

To souvisí s předchozím bodem, protože redaktor dost zkušený by to nejspíš chytil. Nebo redaktor, který by měl na práci dostatek času? V knize bylo poměrně velké množství rušivého hnusu: chyby, překlepy, výrazy za lomítkem ve stylu „nehodící se škrtni“ (strana 224), našla jsem záměnu ji/jí, chybu shody podnětu s přísudkem. Záměnu rodu osob, chybějící slova a věty se špatným slovosledem. A moc dalšího.

Upřímně myslím, že za takovou knihu by se mělo nakladatelství stydět! Když už za ni chce více než pět set, měla by kvalita odpovídat. A vůbec – práce by měla být co nejlepší i kdyby kniha stála dvě stovky. Chápu, že chtěli rychle knihu vydat, ale já osobně bych raději posečkala pár týdnů a dostala za své peníze kvalitně zpracovaný text. Pokud si budu někdy kupovat knihu od Egmontu, půjdu si ji předem důkladně prolistovat, abych zase nedostala podobnou… práci.

Měla jsem chuť jít knihu vrátit a počkat si na nové, lépe udělané vydání. Ale kdo ví, jestli bude. Půlnoční slunce si nakonec asi nechám i tak, ale zklamaná teda jsem a těžko říct, jestli si ji ještě někdy přečtu. Chudák autorka!


O knize:

Autor: Stephenie Meyer

Série: Stmívání (5. díl)

Překlad: Lucie Teplá

Vydal: Egmont

Rok vydání: 2021

Počet stran: 720




2 komentáře:

TheMellory řekl(a)...

Před hodně dávnou dobou jsem četla první dva díly série a pak už jsem se ke zbytku nějak nedostala. :D Díky této knize uvažuju o tom, že se k sérii konečně vrátím. I když mě odrazují často zmiňované chyby a překlepy, které kniha obsahuje... a to já nerada. :)

Nikolaoss řekl(a)...

Já to dost často umím přejít, ale tady to prostě nešlo. Na knihu jsem se těšila fakt hodně dlouho a to moje zklamání ještě zvětšilo. Ale příběh je takový, jaký se dal očekávat, takže v tomto směru nelituju. Jen nechápu, že se třeba ještě nevyjádřilo nakladatelství.
Díky za komentář a přečtení.