Na třetí díl jsem byla po stoupající kvalitě dílů předchozích natěšená na maximum. Začala jsem knihu číst hned ten den, kdy jsem si ji donesla domů. A druhý den ráno jsem ji dočetla. Systém čtení start-cíl naznačuje, že autorka opět zaujala. To jo, to zase nemůžu říct. Jenže tentokrát mám ke knize výhrady a ne malé. A jsem nejspíš jediná, komu třetí příběh Bridgertonů v nějakých ohledech vadil.
Anotace:
Sophii Beckettové se nikdy ani nesnilo, že se jí podaří vklouznout na vyhlášený maškarní ples lady Bridgertonové, natož se tam seznámit s “krásným princem”. Přestože je dcerou hraběte, zlá nevlastní matka ji odsoudila do role služebné. Teď se však Sophie v náruči šaramantního a pohledného Benedicta Bridgertona cítí jako princezna. Bohužel s vědomím, že až odbije půlnoc, kouzlo vyprchá…
…
POZOR! Níže může být nějaký ten malý spoileřík, i když pochybuji, že knihu jako je tato, lze vůbec vyspoilovat, když je každému všechno předem jasné.
…
Na začátku bylo nadšení ve stylu: „Jé, to je jako Popelka, Benedict uloví Popelku“. Ano, začátek příběhu asi do strany šedesát skutečně připomínal převyprávění známé pohádky. Sirotek vyrůstající na šlechtickém sídle s otcem, který se sice stará, jak mu smysl pro povinnost velí, ale nepřizná se k otcovství. Nevlastní matka, která si do manželství přivede dvě dcery a schovanku muže nenávidí. Smrt otce, zotročení nešťastné dívky a osudový ples. Prostě všechno jako v Popelce.
Postupně se vše začalo ubírat vlastním směrem a popelčí příběh nabyl nepěkné reality vztahu mezi dobře situovaným a společensky na úrovni mužem a ženou, která na takový vztah nesmí ani pomýšlet. Maximálně snad může být dobře ukrytou milenkou. Protože slušní mladí muži se přeci nežení s nemanželskými dcerami a už vůbec ne se služkami.
Z výše napsaného je tedy zřejmé, že Benedict svou vyvolenou potkal na plese – maškarním pochopitelně, aby nepoznal kdo to je a mohl ji po půlnočním úderu zvonu začít hledat. Jenže osud zamíchal kartami a jemu nebylo souzeno zjistit, kdo byla dáma, která ho očarovala.
Sophie, protože to byla ona, což je známo od prvních stránek, mezitím musí opustit Londýn, protože nevlastní matka ji vyžene z domu. Protlouká se, jak umí a nemá vůbec jednoduchý život. Nakonec se ale na dívku dost vláčenou životem usměje štěstí. Na venkově se opět setkává se svým princem. Jenže po dvou letech, bez prostředí plesu a krásných šatů ji Benedict nepozná. Vidí jen to, co má vidět – služku…
Třetí kniha v sérii si opět udržela onu ukrutnou čtivost, která mě na podobných příbězích baví. Jakmile jsem ji otevřela, svět anglické lepší společnosti mě úplně pohltil.
V hledáčku všech matinek a svobodných dcerunek (jakož i paní Whistledownové) byl tentokrát druhý z bratrů Bridgertonových Benedict. Byla jsem na něj zvědavá, protože v předchozích knihách se moc neprojevoval a ani v seriálu se spíš necpal do popředí. Věděla jsem o něm jen to, že se ženit nechce, nemá žádnou představu o manželce a moc rád kreslí.
První scéna na plese byla ukrutně dokonalá a úplně mě strhla k dalšímu čtení, i když většina knihy byla plná takových těch obvyklých situací známých z podobných knih. U předchozích dílů to tak taky bylo, což mi nevadilo, protože mezi páry byla ukrutná chemie. Tady bohužel až tak úplně nefungovala. Pár mi tolik nesepnul, jako v předchozích dílech už jen proto, že své hrdiny autorka natlačila do nerovného postavení. A Benedict, který toho radostně využil, mi právě proto moc nepřirostl k srdci. Dění na stránkách daleko víc připomínalo klasické historické romance, které vůbec nemusím.
Navíc Benedictovo chování mu dalo, i přes urputnou snahu o slušné vystupování, tak trochu roli slizáckého šlechtice, který je schopný mít pracky všude a odhodlaný prosadit si svoje. Jeho gentlemanství vyznívalo spíš jako póza a občasné chování k Sophii trochu moc povýšenecky. Sice tak vynikla Sophiina tvrdohlavá potřeba zachovat si slušnost a úroveň, ale bohužel na mě úplně nefungovalo ani toto. Ano, ona byla vychovaná jako šlechtična, odmítala tedy klesnout na úroveň vydržovaných milenek, na druhou stranu se v jistých situacích zase tak moc necukala, i když to podléhání autorka vydávala za její vůli.
Paní autorka se taky snažila vykreslit potíže, které by Benedict měl, kdyby si vzal dívku společensky nevhodnou, i jeho dilemata z toho plynoucí. Jako dobrý, to by v té době zvažoval každý chlap a žádného by svatba ani nenapadla. Spíš by ho napadaly ty samé věci, jako Benedicta. Mně jen moc nesedl způsob jeho uvažování tak, jak byl představen. Na jednu stranu přitahovaný Sophií se jí snažil nadbíhat a dost nevybíravě ji tlačil do role milenky – nedostala na výběr ani po odmítnutí. Na druhou stranu ji miloval a toužil se zachovat čestně. Kdyby si s ní ale nezačínal nic dříve, než se rozhodne, nemusela by mezi nimi půlka neshod vůbec vzniknout a on mohl být podaný daleko lépe. Pak by se příběh vyhnul mému srovnávání s milostnou romancí a autorka by se vyhnula šabloně, na kterou tu plivu špínu, protože jsem ji četla tisíckrát a pokaždé se stejným výsledkem. Je to laciné a rozhodně bych to nečekala v sérii, jakou jsou Bridgertonovi. Ti, ač dosud průhledně romantičtí, nikdy lacině nepůsobili.
Autorka by musela příběh postavit úplně jinak a myslím, že by to celé dopadlo o poznání lépe – tedy by to daleko méně připomínalo kýčovitou historickou romanci, kde jde jen o lechtivé scény. Zde byla sice jen jedna lechtivka a bez nějakých výrazně podrobných popisů, ale v podstatě celý vznikající vztah těch dvou byl založený na Benedictově nátlaku z pozice výše postaveného muže vůči služebné. K tomu mohlo dojít jen díky jejich rozdílnému postavení a už jsme zase u toho, co mi na tom neštymovalo. Co je na tom romantického, když muži podlehne holka, která nemá kam jít a on má tak skvělé možnosti s ní manipulovat podle svého? I když se s ní nakonec ožení – a to není spoiler, protože je to každému jasné už od přečtení anotace. Autorka mohla tohle jejich postavení využít a ukázat, že to jde i jinak a i takové romantické klišé by mohlo být perfektně funkční. Myslím, že by čtenářkám ani nevadilo, že přijdou o pár žhavých scének a ozobávání hlavního páru. Vždyť přeci přitažlivost a náklonnost může stát i na něčem jiném než na fyzických projevech.
Problém jsem měla taky v tom, že na takové čtivo o lásce až na věky „úderem blesku“ nejsem moc stavěná. Raději mám, když vidím, jak vztah vzniká, což v prvních dílech bylo a v tomto třetím jsem měla nalinkováno od prvního setkání. Tanečky, které pak ti dva předváděli, působili opravdu jako maximální klišé přesně podle zaběhnutých šablon pro knihy o nerovném vztahu. Od autorky bych rozhodně očekávala víc.
Abych nežehrala jen na to, jaké rány schytal od autorky Benedict, musím se zmínit i o hraběnce Aramintě, nevlastní matce Sophie. Její nenávist mi připadala až přehnaná a skutky, které vůči Sophii podnikala, vyznívaly spíš jako parodie. Ani ona jako postava nezapadla do stylu série, jaký si autorka vytvářela od prvních dílů. Mělo to být přeci o lepší společnost, možná lehká parodie ve stylu Austenové. Tak proč měla potřebu vytvořit postavu, která se většinu času chová jako dementní kráva, která o lepších mravech v životě neslyšela, a podrývá tak vlastní postavení v době, kdy postavení ve společnosti bylo klíčové?
Samozřejmě byly i věci, které se mi na knize líbily. Nejdříve už zmiňované prostředí lepší anglické společnosti a mlenice na svatebním trhu. Toho jsem si tady užila méně, protože Sophie z pochopitelných důvodů moc plesů nenavštívila a na manželství nebyla také žhavou kandidátkou. Zase byl ale jako bonus představen život služebné a zmíněny i takové aspekty života komorných a služek, nad kterými normálně moc nepřemýšlím. Dál taky špičkování mezi bratry i mezi Sophií a Benedictem. V jiskřivých dialozích autorka na kvalitě neubrala a i tady bylo možné si je opravdu užít. Dobrá byla také první třetina knihy, když ještě děj setrvával v lepší společnosti, do chvíle, kdy slepice Araminta Sophii vypakovala z baráku. Pak už to bylo slabší, omezené více méně jen na Sophii s Benedictem a jejich podivný nevhodný románek. Musím taky uznat, že pro Sophii a její argumenty proti vztahu s Benedictem jsem měla pochopení. Ona si uvědomovala více než on, co by ji to stálo, kdyby mu byla po vůli. On sám riskoval až na konci, kdy se rozhodl zachovat čestně.
Ze třech dílů, které jsem zatím četla je Nevhodný návrh nejslabším. I tak se mi ale kniha četla celkem pěkně a v knihovně si ji nechám. Jen si nejsem jistá, že se zrovna k tomuto dílu budu vracet. Myslím, že tady to paní autorce trochu ujelo. Možná ve snaze zrealizovat svůj nápad s Popelkou, šlápla kapku vedle. Nebo jsem prostě měla po prvních dílech vysoká očekávání a odchýlení od nastaveného kurzu mi nesedlo. Na sérii každopádně nehodlám zanevřít a do dalších dílů se určitě pustím.
P.S.: Proč se museli hned brát? Mnohem realističtěji by na mě působilo, kdyby Sophie žila jen v pozici milenky, ale v podstatě jako manželka, protože Benedict by do konce života jinou ženu nechtěl? Ale tak nic, můj příběh to není :)
Další knihy v sérii na bloGu:
O knize:
Autor: Julia Quinnová
Série: Bridgertonovi (3. díl)
Překlad: Zdeňka Zvěřinová
Vydal: Ikar
Rok vydání 2021
Počet stran: 317
2 komentáře:
Moc pěkná recenze. :) Tahle série mě docela láká a tvoje recenze tomu jen přispívají... :) Je škoda, že tenhle díl byl trošku horší, snad bude další opět na úrovni prvních dvou. :)
Já bych se na tvém místě nenechala odradit. Poslední dobou se mi stává, že mě se něco nelíbí a všichni ostatní nadšeně tleskají :) S Bridgertonovými to mám zatím tak nějak půl napůl, i když kladný názor převažuje. Díky za komentář a přečtení.
Okomentovat