Knihu jsem si vybrala hlavně kvůli tématu. Slibovalo historickou fikci kombinovanou s napětím. Slibovalo svět umění a pátrání po obrazu ukradeném nacisty. A slibovalo silný příběh. Všem svým slibům kniha dostála a já jsem ráda, že ji tady mohu s nadšením doporučit :)
Anotace:
Jules Rothová je mladá
nadějná novinářka. Když se jí podaří získat práci u Dana Mansfielda, špičkového
investigativního reportéra, její první úkol je neobvyklý a přísně tajný: má
najít legendární expresionistický obraz, který před více než 75 lety uloupili
nacisté a od té doby o něm nikdo neslyšel. Ztracený portrét nádherné a tajuplné ženy touží získat světoznámý návrhář
a Danův osobní přítel, kterému už nezbývá mnoho času. Po tomtéž plátně zatím v
Evropě pátrá také provokativní galeristka Margaux de Laurentová, bohatá žena bez
skrupulí, zvyklá dostat, co si přeje. V cestě jí stojí pouze Jules a její
odhodlání.
Mladá žena se stále víc zaplétá do mezinárodního uměleckého
skandálu a zjišťuje, kolik zrůdností nacisté na poli umění napáchali a že řada
z těchto zločinných křivd není dodnes uznána, natož napravena.
Strhující děj s prvky thrilleru je založený na historických
skutečnostech a dává čtenáři nahlédnout do zákulisních praktik světa umění a
nelegálního obchodu s kradenými uměleckými předměty. Žena v ohni vypráví příběh
silné ženy, jež stejně jako umělecké dílo dokáže prozářit svým jasem dějiny i
lidská srdce.
…
Obvykle nečtu příběhy, které mají něco společného s druhou světovou, protože mi tohle téma nedělá příliš dobře. Jenže tady sice tohle téma bylo, ale zároveň ne tak v popředí. V prvé řadě šlo o umění a o tom, jakého zločinu se nacisté dopustili na něm a na lidech okolo něj. Normálně nejsem ani moc thrillerová, ale jaký jiný žánr by se dal zvolit pro podobné téma? A tento thriller byl skutečně parádní jízda, protože nepostrádal nic, co bych od podobného příběhu chtěla a zároveň nepřeháněl ve věcech, které mi na thrillerech obvykle vadí.
Autorka v knize skvěle popsala prostředí boháčů a milovníků vzácných uměleckých děl, černého trhu s uměním a samozřejmě také investigativních novinářů, kteří se ženou za svým příběhem. V centru všeho byl jeden obraz, který propojoval všechny zúčastněné postavy. Kolem toho obrazu se odehrálo mnoho lidských osudů a příběhů. Ne všechny dobré, ale zároveň i některé šťastné. Postavy v tomto příběhu stály na konci dlouhé řady lidí, kteří měli s obrazem tu čest. Někteří si na něj činili nárok, protože zasáhl do minulosti jejich rodin. Jiní ho chtěli najít, aby pomohli jedné z pátrajících stran. A cena za nalezení obrazu byla vysoká. Zdaleka ne všechny postavy, které jsem si v průběhu čtení oblíbila, se dožily šťastného konce.
Nejvýraznější a dalo by se říct i nejlépe napsanou postavou byla naprosto fantastická záporačka. Vůbec nevadilo, že jsem od začátku věděla, kdo je zloun, protože probírat se zákoutími její mysli a uvažování byla fakt lahůdka. Ona byla prototyp psychopata ve stylu „chci to a je mi jedno, jak to dostanu“. Neštítila se manipulací, lží, nezákonných jednání, násilí, využívání lidí… Pokud někdo stál v cestě jejímu cíli, smetla ho stranou bez váhání. Přitom její důvody, proč si na obraz činí nárok, by se daly pochopit, ale to, jak se ho rozhodla získat, bylo za hranou.
Protivníkem jí byli novinář se svojí mladou asistentkou, kteří se rozhodli pomoci novinářovu starému příteli, návrháři bot, jenž měl na obraz větší nárok než kdokoli jiný. Tihle dva si velmi brzo uvědomili, jak vysokou hru hrají a to nebyli na boj sami. Pomáhal jim ještě jistý malíř, který měl s psychopatkou velmi bohaté zkušenosti z vlastní minulosti.
Psychopatka a malíř mě bavili ze všech postav nejvíc. Nemůžu ale říct, že by ostatní postavy nebyly skvěle vymyšlené a neměly zajímavý příběh. Ať už jde o dvojici novinářů nebo starého návrháře luxusních bot. Jejich osudy jsem prostě hltala.
Mezi těmito postavami byly vystavěné všechny možné vztahy. Našlo se tu silné přátelství navázané ve chvílích největší slabosti. Byly tu rodinné vztahy. Byla tu hezky čistá a upřímná láska a k ní v protikladu majetnické chtění, které se jen málo podobalo opravdovému citu. Byla tu nenávist ke všemu a ke všem. Našlo se i osamění lidí, kteří přežili válku a tím pádem i jejich vztahy s lidmi z minulosti, kteří zůstali daleko v ní. Autorka s tímto vším pracovala parádně a postavy to hodně přiblížilo čtenáři.
Kromě hodně zajímavých a živoucích postav byl v knize ještě jeden nesmírně živý a poutavý prvek - skvěle popsaná láska k umění. Všichni, kdo se honili za obrazem, k němu měli doslova vášnivý vztah. Každý, pravda, z jiného důvodu, ale bylo to z textu krásně poznat. A nejen k tomu konkrétnímu obrazu. Umění pro ně byla posedlost, ať už v jakékoli podobě – můžete být návrhář bot, malíř, sběratel nebo třeba novinář. Musíte však ke svému oboru cítit tu pravou vášeň, jinak nic krásného nevznikne. Krom kladných pocitů v knize vzbuzuje umění i ty druhé. Hamižnost, zlobu, nenávist, závist. I toto jsou vášně, které k umění patří a autorka je nevynechala. Proto její postavy působí tak živě. A nemusí to být jen psychopatická manipulátorka. Negativní emoce tu prožívají i postavy, kterým bylo skrz umění v minulosti ublíženo a všechno negativní si nesou s sebou. V malých vstupech v ději autorka umožnila nahlédnout do minulosti některých postav – až ke kořenům jejich vášně, ať už v dobrém nebo zlém. A pochopit konání postav pak bylo o mnoho lehčí.
Jak už je z anotace jasné, začátek příběhu se odehrál za druhé světové a tak byly osudy tehdejších postav asi takové, jak se dalo čekat. Že měli náckové nenechavé pracky, všichni dobře víme. Že to byli gauneři, víme taky a tak není moc překvapivé nahlédnutí do toho, jakým způsobem si brali to, co chtěli. Z malých útržků příběhů židovských rodin, které se dostaly do hledáčku lovců umění, dost mrazí, i když autorka nepřehání a nezabývá se do hloubky krvavými detaily.
Ostatně i v současnosti příběhu není moc bezpečno. Honba za obrazem by byla zajímavá sama o sobě, i kdyby protivníkem nebyla všehoschopná ženská. O postavy jsem se bála, protože bylo jasné, že je k tomu důvod. Ano, na kruté věci došlo taky a z pohledu záporačky bylo jejich uskutečňování tak snadné, že z toho mrazilo. Oceňuji, že se autorka nepaplala v přehnaně krvavých detailech a nepokoušela se šokovat za každou cenu nechutným násilím. Tato kniha šokovat nepotřebovala. Autorka zvolila natolik přitažlivé téma a podařily se jí tak skvělé postavy, že nebylo potřeba pomáhat si šokováním. Když se k tomu přidá skvěle přístupný styl psaní a schopnost vytvořit pořádně hutnou atmosféru, je jasné, že knize nebude chybět vůbec nic.
Celkově mohu knihu opravdu jen doporučit. Přinesla náhled do zajímavé minulosti a o nic méně zajímavé současnosti. Otevřela temnou minulost světa umění a pomocí skvěle napsaných postav vytvořila zajímavý a napínavý příběh v současnosti propojený s minulostí jediným uměleckým dílem. Bylo to čtivé, bylo to strhující a skvěle originální. Přečtení rozhodně nelituji a vřele doporučuji každému, koho podobné téma zajímá. Dočetla jsem se, že by kniha měla být zfilmována. Pokud se udrží stejná atmosféra, jaká je v knize, bude film stát jistě za to.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Do světa Ženy
v ohni račte tudy.
Autor: Lisa Barr
Překlad: Hana Sichingerová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)
Rok vydání: 2022
Počet stran: 392
Žádné komentáře:
Okomentovat