Markýz hledá ženu

 

Markýz hledá ženu je už druhým dílem série Worthingtonovi. První část mě nelákala vůbec, takže jsem ji vynechala. U podobných knih to ale zase až tak nevadí. Většinou nebývá problém číst je samostatně. Ani tady tohle problém nebyl. Takže jsem očekávala, že si jen užiju příjemné čtení.  Jenže nakonec se problém vynořil na místě, kde jsem ho vůbec nečekala.

 

Anotace:

Dominic, markýz z Mertonu, dospěl k názoru, že by se měl oženit. Jak by řekl jeho poručník, je to prostě povinnost. Důležité je vyhnout se silné vášni a citům a najít si tu správnou nevěstu. Musí být urozená, tichá, dobře vychovaná, ucházející, musí vědět, co se od markýzy očekává. A hlavně nesmí mít sklony ke skandálům!
Dotty Sternová byla pozvána Worthingtonovými, aby se s nimi zúčastnila společenské sezony v Londýně. Je sice jen dcerou venkovského baroneta, vyniká ale krásou, bystrou myslí, břitkým vtipem a upřímnou povahou. To ale její okolí poněkud vyvádí z míry. A nejvíc Dominika. Na Dotty je totiž něco, čemu nedokáže odolat. A než se naděje, zachraňuje spolu s ní štěňata, koťata, a nakonec i malého zlodějíčka.
Dotty vůbec neodpovídá jeho představě ideální manželky a rozhodně by ho s ní nečekal klidný život. Tak proč mu připadá… prostě dokonalá?

 

…

 

Na první pohled se zdálo, že mám před sebou další bridgertonovsky laděný příběh. Vypadá to, že Bridgertoni už pro mě zůstanou měřítkem podobných knih, i když zdaleka ne všechny díly jsem slupla bez námitek. A právě tohle moje očekávání byl nejspíš kámen úrazu. Kniha je sice svým příběhem miloučké čtení přesně v duchu žánru, ale na kvalitu Bridgertonů bohužel nemá.

Tím nechci říct, že by se nečetla lehce. Naopak! Je to přesně jedna z těch, od kterých se neodtrhnete a prostě pojedete až do konce. Ze začátku to navíc vypadá hodně dobře a je nakročeno na zajímavý střet dvou povah a názorů.

Markýz Dominic je pod vlivem špatné výchovy tak trochu suchar a namyšlený paňáca. Má zcela jasné představy o tom, jaký je svět a jaký má být, co je jeho povinností a jak mají věci v životě chodit. Že je hodně daleko od pravdy a skutečného stavu věcí zjistí, až když se zcela proti svým plánům zamiluje do ženy, která je všechno možné, jen ne ztělesnění toho, jaká by dobrá manželka měla být. Chápala jsem, co na ní vidí. Ona byla pro něj cestou z života, do kterého ho svázal jeho poručník po smrti otce.

Dorothea je dívka, která ví naprosto přesně, co chce a očekává, že všichni její postoj pochopí, ocení a přizpůsobí se jí. Je to taková dobrá duše, která by nejraději zachránila všechno a všechny. Je to jistě chvályhodné, ale vzhledem ke své povaze nevolí vždycky nejlepší způsob, jak dosáhnout svého. Ani tak bych ji nepopsala jako feministku, spíš by se hodil termín aktivistka. Ráda bych o ní řekla něco hezkého, ale když si na ni vzpomínám, vybavuje se mi nejvíc povýšená shovívavost, s jakou jednala s markýzem. Vždycky se mi vybavilo: „Ty nevíš nic, Jone Sněhu.“ Doslova v každé scéně, kdy markýzovi předváděla jak špatný je jeho pohled na všechno. A ona si uvědomovala, jaký je, nebyla zaslepená city. Vážně jsem nechápala, proč ho miluje a chce ho, když je pro ni jeho osobnost tak nepřijatelná, že ho od základu celého předělává. Prostě se rozhodla, že ho taky zachrání (napraví) a byl jen další z jejích projektů? Bohužel, Dotty mi jako postava nesedla.

 

První třetina knihy byla úžasná. Bylo v ní přesně to, oč jsem čekala. Vyšší společnost, začátek sezony, hrdinka, která si uvědomovala, že věci ve společnosti nejsou v pořádku a chtěla pomoci. Byl tam i muž, který nechtěl lásku a stejně ji našel. Muž dostatečně vysoko postavený, aby mohl pomoci věci změnit.  Bylo to čtivé, bylo to svěží a zůstalo by to takové až do konce nebýt postav a toho, jak se začaly chovat.

Přitažlivost mezi těmi dvěma se rozjela hodně rychle. Kdo nemá rád, když dlouho trvá, než se láska rozhoří, tady nemusí mít obavy. Dominica to potrefí rychle a Dotty taky zrovna nechodí kolem horké kaše. Zezačátku mi to i docela sedělo a chemie mezi nimi fungovala. Do chvíle, než vyplavala na povrch Dottiina zbrklost, pak mi bylo Dominica spíš líto, protože se ukázalo, že autorka své postavy nevyvážila. Na takovou povahu, jakou měla Dotty byl Dominic prostě příliš slabým charakterem. Čím více se ona projevovala, tím více on za ní jen vlál, jako špinavý hadr. Dotty měla vizi a šla za ní přes mrtvoly a on byl jednou z nich. Sotva jí dal najevo, jak jí podléhá, začala mít navrch. Ano, sice páchala dobro, ale naprosto bezohledně a nerealisticky i na poměry tohoto žánru. A protože byla krásná a charismatická, všechno jí vždycky prošlo a okolí se přizpůsobilo jejím plánům a řešením. Zkrátka ona byla generál a on zaslepený citem, pro který by udělal všechno – čehož bylo patřičně využíváno.

Lásky a touhy jsem si tentokrát užila jen ze strany Dominica. Jemu jsem to věřila. Přesně byl vidět moment, kdy se do ní začínal zamilovávat. Přitahovala ho, musel ji vyhledávat, být v její společnosti – to se autorce povedlo popsat moc pěkně. Věděla jsem u něj přesně, jak na tom jeho city jsou. Líbilo se mi, jak byl ochotný se kvůli ní změnit, aby s ním byla šťastná. U Dotty netuším. V jednu chvíli pro něj chtěla najít manželku a najednou se rozhodla, že ho chce sama. Nepřemýšlela nad tím, jak by mohl být šťastný on, bylo jasné, kdo se z nich dvou ve všem přizpůsobí a kdo ani trochu. Kdy přišly její city nevím, ale přistupovala k nim jako ke všemu. Prostě se rozhodla – a bylo hned. Dokonce i do intimča se hrnula o dost víc než on. To samozřejmě není špatně z pohledu dnešní doby, ale z pohledu historické romance byla její … řekněme intimní nedočkavost zbytečně přímočará. Jemu nenechala dokonce ani tohle. Když už jsme u toho, popisy intimních okamžiků a polibků autorce nejdou zdaleka tak dobře. Popisy byly takové nemastné, neslané a celkem bez vášně. Naštěstí jich nebylo zase tolik a pořád jsem si to mohla vynahradit aspoň Dominicovou zamilovaností a touhou.

 

V hlavní zápletce autorka udeřila (krom lásky) na teď tolik populární strunu ženské emancipace, ale zdaleka se jí to nepovedlo tolik, jako u jiných knižních sérii z podobné doby a podobného ladění. Lehká emancipace mi nevadí, dokonce mi vyhovuje, ale tady se moc tlačilo na pilu. Takto nevypadá silná ženská hrdinka, takto nevypadá dospělý (byť zamilovaný) muž a už vůbec to není láska rovnocenných partnerů. Její hrdinka vyznívala spíše jako potřeštěná kačena, která byla paličatá až hrůza a vrhala se do všeho bez rozmyslu a po hlavě, vždycky muselo být po jejím, vždycky musela mít pravdu. Dost přitom využívala toho, že je do ní hrdina tak poblázněný, že skáče, jak ona píská. Vůbec neměl dost síly a charakteru, aby ji dokázal trochu usměrnit a pomohl nasměrovat její snahu praktičtější cestou. Navíc mi zde vůbec nevyhovovalo, že všechny ostatní postavy – hlavně ženské –  dělaly z markýze Dominica doslova hlupáka, který neví, co chce, ale ony už mu to přece zařídí tak, jak by to chtít měl. Tím si autorka hlavního hrdinu neskutečně shodila. Vůbec to nebyl muž, který se změnil pod vlivem milované ženy a spolu následně mohli měnit nespravedlnosti k lepšímu. Působil jako nedospělý kluk, kterému přece všichni museli vysvětlit, jak je hloupý, jeho názory úplně mimo a vlastně vyvolával dojem, že je jen postrkován z místa na místo, přičemž nikam nikdy nechtěl a najednou tam byl. A druhá hlavní mužská postava mu prostě poradila, ať si zvyká!?

Docela se mi líbilo, že autorka postavila své hrdiny před náročnější situace – a opravdu byly zajímavé. Většinou se jednalo o chvíle, kdy se Dotty rozhodla někomu pomoci. Chybou ovšem bylo, že je autorka hodně zjednodušila, všechno se prostě dařilo řešit až moc – autorka nahodila problém nebo nějaké levárny a o stránku dál bylo zase všechno vyřešené a v pohodičce. Sice to přispělo ke svižnému tempu děje, ale při čtení jsem si vůbec nemohla vychutnat napínavé situace, které autorka svým postavám připravila. Samozřejmě k řešení nejvíc přispěla Dotty a její vyvolený se jenom vezl a platil. Ano, uznávám, ty skutky byly naprosto dobré a prospěšné, ale způsob, jakým toho bylo dosaženo, už méně.

 

Od knihy jsem dostala víceméně to, co se dalo čekat, takže jsem v celku spokojená. Nebo bych byla, kdyby mi, spolu s blížícím se koncem čtení, nepřevážily pocity, které výsledný dojem trochu pokazily. Nakonec jsem usoudila, že děj byl příliš zjednodušený a zidealizovaný i na mě, která čtu občas knihy pro hodně mladé dívky. Musím uznat, že kniha nemá hluchá místa a čte se opravdu skvěle, ale kvůli způsobu, jakým autorka uchopila ženské hrdinky a jejich sebeprosazení ve společnosti už další díly série vyhledávat nebudu. Toto téma jsem viděla zpracované v jiných knihách uvěřitelněji a přirozeněji než tady. Přesto jsou v knize věci, které se mi líbily.

Markýz hledá ženu je prostě extra jednoduchý příběh pro ženy, které chtějí, aby stály ženské hrdinky v čele a manipulovaly s muži z rohu do rohu. Neříkám, že muž musí být drsňák, ale má být aspoň trochu muž, i když se zamiluje. Láska přece neznamená, že druhého předělám k obrazu svému a vynutím si na něm vše, protože jeho cit je příliš silný na to, aby měl rozum. Ani v knize toto není v pořádku a zdá se, že to prostě neumím přijmout :) Jestli Dotty soudím moc přísně, budete muset zjistit sami :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pokud chcete sérii zkusit, najdete knihu tady.

 

O knize:

Autor: Ella Quinnová

Série: Worthingtonovi (2. díl)

Překlad: Blanka Heřmánková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 328