aneb Jak vyrobit gentlemana
Od autorky jsem četla už její první knihu, která u nás vyšla a ta se mi líbila. Užila jsem si nejen romantický příběh, ale i krásné prostředí Manhattanu. Když se tedy objevila další kniha stejné autorky opět ze stejného prostředí, neváhala jsem. Tentokrát ovšem hrdinkou nebyla holka bojující o udržení obchodu s vínem. Tentokrát tu byla dáma z vrcholku společenského žebříčku.
Anotace:
Violet Townsendová
vždy vycházela lidem vstříc a snažila se jim zavděčit. Vyrostla na manhattanské
Upper East Side v bohaté rodině, kde měla vždy ty správné věci, nosila to
správné oblečení a nikdy nevybočovala z řady. Pro lidi kolem sebe by udělala
cokoliv, obzvláště pro svou milovanou přítelkyni Edith.
A proto, když ji právě ona
požádá, aby si vzala pod křídla jejího nenadále objeveného vnuka, který se musí
během pár měsíců naučit veškeré finesy života newyorské smetánky, Violet
souhlasí. Její cíl? Připravit Kaina Stonea na to, že převezme rodinný podnik.
Kain ale není zrovna nadšený a poslušný student…
Pochází z New Orleans, svět korporátu se mu příčí a opravdu
nepociťuje touhu stát se manekýnem z New Yorku. Alespoň tedy zpočátku – dokud s
Violet někde mezi nesnesitelnými večírky a mučením ve formě zkoušení nových
obleků nenajdou společnou řeč.
Upjatá Violet navíc postupně zjišťuje, že Kain není jediný,
kdo se učí nové věci. A jak k sobě nacházejí cestu, pochopí, že slepé
následování společenských pravidel nemusí vždycky vést ke štěstí.
…
Jasně že to je ten typický příběh, který, dámy, chceme. Máme tu romantiku, naprosto nepravděpodobný pár a fakt přitažlivého chlapa. Taky máme inspiraci něčím, co už dřív fungovalo. Autorka se netají ani trochu tím, že předlohou byla My Fair Lady.
Rozdíl tu nicméně je - Eliza učí profesofa Higginse :) Popelkou v tomto příběhu nebyla dívka z chudých poměrů, ale onen zatraceně přitažlivý chlap, který nakonec zase z tak chudých poměrů nebyl. Rozhodně se to ale nedalo srovnat s tím, v jakém prostředí se ocitl. A bylo to prostředí, kde ona plavala, jako ryba ve vodě. Dokud nepřišel on, ani si nevšimla, že voda je jaksi stojatá a kalná a tak trochu se v ní dusí nedostatkem kyslíku.
Představme si učitelku a žáka:
Violet Towsendová je dokonale vychovaná slušná dáma, snažící se každému zavděčit a za každých okolností zachovat dekorum. Vždy se umí správně obléknout a říkat ty správné věci. Dala by se popsat jako upjatá, jenže těžko ji soudit za to, že žije tak, jak ji naučili. Bez velkých vášní, s přítelem, který je taky takový nemastný, neslaný a vlastně ho ani nemiluje. Jenže už jsou spolu dlouho a Violet není na bouřlivé změny stavěná. Mnohem víc jí vyhovuje bezpečná jistota toho, že tu pro ni její přítel vždycky bude. A nepátrá po důvodech, proč s ní být chce nebo po tom, že by život mohl být o něčem víc. Až do chvíle, kdy jí do života vtrhne Kain Stone.
Kain Stone se od začátku ukázal jako pěkně surový materiál na výuku. Byl dost hrubý a dával jasně najevo, jak ho štve, že není pro svou babičku dost dobrý takový, jaký je. S tím, co je zač se rozhodně netajil. Nestyděl se za sebe, protože v podstatě ani nebylo za co. To jsem ale musela postupně poznat sama, stejně jako Violet. Jak se říká, ty první dojmy jsou často úplně mimo. Nakonec se ukázalo, že Kain je chlap, který zná svou cenu a rozhodně nechce od života nic zadarmo – což je tedy zatraceně přitažlivé. Ať už jde o lásku nebo postavení, všechno si chce poctivě vybojovat a zasloužit.
Na začátku to vypadalo, že Violet má pomoci Kainovi se zorientovat v nové roli dědice impéria. Bylo to tu se vším všudy. Lekce chování, nákupy správného oblečení, potkávání se správnými lidmi… Nebylo to ale to podstatné na příběhu – naštěstí, protože toho nebylo zase kdo ví jak moc. Mnohem důležitější bylo poznávání těch dvou. Bavilo mě sledovat, jak zjišťují, že ten vzájemný první dojem byl úplně mimo. Že druhý je zajímavý a nebo možná úplně vším není a čím to je a proč. Vzájemná přitažlivost v tom poznávání vůbec nebyla na škodu a autorce se povedla naprosto perfektně podchytit.
Otázkou zůstává, kdo vlastně pomáhal komu, protože obě postavy potřebovaly pomoct zatraceně hodně. Obě potřebovaly ukázat jiný náhled na život. Nakonec to byla Violet, kdo se učil víc. Kainovi stačilo v podstatě převléct hadry a naučit se pár správných úsměvů a frází. Violet potřebovala odvahu otevřít dveře životu, který nebyl jen klidně plynoucí a předvídatelný. Trvalo, než si uvědomila, že je uvnitř vlastně úplně prázdná, a sice spokojená, ale rozhodně ne šťastná. A není lehčí způsob jak na tohle přijít, než se zamilovat do někoho, kdo je úplně jiný než všichni okolo. Kdo nehodlá předstírat, aby ho lidi měli rádi a kdo má poctivý přístup hlavně sám k sobě.
Romantika byla parádní – ze začátku se ti dva nemohli ani cítit. Kainovi nebylo po chuti, že ho má někdo předělávat a Violet štvalo jeho hulvátství a na odiv vystavená hrubost. Pořád se dohadovali, pošťuchovali, občas padnul i nějaký ten naschvál. Dialogy mezi nimi byla skvělá zábava a já jsem si scény s nimi fakt užívala. A kdyžto mezi nimi začalo jiskřit tak o to víc. Autorka si nepotrpí na nějaká patetická vyznání nebo přehnané řeči, o to víc ale vztahy které napíše, působí reálně.
Škoda, že kniha nebyla delší. Vůbec by mi nevadilo pomalejší rozvíjení vztahu a delší učení dobrých mravů. Mezi postavami by tak mohlo být mnohem víc parádních scén, kdy ona jemu ukazuje život snobů na Manhattanu a on jí, oč v životě přichází, když je jen studenou princeznou s perlami na krku. To je vlastně jediná věc, se kterou jsem na knize nespokojená – bylo to moc krátký :) Nemůžu ale říct, že by autorka odflákla sebepoznání, kterým musela hlavně Violet projít.
Nečekejte žádné emocionálně rozervané drama. Pořád je to především příběh o lásce a vážné věci tady nebudou čtenáře bolet u srdce. I když to vypadá, že si autorka půjčila hodně emocionálně složité téma (a to půjčila), zůstalo čtení vtipné, lehce oddechové, svěží a zatraceně jiskřivé. Příběh byl vlastně hodně jednoduchý, taková pohádka pro dospělé, jednohubka na jeden večer, která ale zanechá rozněžněle příjemný pocit po dočtení. A vůbec nevadí, že si autorka opět neodpustila kýčovitý epilog.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Mezi snoby na Manhattan račte tudy.
O knize:
Autor: Lauren Layneová
Překlad: Veronika Křemenová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)
Rok vydání: 2022
Počet stran: 264
Další kniha autorky
na bloGu:
Žádné komentáře:
Okomentovat