31. 10. 2026

Až na krev

 



Za volbou této knihy stála nutnost odpočinout si chvilku od pohodově laděných romantik, lehčích fantasek a „yafantasytypických“ hrdinů. Chtěla jsem něco napínavého, akčního… Něco, co bude mít spád. Tohle mi připomnělo Hunger Games a to rozhodně spád mělo. Takže jsem se rozhodla do toho jít. A nelitovala jsem!

 

Anotace:

Když žijete na Krvavém ostrově, každý den může být tím posledním. Právě tady totiž před deseti lety propukla nákaza, která člověka během chvíle změní v nemyslící vraždící monstrum. Dnes je ostrov prošpikovaný kamerami, jejichž záběry sledují miliony lidí po celém světě. Jenže i boj přeživších o holý život se jednou okouká, a tak se zrodí Útěk z Krvavého ostrova – reality show, v níž spolu bude deset Ostrovanů a stejný počet dobrovolníků z pevniny soupeřit nejen o astronomickou finanční odměnu, ale hlavně o možnost opustit Krvavý ostrov jednou provždy! Astrid, mezi diváky nechvalně známá jako Popravčí, je rozhodnutá soutěž za každou cenu vyhrát. Aby to dokázala, bude muset udržet naživu nejen sebe, ale také svého tajemného a nebezpečně lehkovážného parťáka z pevniny Lukea. Přitom nesmí zapomenout, že skutečným nepřítelem nejsou nelidské vatry, ale korporace Krvestráž, která touto barbarskou podívanou bezostyšně vydělává na utrpení druhých...

 

…

 

Kniha je dost akční už od začátku a napínavý start jasně udává směr, kam se vyprávění bude ubírat. Hned na prahu příběhu jsem poznala místní hrdinku a taky záporáky z dovozu, kteří se teda neštítili vůbec ničeho. Neskrývaně nátlakovou metodou nacpali hlavní hrdinku do situace, do které by nikdo rozumný dobrovolně nešel. Jakým překvapením nakonec bylo, když jsem zjistila, že se přeci jen našli blbouni, kteří do toho dobrovolně vlezli. Nepřekvapivě nikoli mezi obyvateli ostrova, ale rekrutovali se z řad diváků.

Diváků čeho, ptáte se?

Tak začneme od začátku. Byl jednou jeden ostrov…

A na tom ostrově se zrodil podivný živočišný druh, pro který se ujal název vatry. Jednalo se o jakési křížence upírů a zombíků. Každopádně šlo o nakažené původní obyvatele ostrova, ze kterých se staly po krvi a mase lačnící stvůry, které vylézají za soumraku a loví přeživší. Člověk by čekal, že lidi z pevniny se pokusí ostrovany zachránit, ale ne! Na ostrov navezli raději hromadu kamer a vysílají odtud „onlajn“ krvavou zábavičku pro lidi na pevnině. A protože každá zábava se přejí a diváci se nudí, je potřeba přitvrdit. A tak se zrodila reality show „Útěk z krvavého ostrova“.

Princip je jednoduchý: Soutěžící musí přežít mezi vatrami tak dlouho, aby splnili zadaný úkol a dostali se do bezpečí. A aby to bylo zajímavější, každý „dobrovolně“ se účastnící soutěžící z ostrova dostane k sobě skutečného dobrovolníka z pevniny. Přežít musí oba společně. Když umře jeden, bude i druhý ze soutěže vyřazen.

Musím uznat, že autorka se s hrdiny nijak nemazlila. Úkoly v soutěži nebylo potřeba nijak složitě vymýšlet, stačilo hrdiny vylákat do volného prostoru a nahnat tam s nimi krvežíznivé potvory. O napětí už se postarala prostá touha všechno přežít. Abych ale autorce nekřivdila, nějaké zadání soutěžící přeci jen měli a při tom všem utrpení zbyl i čas na to se s nimi trochu víc seznámit. Přesně dost na to, abych nechtěla, aby pomřeli. Aspoň teda někteří z nich. Nějak jsem tušila, že není moc dobrý nápad si oblíbit kohokoli mimo ústřední dvojici, protože vybíjení postav začalo už při prvním úkolu…

Hlavní hrdinka Astrid byla zajímavě napsaná už jen proto, že to nebyla drsňačka od nátury – čemuž mám obecně v knihách problém uvěřit a fandit. Dělala prostě všechno, co musela, aby zůstala naživu. Někdy to znamenalo i to, že musela nechat někoho zemřít, protože mu prostě nedokázala pomoct, aniž by sama zemřela. Legendární Popravčí z ní udělali až diváci, kteří naprosto nepochopili nejkrutější moment v jejím životě a nezatíženi zbytečnou empatií s malou holkou usoudili, že je prostě krutý zabiják. Uvnitř byla pořád holka s traumatem, které neměla čas vstřebat, protože musela dál denně bojovat o přežití.

Hlavní hrdina Luke… co o něm říct. Musím přiznat, že vedle ostrovanů jako pevninář celkem zanikal a vlastně byl zajímavý jen tím, že ho napárovali s Astrid. Očekávám, že to s ním bude lepší v dalším pokračování, kde dostane i víc prostoru jako osobnost. Tady byl prezentován, jako cosi lehce tajemného, takže ano, na záhadu kolem jeho osoby jsem zvědavá byla, protože náznaky slibovaly něco extra. Chováním byl lehce křísnutý Mirkem Dušínem a vlastně se tím k Astrid i hodil. Přinesl pro ni trochu zajímavý náhled na „cenu přežití“.

Na ztvárnění Astrid oceňuji nakonec i to, že byla perfektně funkční i bez hlavního hrdiny. Vlastně celá romantická linka byla velmi nevýrazná a v kontextu knihy hodně nedůležitá. Obecně z ní mám pocity spíš rozpačité a moc nechápu, proč byla vůbec nutná. Na obyčejném přátelství a sympatiích to mohlo fungovat úplně stejně a další rozvoj vztahu mohl počkat do dalších dílů příběhu. Problém byl, že příběh jako takový se na romantiku nezaměřoval a krutost ostatního děje brala romantice pozornost. A upřímně: I mě, jako čtenáři, nezbyla chuť a volná kapacita vnímat toto. Pozornost byla upřená spíš na to, kdo přežije, než na to, kdo se zamiluje. A tak se pro mě city prostě nevylouply moc přirozeně. Doporučení: Kvůli romantice to nečtěte :D

 

Kvůli čemu ale stojí za to knihu otevřít je jednoznačně napínavost, akčnost a nebezpečí pro postavy. Všichni soutěžící měli zajímavě zpracované osobní příběhy a u ostrovanů fungovala skvěle i motivace, proč chtěli soutěž vyhrát. Když jsem si přečetla podrobnosti o jejich životě na ostrově a minulost jednotlivých postav, bylo překvapivě snadné najít v sobě pochopení i pro ty drsnější, kteří vystupovali spíš jako záporáci než týmový hráči. Hra byla plná podrazů a ostrovani hráli vážně tvrdě.

Hráči umírali doslova od prvního úkolu. Překvapilo mě, že i na tak malém prostoru, na kterém jsem se s nimi mohla seznámit, bylo dost času, abych některým smrt opravdu nepřála a nebylo mi lhostejné, když pomřeli. Škoda, že se úkoly vzaly tak hopem. Vše se rozhodlo doslova během pár dnů. I když možná dobře, že to autor nenatahoval a neplnil omáčkou. Napětí a nebezpečí tak zůstalo pěkně hutné a udrželo mě u knihy doslova na jeden zátah.

Opravdu to bylo v lecčems podobné Hunger Games. S jediným rozdílem. Tam byla moderátorka úplně pitomá a stejně tak davy sledujících u obrazovek. Tady šlo o něco víc. Šlo o moc, o peníze a o nadvládu nad tupým stádem lidí, které sedí u televize zaujaté krutou podívanou a utrpením ostatních. Působilo to sakra opravdově.

 

Celkově musím říct jedno velké JO! Tohle fungovalo. Jednoduchá zápletka, jednoduchý děj a zároveň velmi opravdové nebezpečí a emoce spojené se vztahem k postavám. I když byla kniha relativně krátká, dala mi to, co jsem chtěla. Pokračování je v závěru jasně naznačené a já se na něj určitě chystám.


Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Příběh seženete zde.

 


O knize:

Autor: Melissa Welliver

Překlad: Tomáš Slavík

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2026


3. 10. 2026

Na startu

 



Knihu jsem si vybrala, protože předchozí příběh od autorky mě bavil. Jéééj! Překvapení! Z tohoto důvodu si pravděpodobně vybírá knihy hodně lidí :D Prostředí formulí mě taky ještě lákat nepřestalo, tohle je konec konců teprve druhá romantika ze závodních okruhů. Takže po všech stránkách nebylo proč váhat.

 

Anotace:

Superfanynka Formule 1 Ava Yearwoodová nemůže uvěřit svému štěstí, když získá pozici v PR týmu stáje Rask Racing. Byla by to práce snů, nebýt nebezpečně přitažlivého, ale zároveň věčně nabručeného pilota Leifa Olsena. Přestože se k ní talentovaný závodník chová zpočátku nepřátelsky, nedá se popřít, že to mezi nimi jiskří. Když navíc Ava povýší na jeho osobní PR asistentku, začnou jeden druhému mnohem lépe rozumět. Jenže začít si s kolegou, navíc budoucí hvězdou týmu, by mohlo ohrozit Avinu vysněnou kariéru. A vzhledem k tomu, že jí posedlost F1 kdysi prakticky zachránila život, je pro ni práce na prvním místě. Dočasným řešením je jejich rozvíjející se vztah přede všemi tajit.
Pravda ale nakonec vždycky vyjde na světlo

 

…

 

I u tohoto volného pokračování se autorka podržela osvědčené metody, která se mi v předchozí knize líbila. Uvěřitelnější a něžnější příběh s reálně se vyvíjejícím vztahem, s několika trapasy na začátku, ale bez extrémních vášní, zato ale s extrémní chybou hrdinky v závěru knihy, která snadno mohla být vztahu osudná. Obě knihy ještě propojila tím, že dala malý prostor i hrdinům prvního dílu, kteří tentokrát narazili ve vztahu na první problémy. Holky se znají a kluci pochopitelně taky, jsou ze stejného sportu, i když od konkurence.

Autorka tentokrát zabrousila do stáje týmu Rask, který má od začátku sezony technické problémy a jezdcům se jejich vinou moc nedaří. Hlavní hrdinka do týmu přichází v podstatě omylem. Fandí konkurenci, ale tam zatím pracovat nemůže. Takže lepší vrabec v hrsti… a potenciál získat zkušenosti, než přejde ke svým miláčkům. Práce především a přímo k cíli, to je Avino heslo. Rozhodně se nechce nechat rozptylovat vztahem a ani si jím poškodit profesionální pověst – ona přece dosáhla úspěchu sama a ne proto, že chodí s jezdcem, což by stejně kvůli týmovým pravidlům tak úplně neměla. A tak jí vlastně hraje do noty způsob vztahu, který si začne s Leifem pěstovat.

Ano, tentokrát tu nemáme oblíbený předstíraný vztah, ale nahradil ho ještě lepší vztah utajený. Co si budem, tajnosti dodávají na pikantnosti, předstírání nezájmu zvyšuje zájem a skvěle se to čte. K tomu se ještě nabízí perfektní důvod pro „hádku na konci“, kterou každá romantika prostě mít musí. A to sice ten, kdy je čas vyjít se vztahem na světlo a vůbec hodit karty na stůl ohledně životních plánů. Tady kupodivu autorka tuhle nejsnazší cestu konfliktu nezvolila, ale vybrala ještě lepší a konfliktnější. Upřímně musím říct, že jsem byla naprosto na straně Leifa! Fuj Avo, hanba!

 

Hlavní hrdinkou příběhu je už dobře známá Ava, kamarádka Maisie z předchozího dílu. Obří fanda formule, která vede podcast o tomto sportu a krom toho se zabývá PR. Cílevědomá, odhodlaná a schopná, s jasným životním plánem a cílem, v jehož dosahovaní je Rask vlastně jen odbočka na získání zkušeností. Nebudu zastírat fakt, že Avu mám mnohem víc ráda, než Maisie a taky se mi její příběh líbil víc. Některá její rozhodnutí mě sice štvala, ale chápu, že celoživotní sen se špatně opouští, i když už nedává smysl a je spíš přítěží než skutečnou cestou vpřed. Každopádně mi prostě sedla víc, než předchozí hrdinka. A možná i proto mě na konci její chování tak naštvalo.

Leif byl taky mnohem víc můj typ, než Gio kdy mohl být. Leif byl dospělejší, vyrovnanější, měl cosi, co bych nazvala až umíněnou trpělivostí – pořád jsem čekala, jestli ho něco dokáže rozhodit (nakonec jo :) ). Takový klid se asi hodí, když se řítíte bůh ví jakou rychlostí po dráze v křehké plechové potvoře. I když Gio asi víc odpovídal představě hvězdy a závodního jezdce, Leif byl za mě mnohem lepší hrdina a daleko víc se hodil do situace, kdy všechno nejde hladce a nastanou problémy.  A to jeho odtažité bručounství se k němu hodilo. Pochopitelně nebyl skutečný bručoun, spíš mu jen trvalo, než někoho poznal a byl ochoten pustit si ho k tělu. Což je vlastně mnohem sympatičtější, než ony extrovertní a otevřené typy, které se seznámí s každým hned, ale jen povrchně. Možná i díky tomuto svému nastavení na konci ustál ten Avin průšvih, co napáchala.

 

Jejich vzájemná interakce byla mnohem častější, než u předchozí dvojice – pochopitelně, když spolu pracovali. Podle mě to mnohem víc přispělo k uvěřitelnosti vznikajícího vztahu. Měli mnohem víc prostoru a víc situací, které spolu zažili. Opět mě potěšilo skromnější zapojení milostných scén, vybavuji si jen jednu a ještě poměrně umírněnou. Není třeba se děsit Avy-sexuální dračice :) pokud tedy takovou hrdinku chcete, tady ji nehledejte. Ava má vůbec problém s navazováním vztahů a důvěrou, takže je to vlastně pochopitelné, že není žádná vymetačka postelí.

Budování vztahu bylo opět příjemně odlehčené a pomalé, i když o jeho vývoji nemohlo být pochyb od samého začátku. Ty sympatie tam prostě byly patrné :) Kupodivu důvod utajení tady i dával smysl, i když malinko smrděl vypočítavostí na jedné straně.

Utajené vztahy vůbec mají jakési podivné kouzlo :D ve skutečném životě to často končívá trvalým průšvihem, v knihách naštěstí jen dočasným nedorozuměním. Nedorozuměním, které by v mnoha případech vůbec nenastalo, kdyby spolu ti dva dokázali mluvit o tom, co je trápí. Jak ovšem všichni dobře víme, upřímnost a otevřenost bývá nejtěžší. A tak se nelze divit Avě, že nedokázala úplně upřímně komunikovat se svým utajeným přítelem. I když byl tak úžasný a mohla si být celkem dost jistá, že to na vztah negativní vliv mít nebude. Na druhou stranu se jí ale divit lze v jedné věci – proč ksakru čekala tak dlouho, než svou chybu napravila? Tím si tedy u mě rozhodně plusové body nezískala a divím se, že u Leifa a týmu si to vyžehlit dokázala.

 

Co se děje samotného týká, opět jsem byla mnohem spokojenější než u prvního dílu hlavně díky pohledu do zákulisí. A taky očividně ráda fandím týmům, které mají problémy a musí na všem zapracovat. Je to daleko zajímavější, než přijít mezi úspěšné hvězdy a sledovat jejich příběh.

Líbila se mi zápletka s PR jezdce formule, který o pozornost nestojí, protože má důležitější problémy k řešení, než nějaké hloupé fotky, facebooky a podobné blbiny. Kvůli Avě se ale přemůže a týmu to překvapivě prospívá. A jejich vztahu pochopitelně taky :)

Také tu měly dost prostoru komplikace a závady. Tým, do něhož hlavní hrdinové patřili, nebyl nejúspěšnější, spíš naopak. Technické potíže házeli jinak kvalitním jezdům klacky pod nohy a nějaká ta nehoda se taky občas stane, takže jezdci (a jejich tým) museli o své umístění tentokrát tvrdě zabojovat. A do toho otravovala malá umíněná Ava se svými videi a posty na sockách, což se z pohledu jezdů a techniků muselo jevit jako úplně nedůležité. Ještě že byl Leif trpělivost sama :D Tahle zápletka mě každopádně bavila, i když autorka nerozebírala žádné technické podrobnosti – jsme konec konců v romantice, ne v technické příručce. Dějem proplouvalo takové obecné povědomí o potížích a o to sladší byl každý sebemenší úspěch. Jako bonus k tomu jsem mohla sledovat vzrůstající soudržnost týmu a posilování týmového ducha – tým se skutečně na stránkách budoval. Z jednotlivců se stávala součást pevně semknuté skupiny a to mě strašně bavilo.

Mnohem víc prostoru dostali taky lidi okolo. V tomto díle bylo mnohem víc vidět, kolik lidí musí běhat kolem jediného jezdce, aby tým fungoval. Bylo tu vidět zákulisí kanceláře, asistentů jezdců, technických týmů i mechaniků. Vlastně je to nakonec mnohem zajímavější, než závody samotné, které autorka spíš nepopisuje a z děje vynechává.

Vybrané zaměření spíš na zákulisí hodně odlišilo první knihu od druhé a musím říct, že tato druhá se mi líbila výrazně více - nejen dějem, ale i co se postav a vztahu týká.

 

Kniha se četla stejně lehce jako ta první. Pokud se vám tedy předchozí autorčino dílo líbilo, toto naváže. Vzhledem k výskytu postav z první knihy je taky jakýmsi volným pokračováním a proto by bylo určitě dobré si přečíst předchozí knihu dřív. Není to ale zase tak nutné k pochopení děje. Jen si vyspoilujete předchozí vztah – pokud se tedy dá označit jako spoiler vyzrazení vztahu, který je předem více než jasný :D

Jestli chcete příjemnou a lehkou romantiku ze sportovního prostředí, bez prasečinek, které bývají u hokejovek, toto je vaše volba. Já přečtení rozhodně nelituju a další autorčinu knihu si dám taky.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pokud jsou sportovní romantiky váš šálek čaje, najdete knihu tady.

 


O knize

Autor: Jenni Fletcher

Překlad: Kateřina Cinková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2026

 

Další knihy autorky na bloGu:

Na plný plyn