Když jsem si o knihu psala, očekávala jsem příběh s předvánoční atmosférou, který navodí tu správnou náladu. Knihu jsem přečetla sice až mezi svátky, ale rozhodně uznávám, že správnou náladu přinést umí. A nádherně také upozorňuje na věci, které jsou v životě opravdu důležité.
Anotace:
Jednoho dne Belle v chumelenici podklouzne kolo a
ona narazí do stařičké paní a zraní jí kotník. Když zjistí, že Edina na
nedalekém hradě žije úplně sama, rozhodne se k ní nastěhovat a postarat se o
ni, dokud se neuzdraví, a připravit jí nezapomenutelné Vánoce. Jakmile se
právník Jack dozví, že u jeho babičky bydlí cizí člověk, hned se za ní rozjede. Belle je mu od začátku podezřelá a on jí také.
Vzájemně se sledují a dumají, co má ten druhý za lubem. Jenže i přes
oboustrannou nevraživost je to k sobě neodolatelně přitahuje.
…
Ve svém názoru na knihu asi půjdu malinko proti proudu. Ne snad, že by se mi nelíbila atmosféra příběhu nebo místo, kde se odehrává – v tom rozhodně můj protiproud nespočívá. Spíš mám výhrady k chování postav a k podání romantiky. Došla jsem totiž k závěru, že celý příběh je mnohem víc o soudržnosti malé komunity a plnění dlouho nesplněných přání. A romantická láska byla prostě jen jedním z nich. A protože byly Vánoce…
Ale tím knihu rozhodně nehaním. Je to sice mírně naivní pohádka pro dospělé, ale zároveň nemůžu popřít fakt, že šlo o sice průměrný, nicméně velmi milý a příjemně oddechový příběh, který naladil na svátky úplně perfektně.
Prostředí, do něhož autorka příběh zasadila, si ani nemohla vybrat lépe. Co může být hezčího než malá skotská vesnička, jejíž dominantou je hrad. Nechybí haldy sněhu, bez kterých si Vánoce neumíme představit, byť je bez něj zažíváme každý rok. V příběhu už leží hotové závěje, když hlavní hrdinka nasedá na kolo, aby se srazila s osudem v podobě starší dámy – osaměle žijící hradní paní. Vánoce se rychle blíží, přípravy vrcholí a z nebe se stále valí další sníh. Jednoho dne do vesničky dorazí rušivý element, který mezi starousedlíky působí jako pěst na oko. Právník Jack, vnuk majitelky hradu, muž z velkého světa a na první dojem celkem protivný chlap.
Všichni důležití lidé jsou na místě a vánoční romantický příběh plný splněných přání může začít. A je to čtení velmi milé a čtivé, o hodně víc plné mezilidské dobroty než uvěřitelné romantiky, nicméně na vánoční atmosféru naladí dobře.
Musím říci, že ústředním bodem příběhu není ani tak láska dvou mladších a dočasných obyvatel hradu, jako spíš vánoční seznam přání, který Edina napsala Santovi. Její přání byla prostá a krásná, nikoli materiální, ale spíš plná věcí, na kterých v životě záleží nejvíc. V dnešní době bylo milé si přečíst něco takového. Tím, jak postupně příběh plynul a přání se Edině plnila zároveň s postupujícími přípravami na svátky, nabývala kniha svátečně adventní atmosféru plnou vřelosti a lidského sdílení těch nejhezčích věcí. Bylo to velmi hřejivé a i když hrdinové neměli úplně lehké životy, snadno se podlehlo vánoční naději, že se dobrým lidem nakonec přihodí dobré věci a všechno se napraví. Zároveň v té atmosféře duše postav roztávaly, stávaly se sdílnějšími a otevřenějšími ostatním lidem. Podle mě to bylo docela krásné poselství toho, jaké by Vánoce měly být.
Většina postav v příběhu mě bavila a jejich příběh jsem si dokázala užít. Překvapivě mi níže zmíněná kritika povahy hlavní hrdinky vůbec nepřišla na mysl při čtení. Jen jsem k ní měla mírný odstup a nějak jsem jí nemohla přijít na chuť a opravdu si ji oblíbit přes to, že mi byla v podstatě sympatická. Důvod toho mě napadl až teď s odstupem jednoho týdne od přečtení. Nebránilo mi to tedy nijak v tom, abych si příběh užila.
Hlavní hrdinka Belle, učitelka ve vesnické škole, byla na můj vkus až moc nepřirozeně hodná a nesobecká a zcela naplněná pomocí ostatním. To je její nejvýraznější povahový rys. Vystihuje ji tak moc, že vlastně o ní moc dalších věcí ani nevím – nedivím se – pro všechno to pomáhání a sebeobětování neměla pro sebe a své záliby čas. Občas tak moc chtěla pomoci ostatním, že ohrozila sama sebe, někdy i jiné svým špatným rozhodnutím učiněným v touze pomoci za každou cenu. Jak to, že někdy nebyla třeba jen unavená nebo toho neměla plné zuby? Kde pořád brala na všechno energii? Celkově to její sebeobětování nepůsobilo moc zdravě ani mile. Autorka to sice vysvětlila a to dost věrohodně, jenže pak mě zase začalo děsit rodinné prostředí, z něhož pocházela. A najednou už nebyla zase tak milá a ochotná, ale jen holka, která se zoufale snaží někomu se zavděčit, vyrovnat a naplnit představy o tom, jak by měl život a přístup k druhým vypadat. Snaha zajistit si tak lásku a pozornost druhých byla k nepochopení, protože hodně lidí její sebeobětování bralo jako samozřejmost. Kdyby alespoň jednou pomyslela na sebe, něco odmítla kvůli sobě nebo si pro sebe něco přála, asi bych ji měla raději a ostatní by si možná více vážili toho, co pro ně dělá. Asi by bylo fajn ji znát, protože na ni bylo opravdu maximální spolehnutí, ale připadala bych si vedle ní jako sobec pokaždé, když bych upřednostnila v něčem sebe nebo se třeba chtěla jen vyspat místo přípravy školní besídky :). Autorka jí vlastně dala jen jedinou povahovou „chybu“ a to, že se pletla Jackovi do jeho rodinných záležitostí. Jenže i to vlastně dělala v dobrém úmyslu. Takže ne, Bella je téměř nesnesitelně dokonalá :)
Jack oproti tomu působil o mnoho realističtěji. Na první pohled sice nedůvěřivý a odtažitý, ale v jádru to dobré srdce nakonec měl. I v jeho případě tu bylo děsivé rodinné prostředí a tím pádem dostalo jeho chování věrohodný důvod ve výchově, kterou utrpěl. Jeho paličatosti v jednání s matkou se potom nešlo moc divit. Ke všemu byl ještě rozvodovým právníkem, takže to, co viděl ve své praxi, zrovna nenahrávalo tomu, aby věřil na lásku nebo měl chuť si někoho pustit k tělu.
Kupodivu mi úplně nesedlo jiskření mezi Jackem a Bellou. Připadalo mi, že pro tuto knihu není ani tolik podstatné, jako jiné vztahy, které tu autorka měla. Vlastně by se vůbec nic nestalo, kdyby romantické vztahy v knize zastoupeny nebyly. Byla to vánoční romantika, takže jasně, že ti dva skončí spolu, ale úplně jsem jim to nesežrala. Ani druhý pár, který v knize byl, mě nepřesvědčil o vášni. Mezi oběma lidmi v párech měla hlavní slovo neskonalá dobrota víc, než přesvědčivé city. V jednom páru to byl nekonečně laskavý a trpělivý muž (až to v některých chvílích působilo arogantně a nadřazeně vůči ženě, kterou chtěl) a v druhém neustále pomáhající a nesobecká žena.
Další obyvatelé vesnice byli veskrze milé a sympatické osoby. Autorce se povedlo vytvořit dojem takové té původní sounáležitosti obyvatel malé vesnice. Trochu jsem nepochopila, proč, když všechny osoby byly tak milé a ochotné pomáhat, někdo nepomohl Belle a působilo to tak, jako by snad ve vesnici dělala práci a konala potřebné a dobré věci pro komunitu jen ona. Proč ji nechali tak dlouho se snažit samotnou – jistě, Bella si o pomoc neřekla, ale všichni museli vidět, co se děje. Naštěstí se později zapojily i ostatní postavy, když začalo působit ono „kouzlo Vánoc“. Všichni se spojí ve snaze zařídit pro Bellinu třídu krásnou vánoční besídku a také kvůli splnění Edininých přání.
Kniha je psána poměrně jednoduše, bez nějakých velkých vášní, Nejdůležitější je v ní atmosféra zimní vesničky, blížících se Vánoc a mezilidských vztahů na úrovni komunity. Na slibovanou lásku také dojde, ale je spíš taková vlažnější, podle zažitých romantických šablon. Postup vztahu těch dvou je tedy zcela předvídatelný, ale není to něco, co by snad příběh pokazilo.
Autorce se povedlo namíchat kouzlo, které zahřeje na duši. Do sváteční nálady vás kniha dostane naprosto spolehlivě :).
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Vánoční příběh najdete tady.
O knize:
Autor: Donna Ashcroftová
Překlad: Lucie Libovická
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2023
Počet stran: 288
Žádné komentáře:
Okomentovat