Kniha byla jasnou volbou na předvánoční období. Doufala jsem, že na mě z ní dýchne krásná vánoční atmosféra zasněžených stromků a příprav na Vánoce. A taky samozřejmě dokonalá láska, která v předvánoční kouzelné době konečně rozkvete. Podobný příběh, i když pro mladší čtenáře, jsem už četla. Taky byl o lásce a vánočních stromcích a líbil se. Tak mě od tohoto nemohlo nic odradit.
Anotace:
Stelle se podařilo splnit si dávný sen: koupila
farmu na vánoční stromky. Jenže jak už to tak bývá, realita má do skutečné
idyly daleko. Ve stodole se zabydlela drzá rodinka mývalů, stromky z neznámých
příčin sesychají, a Stella navíc zjistila, že s farmou získala i hromadu dluhů.
Její poslední záchranou se zdá být instagramová soutěž o
sto tisíc dolarů, ale má to háček. Aby farmě dodala nádech romantiky, v
přihlášce uvedla, že se o ni stará se svým přítelem – kterého ovšem nemá. A tak
musí zaskočit Luka, její úžasný nejlepší kamarád, s nímž má naprosto platonický
vztah. Anebo ne?
…
Hrdinka si splnila svůj dávný sen. Koupila si farmu na vánoční stromky, protože miluje Vánoce a chce předat radost z nich dalším. Taky jí to připomíná Vánoce, které mívala s mámou, než jí zemřela a ty byly krásné, přes to, že neměly moc peněz a často se stěhovaly, když máma našla práci někde jinde.
Farmě se bohužel moc nedaří a letos ji ještě ke všemu sužuje řada nešťastných náhod, které bohužel značně vyčerpávají Stelliny úspory. Přihlásí tedy svou farmu do soutěže o slušnou částku. Jenže asi zapracuje její podvědomí a ona do přihlášky napíše, že tu žije a pracuje s partnerem. Sice neochotně a váhavě, ale přece požádá o roli partnera na oko svého nejlepšího kamaráda. Ten k jejímu překvapení souhlasí. Stella má sice chuť cuknout, protože je to zbabělá kačka a podvědomě tuší, že jejich vztah možná není jen přátelský, což by se mohlo provalit a donutit ji postavit se k tomu čelem. Jenže Luca očividně začuje jedinečnou příležitost otočit svůj status z nejlepšího kamaráda na partnera. Přála jsem mu, protože měli sakra na čase. Potkali se před deseti lety (!), když jí zemřela máma. On ji tenkrát zachránil od zoufalství a od té doby jsou nerozluční.
Koncept příběhu je tedy z výše uvedeného jasný. Díky náhodě se vztah dvou přátel překlopí z dokonalého přátelství do dokonalé lásky, protože po nuceném předstírání samozřejmě oběma dojde, že nemohou být jinak, než spolu. Na první pohled tedy příjemná romantická oddechovka jako stvořená pro zimní pohodu. Na to jsem se těšila a částečně jsem to i dostala. Zimní pohoda byla skvělá, ale musím bohužel přiznat, že autorka trochu neukočírovala vztah svých hrdinů. Respektive ho neudržela v dostatečně uvěřitelných mezích. A to říkám jako čtenář, který v romantické literatuře je ochoten uvěřit opravdu hodně nepravděpodobným věcem :)
I když mám normálně od přátelství k lásce ráda, do tohoto příběhu by se více hodilo, kdyby ona poznala prostě někoho úplně nového. Zrovna někomu s její povahou jsem měla trochu problém uvěřit, že se přes desetileté přátelství dokáže přenést a posunout to někam dál. Deset let je přeci jen už poněkud dlouhá doba. Ale jako budiž, může i být, jen by jejich „přátelství“ nesmělo být ukázáno tak, jak bylo. Protože kvůli tomu, jak byl vztah napsaný, na mě oba působili dost nevěrohodně a s nimi i celý jejich příběh.
Luka byl nejen skvělý nejlepší kamarád, ale dávno byl něco víc, jen hrdinka dosud odmítala si toho všimnout. Ono jí s ním totiž vůbec nic nechybělo. Pomáhal jí naprosto se vším, byl jí oporou, jejich vztah byl poměrně hodně kontaktní. Jediné, co chybělo, byl sex. Jinak to byl z obou stran prostě vztah. A oba si to pochopitelně neřeknou, protože mají strach, že by přišli o skvělé přátelství. Ach ta komunikace! A jestli se ona něčeho bojí, je to ztráta osoby, na které jí záleží. Bohužel, pokud by holka trochu otevřela oči, pochopila by, co vidí všichni. A sice to, že o žádné přátelství už dávno nejde. A tím spíš mohla o Luku přijít, čistě kvůli jeho vyhoření. V tomto jsem ji moc nechápala, protože Luka byl dost úžasný chlap, hezký, inteligentní, vtipný… a uměl vařit! A jiskřilo to mezi nimi. Ona to někde uvnitř věděla moc dobře a jen nebyla schopná to prostě risknout a jít do toho. A proč by taky měla? Luka jí ochotně dával všechno a na oplátku vlastně nic moc nedostal.
Stella byla prostě zbabělá. Možná i pochopitelně, ale byla dávno dospělá a podobné náctileté zbabělosti jí neslušely. Možná to tak někdo má, ale u hrdinky romantického příběhu byla její neschopnost přiznat si pravdu otravná. Ano, na tomto je založena spousta romantik, ale málo kdy dává někdo svou náklonnost najevo tak očividně, jako Luka a málo kdo ji tak očividně přijímá jako Stella. Připadalo mi to od ní vypočítavé. Udržovala si své jisté a neriskovala, že o to přijde a to bez ohledu na něj. Divím se, že to vydržel 10 (!) let, aniž by potkal někoho jiného nebo mu došla trpělivost s ženou, která záměrně ignoruje očividné. Působil tak jako trouba a ne jako romantický idollo a jsem si dost jistá, že právě toto autorka určitě nechtěla. Přes to jsem toho troubu měla raději než Stellu :D Musela jsem si ale klást otázku: Jak dlouho by čekal, kdyby nepřišla ta soutěž? Dalších deset let? Do smrti? Fakt by dál vydržel takové podivné uspořádání? Upřímně se mi těžko věří tomu, že by takový chlap jako on čekal tak dlouho a že by dávno nepotkal jinou, která by se nebála po něm sáhnout.
Do romantické nálady mě tedy kniha tak úplně nevnořila. Linka tu byla poměrně jasná a přímočará, ale to by mi nevadilo – jistou předvídatelnost od romantik očekávám už automaticky. Nejspíš bych byla i zklamaná, kdybych nedostala to, co čekám. Tato konkrétní situace však pro mě nebyla úplně ta pravá, protože tady prostě nic nevznikalo. Už to dávno bylo. Měla jsem tedy dost problém přijmout onu zápletku od přátelství k lásce, protože tam žádný takový posun být nemohl. Jediné, co proběhlo, byl posun od vztahu bez sexu ke vztahu s ním. Jinak mezi nimi bylo vše při starém. Přišla jsem o to postupné otevírání se, o poznání skutečných citů, o první doteky, které jsou jiné než mezi kamarády – oni toto všechno měli už 10 let!
Trocha žhavých scén nechybí, i když jich tu naštěstí nebylo nijak moc. Čímž netvrdím, že příběhu chyběly žhavé okamžiky. Vlastně si na ně téměř nepamatuju, takže mě očividně nijak neštvaly :D Jinak takových těch obyčejných bezsexových žhavostí bylo až až. Jak jsem psala, jejich vztah byl dost kontaktní. Měli navyknuto se objímat a dotýkat se. Takže kdo má rád toto, najde to v příběhu už od začátku. Možná i proto mně jejich intimní okamžiky nepřipadly tolik výjimečné. Opět proto, že pro ně to nebylo nic nového. Jen to prostě tentokrát dotáhli do konce.
Krom lásky je tu podstatné také přátelství mezi spolumajiteli farmy a sounáležitost mezi lidmi ve vesnici. Je to takové maloměsto, kde každý vidí každému do talíře, ale lidi se tu mají rádi a podpoří se navzájem, když je to potřeba. To bylo moc hezké a milé a přineslo to laskavou a mírně sentimentální atmosféru, která tak nějak k Vánocům patří. Protože kdy jindy už by měly být vztahy mezi lidmi hezké?
Vánoční nálada a atmosféra tu byla sice mírně slabší, než jsem čekala, ale přes to mě bavila myšlenka na malé americké městečko, které zrovna ožívá vánoční sezónou. Američani tohle umějí, sama jsem se o tom přesvědčila na vlastní oči, když jsem tam byla těsně před Halloweenem a je mi jasné, že Vánoce mají ještě vymazlenější (jo, ten kýč, který k Vánocům patří, mě baví). Navíc tady byl pochopitelně sníh! Na farmě se jen nepěstovaly stromky, ale také tu bylo spousta vánočních atrakcí okolo. Měli tu výzdobu, pekárnu s cukrárnou a různé atrakce pro děti naladěné do zimy a vánoční nálady – brusloviště, vánoční bludiště a různá překvapení, na které jste mohli narazit při procházení farmy při výběru toho nejlepšího vánočního stromku pro váš domov. Podobné atrakce bych si sama uměla užít a i by mě bavilo je vymýšlet. Škoda, že tomu nebylo věnováno trochu víc pozornosti. Asi by mě přátelství farmářů a snaha o záchranu farmy bavila víc než milostné peripetie holky, kterou jsem si moc neoblíbila.
K ozvláštnění děje je přidaná napínavá linka se škodičem, který se snaží farmu poškodit. Sice mě moc nepřekvapilo zjištění, o koho jde, ale celé toto mě bavilo a příběh to zpestřilo dostatečně. I tohoto by mě bavilo trochu víc.
Překvapivě jsem si moc neužila právě to, co to všechno odstartovalo – tedy onu instagramovou soutěž. Celá tam byla taková jako mimochodem a slečna vlivnice, která přijela fotit a poznávat farmu nedostala moc prostoru. I tak mi ale výrazně utkvěla kvůli jednomu jejímu vztahu. Zapletla se totiž s mužem, který ji přitahoval jednak vzhledem (samozřejmě), ale taky tím, že nevěděl, kdo ona je. Chtěl ji prostě pro ni samotnou, takovou, jakou ji poznal ten večer. Tohle její přiznání mi připadalo hodně smutné. A podobně dojemných okamžiků je v knize víc. Autorka prostě umí vyvolat pěkný sentiment a Vánocemi způsobenou rozněžnělost a vůbec to v jejím podání nepůsobí jako kýč nebo hra na city.
Kniha je vlastně docela fajn, jen mám trochu obavu, že je pro mě na jedno čtení. Příběh nemá nic, čím by byl vysloveně výjimečný. To samozřejmě neznamená, že by byl špatný, to rozhodně ne. Pro někoho, kdo hledá příjemnou zimní romantiku se sympatickým hrdinou a příběhem „od přátelství k lásce“, byť poněkud méně uvěřitelným, to bude určitě hezké počtení na nejen předvánoční období.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Farmu zázraků najdete zde.
O knize:
Autor: B.K. Borisonová
Série: Lovelight (1. díl)
Překlad: Michaela Martincová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2024
Počet stran: 344
Žádné komentáře:
Okomentovat