Na Romantický útěk z Prahy jsem se opravdu hodně těšila. A nejen proto byla moje očekávání hodně vysoká. Dalším důvodem bylo, že většina knih autorky mě bavila a užila jsem si je. Není tedy překvapení, že totéž jsem očekávala od další knihy ze série. K tomu navíc to domácí prostředí. To se zdálo být rozhodně třešničkou na dortu.
Anotace:
Anna získala vytoužené místo stážistky v pražském
pivovaru a nemůže se dočkat, až se začne učit od skutečných mistrů v oboru.
Několik měsíců v samém srdci Evropy, ochutnávky vyhlášené kuchyně a nejlepšího
piva na světě, to zní jako sen. Ovšem jen do chvíle, než zjistí, kdo je druhý stážista a její nový spolubydlící – Leonardo, kterého roky
neviděla a doufala, že to tak i zůstane. Bude mít kouzlo Prahy takovou moc, že
je znovu svede dohromady?
…
Hned na začátku musím říct, že moje očekávání byla rozhodně naplněna, co se čtivosti a oddechovosti čtiva týká. Kniha patří k těm, které se čtou prostě snadno a pokud dobře vyjde čas, tak i tahem :). Nevadí, pokud při čtení něco úplně nesplňuje představy. Odložit knihu mě nenapadlo. Také domácího prostředí jsem si užila dosyta a kromě Prahy zavítal děj na pár okamžiků taky na Moravu, což bylo vážně příjemné rozptýlení a asi nejhezčí část v ději. Naneštěstí výše uvedené neznamená, že by kniha dostála mým dalším očekáváním, zejména ve srovnání s dalšími knihami série. Proč? Vysvětlím.
Příběh byl takový celý nemastný, neslaný. Nezachránilo to ani domácí prostředí. Tentokrát ve mně dokonce poznávání kultury vyvolalo dojem, že je tam trochu na sílu. Navíc, upřímně, po dočtení jsem toho názoru, že naše gastro kultura je oproti jiným poněkud děsivá :). Autorka do knihy nacpala taky hodně kulturních památek, což se nedivím. Praha je jich plná a dokáže mít opravdu krásnou atmosféru. Ale tady to příběhu neprospělo.
Caplinové knihy měly vždycky vábivou a příjemnou atmosféru, takové kouzlo v pozadí a tady chybělo. V Praze chybělo kouzlo a atmosféra! Neuvěřitelné! Bylo to prostě povídání křížené se suše předestřeným turistickým průvodcem po nejznámějších památkách a vyjmenováním značek piva, vína a názvů hospod, kde se hrdinové stavili na škopek. Plus malé okénko do naší“krásné“ komunistické minulosti – což nekritizuji, je to fakt a v ději to mělo svůj význam. Jen – jako všechno ostatní – to postavy ze sebe sypaly, jakoby četly učebnici – dialogy prostě dřely. Navíc tam toho všeho bylo opravdu hodně. Jakoby při návštěvě udělalo na autorku dojem strašně moc věcí a ona je všechny v textu nutně chtěla zmínit. Od tak zkušené autorky bych toto nečekala. Kniha kvůli tomu působila jaksi bez atmosféry a nedodělaně. Až na pár vzácných okamžiků jsem z ní nabyla dojmu, že krom pozorování nějakých těch památek se v Praze převážně, s prominutím, žere a chlastá. V předchozích knihách jídlo a pití taky bylo, ale jinak, nenásilně a jemně. V českém podání to působilo jaksi nedůstojně. Pořádnej škopek, nejlíp víc kousků a kýbl svíčkové. Skoro jsem se styděla. A to svíčkovou miluju :)
Ale to je můj problém, uznávám. Autorka nemůže za to, že mě nemile překvapil obraz našeho životního stylu v očích cizince-pozorovatele. Navíc, když se nad tím tak zamyslím, ona to nejspíš vystihla dobře. A pivo bylo konec konců doslova v centru dění. Dotaz: Vážně existují takové „gastro“ výlety Prahou? No, hlady u nás turisti nejspíš netrpí :D
V druhé části se to trochu zlepšilo. Bavily mě Anniny tendence restaurovat nábytek a zařizovat interiéry. Jaksi mi to k ní sedělo víc než to pivo a připadalo mi, že i její „postava se v tom cítí lépe“. Líbila se mi část s houbařením v lese a také víkend v chatě na Moravě. Mělo to najednou takovou příjemně podzimní atmosféru, už to nebyl jen průvodce po pražských hospodách. Dokonce i Anna tu prodělala trochu proměnu osobnosti a bylo možné se do ní lépe vcítit a pochopit ji, proč je taková. Leo se také začal projevovat trochu sympatičtěji, i když u něj ta proměna nepůsobila nijak zásadně. Spíš ho najednou Anna viděla jinak a jejíma očima jsem ho musela vnímat i já.
A jsme tedy u postav. K nim mám také takový spíš rozporuplný vztah a těžko se bráním srovnávání s jinými knihami série. Na začátku knihy mi byly extra nesympatické. A tím myslím obě hlavní postavy.
Ona byla odtažitá chladná, upjatá a protivná – i když to asi z pochopitelných důvodů a autorka to vysvětlila její minulostí s rodinou a vlastně i s Leem. Vztahy nenavazovala úplně snadno a kvůli svým nejistotám a potřebě zavděčit se si vybírala špatně komu důvěřovat, kým se obklopit a na základě čeho. Byla plná nejistot a potřeb nevyčnívat, všem se zavděčit, nikoho nezklamat… On byl rozevlátý, bohémský, až působil skoro bezohledně. Taky se na první dojem jevil jako bordelář a lhostejný týpek. Předpokládám, že jako opak Anny měl být chápán asi nejspíš jako přátelský optimista, ale působil hodně povrchně, až chvíli jako blbec.
Tihle dva byly naprosté opaky a vzájemně je to na sobě štvalo. Ona nad vším přemýšlela až moc, on naopak vůbec. Naprosto jsem nechápala, jak a z čeho mezi nimi vznikne vůbec nějaký kladný vztah, natož romantický. Ostatně byl pro mě nepochopitelný i v minulosti jich obou. Navíc po tom rozchodu… Tihle dva prostě k sobě nepatřili. A to je v romantické knize průšvih jako hrom.
Když se ocitli v lese a na Moravě, vzala jsem je a jejich příběh tak nějak na milost, nicméně nadále jsem si myslela, že ti dva k sobě už prostě nepatří a nikdy si nesednou. Chápu samozřejmě, že romantické knihy dlouhodobé vztahy neřeší, pouze ten románek kdy vzniknou. Jenže jak pobrat romantickou knihu, v níž je vztah, kterému nevěřím?
Dvojice vedlejších postav Jan a Michaela trochu napravovali rozpačitý dojem z hlavního páru. Bavila mě jejich linka, kde si zařizují chatičku. Bylo to takové domácké a milé. Jen tedy mě trochu způsobovalo tiky použití jejich jmen. Celou dobu zůstali Janem a Michaelou a bylo to divné. Vždyť v zahraničí přeci taky jména dávají do domáckých podob. Volba těchto jmen měla prý svůj důvod a jako gesto od autorky mi to připadá milé, jen domácí podoba jmen Honza a Míša by mi byla ještě milejší :)
Asi už je vidět, že z knihy jsem celkem zklamaná a je to pravda. Takže abych to nějak shrnula.
Myslím, že nepovedený dojem z knihy zapříčinilo především špatné první seznámení s postavami, které se sice povedlo částečně napravit, ale ta začátková pachuť už tomu zůstala. Nesedla mi ani romantická linka mezi nimi. A vadilo mi i Annino slintání nad Leem.
Taky mi úplně neučarovala zápletka s pivovarem. Tedy ona by i byla pěkná a zajímavá, jen jí tam moc nebylo. Když se řešilo pivo, tak nejčastěji nalité a k pití. Vinice ve Francii v tomto byla mnohem zajímavěji udělaná.
Samotné zasazení děje do Prahy, na které jsem se tak těšila, nakonec nebylo to nejlepší pro mě. Nebyl to prostě útěk, když to všechno proběhlo v prostředí, které je mi známé :) ale to mi nevadí, počítala jsem s tím. S čím jsem ovšem nepočítala, že autorka naprosto nezvládne atmosféru města a nevyužije jí. Prostě Praha a Tokio jsou za mě nejslabší knihy série. Praha snad ještě horší. Hlavně kvůli silně bedekroidnímu způsobu podání Prahy. V jiných městech a zemích jsem tohle „průvodcovství“ nevnímala tolik násilně, ale tady to nebylo příjemně podané. Kupodivu mám ten dojem, že autorka snad opisovala z poznámek, co si psala při prohlídce Prahy a vše, co ji nadchlo, do textu sázela jak ředkvičky a neodhadla míru. Hospůdka v Praze se právě kvůli těmto věcem mezi moje oblíbené caplinovky řadit nebude. Příště si raději přečtu některou její starší knihu nebo budu doufat, že s dalším dílem se vrátí stará dobrá Caplinová a toto bylo jen nešťastné šlápnutí vedle.
S tímto názorem jsem každopádně jedna z mála. Takže se nenechejte odradit. Pokud toužíte po Romantickém útěku z Prahy, směle do toho.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Hospůdku v Praze najdete zde.
Další knihy autorky na
bloGu:
O knize:
Autor: Julie Caplinová
Série: Romantické útěky (12. díl)
Překlad: Ivana Čejková
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2024
Počet stran: 334
Žádné komentáře:
Okomentovat