...: Útěk na venkov

Když něco máš, uvědomíš si, jak moc sis to chtěl nechat, teprve když je to pryč.

Caplinová je už dávno autorkou, kterou nevynechávám. Proto jsem si nenechala ujít ani tuto novinku, k níž si autorka odskočila od své známé série Romantické útěky. I když jsem shledala v mnohém podobnosti – hlavně v tradiční autorčině šabloně – našlo se přeci jen i něco, co „bylo tentokrát jinak“. A musím říct, že tento příběh patří k mým nejoblíbenějším od autorky. Vlastně, abych tak barvu přiznala, je vůbec nejoblíbenější.

Anotace:

Ilustrátorka Ellla odjede z milovaného Londýna na venkov hlídat dům své kmotry Magdy poté, co jí přítel oznámil, že si potřebuje dát pauzu. Chce si tam utřídit myšlenky a přijít na to, co od života doopravdy chce. Magda ale zapomněla zmínit jednu maličkost – že na ni v domě bude čekat fenka Tess, o kterou je třeba pečovat. Jak si Ella poradí se čtyřnohou spolubydlící, s mrzutým veterinářem Devonem a starousedlíky, kterým soukromí moc neříká? Přehodnotí svůj život a dá šanci lásce, i když si slíbila, že se bude mužům vyhýbat?

…

Hlavní hrdinka knihy je, jak už to tak u Caplinové bývá, žena, která je právě čerstvě semletá životem. Semletá ovšem neznamená, že by byla sražená na kolena!

Na venkov přijíždí, aby pohlídala dům své kmotře Magdě, která odjela na 6 měsíců na dlouhou dovolenou na zaoceánské lodi (to by byl mimochodem taky super námět :)) Ella je totiž sice nešťastná, ale zároveň není žádná zoufalka a soudí, že změna prostředí a pauza v nevydařeném vztahu jí pomůže vyčistit si hlavu od všech trablů a dopřeje jí klid na práci, kde jí už dost hoří termín - tvorbu ilustrací do dětských knížek. Ke všem těm problémům, které má, se totiž přidala i naprostá ztráta inspirace a chuti malovat. Ella ani netuší, kdy a proč z ní inspirace vyprchala, ale zoufale ji trápí, že je pryč. Zklamání ve vztahu s majitelem galerie Patrickem situaci také nepomáhá. Prostě Ella útěk z Londýna potřebovala jako sůl.

Hlavní postava není žádná éterická bezmocná chudinka, spíš žena, které se stalo něco bolestného a potřebuje se s tím vyrovnat. Bohužel Patrik není partnerem, který by ji v těžké chvíli podpořil. Spíš úplně naopak. Ella si tak musí poradit sama a instinktivně volí pauzu ve vztahu s Patrikem a změnu prostředí, aby si urovnala myšlenky, vyrovnala se s tím, co se stalo a pokusila se znova najít jiskru, která jí dřív nosila inspiraci a vůbec směr, kterým svůj život dále vést.

Ella působí nejdříve trochu nesympaticky a povýšeně, zvlášť ve srovnání s ostatními, veskrze přátelskými postavami. Jak jsem ale hrdinku postupně poznávala, pochopila jsem, že to je jen obranný postoj a pozůstatek životního stylu a prostředí, v němž se pohybovala. Těžko říct, jestli bych v její situaci nereagovala úplně stejně. Naplánovala si totiž klid a samotu na venkově, kde se chystala někde v koutku dumat nad životem a kreslit. Místo toho má na starost krom baráku i psa, o kterého nestojí ani náhodou a na její současné rozpoložení až příliš přátelské sousedy, kteří se ji snaží zatáhnout do vesnického dění.

Obzvlášť u psa byla její nechuť viditelná. Ella prostě není milovník psů a paní autorce se povedlo pěkně popsat chování člověka, který psy moc nemusí a neví, jak se o ně starat. Díky psovi však Ella neměla moc času zabředat do svých smutků, protože se o něj musela postarat a na procházkách jí časem začal dělat společnost i jeden nabručený, ale dost sympatický veterinář. A musím říct, že Devon je asi nejlepší z mužských postav, které autorka vytvořila.

Ellina nervozita a nechuť ke společnosti lidí i zvířat, která ze stránek na začátku dýchá, se postupně uklidňuje a nastupuje caplinovsky typická pozitivní atmosféra, ve které dostane prostor nový vztah. Postupně se také ukazuje, co že se to Elle ve vztahu s Patrickem přihodilo.

V těchto knihách nebývá od začátku tajemstvím, které postavy jsou pro sebe určené. Ani si nějak neumím představit, jakými tajemnými fígly by se to dalo před čtenáři utajit. V podobných příbězích jde hlavně o to, jak k sobě ti dva hledají cestu a na podobné popisy je paní Caplinová mistr. Vše začíná setkáním, kdy to moc nezajiskří – tedy ano, ale úplně jinými emocemi, než by bylo pro romantický příběh žádoucí. Oba jsou zklamaní a nešťastní a při prvních setkáních si svou frustraci vybijí na tom druhém. Oba totiž mají jednu věc společnou. Oba mají partnery, kteří za moc nestojí a jsou sebestřední a sobečtí – či spíš bývalé partnery, protože stejně jako Ella opustila majitele galerie Patrika, odešel Devon od své ženy Mariny, slavné „televizní“ veterinářky. S Devonem má Ella společné i to, že oba vlastní psa. A oba dva potřebují novou naději a nový životní směr.

Obě postavy jsem si oblíbila velice rychle a snadno. Dokonce i ty ostatní kolem nich. Paní autorce se v lidech obývajících vísku podařilo skvěle načrtnout uvolněnější a přátelské prostředí malé vesnice. Místní tvořili sympatickou komunitu, která neměla problém přijmout mezi sebe nového člena – Ellu. Tahle lidská vzájemnost a hřejivá přátelskost se mi líbí na všech knihách od autorky. Ona ji navíc dokáže popsat tak, že působí přirozeně a opravdově. Nikdy nemám pocit, že jde jen o umělou a přehnaně pozitivní kulisu. Autorčiny postavy jí do jejího stylu psaní vždycky hezky zapadají – i bručouni – a atmosféru krásně zabydlí.

Útěk na venkov je samostatnou knihou mimo autorčinu sérii Romantické útěky, přes to ale má dost společných věcí. Nejde tu o jídlo a vaření, ale láska zůstává a i podobná šablona, kterou si u ž s autorkou každý spojuje. Holka, která právě má po konci komplikovaného vztahu přijíždí do jiného prostředí, aby si odpočala a promyslela, co dělat dál. Někoho pozná a změní se jí život k lepšímu. Tady čekala podobná proměna oba – jeho i ji. Vlastně musím říct, že téma vaření a pečení mi vůbec nechybělo. I když se hrdinka na malou chvíli v kuchyni taky ocitne, netají se vůbec tím, že k této části bytu nemá žádný blízky vztah :) Hlavním pojítkem mezi párem hrdinů a věc, která je svedla dohromady, nebyla tentokrát vařečka, ale pes.

V knize pro jednou ani nehraje roli žádná zahraniční útěková destinace, ale hrdinka prchne jen do vesnice kousek od Londýna a vůbec ničemu to nevadí. Krásnou přírodu jako kulisu pro své vyprávění najde autorka i na anglickém venkově. Řekla bych, že když pozornost neodvádělo poznávání nové země a jejích kulinářských lákadel, dokázala autorka zaměřit pozornost na problémy ve vztazích a v životě hlavních hrdinů a podle mě byly opravdu dobře vymyšlené a zpracované. O to víc také vyniklo jejich postupné vybředání z životního splínu, který oba měli. Bylo krásně cítit, jak je jim spolu dobře.

Jako vždy v knihách paní Caplinové, nechybí ani tady nádherná „duše“ příběhu i přes složité životní osudy hlavní dvojice a jejich nepovedené vztahy na začátku. Je úplně okouzlující sledovat jejich proces uzdravení a cítit tu naději, která kouká z každé stránky. Autorka nastoluje nenápadně témata důvěry ve vztahu, sobectví, obětavosti, umění, ztráty a důležitosti mezilidských vztahů. Oba postupně pochopí důležitost nehnat se pořád zběsile kupředu špatným směrem. Dovolí si konečně odpočinout a ponořit se do klidu a relaxace v přírodě, utéct od tlaku očekávání partnerů a honby za úspěchem ať už v náročném světě umění nebo jiném. Uvědomí si, co v životě opravdu potřebují, kterým směrem chtějí jít a postupně se vyrovnají s tím, jak jim ublížili nejbližší.

V knize je krásně ukázáno, že důležitý vztah nemusí být jen láska k partnerovi, i když o tu jde ve všech romantických příbězích vždycky :) stačí láska sama k sobě, tomu, co člověk dělá, přírodě, ostatním lidem nebo třeba domácímu zvířeti. Vše, co autorka potřebuje, aby čtenář srostl s příběhem, předává hezky přirozeně a přidává poznávání se nové dvojice, která tyto věci prožívá nejdřív každý sám a později společně.

Mimochodem, vážně oceňuji to, že v této knize autorka přinesla starou dobrou jemnou romanci. Bez erotiky a popisů intimních scén. Je to dost osvěžující v záplavě knih, kde autor má potřebu popsat každý detail.

Líbilo se mi i téma ilustrování knih pro děti, úplně jsem viděla ty myšky z Elliných knih před sebou jako živé. O spisovatelích jsem toho četla už hodně, ale žádného ilustrátora si mezi hrdiny nevybavuji. Jsem ráda, že autorka šla touhle neokoukanou cestou a dala své hrdince tentokrát malování.

Celkově je pro mě toto určitě nejlepší caplinovka, kterou jsem četla. Slibuji milovníkům vaření a pečení z jiných „Útěků“, že i když si ho tady neužijí, nebude jim chybět. Naopak si tu na své přijdou milovníci knih, kde jednu z hlavních rolí hrají psi.

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.

Cesta k Útěku na venkov vede tudy.