Osudové pouto

 

Knihu jsem si vybrala, protože je to naprostá oddechovka a navíc první díl série (článek zde) skončil tak, že pokračování se stalo prostě nutností. Musím přiznat, že jsem byla na další osudy Ayly dost zvědavá :) Opět jsem očekávala hodně čtivou oddechovku, takže bylo jasné, že si čtení užiju a zklamání se nedostaví.

 

Anotace:

Erotická fantasy série pokračuje. Ayla, vyvrženec smečky Raka, našla své místo ve třinácté smečce Hadonoše. Když je její nová rodina napadena smečkou Lvů, Ayla za ni statečně bojuje. Nakonec ji Lvi unesou. Alfa vůdce Jordan, její Slunečními čarodějkami vyvolený partner, s ní má totiž velké plány. Odolá Ayla partnerskému poutu? Dokáže se znovu vrátit ke své smečce a především ke Kadenovi, který je pro ni tím jediným a pravým? A jak se postaví k dalším odhalením o své rodině a Slunečních čarodějkách?

 

…

 

Kniha navazuje přesně tam, kde první díl končí. A z prvního dílu si nese dál ukrutnou čtivost a spád děje. Autorka se nebrzdí příliš mnoha popisy a vše tlačí poměrně svižně kupředu. Při čtení jsem se tak nestačila nudit ani ve chvílích, kdy se nedělo něco vysloveně zajímavého. Všechny scény byly totiž dost zkrácené, aby to pěkně odsýpalo. Autorka jede pouze hlavní linku Ayla-Kaden a Ayla je vypravěčkou příběhu. O košatosti dění a početných vedlejších zápletkách tedy nelze mluvit. Úplně sejně jako v prvním dílu, takže vzhledem k tomu, že mi to nijak zvlášť nevadilo tam, netrápilo mě to ani tady. Už trochu vyprchala novost vlčího světa, který autorka vymyslela a který mě v prvním díle tak zaujal. Prostředí a postavy už byly známé a nemohly tedy zaměstnat mysl nadšeným nasáváním nového. To, co následovalo, bylo tedy nevyhnutelné:

Oproti prvnímu dílu už jsem si o poznání víc uvědomovala předvídatelnost děje a velmi oddechový styl psaní. Nenajdete tu žádné barvité a zajímavé popisy, nejsou tu originální zvraty nebo prostě jen něco, co by mě přimělo označit knihu za něco jiného než oddechovku. Příběh se sune dál pravidelným tempem s občasnou akcí nebo lechtivou scénou mezi hrdiny. Docela mě překvapilo, jak rychle autorka dokáže vyřešit všechny komplikované situace, které měly potenciál na daleko větší rozsah, než počet stran, které jim autorka nechala. Třeba zajetí u lvů mohlo být daleko podrobněji popsáno.  Tahle část totiž byla v příběhu jednoznačně nejlepší a je škoda, že to bylo tak uspěchané období v Aylině životě. Místo toho autorka svedla hrdiny zase dohromady už v první třetině knihy – a to není spoiler, každému je jasné, že to tak bude. Kniha je v mnoha věcech hodně předvídatelná, pokud máte v žánru něco načteno.

Je nicméně fascinující, jak autorka příběh, který je v podstatě tuctový a klišoidní, dokázala napsat čtivě a ukončit jej přesně v tu pravou chvíli, aby napjatý čtenář nutně potřeboval pokračování. Kdybych měla další díl doma, okamžitě po něm sáhnu. Nejsou tu žádná extra překvapení, jen prostě čtivý text. No a pak ten konec, který se ani netají s tím, že je psaný tak, aby přinutil koupit další díl. Skvělý tah – tleskám, i když mě to týrá.

 

Postavy nedošly oproti prvnímu dílu žádného výraznějšího vývoje a ani nemohly. Časově se jedná o hodně krátký úsek děje, takže jsou stále více méně na svém. Určité drobnější posuny v uvažování vzhledem ke zkušenostem, které nabraly, u nich vysledovat lze. Je to dost na to, aby byly v rámci možností uvěřitelné. Hlavní hrdinka Ayla má sice svoje chyby, ale není taková, aby mi lezla na nervy. Její alfa-vlk Kaden je sexy chodící svalnaté klišé – mnohem víc, než tomu bylo v prvním dílu. Tady naplno ukazuje svoje alfovství a je prostě chlapák :) takový, jakého si autoři myslí, že čtenářky v patřičném věku vyžadují. Možná to tak i je, ale kvůli tomu trochu splývá s proudem pohledných a sexuálně dokonalých mašin, které najdete ve spoustě jiných knih. Ale jo, beru to :) patří to prostě k tomu. Autorka se snažila mu trochu té super-alfa-aury ubrat, nejsem si ale jistá, jestli se to úplně dobře podařilo. Každopádně je mi sympatický, takže mi to nevadí, ať si je klidně klišácký jak chce. Postavy každopádně nijak vysloveně hluboké nejsou. Jsou prostě napsané pro potřeby příběhu tak, aby byly dostatečné, nikoli výjimečné. To se týká i vedlejších postav. Jedno se jim ale musí nechat – jsou dobře rozeznatelné a nesplývají. Alespoň tedy ty podstatné.

 

V tomto díle jsou mnohem lépe zvládnuté popisy sexu. Za to velmi chválím! Už tu nejsou výrazy a obraty, které mi v jedničce vadily a celé sexuální scény nepůsobí tak přisprostle. Hrdinové sice předvádějí neodolatelnou vášeň, ale není nepříjemné to číst. Také byla dvojka o poznání erotičtější, než jednička. Bylo tam daleko víc žhavých scén. Asi i daleko víc, než by muselo a než textu sluší. Za sebe bych uvítala mnohem větší rozpracování jiných scén než toho, jak to těm dvěma klape v posteli. Jedná se ale o erotickou sérii a s tím jsem do toho šla, takže těžko můžu očekávat, že vášnivé chvíle budou schované za dveřmi ložnice. Navíc v případě, kdy hlavní hrdinové jsou zároveň osudem předurčeným alfa-párem a jistá vášnivost je vlkodlakům zjevně vrozená.

Zjišťuji, že představa „osudového páru“ mi začíná jako klišé dost nesedět. Ne že by vyloženě vadila, ale ubírá vztahu těch dvou na zajímavějším napětí a konkrétně v této knize se erotické scény stávají očekávanými a tím i méně interesantními :) navíc to dost oslabuje romantickou linku. Jaká to může být romantika, když je to osudové pouto a prostě se zamilujete lusknutím prstů? Autorka se to zde pokusila komplikovat poutem s jiným mužem, ale zatímco v prvním díle to šlo brát jako komplikaci, ve druhém už bylo jasné, že to zase taková trable není. V prvním díle bylo mezi Aylou a Kadenem takové zvláštní napětí, které se tady bohužel vytratilo dost záhy. Erotické scény to v mých očích nezvládly kompenzovat.

Nakonec si nechám asi největší výtku, kterou ke knize mám. Pořád mi vadí slovo samice, nemohlo tam být třeba vlčice? To by asi znělo lépe. Na druhou stranu – vadí mi to jako člověku, co já vím, jak to mají vlkodlaci :D Třeba je pro ně takové označení v pohodě. Já ale vždycky vidím Růžičkovou ve Slunce seno, jak povídá „…pět samYc“ :D To je naštěstí můj problém a dnešní mladí si tohle nespojí.  Pořád se mi prostě nějak příčí označení „samice“ pro ženu, byť je napůl vlkodlak.

Druhou výtkou je, že autorka stále nevěnuje pozornost historii a politickému pozadí. Pořád se dějí věci, které s tímto souvisí, a já nechápu, proč to tak je. Příběh tak působí zbytečně jednoduše a nedotaženě. Dost bych uvítala, kdyby se autorka konečně zmínila o společné historii vlků a čarodějek. Ráda bych i věděla, proč si měsíční čarodějky nerozumí se slunečními? Proč jsou sluneční takové mrchy? Proč manipulují s vlky? A proč jsou měsíční čarodějky v utajení? Autorka mi to nemusí vysloveně přímo dovyprávět, ale alespoň občasné zmínky, které by vedly k pochopení událostí, by neškodily. Také utváření aliancí mezi smečkami před válkou, která evidentně přijde, by bylo zajímavé počtení. Zasloužilo by si to více než jen pár stránek.

 

Abych to shrnula… Kniha je prostě dokonalou ukázkou guilty pleasure. Nejedná se o nic originálního a nesmírně hlubokého, ale čte se to tak dobře, že se nedá odložit. Je to jednoduché, přímočaré, předvídatelné a ukrutně zábavné. Skvěle si u toho odpočinete a nijak to neztýrá hlavu soustředěním na náročnější děj.

Příběh končí stejně infarktově, jako první díl. Možná ještě víc, takže i přes to, že příběh není ničím extra zvláštní a vlastně by mi nevadilo o něj přijít, pravděpodobně si další díl tohoto lechtivého potěšení hodlám dopřát. Každopádně je jasná jedna věc: Vlkodlaky nebudu mít nikdy raději než upíry. Asi proto, že upíři nemají samice :D

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Sérii Vlci zvěrokruhu můžete omrknout tady.

 

O knize:

Autor: Elizabeth Briggs

Série: Vlci zvěrokruhu (2. díl)

Překlad: Jana Michalcová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 304

 

Další díly série na bloGu:

Třinácté znamení (1. díl)