Od autora jsem četla naposledy Areston a byla jsem z něj dost nadšená. Proto jsem neváhala, když byla možnost přečíst si jeho novou knihu. Navíc obálka slibovala fakt zajímavé téma. Od dob jistých filmů se mi líbí srážky lidí s dinosaury :)
Anotace:
Mirzova vize se vyplní 21. června 2034. Svět se
náhle propadne do minulosti. Do dalekého pravěku. Lidé zhýčkaní moderními
technologiemi jsou vrženi do světa tvorů, které doposud vídali jen v muzeu či
na stránkách encyklopedií. Boj o přežití začíná. Najde se mezi vyvrženci někdo,
kdo dokáže tento tragický vývoj zvrátit? Co třeba dva
nenadálí hrdinové – první z nich se dostal na samý závěr druhohor, druhý zůstal
jakýmsi řízením osudu trčet v současnosti. Dali si za úkol obnovit v pravěku
civilizaci a varovat svět 21. století před nastupující zkázou…
Jenže na druhohorní Zemi se nezadržitelně řítí její Nemesis
– asteroid Chicxulub…
…
Začátek knihy byl dost záhadný. Nastavil hodně otázek a naladil na další pokračování. Autor nejdříve přišel s vizí jakéhosi Mirzi, který předpověděl v budoucnosti lidstva neblahou událost. Na první pohled se to zdálo být jen nějakým proroctvím nebo náboženskou záležitostí. Prostě nic, čemu by normálně smýšlející člověk uvěřil nebo věnoval pozornost. A hned potom přišel autor s archeologickým nálezem, který odhalil neuvěřitelné a Mirzova vize se najednou nezdála být zase až tak abstraktní.
Po dvou krátkých úvodech se už děj knihy rozběhl přímo v akci. Hlavní hrdina zakusil na vlastní kůži Velký propad a budoucnost lidstva v minulosti jsem při čtení poznávala přímo s hlavním hrdinou knihy Martinem. Martin se vyloupne z propadu časem… kdesi… Jak postupně prozkoumává nový divný svět okolo sebe, zjišťuje, že se ocitl mezi dinosaury. Někde hluboko v druhohorách. A nebyl tu sám. Už na hoře, kde ho Velký propad vyplivl, našel velké množství koster lidí, kteří měli evidentně smůlu a zemřeli brzy po příchodu do tohoto světa. Martin přežije první den, ale zdaleka to ještě není výhra. Začíná mu každodenní boj o přežití, který není rozhodně zadarmo. Nemá nic – žádné nástroje, ale naštěstí má rozum moderního člověka a tak si poradí poměrně slušně. Také se zdá, že tu není sám. Brzy narazí na zbytky osídlení, ve kterém museli žít lidé. To mu dá naději, že v místě, na němž se ocitli, bude snad nějaký další člověk živý.
Kniha se mi v první části – tj. v dění v minulosti s Martinem jako průvodcem - překvapivě táhla. To jsem úplně neočekávala, protože Areston, byl naprostá pecka. Mirzova vize byla zezačátku spíš povídáním člověka, který se snaží přežít. Skoro bych to nazvala deníkovým vyprávěním cestovatele, něco jako Robinson Crusoe. Martin vypráví, jak se v novém světě ocitl a jak se tu učí žít. Poznává skupinu lidí, z nichž ženy se v této době už narodily. Druhohorní svět není pro člověka právě pohostinný a tak na řadu přicházejí i různé úrazy, choroby a podobné nedobroty. Na druhou stranu jsou tu i objevy z dřívějšího osídlení a pochopení, že lidé se sem propadli už dříve a zdejší osídlení je dost staré.
Podle akční obálky jsem přeci jen čekala něco trochu jiného. Skoro dětinsky jsem byla natěšená na to, jak si hrdina osedlá dinoše :) nebo že s nimi budou lidé nějakým výraznějším způsobem fungovat. Dinosauři zde byli ale spíš k jídlu nebo jako prostředek obecného ohrožení a moc jsem si jich neužila. Kniha byla o lidech, jejich povahách a životě v nezvyklé době. Nemůžu nicméně říct, že by dění na stránkách nebylo zajímavé nebo že bych se nudila. Stejně jako u Crusoea mě boj o život v nezvyklých podmínkách dost fascinoval. Autor navíc postupně čtení obohatil o život ve skupině. Nezanedbatelné tedy byly i morální otázky a typické projevy lidské povahy, které tak nějak s Velkým propadem nevymizeli. Lidi jsou prostě nějací a ne všichni jsou ochotní pracovat pro zájmy celku. Rozhodně zajímavé to bylo z pohledu moderního člověka, pro kterého jsou jisté věci divné. Abych dala příklad: Dost nekomfortně jsem se (asi i jako žena) cítila v otázce zachování rodu a způsobu soužití rodinného celku, který byl v příběhu nevyhnutelný. Ve světě po Velkém propadu byl totiž velký nedostatek mužů. Z toho mužům plynuly jisté povinnosti a ženy, protože se zde narodily, to braly jako holý fakt. Prostě taková veliká pravěká rodinka. Docela by mě bavilo sledovat stejný příběh z pohledu ženy, která by se propadla do stejné situace, ale s obrácenou rozmnožovací potíží, tj. kdyby byl v oné době nedostatek žen. I když… ne, raději ne.
Jakmile došlo na druhou část příběhu, která se odehrávala z části i ve světě roku 2034 a popisovala osudy člověka, který po Velkém propadu zůstal v původním světě, začalo mě to bavit velmi. Zde jsem se dozvěděla, co se stalo, z jakého důvodu, kdo za tím stál a jaký byl osud země v budoucnu. Potom, když se obě dějové linky propojily, to začalo být více napínavé a akční – jo, dočkala jsem se Tyrouška z obálky :) Hrdina druhé části Diego, mě bavil přeci jen o něco více. U něj nebylo vše jen o prostém přežití. Protože měl lepší představu, co se v budoucnu stane, měl i jiné motivace, které pro mě vyzněly dost přesvědčivě. Jeho potřeba varovat lidstvo v daleké budoucnosti, co se jim stane a jak se tomu zkusit vyhnout, ho poháněla daleko vášnivěji než Martina jeho snaha přežít. Ocenila jsem také to, že příběhové linky se protnuly v zajímavém okamžiku a způsobem, který jsem nečekala. Rozhodně se o knize nedá říct, že by děj byl předvídatelný.
Od začátku je jasná jediná věc. Martin se nevrátí. Diego se nevrátí. Jsou nuceni smířit se skutečností, že v čase, kde jsou, také zemřou. Oba tu skutečnost přijali překvapivě dobře. Já bych s tím asi emocionálně výrazně víc bojovala – se vzpomínkami, s touhou po starém životě. Asi mi to tak přijde hlavně proto, že jako žena bych v tomto světě měla jedinou hlavní úlohu a s tou bych se smiřovala hodně těžko. I toto je důvod, proč by mi pohled ženy propadnuté do této doby přišel zajímavý.
Kniha má krásný vhled do dost zajímavých otázek o lidstvu jako takovém. Otázka morálky, některých lidských vlastností a obětí, kterých jsou někteří schopní i pro lidi kteří si to nezasluhují. A naopak to, že někteří nejsou schopni ničeho a hledí jen na sebe. Otázka toho, co je pro přežití lidstva víc, kterou musejí postavy řešit z mnoha různých úhlů pohledu – nejen z pohledu rozmnožování, zachování rodu a genetické rozmanitosti. Našli se i vizionáři, kteří viděli dál a chtěli zabránit Velkému propadu, ke kterému mělo v budoucnosti dojít. Skoro mi připadalo, že téma, které autor zvolil, by potřebovalo výrazně více stran nebo knih, aby se mohlo rozvinout v plné šíři. Nápad byl prostě úžasný. Přes to mi chyběly věci, které autor trochu naťukl – třeba ono budování civilizace a domestikace dinosaurů. Vím, že o tom to primárně nebylo, ale tahle otázka prostě vzbuzuje zvědavost.
Nedostala jsem úplně to, co jsem očekávala. S příběhem jako takovým jsem ale spokojená. Za moje očekávání autor nemůže :) Čtení mě rozhodně bavilo a ani ve více popisných částech jsem neměla pocit nudy nebo potřebu číst něco jiného. Zkušenosti autora se prostě poznají. Prostoru pro zamyšlení bylo dostatek a ještě i teď, týden po dočtení, mě napadají nové a nové otázky a myšlenky, které se při čtení nevynořily přímo, ale s děním na stránkách souvisí. Docela by mě bavilo pokračování z dalších historických epoch lidské civilizace. Změnili by lidé něco, když znají budoucnost?
Pokud hledáte knihu se spoustou akce (jak obálka trochu svádí si myslet), není Mirzova vize úplně to ono. Je to prostě vize – představa minulosti, budoucnosti a toho, jak si lidí poradí se situací, ve které se obojí propojí. Svým způsobem je to také varování před snadnou cestou a před tím, kam může vést touha po snadném úspěchu a zbohatnutí. Nikdy nevíte, jestli to, co je inteligentnější než vy a zdánlivě vám slouží, se neobrátí proti vám a nestane se vaší zkázou. Ať už za zkázu považujete cokoli.
Za knihu moc děkuji nakladatelství Epocha.
S Mirzovou vizí se
seznámíte zde.
O knize:
Autor: Josef Pecinovský
Vydal: Epocha
Rok vydání: 2023
Počet stran: 320
Další knihy autora na
bloGu:
Žádné komentáře:
Okomentovat