Knihu jsem dostala k narozeninám hned v tom roce, kdy u nás vyšla. A dostala jsem se k ní až teď – vážně raději nepřiznám nahlas, jak dlouho už to je. Čekací lhůty jsou u mě nekonečné a kniha mě lákala i odrazovala svou objemností. Nakonec na ni došlo letos, kdy jsem měla trochu více času na čtení a navzdory tomu, že má přes 700 stran, jsem na konci litovala, že je „tak krátká“ :)
Anotace:
Melisanda Stokesová
je odbornice na starověké jazyky. Když se na chodbě univerzity náhodou sejde s
Tristanem Lyonsem, jenž se zabývá vojenskou rozvědkou, netuší, že se ocitla na
prahu událostí, které naruby obrátí nejen její život, ale i lidské dějiny.
Mladík jí totiž navrhne cosi neuvěřitelného: aby mu pomocí překladů pečlivě tajených dávných dokumentů pomohla dokázat, že magie
kdysi existovala a byla provozována. Až příchod osvícenství a moderní vědy ji
oslabil a nakonec zcela zničil. Magie podle pramenů zmizela v roce 1851 – a
Tristan je odhodlán nejen přijít na to, proč se tak stalo, ale pokud možno také
magii vzkřísit z mrtvých a využít ji k rozvědným a vojenským účelům.
Tak vznikne DODO – Detašované oddělení diachronních
operací, které přijde na jeden velmi nadějný, ale také krajně znepokojující
způsob využití magie, jenž může lidstvu přinést mnoho užitku, ale i mnoho
škody. Román, do kterého Neal Stephenson vnesl nápaditost, intelekt a
sofistikovanost a Nicole Gallandová lidskou vřelost, humor a vypravěčské
nadání, oživí nejen magii, ale taky vaši víru v nemožné, která byla odjakživa
na science fiction a fantasy tím největším lákadlem.
…
U podobně dlouhých knih se mi často stává, že bývá pomalejší začátek a trvá se začíst. U této tomu tak nebylo. Pokud se dá o nějaké knize tvrdit, že mě polapila první stránkou, je to Dodo. Netvrdím tím, že se v knize nenacházely části, kde se mi čtení trochu zadrhlo, ale bylo jich hodně málo. Vlastně si takto namátkou vzpomínám jen na jednu, kterou jsem dokonce přeskočila a to „dobovou píseň barda“, která sloužila coby oslavný hymnus na činy jistého válečníka (víc neřeknu, předpokládám, že o spoilování tu nikdo nestojí.)
Většina knihy je vyprávěná z pohledu hlavní hrdinky lingvistky Melisandy, od prvního okamžiku příběhu uvězněné v roce 1851. Protože si myslí, že se jí z oné doby už nepodaří vrátit zpět do současnosti, zaznamenává svůj příběh od počátku působení v DODO. Jednak jako takové vlastní memento a pak taky, aby dala svým parťákům v agentuře zprávu, co se potentonc, že uvízla tam, kde je. Krom jejího vyprávění jsou součástí knihy i různé deníkové záznamy lidí, zápisky z cest do minulosti, interní komunikace v agentuře a další. Tohle všechno dává dohromady zajímavou, čtivou a vtipnou knihu, u níž jsem se nenudila. Vyprávění je skvěle svěží a zároveň nijak zbytečně komplikované, takže četba vůbec neunavuje, není teda problém číst i pár hodin v kuse. Čas od času se Melisandino vypravování prostřídá s jiným stylem například mailové komunikace nebo stylově jinak znějící zprávy, takže nehrozí ani pocit jednotvárnosti vyprávění. Kdyby ta kniha nebyla tak těžká a v batohu neskladná, ani si neuvědomím, kolik má stran.
Kniha je zajímavým mixem scífka, které je zastoupeno cestováním v čase pomocí přístroje ODD a fantasy žánru, jehož prvky mají na svědomí čarodějnice a magie vůbec. Přemýšlím, co mě bavilo víc, jestli právě to zajímavé cestování v čase nebo čarodějnice. Těžko zvolit, oboje bylo tak nápaditě propojené, že se to snad oddělit ani nedá. Způsob, jakým tu funguje magie zase tak novátorský nebyl, ale cestování v čase byl rozhodně naprostý originál. Přiznávám, že to byl víceméně první způsob cestování, kterému jsem byla ochotná i uvěřit, že by byl klidně možný, kdyby teda magie existovala.
Poutavý děj a svižný styl psaní doplňují i skvěle podané postavy. Zejména ty, které jsou v akci už od začátku tedy Tristan a Melisanda. Autoři ty dva doplnili partičkou svérázů – od geniálního skromného vědce přes paličaté a rozmarné čarodějnice, různé spolupracovníky, nadřízené i podřízené osoby z časů minulých i současných. Nechybí ani nějaký ten roztomile pozitivňoučký a sebejistě arogantní byrokratický korporátně-vojenský blbec. Postavy mi sedly hned, dokonce i ti blbci a potížisti. Zvláštní kapitolou pak byla Elizabeth – nejpaličatější a nejsvéhlavější čarodějnice v dějinách čarodějnictví. Dílem byla užitečná a dílem působila potíže. Očividně ji to bavilo a strašně moc tím bavila mě.
Protože se jedná o cesty do minulosti, našla jsem v příběhu i docela slušné množství známých i neznámých historických postav. Některé z nich dokázaly slušně zacvičit s dějem. Všechny postavy byly každopádně dobře napsané a úžasně své. Většina z nich neváhala přiložit si své polínko do kotle dějin a pořádně ho rozfajrovat. Situace, které vznikaly, byly dílem komické, dílem vážné, občas došlo i na kolosální průšvih. Každopádně jsem nikdy neměla problém uvěřit motivacím postav, ať šlo o cokoli.
Součástí příběhu je i cosi jako romantická linka mezi hlavními postavami, ale netřeba mít z toho vítr, pokud to v knihách náhodou někdo nechce. Celou dobu má vztah podobu spíše přátelství, škádlení a sem tam nějakého náznaku jiskření. Obecně je zpracovaný dobře a uvěřitelně. Nedočkala jsem se přehršle žhavých vyznání jako spíš pravých citů založených na pevných základech. Milovníci romantiky tedy s tímto příběhem spíš ostrouhají, ale kniha dokáže chybějící láskyplné scény vynahradit jinými více než bohatě.
Protože tak masivní a komplikovanou, tedy i pochopitelně drahou věc, jako byl chod DODO, musel někdo financovat, je na stránkách zachycen i vznik krásně byrokratického korporátu řízeného vládou. Jak to tak bývá, ke kormidlu se dostal pitomec a s ním přišla celá řada kouzelných nařízení. Autoři si uměli udělat srandu prakticky ze všeho a perfektně zachytili atmosféru takových pracovišť, jaká pomáhá zaměstnancům všechno zvládnout. Obzvlášť mě bavily parádní zkratky kdečeho – jejichž tvorba měla pochopitelně vlastní směrnici, která fakt nezabránila lidem, aby si z toho dělali srandu. Dokonce i různá nediskriminační pravidla se tu stávala terčem vtipu. Autoři pěkně ukázali, jak je často potírána i taková diskriminace, která vůbec neexistuje.
Z přehnaně technických nebo fyzikálních záležitostí není potřeba mít obavy. Jo, něco se tu pochopitelně najde, ale pasáže, kde je všechno vysvětleno nejsou zase tak dlouhé a kupodivu ani moc nevadí, když člověk něco přesně nepochopí. Děj byl prostě zajímavý a zábavný a tak nebyl problém smířit se s tím, že to „prostě tak funguje“.
Zkrátka vzato, tahle tlustá bichle rozhodně stojí za přečtení. Máte-li rádi sci-fi, fantasy, cestování časem a zábavné podání toho všeho, neváhejte. Kniha se nebere moc vážně, občas si dělá ze všeho legraci, občas narazíte na téma k zamyšlení. Rozhodně je v popředí zábava, čtivost, dobrý příběh a dobré postavy a to jsou důvody, proč vám kniha zase tak tlustá připadat nebude.
O knize:
Autor: Neal Stephenson, Nicole Galland
Překlad: Richard Podaný
Vydal: Argo
Rok vydání: 2019
Počet stran: 704
Žádné komentáře:
Okomentovat