Poctivě se snažím vzpomenout si, co mě tuhle knihu přimělo koupit. A nejde to, už prostě nevím :) Každopádně jsem ráda, že jsem to udělala. V podobných neplánovaných nákupech mívám obvykle štěstí a to se mě drželo i teď. Bylo to příjemné překvapení.
Anotace:
První díl napínavé
fantasy série ve stylu knih Holly Blackové
Zahru sní o tom, že opustí rodnou Ateru a zažije
dobrodružství, která zná jen z příběhů. Je však pouhá Zaříkávačka, takže její
místo je ve stájích, kde pečuje o koně a dobytek. Vše se změní, když vládce
země vyhlásí smrtící závod přes poušť, ve kterém se jeho
tři potomci mají utkat o následnictví. Zahru se shodou nešťastných okolností
stane tou, které budou všichni usilovat o život. Dokáže objevit záblesk naděje
i v této bezvýchodné situaci?
…
V říši v níž je běžná magie a každý člověk vládne nějakou její částí, má hlavní hrdinka Zahru docela smůlu. Její schopnost je sice zajímavá a užitečná, ale nikoli tak ohromující nebo nebezpečná, aby si jí ostatní vážili. Není tedy překvapení, že na slavnost do paláce, která se má konat, pozvánku nedostane. Na slavnosti si totiž mají dědicové trůnu vybrat mezi pozvanými mocné mágy, kteří jim pomohou vyhrát závod o trůn.
Potíž je v tom, že Zahru hrozně moc touží spatřit palác se vším jeho leskem a nádherou a tak se, za pomocí své kamarádky a malé lsti se záměnou jmen, na oslavu vplíží. Její plánovaně nenápadný příjezd jí však nevyjde a nečekaně se stane nejen centrem pozornosti, ale přímo hlavní cenou závodu. Ona totiž bude tou, která na konci závodu zemře rukou vítězného dědice, aby si potvrdil svou výhru a získal novou magii.
Díky tomu, že o společnost Zahru v průběhu závodu stáli z pochopitelných důvodů všichni dědicové, měla jsem možnost dobře je poznat. Laskavého prince, krutého prince i potřeštěnou princeznu. A pochopitelně i samotnou Zahru a další pomocníky, které dědicové na cestu vzali s sebou. Protože se příběh odehrával převážně v průběhu závodu, ostatní vedlejší postavy jsem minula spíš okrajově, ale nevadilo to. Jakákoli další už by byla pro tuto knihu moc. Takto se autorka mohla věnovat těm důležitým.
Zahru je neskutečně pozitivní postava, která neklesá na mysli a věří, že se jí podaří v dědicích objevit nějakou stopu lidskosti a soucitu, která by je přiměla na konci závodu nezvednout obětní nůž nad jejím krkem. Není mocná ani silná, ale je zdatná manipulátorka a laskavostí a vemlouváním má slušný potenciál dosáhnout svého u všech tří dědiců a značně je cestou nahlodá. To se mi strašně líbilo, že autorka zvolila jiný druh síly pro svou postavu.
Nejstarší dědic, princ Kasta, byl divoký a nevyzpytatelný. Na první pohled se jevil jako tvrdý, nelítostný člověk, který jde za tím, co chce, i když není zdaleka jisté, že roli vladaře zvládne už vzhledem ke své výbušné povaze. Trpí také ukrutnou paranoiou vůči svému bratru Jetovi. Je přesvědčený, že mu schválně hází klacky pod nohy a očerňuje jej u otce, aby získal výhody a zdědil trůn.
Jet sám o vládnutí nestojí ani trochu. Celou dobu byl tak hodný, až mě to chvílemi štvalo. Občas působil trochu jako trouba. Celkově bylo ale jasné, že právě on by, se svým přístupem a povahou, byl mnohem lepším vládcem než ti dva ostatní. Líbil se mi jeho přístup ke společníkům i zodpovědnost vůči celé zemi.
Jedinou ženou mezi dědici byla princezna Sakiri. Ze začátku mi nebyla sympatická vůbec. Působila jako nezodpovědná holčička, která jen vyvádí lumpárny a pořádá večírky. Její chování má sice taky důvod, ale sympatie jí to u mě nezískalo. Její motivací bylo dokázat otci, že je schopná převzít trůn a získat si lidi. Asi i proto mi moc neseděla. Na postavy, které stále něco dokazují jiným, si moc nepotrpím.
Zahru se postupně dostane do bližšího kontaktu se všemi třemi následníky. A to je dobře, protože jen sblížení s nimi jí může zachránit život. Potřebuje je poznat do hloubky, spřátelit se s nimi. Potřebuje přijít na to, jak si je naklonit, aby byli ochotní zvážit, že jí na konci nepodříznou krk a pokusí se tradici závodu o trůn nějak obejít.
Jako hlavní motiv zápletky pro svůj příběh použila autorka cestu hrdiny a to hned několikrát. Jednak šlo o skutečnou cestu ve smyslu odněkud někam, za nějakým cílem. A pak taky o takovou, kterou musí každý urazit sám v sobě, aby našel svoje místo ve světě, poslání nebo prostě klid v duši. Tohle už je celkem ohraný a osvědčený způsob psaní (nejen) fantasy už od dob nutnosti zničit Prsten, ale pořád je to zábava a dá se to napsat zajímavě a dobře. Dost často jsou z toho silné příběhy. Tady to celkem klaplo. Svoji cestu dostali všichni hrdinové.
Nejprve musela hlavní hrdinka Zahru dorazit do paláce, odkud pak putovala s jednotlivými členy královské rodiny pouští. Díky tomu jsem mohla zjistit, jaký kdo skutečně je a jak se chová v různých situacích. Navzájem se také ovlivňují a mění sebe navzájem stejně hodně, jako je ovlivňuje a mění prostředí pouště, kterým jedou. Zahru je navíc docela žvanivá a dokáže se jim vemluvit do srdce, takže jí leccos svěří. Díky tomu se ukáže, že věci možná nejsou takové, jaké se zdají na první pohled být. Příběhy jednotlivých dědiců (a pomocníků) jsou zajímavé a ledaco se z nich dá pochopit o tom, proč jsou zrovna takoví. Také to, jakými pomocníky se obklopili a proč, má svůj význam. Mezi nimi je Zahru tím cizorodým prvkem, zrnkem písku, který perlorodku přiměje vytvořit v sobě perlu – tj. najít no nejlepší, co v duších dědiců je.
Z těchto příběhů jednotlivých královských dědiců, mě nejvíc zaujal ten Kastův. Nejdříve jsem nechápala jeho neustálá tvrzení, že se ho bratr snaží zničit a šílenou paranoiu, že vlastně úplně všichni jsou proti němu. Postupně však při čtení vyšlo najevo, že dříve takový nebyl, až později se takovým stal a nikoli bez důvodu. Jeho příběh je navíc úzce propojený s příběhem jedné z jeho pomocnic Maiou a když vyjdou okolnosti najevo, je to velmi smutné.
Autorka si nešla za svou zápletkou úplně nejpřímější cestou. Dokázala mě tím občas pěkně zaskočit a během závodu pouští díky tomu nastala spousta zajímavých a napínavých situací. Líbila se mi opět ta tenká hranice mezi dobrem a zlem a taky to, že se ukázalo, že zlo často nespočívá v jednotlivcích, ale v nastavených pravidlech společnosti, která je tlakem donutí k činům. Mají tak v podstatě jedinou možnost, být tvrdší než podmínky okolního světa, aby v něm přežili.
Jako podařené hodnotím i pojetí magie a její různorodost v knize. Díky ní autorka rozkastovala společnost do tří vrstev. Některá magie byla užitečná, ale ne moc mocná a mágové, kteří ji měli, byli vlastně spíš podřadní. Tvořili tu početnou vrstvu řemeslníků, zemědělců a různých podobně užitečných leč neprestižních povolání. Pak tu byli ti, kteří ovládali nějakou mocnou nebo nebezpečnou magii, ti byli mezi elitou. Ať už šlo o různé významnější dovednosti, jako léčení nebo o luxusnější dovednosti v podobě módních záležitostí, případně využití ve vojenství, šlo jednoznačně o „lepší“ lidi. A samozřejmě nechyběli ani tací, které božstvo žádnou magií neobdařilo. Takoví lidé byli pochopitelně vyvrheli společnosti a společnost s nimi zacházela bezohledně a krutě. Forma diskriminace nemagických lidí, měla podobu téměř genocidy.
Děj se z většiny odehrával v poušti. Do paláce jsem nakoukla jen na malý okamžik na začátku a jsem ráda, že to tak bylo. Poušť je pro mě ještě pořád neokoukaná kulisa a mám ji v knihách ráda. Příběh jako takový není vysloveně náročné čtení. Na žádné velké bitvy nedojde. Pokud tedy nepočítám zoufalý boj o trůn a stejně zoufalý boj Zahru o život. Spíše mi bylo dopřáno poznat jednotlivé hrdiny a jejich motivace. Rozvinuly se vztahy mezi nimi a to bude důležité do dalších dílů, protože ještě zdaleka dobojováno není a vítěz závodu se ještě zapotí, aby uhájil svoje místo na trůnu a zabránil válce, která jeho zemi hrozí.
V anotaci je slibován příběh ve stylu Holly Blackové. No… ani bych neřekla. Kdybych hodně hledala, tak asi něco najdu, ale to i v jiných knihách. Nejvýraznější podobnost je v tom, že mě obojí bavilo, i když z jiných důvodů. Autorka naznačila, jaké potíže čekají hrdiny do budoucna. Nastínila politickou situaci v zemi i vztahy s jejími sousedy. Podstatou prvního dílu bylo určit krále a poznat jednotlivé postavy a propojit je vztahy. V dalších tuším nejen potíže od poražených dědiců, ale i rozvíjející se mezinárodní trable.
Pokud vás baví příběhy z pouště, boj o trůn a takový trochu i popelčí příběh, jak se zdá, zkuste si knihu přečíst. Já jsem zklamaná nebyla a vyhlížím další díly.
O knize
Autor: Natalie Mae
Série: Laskavý jed (1. díl)
Překlad: Markéta Polochová
Vydal: Fragment
Rok vydání: 2021
Počet stran: 376
Žádné komentáře:
Okomentovat