Podivuhodný život Augusta Marche

 

Knihu jsem se rozhodla číst na základě ukázky. Ta mi připadala tak šílená a zároveň slibná, že jsem chtěla znát i zbytek příběhu. Rozhodně musím potvrdit, že kniha byla neobvyklá a styl autorova psaní má sílu pohladit po duši. Jak už to ale u neobvyklých knih bývá, neocení ji úplně každý. Což je naprosto v pořádku :)

 

Anotace:

Brilantní, jako břitva ostrý debut Aarona Jacksona – který nepochybně ocení čtenáři knih Podivuhodný případ Benjamina Buttona či Svět podle Garpa – přináší klasický příběh naivního chlapce, který hledá vlastní cestu, a připomíná, že na každého někde čeká láska.
August March je bez nadsázky divadelní dítě. Narodil se totiž v šatně divadla na Broadwayi o přestávce, chvíli poté, co jeho matka uzavřela první dějství strhujícím monologem. Fakt, že chlapec přežil dětská léta, lze považovat za dílo štěstěny, neboť stařena, jež se ho ujala, nebyla právě matka roku. Živil se tím, co v divadle našel, jeho učiteli byli Wilde, Shakespeare, Ibsen a Shaw, Richarda II. uměl zpaměti dřív, než se naučil abecedu… A nikdy nenavštívil svět tam venku.
Každé představení ale jednou skončí. Divadlo zaniká a dosud nevinný a skutečným světem nepolíbený August se ocitá na ulicích poválečného New Yorku. V neznámém labyrintu se musí protloukat na vlastní pěst, až jej dramatický talent vystřelí na dráhu zločinu. Zatímco se snaží přežít, ztrácí svou dřívější naivitu. O místo na slunci se rve s drzostí spratka ze soukromé školy, duchapřítomně a duchaplně uniká i z nejabsurdnějších situací, neopouští ho ironický humor a vtip. Léta běží a dospělý August prožívá vzlety i neodvratné pády. Pořád ovšem touží poznat lásku a někam patřit.
Takřka dickensovský příběh o sirotkovi, který hledá své místo v životě, uchvátí mnohovrstevnatým jazykem plným vtipu i dějem, který překypuje absurdními situacemi a zvraty. Okouzlující debut Aarona Jacksona nabízí humor i vřelost bez zbytečného sentimentu.

 

…

 

Kniha je úplně jiná, než všechny, které jsem za poslední dobu četla. V tom mi naplnila očekávání více než dostatečně. Příběh odloženého dítěte, který se začal psát v divadle a pokračoval na ulicích New Yorku, byl překvapivě osvěžující a milé čtení.

Musím se přiznat k tomu, že nejdřív jsem si nebyla jistá, jestli nešlo o krok špatným čtenářským směrem. Vyprávění o Augustově velmi raném dětství v divadle mě totiž zase tak neuchvátilo. Možná jsem právě od této části měla kvůli ukázce vyšší očekávání a tak se mi zdál autorův styl vypravování z počátku hodně stručný. Augustův svět byl omezený jen na divadlo samotné, které nebylo nijak zvlášť detailně popsané a August sám jako malé dítě mě moc nebavil. Teď v celkovém kontextu příběhu je mi jasné, že autor to pojal tak, jak bylo nutné. August musel rychle vyrůst z dítěte v chlapce, protože to podstatné ve vyprávění leží ve chvíli, kdy se ocitl sám a musel se protloukat sám za sebe. Jeho praštěný vstup do života byl jen něco, co mu nastavilo startovní čáru k dalším věcem a mně, jako čtenáři umožnilo lépe pochopit jeho povahu a to, kým se stal.

Pokud si odmyslím právě ty úplně šílené a absurdní okolnosti Augustova narození a začátek jeho života jako „divadelního mimina“ a později ducha, je příběh jeho života nakonec něco, co se úplně klidně mohlo stát. Možná proto mě druhá polovina knihy, v níž byl August nucen opustit svůj divadelní život, bavila podstatně víc než začátek. Z dítěte, které dosud znalo jen nereálný život reprezentovaný divadelními hrami a setkáním s herci, kteří v prostředí divadla žili už více svými rolemi než skutečným životem, je najednou chlapec, který tvrdě narazí na realitu života, na niž není vůbec připravený. Ocitne se na ulici a musí se postarat sám o sebe, aby v ulicích velkoměsta přežil. Pro systém neexistuje, ani systém nezná. Neskončí tedy v sirotčinci, jak by se nabízelo, ale dá se na dráhu drobného zlodějíčka.

 

Autorův styl psaní je vážně skvělý. Sedlo mu pompéznější divadelní prostředí i šupáctví života newyorkské zločinecké spodiny. Autor (potažmo překladatelka) má vážně skvělý cit pro jazyk a umí si pohrát se střety těchto dvou odlišných kultur. Ve chvílích, kdy August na ulici promluví jako na divadle nebo šokuje svého hereckého přítele pouliční mluvou a chováním, vzniká dost situací, které jsou přinejmenším úsměvné. Neříkám, že jsem se smála nahlas, ale rozhodně to pobaví.

Obě tyto úplně odlišné Augustovy existence spojovala skvělá ironie a odhodlání s nadhledem, se kterým nechal autor svou postavu přijímat všechno, co se jí přihodilo. August byl neuvěřitelně přizpůsobivou postavou. A to být musel, protože si prošel dost různorodým životem. Od chvil, kdy se dostal jako dítě na ulici až po okamžik, kdy byl na konci dospělým mužem, mě kniha bavila a čtení jsem si užívala. Bavilo mě, že naprosto nešlo odhadnout, kam se příběh bude ubírat dál. Zvraty ve vyprávění a v životě postavy byly skutečně nečekané a u knihy mě drželo už jen to, že jsem byla zvědavá, do jakého nového prostředí autor svou postavu postrčí a jak se s tím August popasuje. A že jeho přizpůsobování přineslo dost zábavných situací je úplně jasné. Parádní byly třeba reakce normálně vychovaných lidí na Augustovu jinakost a svéráznost. A August se pochopitelně setkává s velkým množstvím ostatních postav. Sám si také uvědomuje, že je jiný a že tak úplně nezapadá.

Příběh je v tomto ohledu docela smutný, protože August je většinu života dost osamělý a nedá se říct, že by měl jednoduchý a po citové stránce naplněný život. Autor ale všechno popisuje tak lehce, s nadhledem a decentní ironií, že mě smutnit ani nenapadlo a spíš jsem byla zvědavá, jak to s Augustem dopadne. On sám svou osamělost vnímal, ale nenechal se jí zlomit a přijal svůj život tak, jak přicházel. Jeho potřeba někoho najít a patřit k někomu však byla pod povrchem příběhu pořád patrná. Autor mu však všechno tohle neupírá. Nakonec má August přátele, má rodinu a ani jiné city a vazby se mu nevyhnou. S nálezem vztahů a citů však přicházejí i ztráty a autor na Augustově případě ukazuje, že pokud jste na všechno sami a nemáte nikoho, kdo by vám v těžkých chvílích pomohl, je vyrovnání se ztrátou dost těžkou věcí.

Příběh není nijak natahovaný. Autor to bere spíš stručně a omáčku vynechává. Myslím, že to je dobře, protože nudit jsem se u čtení opravdu nestihla. Kniha je docela zvláštní a je potřeba to tak brát a nezamýšlet se nad absurditou některých situací. Jasně, jsou věci, které by tak být nemohly ve skutečném životě. V příběhu nicméně dobře fungují.

 

Nemyslím si ale, že je to kniha úplně pro každého. U čtení je totiž nutné nic v knize nehledat, příběh přijmout tak, jak přichází a nechat se do něj vtáhnout. Potom odhalí svoje kouzlo sám. V dnešní době, kdy hodně čtenářů očekává, že získá jasně a zřetelně předané poselství nebo přidanou hodnotu tak může tento typ čtenářů zklamat. Pokud ale patříte mezi lidi, co se chtějí nechat okouzlit autorovým vyprávěním a Augustovou svérázností, zklamaní nebudete.

Musím říct, že rozhodně oceňuji snahu nakladatele vydat knihu, která nesplývá se současným proudem, ale vede příběh vlastní cestou. Ano, podobná kniha něco od čtenáře požaduje, ale na oplátku vrátí mnohem víc. Není to „kniha do tramvaje“, i když text plyne hladce a je hodně přístupný. Také to však není kniha, kterou po přečtení snadno pustíte z hlavy a nic ve vás nenechá. August March probouzí emoce, i když odlehčenou formou a s ironií.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Na příběh Augusta Marche se můžete podívat zde.

 

O knize:

Autor: Aaron Jackson

Překlad: Daniela Čermáková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 256

Knihomolové

 

Od autorky si přečtu všechno, co u nás vyjde. To je jasná věc, protože její styl psaní mi sedí a žádná kniha od ní mě zatím nezklamala. Knihomolové však měli pro mě ještě lákadlo navíc. Hrdinové se totiž oba pohybují v knižním světě. Jo, já vím, je to teď populární téma a píše o tom hodně lidí. Dalo by se říct, že už bych tématu měla být namlsaná dost. Jenže tohle napsala moje oblíbená autorka :)

 

Anotace:

Nora Stephensová je úspěšná a drsná (mladá a krásná) literární agentka, která žije prací a miluje svůj život v New Yorku. Nejspíš kvůli tomu se jí nedaří ve vztazích. Jediný důležitý člověk Nořina života je její sestra-dvojče Libby a její rodina. Nikoho jiného nemá. Když na pracovním obědě potká pohledného (a protivného) redaktora Charlieho Lastru, jejich osobnosti o sebe okamžitě křísnou. Jenže – Charlie sice má na všechno vtipnou, chytrou odpověď, ale je namyšlený, neustále nabručený a evidentně ji nesnáší. Navíc odmítl vydat rukopis Nořiny nejlepší autorky. 
Jaké je Nořino překvapení, když o dva roky později na Charlieho narazí v zapadlém městečku v Severní Karolíně, kde se odehrává děj onoho odmítnutého rukopisu, z něhož se nakonec vyklubal bestseller. Nora tu je na měsíc na chatě se svou těhotnou sestrou – jedním z cílů jejich letního pobytu (aspoň pro Libby) je dát Nořin život do pořádku, najít jí konečně pořádného chlapa, utužit sesterský vztah a možná i odhalit veledůležitou novinku.
Jenže jak má Nora někoho najít, když tu neustále naráží na Charlieho, s kterým sdílí vášeň ke knihám, k New Yorku a zjevně i k mnoha dalším věcem… Když jejich hovory srší ostrovtipem a jejich setkání jiskří jen jen vzplanout. Že by Charlie přece jen nebyl pouze vedlejší postavou v jejím příběhu?

 

…

Anotace je v tomto případě naprosto povedená. Dostala jsem všechno, co jsem díky ní očekávala. A překvapivě ještě dost navíc. Knihomolové rozhodně nejsou typickým romantickým příběhem. To jsem pochopila už po přečtení prvních stránek.

Hlavní hrdinka Nora v první kapitole charakterizuje sama sebe jako „tu zápornou hrdinku romantických příběhů“. Takovou tu první přítelkyni, kariéristku, elegantně oblečenou a chladnou, kterou muž – hlavní hrdina – vždycky opustí kvůli dokonalé dívce a štěstím naplněnému životu někde na venkově. Nora je z těch, které ostrouhají a čtenáři jim kopačky vždycky přejí. Protože přeci taková chladná a romantice nepodléhající osoba si nezaslouží láskyplný konec a šťastný vztah. No musím se přiznat, že jsem také mezi těmihle škodolibci a odkopnutým příšerným partnerkám říkám hydry. Po přečtení Knihomolů už nebudu :) Protože se ukázalo, že i hydra má svůj vlastní příběh a když se do něj pořádně ponoříte, zjistíte, že její předchozí odsouzení nebylo tak úplně fér.

Tenhle úvod mě neskutečně pobavil už jen proto, že Nora o situaci informuje s nadhledem a humorem. Což postavilo tuhle teorii o klišé romantických příběhů na hlavu. Vážně si spíš prakticky než romanticky založená žena, pro niž je práce důležitá, nezaslouží milujícího muže a krásný vztah?

Druhá hlavní postava, redaktor Charlie zastupuje další oblíbené klišé. Tentokrát je to zamračený, odtažitý muž, s nímž se hrdinka okamžitě dostane do konfliktu. Jenže i on nakonec ukáže, že první dojmy nejsou často ty správné. Na to už jsem z knih zvyklá víc. Je to vlastně úplně běžný obrat.

Oba pak s překvapením zjistí, že to největší a asi nejoblíbenější klišé romantických příběhů – tedy od nenávisti k lásce – může docela dost dobře fungovat i na postavy, které jsou v příbězích jiných autorů ty odkopnuté. A já za tento nápad autorce tleskám! Líbilo se mi, jak si dělala srandu ze zavedených knižních klišé, aniž by je nějak urážela nebo shazovala. Prostě to funguje a my to dobře víme :) Autorka to taky ví a díky tomuhle přístupu mohla klišé pěkně neotřelým způsobem použít. Bylo to odlehčené a humorné a díky tomu mě kniha bavila doslova od prvních řádků.

 

Nebudeme si nalhávat, že nebude šťastný konec a hlavní pár neskončí spolu. To bývá nalinkované běžně a je i tady. Ostatně v podobně odlehčených romantických knihách to snad ani nijak udělat nejde a stejně to všichni tak chceme.  Musím však potvrdit, že autorce se povedla naprosto dokonalá chemie mezi párem, jejich vzájemné interakce byly dospělé a inteligentní, opravdu se chovali na svůj věk a klasický „párový rozkol“ který v romantických knihách vždycky ke konci je, u nich nebyl žádné trapné vymlouvání, ale skutečně dospěle a rozumem zvážené důvody a nikoli náhlý emocionální výbuch. Kvůli tomu jsem dokonce na chvíli zapochybovala, jestli ten svůj očekávaný šťastný konec opravdu dostanu. Rozhovory mezi nimi byly vtipné a líbila se mi i jejich vzájemná spolupráce na knize Nořiny klientky. Bylo na nich poznat, že se vzájemně opravdu přitahují. Nejen ve fyzickém smyslu, ale i osobnostně. Autorka takové vztahy napsat umí a umí to čtenáři předat. Jinak bych ji ani nečetla, protože nesnáším, když to mezi postavami romantických knih nejiskří nebo k sobě nepasují. Tady je to přesně tak, jak to má být a mohla jsem si to náležitě užít a do postavy Nory se hezky vcítit.

Odkazy na knižní svět a redaktorskou práci samozřejmě v příběhu nechybí, ale autorka to s tímhle nijak výrazně nepřeháněla, nezabíhala do zbytečných a nepodstatných detailů, které by z příběhu udělaly redaktorskou učebnici a čtenáře spíš rušily. Práci obou hrdinů včlenila do jejich životů přirozeně. Bylo poznat, že ji oba milují a jejích souznění v tomto bodě bylo perfektní.

Velmi oceňuji skutečnost, že autorka nepoužila obvyklý klišovitý epilog plný duhy a jednorožců, kdy mají vždy autoři v romantických knihách potřebu vylíčit romantickou žádost o ruku, šťastný manželský život a kupu děcek. Vážně se mi líbí, že si někdo všiml toho, že lidé mohou mít různé priority a představy o šťastném konci. Navíc zrovna k dvojici z příběhu by klasický konec byl jako pěst na oko. Autorka jim dala konec, který si zaslouží a zároveň nepřekroutí jejich povahy a postoje. Navíc je i dostatečně romantický. Skvělé!

Dosti k romantice!

Stejně dobře, jako vztah milenecký, se autorce povedlo zpracovat i vztah mezi sestrami. Nutno říct, že holky nedostaly do života úplně šťastně rozdanou kartu. Maminka jim zemřela poměrně brzo. Nora byla sotva čerstvě dospělá, v podstatě na začátku životní cesty v prvním zaměstnání. Najednou, ze dne na den, se musela vyrovnat nejen se smrtí mámy, ale také s tím, že se musí postarat o neplnoletou sestru ve městě, které není na život úplně nejlevnější. Nora naštěstí není příliš emocionální povaha, prostě přijme to, že své sny musí v tuto chvíli vzdát a dělá to, co musí, aby se sestrou přežily. Nebylo divu, že Nora je v současnosti perfekcionistka, workoholička a velmi zodpovědná žena.

Musela jsem obdivovat její odhodlání a nasazení. Nora v podstatě obětovala sebe pro svou sestru (a svůj osobní život pro své klienty), aniž by jí (jim) to v nejmenším předhazovala. Na druhou stranu získala kvůli tomu tendenci zasahovat do věcí své sestry až trochu moc i ve chvíli, kdy ta už byla dospělá a měla vlastní život a rodinu. Bylo mi jasné, že autorka postaví před svou postavu velký úkol – nastavit vztah se sestrou novým způsobem tak, aby za ni vše neřešila a neřídila a přijmout, že nemusí vždycky všechno spravit a vyřešit za jiné. Protože sestry mají mezi sebou hezký vztah a Libby nebyla prezentovaná jako nějaká pijavice, která by Noru schválně využívala, byla jsem zvědavá, jak si to vyřeší a jestli se povede vztahy udržet v pořádku. Na začátku příběhu totiž bylo patrné, že všechno v pořádku úplně není a Libby má nějaký problém.

 

Knížka nabízí krásný letní dovolenkový únik do kalifornského zapadákova, kde čas plyne poklidným snivým tempem. Ne tak příběh. Ten měl vypravěčské tempo zvolené tak akorát, aby se skvěle četl a příjemně plynul a zároveň bylo patrné, že Nora oproti životu v New Yorku výrazně zpomalila a rozdíly městského a venkovského života jsou pro ni zdrojem rozčarování i okouzlení zároveň. Autorka si s atmosférou krásně pohrála a svou „zápornou romantickou postavu“, typickou městskou holku a vášnivou newyorčanku přesadila do venkovského prostředí, kde mají letní lásky krásnou příležitost. Takže přeci jen Noru nějaké to letní klišé potká :) Protože má najednou čas více se soustředit na sebe, musí se postavit čelem vlastnímu životu a zjistit, co vlastně od něj očekává a co by chtěla. Tentokrát ne pro jiné, ale pro sebe.

 

Vážně nemám nic, co bych příběhu vytkla. Vím už, co od autorky čekat a touto knihou jedině moje očekávání předčila. Dostala jsem všechno, co od romantického příběhu chci a díky zajímavým postavám ještě o trochu navíc.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Letní knihomilskou romanci seženete zde.

 

O knize:

Autor: Emily Henryová

Překlad: Tereza Libichová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 384

 

Další knihy autorky na bloGu:

Letní sázka

Alex. Léto a já

představa o tobě

 

Touží po něm všechny ženy. Ale on chce jenom tebe.

Příběh jsem musela číst hned, jak jsem se o něm dozvěděla. Nelákala mě ani tak představa toho, že se člen slavné chlapecké skupiny zamiluje do ženy „z lidu“. Mnohem víc mě fascinovala skutečnost, že mu autorka nevybrala jako objekt citů některou z fanynek, ale dospělou ženu. Rozvedenou, o dvacet let starší a s dcerou, která onoho zpěváka miluje veškerou silou fanynkovské náctileté lásky. Tahle kombinace byla zatracené silné téma a autorka ho dokázala uchopit se ctí.

 

Anotace:

Když Solène Marchandová, 39letá majitelka galerie v Los Angeles, musí vzít dceru Isabelle na koncert jejího oblíbeného boybandu, moc se jí nechce. Ale od rozvodu s Isabelliným otcem se snaží s dcerou trávit víc času a sblížit se s ní. Ta poslední věc, kterou Solène čeká, je, že mezi ní a jedním ze členů světoznámé kapely August Moon přeskočí jiskra. Ale Hayes Campbell je chytrý, úspěšný, sebevědomý a sexy – a přitažlivost je vzájemná. To, že je mu jen 20 let, ale věci krapet komplikuje.

Co začíná jako sled utajovaných schůzek, se rychle promění ve vášnivý a upřímný vztah, který zahrnuje cestování napříč kontinenty, koncertní turné, mezinárodní umělecké veletrhy, setkávání v Paříži a Miami. Solène v tomto období znovu nachází sebe, lásku i štěstí. Když se ale jejich románek stane virální senzací a oba, včetně Isabelle, se stanou terčem šílených fanoušků a dravých žurnalistů, Solène musí čelit tomu, jak její osobní život ovlivňuje životy těch, které má nejraději. Dá přednost sobě, lásce a tomu, co doopravdy chce, anebo tomu, čemu by měla?

…

Mám knihy o lásce a vztazích ráda. Proč by taky ne? Většinou se mi dostávají do ruky romány, které se drží šablony setkání – začátek vztahu – potíže – šťastný konec. U této knihy jsem měla tušení, že všechno se zadrhne u bodu „potíže“. Protože už jen z toho, jak autorka rozdala karty svým postavám, bylo jasné, že bez potíží se tento vztah prostě neobejde. Bylo jen otázkou, jestli se autorka bude držet s vyprávěním a prokreslením postav spíše na povrchu, nebo se pustí do temných hlubin. Připravte se na hlubiny!

Ocitla jsem se hluboko v duši a hlavě hlavní postavy Solénea prožila jsem s ní vztah od seznámení dál. Soléne přemýšlí a přemýšlí hodně – má taky nad čím. Na začátku je ironická, všechno bere lehce a nebrání se flirtu s pěkným klukem. Jak postupně propadá jeho kouzlu a do věci se začnou plést vzájemná přitažlivost a city, Soléniny myšlenky už tak odlehčené nejsou. Tohle jí zůstává jen, když jsou spolu sami a okolní svět nechávají za zavřenými dveřmi ložnice. V posteli i osobnostně si ti dva neuvěřitelně seděli a v těchto částech příběhu bylo snadné si jen užít to jiskření a ignorovat nepohodlné okolnosti jejich vztahu.  Jenomže Soléne nechce a nemůže ignorovat fakt, že je žena s kariérou a má odpovědnost za nezletilé dítě. A především nejde úplně pustit z hlavy fakt, že je mezi nimi velký věkový rozdíl. To by možná tak nevadilo, kdyby byl Hayes kluk ze sousedství. Jenomže on není.

Podle mě se autorce skvěle podařilo vystihnout myšlenky ženy, která se do takového vztahu dostane – ne že bych měla s čím porovnávat :) Ale působilo to na mě opravdu přesvědčivě. Přinutila mě napojit se beze zbytku na Soléniny pocity a prožívání. Na jednu stranu si užívat pohled na vztah s bohatým, slavným a okouzlujícím mužem – protože kdo z nás o tom aspoň na malou chvíli nesnil - a na druhou stranu přemýšlet o tom, co to udělá s jejím životem a životem jejích blízkých – zde jsou pouhé sny jednoznačně ve výhodě, protože to řešit nemusejí :). Okamžiky čtení byly jako na houpačce. Na jedné straně láska a skvělá kompatibilita těch dvou. Na druhé straně povinnosti a pochybnosti. Okolí to nevzalo zrovna dobře. Překvapuje vás to?

 

Na příběh lze nahlížet různými způsoby a vnímat ho různě v mnoha rovinách a otázkách osobních i společenských. I když je o lásce a vztahu – a někdo ho určitě bude chtít číst hlavně kvůli tomu – rozhodně není možné ho označit za tuctový a plytký zamilovaný románek pro ženy 30+. Kniha má vrstev jako cibule. Pod každou vrstvou se objeví nějaká další, která přináší něco nového, a když odloupnete všechny a není kam jít dál, dojde i na slzy. Příběh je prostě něco, co nelze jen přečíst a odložit, aniž by se čtenář nezamyslel nad tím, co autorka prostřednictvím svých postav ukazuje. Že něco tak krásného, jako je láska, může být v očích společnosti odsouzeno a vysmíváno z naprosto malicherných důvodů. Autorka se zaměřuje nejen na vztah Soléne a Hayese, ale i na vztah matky s dcerou a i na „vztah“ slavného člověka s fanoušky. V příběhu ukázala, jak se tyto věci vzájemně ovlivňují nejen v pozitivním slova smyslu, ale i v tom negativním.

Kniha má na začátku obrovské kouzlo, mládí, bezstarostnosti, lásky, přitažlivosti a touhy. Když se ti dva seznámili, byl to krásný vztah. Sice utajovaný, plný odloučení a těšení na toho druhého, ale bylo to pro ně a nikdo se jim do toho nepletl. Nádherně postupně narůstala jejich vzájemná blízkost a city. Nejdříve to oba brali jako nezávazný románek, ale seděli si tak skvěle, že to prostě muselo přerůst ve vážný vztah. Flirtování a špičkování mezi hrdiny bylo velmi inteligentně podané, skoro bych nevěřila, že Hayes byl tak mladý, i když v některých okamžicích to bylo znát. Soléne proti němu byla výrazně dospělejší s větší odpovědností a mnohem víc si připouštěla, co by to všechno mohlo znamenat ani ne tak pro ni, jako spíš pro její dceru.

Jakmile bylo vše veřejně známé, začalo to být pro všechny zúčastněné a jejich okolí velmi psychicky náročné. Plně se ukázala odvrácená strana slávy a prakticky neexistující soukromí, které slavní lidé s náctiletými fanynkami mají.

 

Kdyby mi bylo náct, tenhle milostný příběh neocením (nepochopím), ale protože je mi cet, objevovala jsem v něm věci, které se mě hluboce dotýkaly a musela jsem nad nimi přemýšlet, i když je třeba z osobní zkušenosti neznám. Některé z nich nastavily dost nelichotivý obraz jistým stereotypům ve společnosti a v tom, jak se dívá na ženy, kterým je čtyřicet, jsou matky, pracující ženy, manželky – někdy bývalé, které muž vyměnil za mladší model. Někde v tom všem se trochu ztrácí fakt, že jsou stále především ženy, které mohou toužit, snít a chtít něco víc, než role a stereotypy, které jim společnost určuje za vhodné a očekává, že to přijmou. Nezbylo, než si připustit, že mateřství a věk v očích společnosti definuje ženu více než to, že je stále především ženou – samostatnou bytostí, nikoli někým, kdo musí a chce obětovat sám sebe pro druhé za každých okolností. V uvažování hrdinky nad svým vztahem to bylo jasně vidět – co tomu řeknou lidi, co tomu řekne bývalý, jak to ovlivní dceru, pokazí mi to profesionální pověst, hodí se vůbec vztah ženy s o dvacet let mladším mužem? Přemýšlela také o tom, jak to celé skončí. Počítala s tím, že jednoho dne bude už pro Hayese moc stará, že už mu nemůže dát děti, až je třeba za pár let bude chtít. Že neobstojí vzhledem a že pro něj zkrátka bude později přítěží. Navíc, ona už dítě má. Zvládl by být Hayes nevlastním otcem dítěte, které je od něj mladší jen o sedm let? Opačně by to nikdy nebylo. Takto by nikdy nepřemýšlel muž, nesoudilo by ho tak okolí a nejspíš by ani necítil odpovědnost za původní dítě a jeho city ve chvíli, kdy by otěhotněl mladší partnerku a chtěl si ji vzít. Čest výjimkám!

Zde navíc vše ještě výrazně komplikoval fakt, že Hayes byl veřejně velmi viditelnou osobou, takže se jim do vztahu montoval doslova celý svět. Soléniny kamarádky a kolegové to vzali ještě dobře. Překvapil i bývalý manžel, který se zajímal hlavně o dceru (i když sám měl máslo na hlavě). Dcera už tak nadšená nebyla a reagovala přesně tak, jak jsem očekávala, přiměřeně okolnostem, věku a vlastním citům. Nemohla jsem se vyhnout přemýšlení nad tím, jak by všechno vypadalo, kdyby Soléne dceru neměla. Změnilo by to něco? Rozhodla by se jinak, kdyby se rozhodovala jen za sebe? K mému překvapení také nezazněl jediný hlas proti Hayesovi – za všechno mohla Soléne, divné to bylo jen od ní. Na tom, že si on vybral starší ženu, nikdo neshledal nic závadného. To ona se cpala, kam neměla.

Nejhorší byly Hayesovy fanynky – pro ně byla Soléne vetřelkyně, děvka a co nejhůř, byla STARÁÁÁÁÁ. Některé přijaly dost těžko volbu a city jejich idola. A neváhaly to dát dost veřejně a hlasitě najevo. Jako by snad měly právo určovat Haesovi jeho život, když poslouchají jeho hudbu. Vážně si fanynky své idoly tak moc přivlastňují? V tuto chvíli nebylo Soléne co závidět – Hayes byl na humbuk kolem své osoby zvyklý. Autorka předložila opravdu nepříjemně reálný pohled na to, jak se smečka fanynek chovala nejen na sociálních sítích po té, co „to prasklo“. A nejen ony. Bulvární tisk jako by zapomínal, že jde o dva lidi, ne jen o téma ke psaní jedovatých svinstev a zvyšování prodejů. Co to vůbec vypovídá o nás lidech, že tak často soudíme jiné a čteme o nich věci, nad kterými se můžeme pohoršovat a plivat jedovaté sliny na sítích? Co si tím dokazujeme?

 

Kniha mě osobně připadala jako velmi silný příběh o lásce. Jeden z nejsilnějších, které jsem kdy četla. Jasně, že mám raději takové, kde mám jistotu, že všechno dobře dopadne. Jenže ty obvykle nenabízejí tolik zásadních a zajímavých věcí k přemýšlení, jako tato kniha. Důležitá témata jsou v příběhu včleněna přirozeně. Pořád je to román, ne feministický manifest. Autorka netlačí na to, aby čtenář nad otázkami dlouze hloubal a nepodsouvá mu žádné závěry. Je na každém, jestli se zamyslí a k jakému názoru dojde. Autorka navíc dokázala vážná témata odlehčit dobře napsanými postavami a tím, jak spolu vzájemně souzněly. Lechtivým scénám se pochopitelně nevyhýbá – ti dva mají dost intenzivní fyzický vztah. Každopádně pokud je někde dobře popsaný sex, je to tady. Autorka nesklouzává k lacinému pornu ani k romantickým klišé. Přes to je v tom vášeň i láska vidět. A klišé nejsou ani v jejich vztahu. Autorka předkládá realisticky to hezké i to problematické a i když bych ráda řekla, že hezké převažuje, je to tak spíš ze začátku vztahu. Líbilo se mi, kam autorka příběh vedla a jakým způsobem – neříkám, že jsem to tak chtěla :) – a miluju poslední větu.

Knihu jednoznačně doporučuji čtenářům 30+. Ne že bych chtěla někoho diskriminovat věkem, ale myslím si, že některá rozhodnutí a jednání postav by nemusela být bez určitých životních zkušeností pochopena a přijata. Na stránkách sice občas zařádil tiskařský šotek, ale kromě několika záměn mužského a ženského rodu sloves, který mě zmátl, to nebylo nijak rušivé.

Přečtěte si to. Příběh má co říct a co předat! Nebo si aspoň zajděte na film, který se chystá. Já půjdu.

Jo a asi začnu na svá stará čtyřicetiletá kolena poslouchat TU kapelu, která byla autorce inspirací. Protože překvapivě to vůbec není hrůza a poslouchá se to hezky. Našla jsem si je :D byla jsem zvědavá. 

 

Za knihu moc děkuji nakladatelství Jota. 

Knihu i ukázku z ní najdete zde.

 

O knize:

Autor: Robine Leeová

Překlad: Radka Klimičková

Vydal: Jota

Rok vydání: 2023

Počet stran: 348

 

Dům knih

 

Na příběh mě nalákala anotace, období, ve kterém se vše odehrává a také inspirace skutečnými postavami a událostmi. Nakonec to byl malinko jiný příběh, než jsem čekala, ale z větší části zklamaná nejsem a čtení jsem si užila.

 

Anotace:

Berlín, zlatá 20. léta minulého století. Do nakladatelského domu Ullstein přichází rozvedená novinářka Rosalie, která je zároveň nejlepší přítelkyní redaktorky a úspěšné spisovatelky Vicki Baumové. Když se krásná a zároveň chytrá Rosalie na jednom banketu náhodou setká s generálním ředitelem nakladatelského impéria Franzem Ullsteinem, okamžitě mu učaruje. Z pohádkového setkání se však postupně vyvíjí skandál. Milostné aféry, kariéra, špionáž – témata, která se tak často objevují na titulních stranách novin a časopisů z produkce nakladatelského domu Ullstein, se nyní stávají ústředním tématem jejich rodiny.

Jak moc se tři sebevědomé ženy dokáží postavit společenskému tlaku a zaběhnutým pravidlům? Poutavý příběh inspirovaný skutečnými událostmi a zároveň fundovaný náhled do zákulisí známého nakladatelského domu.

…

Pokud jde o zasazení příběhu do časové roviny, autorka si nemohla vybrat lépe. 20. léta minulého století byla plná elegance ve vysoké společnosti i bídy mezi chudinou. Tento kontrast se autorce podařilo zachytit díky volbě postav, které se rozhodla v příběhu představit. Bohatým i chudým měla navíc situaci velmi brzy zkomplikovat politická situace. Její příběh se odehrával v meziválečném období v Berlíně a naprostá většina postav byla židovského původu. Nejspíš není potřeba o tom, co v tehdejší době začínalo bujet pod povrchem společnosti psát do detailu. Ve chvíli, kdy jsem do příběhu vstoupila, byl zatím relativní klid a budoucí odporné zlo teprve nabíralo síly.

Autorka se ve svém vyprávění zaměřila na docela velké množství postav. Je to pochopitelné, protože potřebovala představit čtenářům dvě úrovně tehdejší společnosti, aby získala celkový obraz doby. Proto rozdělila svoje vyprávění na dvě linky – bohatou (skutečnou) a chudou (smyšlenou). Postavy z obou úrovní společnosti byly v blízkém kontaktu. V té bohaté jsem měla k nahlédnutí vydavatelské impérium zbudované židovskou rodinou Ullsteinů. V té chudé jsem měla možnost sledovat rodinu obyčejných lidí, kde byl otec řidičem tramvaje, matka v domácnosti a jedna z dcer pracovala v nakladatelském domě jako písařka.

Příběh té bohaté části postav je podložený skutečnými historickými postavami a událostmi. O jejich skutečných osudech (hlavně těch po skončení událostí v knize) se lze dočíst v doslovu a skutečné postavy mě tentokrát oslovily výrazně více, než ty vymyšlené.

Řekla bych to tak, že kniha je názornou ukázkou toho, jak mi sledování dvou linek příběhu nesedlo nebo spíš, jak mě jedna z nich spíš rušila od prožívání příběhu té druhé z toho důvodu, že pro mě byla nevěrohodnou. Důvod byli hrdinové a jejich životní příběh tak, jak byl v knize představen. Zatím co jednu z linek jsem si užívala, druhá mi připadala jaksi nekomfortní, příliš idealizovaná a nereálná. S hrdiny se mi těžko sžívalo, nebyli mi sympatičtí – tedy v té nekomfortní polovině. V té druhé to bylo přesně naopak. Abych byla konkrétnější:

Příběh sleduje osudy zejména čtyř hlavních postav. Jedná se o budoucí páry, jeden z chudšího prostředí a jeden z opravdové smetánky tehdejší společnosti. Oba páry mají vazbu na nakladatelský dům – Franz Ullstein je spoluvlastníkem a generálním ředitelem, Rosalie Graffenbergová píše články pro časopisy, které v domě vycházejí, Lili Blumová v nakladatelství pracuje jako asistentka a po večerech píše doma román a Emil, její snoubenec, by se moc rád stal profesionálním fotografem a své fotografie prodával do novin a časopisů, které v domě vycházejí.

Kapitoly s Lili a Emilem byly ty, které mě nebavily. Nebo ne nebavily, to není to správné slovo. Spíš mě štval jejich vztah, neseděli mi k sobě a jejich příběhu jsem nedokázala uvěřit. Připadalo mi, že autorka jim a jejich vztahu hází klacky pod nohy, aby se pak vše vyřešilo jako zásahem kmotřičky víly. Všechno jim vyšlo, všechny sny se vyplnili a nebýt politické situace, odtančili by spolu nejspíš život na rozkvetlé louce až do konce. On byl velmi nesympatický a ona působila jako hloupá a snaživá holčička. Ona však byla alespoň cílevědomá a vytrvalá a nešlo popřít, že dřela na tom, aby její budoucnost byla podle jejích představ. On, oproti ní, hlavně přinášel do vztahu problémy. Chápu, že šel za svými sny, ale v jeho případě to bylo často na její úkor a v jejím naopak, pomáhala mu a hasila následky jeho nerozumů. Také bylo na jejich příkladu jasně viditelné, jak hodně pomohou známosti, když se chcete prosadit nebo pomoci partnerovi. Nemám nic proti tomu, aby se v příbězích partneři podporovali, naopak! Jenže on jí to nevracel. On jí přidělával starosti a problémy a vše se vyřešilo jen díky jejím známostem a nehoráznému štěstí.  Jejich kapitoly přidávali knize divně pohádkovou naivitu a pocit, že když „bude holčička pěkně hodná, všechno dobře dopadne“. Bylo sice fajn, že jejich prostřednictvím jsem nahlédla do života chudých lidí té doby. Zažila jsem s nimi těžkosti při hledání bytu a práce, aby se mohli vzít. I přes mnohé zajímavé věci, co se této linky příběhu týká, oželela bych ji a na její místo poskytla daleko více prostoru lince Franze a Rose, která by se tak mohla rozpracovat více do hloubky. Ubylo by také postav, což myslím, že by nebylo na škodu.

Franzovi a Rosalii jsem oproti tomu fandila zcela bez problémů a hned. Starší muž s mladší ženou a rodina, která jim nepřeje z obavy o majetek a ze strachu, jaký vliv bude žena na svého muže mít. Asi by se to mohlo zdát být románovým klišé, ale nebylo ani na okamžik. Začátek jejich vztahu byl kouzelný. Oba byli dospělí, intelektuálně na stejné úrovni a uvědomovali si, do čeho jdou. Zatím co Franz byl okouzlený ihned (a těžko se divit) Rosalie si svoje city uvědomovala spíš postupně, protože v té době ji zajímal jiný muž. Rosalie pro mě byla ukázkou opravdu silné a dobře napsané ženské osobnosti. Strašně se mi líbil fakt, že zatímco ona nepotřebuje ani Franze, ani jeho postavení, ani peníze, narůstá v jeho rodině hysterie z jejího vlivu na něj a obavy, že právě o ty peníze jí jde. Krásná ukázka toho, že peníze charakter vylepší jen málokomu a ostatní rádi soudíme podle sebe. Tomuto páru jsem velmi držela palce a naprosto jsem rozuměla jejich jednání a postojům – na začátku příběhu i na jeho konci.

Co mě rozhodně bavilo a zdálo se mi skvěle sepsané, byl vztah mezi Rose a Francem a zbytkem rodiny. Vážně oceňuji, že jejich vztah nebyl podán jako nějaká romantická a klišoidní slátanina – a to říkám jako čtenářka, která si podobné knihy umí užít. Autorka podala jejich vztah naprosto přirozeně a opravdově, jako vztah dvou dospělých a sebevědomých lidí, kteří vědí, co chtějí, a jimž okolí bohužel nepřeje. Dost mě překvapilo, kam až byli Ullsteini ochotní situaci vyhrotit, aby se Rosalie zbavili. Ani na okamžik je nenapadlo, že by mohli svému příbuznému přát štěstí a s jeho budoucí ženou se nějak domluvit. Jenže jim bylo trnem v oku už to, jak ji Franz zabezpečil v manželské smlouvě. Raději se tedy zachovali tak, že měli nakročeno k tomu poškodit nějakým způsobem úplně všechny včetně jejich drahého nakladatelského impéria.

S koncem příběhu jsem tentokrát spokojená, jinak to ani dopadnout nemohlo, vzhledem k tomu, že je kniha dle skutečných událostí. Autorce se podařilo předat pohnutky a postoje všech postav tak, že je bylo možné snadno pochopit a přijmout. A tak při dočítání knihy nezbylo nic jiného než uznat, že Rosalie, Franz i Lili s Emilem se zachovali prostě tak, jak by se v dané situaci zachoval každý. Četla jsem pár názorů, které odsuzovali Franze. Já se ho ale chci zastat. Vzhledem k jeho věku, životním zkušenostem a celkové situaci se prostě zachoval jediným možným a reálným způsobem. Pokud by udělal druhou věc, která se nabízela, neměl by nakročeno ke šťastnému manželskému životu, ale k velmi smutnému a nenaplněnému stáří.

 

Anotace slibovala milostné aféry a špionáž. Nemůžu říci, že by se nic takového v knize nevyskytlo, ale zdálo se mi to být takové nedostatečné. Ano, na poměry té doby a společenského románu dostačující (není to krimoška ani thriller), přes to by mi nevadilo, kdyby zrovna tato témata autorka trochu prohloubila. V pozadí všech událostí byl jako takový mrazivý bonus neustále přítomen duch té doby. Nacismus začal nabírat dech, po ulicích se odehrávaly menší bojůvky mezi hnědokošiláči a komunisty a těžko šlo ignorovat vědomí, kam to směřuje. Ve veřejném prostoru se začínala objevovat protižidovská rétorika. V důsledku toho působily starosti Ullsteinů o majetek vysloveně zoufale – jistě, oni netušili, co se stane. Ale já, jako čtenář, jsem to věděla velmi dobře. U tohoto tématu naopak oceňuji, že tam nebyl zase tolik rozebrán. Autorka nechala nacismus být zatím jen bubákem v pozadí, takovým, jaký v té době skutečně byl. Proto asi tak dobře působilo mrazení z toho, co přijde, ve srovnání s běžnými životy lidí v příběhu. Bylo krásně vidět, jak se vše děje se souhlasem mlčící většiny, která by ale mohla být velmi vlivná, kdyby chtěla.

 

Celá kniha se opravdu velmi dobře čte a to i části s Lili a Emilem. Konec konců i čtení o postavách, které nemusíte, může být fajn :) Děj je sice spíš pomalejší, jak to tak ve společenských románech bývá. Knize nicméně nelze vyčíst to, že by se na stránkách nic nedělo. Knihu skvěle táhnou kupředu postavy a jejich vzájemné vztahy. Osudy rodiny Ullsteinů by autorce hodily klidně i menší několikadílnou ságu, kdyby chtěla. Oceňuji, že kniha neobsahuje žádné erotické scény. Pokud už dojde na intimnosti, jsou podané vkusně a bez detailních popisů.

Pokud máte rádi historické společenské romány a baví vás sledovat komplikované rodinné vztahy, je kniha rozhodně soustem pro vás. Ve mně rozhodně vzbudila zájem o tuhle rodinu. Pokud nemáte rádi knihy s nacistickou tématikou, nemusíte mít strach. Zde se opravdu nejedná o román, který by se zabýval tímto.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Do Domu knih můžete nahlédnout zde.

 

O knize:

Autor: Beate Rygiert

Překlad: Miloslava Hnízdilová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 352

 

Láska přes hranice světů

 

Knihu jsem si vybrala kvůli anotaci. Ani na okamžik jsem nepochybovala, že ji budu číst, protože popsaný příběh mi připadal velmi krásný. A taky byl.

 

Anotace:

Příběh o ztrátě, touze a lásce dvou milenců, které rozděluje život a smrt. Bojují se svou vlastní osamělostí, aby poprvé našli lásku. Pravda, osamělost je u obou trochu odlišná a z jiných důvodů.

Ryder je už pět let mrtvý, uvězněný mezi životem a smrtí, neviděn živými. Jen se toulá ulicemi a sleduje Maggie, dívku, do které se bezmezně zamiloval. Ale jedna deštivá noc všechno změní. Když se Maggie dostane do smrtelného nebezpečí, Ryder neuváženě využije náhodné cizí tělo a zachrání jí život.
Proč nešel kolem někdo jiný? Proč to musel být zrovna Charlie, nafoukaný lamač srdcí a idol všech holek ve škole? Ryder se trápí, potřebuje být znovu nablízku své lásce, i když nemůže být úplně sám sebou. Má Maggie říct pravdu, že jejím skutečným zachráncem a klukem, do kterého se zamilovala, není Charlie, ale on?

…

 

Propojení témat lásky a smrti vyznívá v prvním náhledu jako cosi, co bude velmi melancholické a smutné čtení – rozhodně jsem neočekávala nic podobného šťastnému konci. Když jde o smrt, musí být přeci konec jednoznačně smutný a slzavý. Nebo nemusí?

 

Začátek je rozhodně netradiční. Jedna z hlavních postav, Ryder, je mrtvý. Zemřel při nehodě hodně mladý, tak mladý, že ještě téměř nic nezažil. Po smrti „neodešel do světla“ a tak zůstal na zemi jako duch. Tráví svůj čas v podstatě docela dobře (v rámci možností) až na drobný detail, že ho nikdo nevidí, nevnímá… Prostě jako by neexistoval – což je vlastně fakt. Pro svět Ryder neexistuje. Není duchem sám, bludných duší je na světě víc, ale obecně se spolu moc nebaví. Spíš si tak (ne)existují ve vlastní posmrtné mizérii a uvědomění, že jejich šance odejít dál, je prostě pryč. Výjimkou je Ryderova duch-kamarádka Jade. Není sice úplně sám, ale osamělý a ztracený rozhodně je.

Jednou takhle v nemocnici, kam chodí kvůli prchavému kontaktu s čerstvě zemřelými, protože ti ho mohou na krátký okamžik po smrti spatřit, potkává Maggie. Ze začátku ho jen zaujala, ale jak ji tak poznával víc, prostě se zamiloval. Veškerá síla první lásky je pro něj stejně krásná, jako zoufalá. Ryder je duch, takže nejen, že o něm jeho láska nemá ani tušení, ale on nemůže nic jiného, než se dívat. Potenciál na romanci tedy ze startu nic moc nadějně nevypadá.

Maggie je sice živá, ale není o nic méně osamělá, než je Ryder. Rodiče nemá a žije v pěstounské péči. Má jen babičku, která je ale ze zdravotních důvodů v ústavu a nemůže se o Maggie starat. Maggie je hodně plachá, introvertní osobnost. Moc kamarádů nemá, přesněji tedy nemá žádné, ale dokáže se ztratit v knihách a hudbě. Obzvlášť hudba jí pomáhá překonat problémy, které jsou na tak mladou a osamělou holku těžké až až.

Jednoho dne se Maggie dostane do situace, která má pro ni končit smrtí. Na štěstí to však vidí Ryder, vstoupí do těla náhodného přihlížejícího (Charlieho) a zachrání Maggie život…

 

Psaní názoru na tuto knihu zrálo poměrně dlouho. Pořád jsem nevěděla, jak to uchopit a říct, které myšlenky a věci se mi líbili, aniž bych prozradila něco z děje. Myšlenky, témata a všechny podstatné události, které bych byla chtěla vyzdvihnout, jsou s dějem tak úzce spojené, že bych jejich vyzdvihnutím něco prozradila určitě.  Ale pokusím se :)

 

Nejdříve bych chtěla pochválit jemný a příjemný styl psaní. Příběh plyne úplně sám už od prvních stran a autorka v ničem netlačí a nepouští se do žádných patosů. Přes to se v příběhu najdou silné emoce a jdou s postavami krásně prožít. Témata nejsou zrovna lehká. Najdete tu otázky života, smrti, osamění, sobectví i nesobectví. Protože hlavní hrdinka žije v pěstounské péči, nelze přehlédnout ani to, co to může s dětmi udělat a jak to ovlivní jejich život. Konkrétně Maggie se naučí nenavázat vztahy, aby to nebolelo, až půjde jinam. Autorka tu má také lásku, která je už předem odsouzená k marnosti.  Hlavní věcí je ale každopádně smrt – Ryder je mrtvý, Jade taky, Maggie uteče doslova hrobníkovi z lopaty, duchové vyhledávají umírající lidi v ústavech a nemocnicích…

Autorka však dokázala všechny situace a negativní témata popsat opravdu hezky. Nepřináší žádné zoufalství a špatnou náladu, spíš prostě konstatuje, že tyto věci jsou součástí života. Obzvlášť poslední záležitosti lidského života popsala s velkou citlivostí. Ať už šlo o Rydera samotného, nebo staroušky, které navštěvoval v nemocnicích a pečovatelských domech. Obvykle tohle téma spíš nevyhledávám, ale tady se podařilo propojení s první láskou tak pěkně, že ulomilo nepříjemný hrot bolestivých odchodů lidí ze světa. Melancholické čtení to z mnoha důvodů bylo, ale také se jednalo o příběh plný naděje, ztrát, ale i nálezů. Kniha je poměrně tenká, ale i na těch pár stranách dokázala autorka rozvinout několik důležitých témat a vše sepsat přiměřeně věku čtenářů, jimž je kniha určená. Při čtení tak úplně klidně jde vynechat otázky nepohodlné a jen si užít příběh o první lásce mezi duchem a živou dívkou. Autorka vše vypráví střídavě jako Ryder a Maggie, takže jsem si krásně vychutnala pohled jich obou. Možná, jen tak pro zajímavost, bych ocenila pár kapitol z pohledu Charlieho. Ten ale vlastní hlas v příběhu z pochopitelných důvodů nedostal: jednak je to pitomec a dvak, z podstatných událostí si nic nepamatuje (škoda, byla by to zajímavá komplikace).

Vážně se mi líbil krásně popsaný svět duchů. Působilo to sice smutně, ale na druhou stranu se našli i veselé momenty a zajímavé okamžiky. Autorka vysvětlí na Ryderově příkladu, jak se stanete duchem, jak se to projevuje, co nemůžete, vaši osamělost (duchů je sice víc, ale jsou samotářští), sledování umírajících v nemocnicích, abyste si dokázali vlastní existenci. Když jste duch, jste prakticky jen otisk osobnosti zemřelého – nic fyzického vám nezůstalo, nemůžete se dotknout, cítit vůně, chutě. Jediné, co cítíte, je osamělost a vědomí toho, že je po vás a že nemáte kam jít, protože „do světla“ jste z nějakého důvodu nešli, když byla možnost. A pak taky můžete cítit lásku, a v tom byla v příběhu obrovská pozitivní jiskra i naděje.

Romantika v příběhu je poněkud nezvyklá, takový zvláštní trojúhelník, z nějž jeden účastník neměl o dění ani potuchy :) Ze strany Rydera jde o celkem zoufalou situaci, protože Maggie, i když má ráda Ryderovu mysl, zná ji pouze v Charlieho těle. Pro Maggie je to matoucí, na jednu stranu ji její spolužák Charlie ve škole ignoruje a chová je jako nepříjemný, namyšlený pitomec. Charlie sám o sobě byl povahově úplně jiný než Ryder a tak bylo jeho chování, když ho zrovna neokupoval duch, pochopitelně úplně jiné. Na druhou stranu je prostě skvělý, když je s ní sám. Charlie je v příběhu největší chudák – někdo mu krade tělo a dělá s ním něco, s čím by Charlie rozhodně nesouhlasil. Jeho jako postavu si asi oblíbí málo kdo, když je sám sebou, ale i tak mi ho bylo líto kvůli tomu, že mu „někdo zneužívá tělo“.  A jak příběh postupuje, půjčování těla přibývá, Ryder se čím dál víc oddává vztahu s Maggie. A přitom moc dobře ví, že by měl se vším přestat, protože nakonec Maggie ublíží. Charlieho tělo si nechat nemůže, proto ví, že ji ztratí a taky ví, že čím déle bude rozloučení odkládat, tím více to bude bolet i ji.

Autorka se tím zajímavým způsobem dotýká tématu sobectví v lásce. Jasně, láska už ze své podstaty v určitých ohledech sobecká je. Tady se ale rozhodně nejedná o žádné klišoidní sobectví. Hrdina je duch, takže jeho jednání ve vlastní prospěch je dost specifické. Položme si tedy otázku, kterou si pokládá i on: Je to od Rydera sobecké, když si půjčuje Charlieho tělo, aby byl s Maggie? Vůči Charliemu určitě, protože ten je v tu chvíli jen nevědomou loutkou. A Maggie tím vlastně obelhává. Žádný dobrý úmysl ani cit v tu chvíli Rydera neomlouvá. Přes to bylo snadné pro něj najít pochopení. Věděl dobře, že musí udělat to, co je správné, jen má z toho strach, protože ztratit někoho, koho milujete, je sakra nepříjemná věc. Jenže Ryder nemohl okupovat Charlieho tělo napořád – a přiznávám, že tohle řešení mě fakt napadlo :). Ať jsem nad tím přemýšlela, jak jsem chtěla, nedokázala jsem najít dobrý konec, kterým by autorka mohla tuhle šílenou situaci rozplést.

Občas jsem u čtení měla pocity trochu negativní, když jsem opravdu hluboce cítila, že Ryder překračuje hranice a pralo se to ve mně s tím, že jsem mu vlastně fandila. Chápala jsem, proč je překračuje, jak se u toho cítí a proč si nemůže pomoct. Mrzelo mě však, že Maggie svazuje s něčím, co jí nakonec bude muset sebrat. Nebylo úplně snadné zůstat nezaujatým pozorovatelem :) autorce se však povedlo zůstat nezaujatým vypravěčem, kdy stála stejně na straně Rydera, Charlieho i Maggie.

Konec, stejně jako celý příběh, je takový hořkosladký. Lepší si ani neumím představit. V ději byly náznaky, z nich šlo odvodit, jak všechno skončí.

 

Kniha mi připomněla film Duch a nebo Casper. Tematicky je ale tak někde mezi nimi – ne úplně dospělá, ne úplně dětská. Každopádně jsem si čtení užila, i když je určená mladším čtenářům. Má ale přesah do témat, díky kterým si ji oblíbí i dospělí.

 

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Příběh najdete i s ukázkou tady.

 

 

O knize:

Autor: Josie Williams

Překlad: Marie Polasková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 240

Čtvrtletka II. 2023

 

Druhé čtvrtletí roku bylo zase ve znamení změn a to nejen v počasí. Jestli budou k lepšímu, to ukáže až další část roku. Teď se chci ještě ohlédnout za tou jarně-skoroletní čtvrtinou, kterou máme ofiko za sebou. Kupodivu bylo dost bohaté na zklamaná a nenaplněná knižní očekávání a to se mi obvykle nestává. Na druhou stranu se našlo zase dost jiných knih, které byly vynikající, tak mi to vynahradily za ty druhé :)

 

duben

v dubnu mě zastihlo asi největší knižní zklamání, co jsem tento rok zatím měla. Strašně jsem se těšila na novou Zapatu a asi v půlce čtení už jsem věděla, že tentokrát je to krok bokem. Nesedla mi hrdinka a tentokrát ani Zapatin fekální humor. Romantika taky veškerá žádná a o popisech sexu už se raději ani zmiňovat nebudu. Vážně zvažuju, že svůj postoj ke knihám autorky přehodnotím a další už kupovat nebudu. Podobným způsobem mě nepotěšil i Neznámý žalm. Jednička super a u dvojky jakoby zmizelo všechno, co mě na jedničce bavilo. Poznávání nového světa tentokrát nemělo kouzlo a chemie mezi hrdiny kamsi odsvištěla.

Oproti tomu ze psaní v dubnu rozhodně žádné zklamání nemám :) pěkně se mi to hýbe a překvapivě i rozrůstá. Jestli to půjde takto dál, budu muset první díl Gambitu rozseknout na dva.

 

Přečetla jsem:

Temné a kruté lži, Barva draků, Poslední noc, Pýcha a předsudek, Kráska a zvíře, Drahý Aarone, Třinácté znamení *(R), Neznámý žalm, Vždycky Jane

 

Nováčci v knihovně

 

Knihy ve spolupráci:

Třinácté znamení – rozhodla jsem se zkusit vlkodlaky, když už mám v oblibě upíry :)

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Poslední noc – loni podpořeno na Pointě, letos jsem si čtení fakt užila

Neznámý žalm – jedničku jsem si zamilovala, dvojka je spíš vycpávková… bohužel

Drahý Aarone – nová Zapata a velké zklamání

Vždycky Jane – prostředí je lákavé

Kruté požehnání – polapena anotací

 

Celkem 9 přečtených knih,  stránek a koupeno 5 nováčků.

 

květen

 

Knižní zklamání tento měsíc pokračovalo spíš mírným rozčarováním, kdy mi nesedlo několik konců knih či delších sérií. To ale nepokládám za katastrofu, nýbrž za čistě můj problém :) Na druhou stranu se mi do rukou dostaly skvělé knihy Stopa blesku a Vypůjčený čas. Mám upřímnou radost z nástupu nové vlny upířích příběhů. Jsem zvědavá, kam půjdou trendy v tomto. Zubaté potvory jsou moje oblíbené nestvůry :)

Ve psaní se dostavil opět šprajc způsobený komplikacemi v práci. Nějak ten normální život poslední dobou neumím dostat z hlavy a odplout si někam jinam. To jaksi není pro tvůrčí činnost nikterak ideální stav. Bohužel se mi to odrazilo i v psaní bloGu a tak vypadal, nebožák, zrovna tento měsíc trochu přichcíple. Ale to se zase otočí :)

Ve čtení to ovšem nebrání. Krom hraní her je to nejideálnější relax na světě. A u toho hraní člověk aspoň pocvičí anglinu. Takže se vlastně neflákám, ale učím :D

 

Přečetla jsem:

Stopa blesku, Odvážná a smrtící přísaha, Vypůjčený čas *(R), Touha, Morphin red, Bojovníci s nicotou *(R), Hra temné čarodějky

e-kniha: Dotek jako led

 

Nováčci v knihovně

 

Knihy ve spolupráci:

Vypůjčený čas – knihu mi nabídla přímo autorka a čtení bylo fakt pecka. Měla jsem to i s bonusem, kdy jsem si s autorkou mohla o knize parádně popovídat.

Za knihu moc děkuji autorce Zuzaně Strachotové!

 

Dům knih – zaujalo mě období, ve kterém se příběh odehrává a skutečné postavy

Bojovníci s nicotou – superhrdinové? Proč ne?

 

Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Zlatí vlci – tuto jsem sháněla dlouho a sehnala v bazaru za super cenu

Touha – zubatá romantika, to je moje :) upíři jsou zpět!

Korunní princezny – tohle by mi mohlo sedět

Ten, co kráčí se smrtí – kniha krásně zpracovaná a se zajímavým příběhem

Ex na koštěti – oddechovka na léto

 

Narozeniny:

Drobné protislužby, Hra temné čarodějky, Mosazné město, Tajemství černé dámy, Klam lady Ginevry,

 

Celkem 8 přečtených knih, 3.042 stránek a koupeno 5 nových knih.

 

červen

Nevím, co mě to tento měsíc potrefilo, ale pustila jsem se do experimentu… Který skončil okamžitě po svém začátku :D Řekla jsem si, že dám druhou šanci knihám, které se mi na první čtení nelíbily, až bych řekla, že mi lezly krkem. Protože co když budu mít s odstupem a bez očekávání jiný pohled na věc… Jako nápad dobré. Provedení se nepovedlo. Trochu jsem přepálila start. Začala jsem totiž sérií After. Bojovala jsem statečně a přečetla všechny čtyři díly – a to byl výkon! Už jsem věděla, do čeho jdu, takže jsem prostě zatla zuby a vydržela. A ne – pořád to není romantická kniha a pořád si stojím za svým názorem – jejich vztah, či co to je, je maximálně toxický a vyčerpávající už jen při čtení. Fakt lituji okolí hlavních postav. No… Už nikdy více podobné experimenty :D

Psaní raději zmiňovat ani nebudu. Není totiž co. Už ani nehledám výmluvy, či spíš důvod, proč to nejde, jen způsob, jak resuscitovat chcíplou múzu. Potřebuji, aby se mi vrátila ta radost ze psaní, kterou jsem vždycky měla. Mám takové nejasné tušení, že k jejímu úmrtí přispěly nemalou měrou spisovatelské skupiny na sockách. Uvažuji o jejich redukci jen na ty, které mi reálně k něčemu budou. Člověk taky nemusí být všude. K mému překvapení dokážou totiž některé spíš demotivovat.

 

Přečetla jsem:

Kruté požehnání, Stačí mávnout křídli, Jenom nestvůra, Útěk na venkov *(R), Ta z katovny *(R), Do pekel, Lockdown: Útěk z výhně, Láska přes hranice světů (R)

e-kniha: Série After (4 knihy), Všechno bude fajn, Miluju tě, já vím

 

Nováčci v knihovně

 

Knihy ve spolupráci:

Láska přes hranice světů – téma a zase téma. Jsem hrozně zvědavá na zpracování!

Útěk na venkov – mou oblíbenou autorku nemůžu vynechat.

Ta z katovny – duchařinky moc nečtu. Čas jim dát šanci.

 

Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Tento měsíc se nesl ve znamení akčních nákupů a doplňování starých sérií na bazarech. Některé novinky ale pochopitelně nechybí. Nahamtala jsem toho docela dost :D takže to jen takto rychle shrnu:

Každý někdy udělá chybu, Tlukot tisíců srdcí, Jak se zbavit hraběte v deseti dnech - to jsou novinky.

Jaká byla Cassidy Holmesová, Nádherně pošetilá snaha, Královna mrtvol - akční ceny v letních slevách

Purpurová stuha, Cela, Temný anděl, Z vůle luny, Luxus, Intriky, Zakázané přání - bazáčový lov na "staršinky" a doplnění sérií.

 

Celkem 14 přečtených knih, 5.512 stránek a koupeno 13 nováčků.

 

čtvrtletí celkem?

 

Celkem 31 knih a 11.605 stran. Koupila jsem „jen“ 23 knih.

 

Kéž by mi šlo psaní pod nos stejně, jako čtení a nákupy :D Ale nevidím to jako trágu, taková období už tu byla a vždycky zase zmizela pryč.

Seznam všech článků o knihách je již tradičně k nalezení zde, případně i s obrázky v albech na FCB. Ano, jsem tak stará a nepružná, že jsem si instáč ještě pořád nedokázala oblíbit a do budoucna to ani nemám v plánu. Pokus sice proběhl, ale o úspěšné adaptaci na instáčové prostředí se teda ani náhodou mluvit nedá.

Knihy ve spolupráci, které mi poslali z Nakladatelského domu Grada, najdete pohromadě tady i s odkazy na hotové články. Za poslané knihy moc děkuji!

 

závěrem

Chtěla bych poděkovat Nakladatelskému domu Grada za důvěru a dlouhodobou spolupráci. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i v Gradě jsou spokojeni. Objevila jsem díky nim hodně nových autorů a dokonce i žánry, o které mě dřív nenapadlo zavadit pohledem. Pokaždé to sice nevyjde a kniha mi nesedne, v Gradě to ale berou sportovně a negativní recenze nevyčtou ani slovem.Za takový přístup jsem vděčná.

V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům. Těší mě, že je vás tolika pořád čtete můj bloG, i když blogům mělo už dávno odzvonit.

Tento bloG se zatím chcípnout nechystá, takže se uvidíme v dalším čtvrtletí. 

Přežijte ty hnusný vedra ve zdraví a sejdeme se na podzim! Pro ty, kterým vedra nevadí – užijte si léto!

 

P.S.: když jsme u těch nechcíplých knižních blogů, máte nějaký? Pošlete prosím odkaz. Rády bych nějaký nový našla ke sledování.