Knihu jsem se rozhodla číst na základě ukázky. Ta mi připadala tak šílená a zároveň slibná, že jsem chtěla znát i zbytek příběhu. Rozhodně musím potvrdit, že kniha byla neobvyklá a styl autorova psaní má sílu pohladit po duši. Jak už to ale u neobvyklých knih bývá, neocení ji úplně každý. Což je naprosto v pořádku :)
Anotace:
Brilantní, jako
břitva ostrý debut Aarona Jacksona – který nepochybně ocení čtenáři knih
Podivuhodný případ Benjamina Buttona či Svět podle Garpa – přináší klasický
příběh naivního chlapce, který hledá vlastní cestu, a připomíná, že na každého
někde čeká láska.
August March je bez nadsázky divadelní dítě. Narodil se
totiž v šatně divadla na Broadwayi o přestávce,
chvíli poté, co jeho matka uzavřela první dějství strhujícím monologem. Fakt,
že chlapec přežil dětská léta, lze považovat za dílo štěstěny, neboť stařena,
jež se ho ujala, nebyla právě matka roku. Živil se tím, co v divadle našel,
jeho učiteli byli Wilde, Shakespeare, Ibsen a Shaw, Richarda II. uměl zpaměti
dřív, než se naučil abecedu… A nikdy nenavštívil svět tam venku.
Každé představení ale jednou skončí. Divadlo zaniká a dosud
nevinný a skutečným světem nepolíbený August se ocitá na ulicích poválečného
New Yorku. V neznámém labyrintu se musí protloukat na vlastní pěst, až jej
dramatický talent vystřelí na dráhu zločinu. Zatímco se snaží přežít, ztrácí
svou dřívější naivitu. O místo na slunci se rve s drzostí spratka ze soukromé
školy, duchapřítomně a duchaplně uniká i z nejabsurdnějších situací, neopouští
ho ironický humor a vtip. Léta běží a dospělý August prožívá vzlety i
neodvratné pády. Pořád ovšem touží poznat lásku a někam patřit.
Takřka dickensovský příběh o sirotkovi, který hledá své
místo v životě, uchvátí mnohovrstevnatým jazykem plným vtipu i dějem, který
překypuje absurdními situacemi a zvraty. Okouzlující debut Aarona Jacksona
nabízí humor i vřelost bez zbytečného sentimentu.
…
Kniha je úplně jiná, než
všechny, které jsem za poslední dobu četla. V tom mi naplnila očekávání
více než dostatečně. Příběh odloženého dítěte, který se začal psát
v divadle a pokračoval na ulicích New Yorku, byl překvapivě osvěžující a milé
čtení.
Musím se přiznat k tomu,
že nejdřív jsem si nebyla jistá, jestli nešlo o krok špatným čtenářským směrem.
Vyprávění o Augustově velmi raném dětství v divadle mě totiž zase tak
neuchvátilo. Možná jsem právě od této části měla kvůli ukázce vyšší očekávání a
tak se mi zdál autorův styl vypravování z počátku hodně stručný. Augustův
svět byl omezený jen na divadlo samotné, které nebylo nijak zvlášť detailně
popsané a August sám jako malé dítě mě moc nebavil. Teď v celkovém
kontextu příběhu je mi jasné, že autor to pojal tak, jak bylo nutné. August
musel rychle vyrůst z dítěte v chlapce, protože to podstatné ve
vyprávění leží ve chvíli, kdy se ocitl sám a musel se protloukat sám za sebe.
Jeho praštěný vstup do života byl jen něco, co mu nastavilo startovní čáru
k dalším věcem a mně, jako čtenáři umožnilo lépe pochopit jeho povahu a
to, kým se stal.
Pokud si odmyslím právě ty úplně
šílené a absurdní okolnosti Augustova narození a začátek jeho života jako
„divadelního mimina“ a později ducha, je příběh jeho života nakonec něco, co se
úplně klidně mohlo stát. Možná proto mě druhá polovina knihy, v níž byl
August nucen opustit svůj divadelní život, bavila podstatně víc než začátek.
Z dítěte, které dosud znalo jen nereálný život reprezentovaný divadelními
hrami a setkáním s herci, kteří v prostředí divadla žili už více
svými rolemi než skutečným životem, je najednou chlapec, který tvrdě narazí na
realitu života, na niž není vůbec připravený. Ocitne se na ulici a musí se
postarat sám o sebe, aby v ulicích velkoměsta přežil. Pro systém
neexistuje, ani systém nezná. Neskončí tedy v sirotčinci, jak by se
nabízelo, ale dá se na dráhu drobného zlodějíčka.
Autorův styl psaní je vážně
skvělý. Sedlo mu pompéznější divadelní prostředí i šupáctví života newyorkské
zločinecké spodiny. Autor (potažmo překladatelka) má vážně skvělý cit pro jazyk
a umí si pohrát se střety těchto dvou odlišných kultur. Ve chvílích, kdy August
na ulici promluví jako na divadle nebo šokuje svého hereckého přítele pouliční
mluvou a chováním, vzniká dost situací, které jsou přinejmenším úsměvné.
Neříkám, že jsem se smála nahlas, ale rozhodně to pobaví.
Obě tyto úplně odlišné
Augustovy existence spojovala skvělá ironie a odhodlání s nadhledem, se
kterým nechal autor svou postavu přijímat všechno, co se jí přihodilo. August
byl neuvěřitelně přizpůsobivou postavou. A to být musel, protože si prošel dost
různorodým životem. Od chvil, kdy se dostal jako dítě na ulici až po okamžik,
kdy byl na konci dospělým mužem, mě kniha bavila a čtení jsem si užívala.
Bavilo mě, že naprosto nešlo odhadnout, kam se příběh bude ubírat dál. Zvraty
ve vyprávění a v životě postavy byly skutečně nečekané a u knihy mě drželo
už jen to, že jsem byla zvědavá, do jakého nového prostředí autor svou postavu
postrčí a jak se s tím August popasuje. A že jeho přizpůsobování přineslo
dost zábavných situací je úplně jasné. Parádní byly třeba reakce normálně
vychovaných lidí na Augustovu jinakost a svéráznost. A August se pochopitelně
setkává s velkým množstvím ostatních postav. Sám si také uvědomuje, že je
jiný a že tak úplně nezapadá.
Příběh je v tomto ohledu
docela smutný, protože August je většinu života dost osamělý a nedá se říct, že
by měl jednoduchý a po citové stránce naplněný život. Autor ale všechno
popisuje tak lehce, s nadhledem a decentní ironií, že mě smutnit ani
nenapadlo a spíš jsem byla zvědavá, jak to s Augustem dopadne. On sám svou
osamělost vnímal, ale nenechal se jí zlomit a přijal svůj život tak, jak
přicházel. Jeho potřeba někoho najít a patřit k někomu však byla pod
povrchem příběhu pořád patrná. Autor mu však všechno tohle neupírá. Nakonec má
August přátele, má rodinu a ani jiné city a vazby se mu nevyhnou.
S nálezem vztahů a citů však přicházejí i ztráty a autor na Augustově
případě ukazuje, že pokud jste na všechno sami a nemáte nikoho, kdo by vám
v těžkých chvílích pomohl, je vyrovnání se ztrátou dost těžkou věcí.
Příběh není nijak natahovaný.
Autor to bere spíš stručně a omáčku vynechává. Myslím, že to je dobře, protože
nudit jsem se u čtení opravdu nestihla. Kniha je docela zvláštní a je potřeba
to tak brát a nezamýšlet se nad absurditou některých situací. Jasně, jsou věci,
které by tak být nemohly ve skutečném životě. V příběhu nicméně dobře
fungují.
Nemyslím si ale, že je to
kniha úplně pro každého. U čtení je totiž nutné nic v knize nehledat,
příběh přijmout tak, jak přichází a nechat se do něj vtáhnout. Potom odhalí
svoje kouzlo sám. V dnešní době, kdy hodně čtenářů očekává, že získá jasně
a zřetelně předané poselství nebo přidanou hodnotu tak může tento typ čtenářů
zklamat. Pokud ale patříte mezi lidi, co se chtějí nechat okouzlit autorovým
vyprávěním a Augustovou svérázností, zklamaní nebudete.
Musím říct, že rozhodně
oceňuji snahu nakladatele vydat knihu, která nesplývá se současným proudem, ale
vede příběh vlastní cestou. Ano, podobná kniha něco od čtenáře požaduje, ale na
oplátku vrátí mnohem víc. Není to „kniha do tramvaje“, i když text plyne hladce
a je hodně přístupný. Také to však není kniha, kterou po přečtení snadno
pustíte z hlavy a nic ve vás nenechá. August March probouzí emoce, i když
odlehčenou formou a s ironií.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Na příběh Augusta Marche
se můžete podívat zde.
O knize:
Autor: Aaron Jackson
Překlad: Daniela Čermáková
Vydal: Nakladatelský dům
Grada (Metafora)
Rok vydání: 2023
Počet stran: 256
Žádné komentáře:
Okomentovat