Touží po něm všechny ženy. Ale on chce jenom tebe.
Příběh jsem musela číst hned, jak jsem se o něm dozvěděla. Nelákala mě ani tak představa toho, že se člen slavné chlapecké skupiny zamiluje do ženy „z lidu“. Mnohem víc mě fascinovala skutečnost, že mu autorka nevybrala jako objekt citů některou z fanynek, ale dospělou ženu. Rozvedenou, o dvacet let starší a s dcerou, která onoho zpěváka miluje veškerou silou fanynkovské náctileté lásky. Tahle kombinace byla zatracené silné téma a autorka ho dokázala uchopit se ctí.
Anotace:
Když Solène Marchandová, 39letá majitelka galerie v Los
Angeles, musí vzít dceru Isabelle na koncert jejího oblíbeného boybandu, moc se
jí nechce. Ale od rozvodu s Isabelliným otcem se snaží s dcerou trávit víc času
a sblížit se s ní. Ta poslední věc, kterou Solène čeká, je, že mezi ní a jedním ze členů světoznámé kapely August Moon přeskočí
jiskra. Ale Hayes Campbell je chytrý, úspěšný, sebevědomý a sexy – a
přitažlivost je vzájemná. To, že je mu jen 20 let, ale věci krapet komplikuje.
Co začíná jako sled utajovaných schůzek, se rychle promění
ve vášnivý a upřímný vztah, který zahrnuje cestování napříč kontinenty,
koncertní turné, mezinárodní umělecké veletrhy, setkávání v Paříži a Miami.
Solène v tomto období znovu nachází sebe, lásku i štěstí. Když se ale jejich
románek stane virální senzací a oba, včetně Isabelle, se stanou terčem šílených
fanoušků a dravých žurnalistů, Solène musí čelit tomu, jak její osobní život
ovlivňuje životy těch, které má nejraději. Dá přednost sobě, lásce a tomu, co
doopravdy chce, anebo tomu, čemu by měla?
…
Mám knihy o lásce a vztazích ráda. Proč by taky ne? Většinou se mi dostávají do ruky romány, které se drží šablony setkání – začátek vztahu – potíže – šťastný konec. U této knihy jsem měla tušení, že všechno se zadrhne u bodu „potíže“. Protože už jen z toho, jak autorka rozdala karty svým postavám, bylo jasné, že bez potíží se tento vztah prostě neobejde. Bylo jen otázkou, jestli se autorka bude držet s vyprávěním a prokreslením postav spíše na povrchu, nebo se pustí do temných hlubin. Připravte se na hlubiny!
Ocitla jsem se hluboko v duši a hlavě hlavní postavy Solénea prožila jsem s ní vztah od seznámení dál. Soléne přemýšlí a přemýšlí hodně – má taky nad čím. Na začátku je ironická, všechno bere lehce a nebrání se flirtu s pěkným klukem. Jak postupně propadá jeho kouzlu a do věci se začnou plést vzájemná přitažlivost a city, Soléniny myšlenky už tak odlehčené nejsou. Tohle jí zůstává jen, když jsou spolu sami a okolní svět nechávají za zavřenými dveřmi ložnice. V posteli i osobnostně si ti dva neuvěřitelně seděli a v těchto částech příběhu bylo snadné si jen užít to jiskření a ignorovat nepohodlné okolnosti jejich vztahu. Jenomže Soléne nechce a nemůže ignorovat fakt, že je žena s kariérou a má odpovědnost za nezletilé dítě. A především nejde úplně pustit z hlavy fakt, že je mezi nimi velký věkový rozdíl. To by možná tak nevadilo, kdyby byl Hayes kluk ze sousedství. Jenomže on není.
Podle mě se autorce skvěle podařilo vystihnout myšlenky ženy, která se do takového vztahu dostane – ne že bych měla s čím porovnávat :) Ale působilo to na mě opravdu přesvědčivě. Přinutila mě napojit se beze zbytku na Soléniny pocity a prožívání. Na jednu stranu si užívat pohled na vztah s bohatým, slavným a okouzlujícím mužem – protože kdo z nás o tom aspoň na malou chvíli nesnil - a na druhou stranu přemýšlet o tom, co to udělá s jejím životem a životem jejích blízkých – zde jsou pouhé sny jednoznačně ve výhodě, protože to řešit nemusejí :). Okamžiky čtení byly jako na houpačce. Na jedné straně láska a skvělá kompatibilita těch dvou. Na druhé straně povinnosti a pochybnosti. Okolí to nevzalo zrovna dobře. Překvapuje vás to?
Na příběh lze nahlížet různými způsoby a vnímat ho různě v mnoha rovinách a otázkách osobních i společenských. I když je o lásce a vztahu – a někdo ho určitě bude chtít číst hlavně kvůli tomu – rozhodně není možné ho označit za tuctový a plytký zamilovaný románek pro ženy 30+. Kniha má vrstev jako cibule. Pod každou vrstvou se objeví nějaká další, která přináší něco nového, a když odloupnete všechny a není kam jít dál, dojde i na slzy. Příběh je prostě něco, co nelze jen přečíst a odložit, aniž by se čtenář nezamyslel nad tím, co autorka prostřednictvím svých postav ukazuje. Že něco tak krásného, jako je láska, může být v očích společnosti odsouzeno a vysmíváno z naprosto malicherných důvodů. Autorka se zaměřuje nejen na vztah Soléne a Hayese, ale i na vztah matky s dcerou a i na „vztah“ slavného člověka s fanoušky. V příběhu ukázala, jak se tyto věci vzájemně ovlivňují nejen v pozitivním slova smyslu, ale i v tom negativním.
Kniha má na začátku obrovské kouzlo, mládí, bezstarostnosti, lásky, přitažlivosti a touhy. Když se ti dva seznámili, byl to krásný vztah. Sice utajovaný, plný odloučení a těšení na toho druhého, ale bylo to pro ně a nikdo se jim do toho nepletl. Nádherně postupně narůstala jejich vzájemná blízkost a city. Nejdříve to oba brali jako nezávazný románek, ale seděli si tak skvěle, že to prostě muselo přerůst ve vážný vztah. Flirtování a špičkování mezi hrdiny bylo velmi inteligentně podané, skoro bych nevěřila, že Hayes byl tak mladý, i když v některých okamžicích to bylo znát. Soléne proti němu byla výrazně dospělejší s větší odpovědností a mnohem víc si připouštěla, co by to všechno mohlo znamenat ani ne tak pro ni, jako spíš pro její dceru.
Jakmile bylo vše veřejně známé, začalo to být pro všechny zúčastněné a jejich okolí velmi psychicky náročné. Plně se ukázala odvrácená strana slávy a prakticky neexistující soukromí, které slavní lidé s náctiletými fanynkami mají.
Kdyby mi bylo náct, tenhle milostný příběh neocením (nepochopím), ale protože je mi cet, objevovala jsem v něm věci, které se mě hluboce dotýkaly a musela jsem nad nimi přemýšlet, i když je třeba z osobní zkušenosti neznám. Některé z nich nastavily dost nelichotivý obraz jistým stereotypům ve společnosti a v tom, jak se dívá na ženy, kterým je čtyřicet, jsou matky, pracující ženy, manželky – někdy bývalé, které muž vyměnil za mladší model. Někde v tom všem se trochu ztrácí fakt, že jsou stále především ženy, které mohou toužit, snít a chtít něco víc, než role a stereotypy, které jim společnost určuje za vhodné a očekává, že to přijmou. Nezbylo, než si připustit, že mateřství a věk v očích společnosti definuje ženu více než to, že je stále především ženou – samostatnou bytostí, nikoli někým, kdo musí a chce obětovat sám sebe pro druhé za každých okolností. V uvažování hrdinky nad svým vztahem to bylo jasně vidět – co tomu řeknou lidi, co tomu řekne bývalý, jak to ovlivní dceru, pokazí mi to profesionální pověst, hodí se vůbec vztah ženy s o dvacet let mladším mužem? Přemýšlela také o tom, jak to celé skončí. Počítala s tím, že jednoho dne bude už pro Hayese moc stará, že už mu nemůže dát děti, až je třeba za pár let bude chtít. Že neobstojí vzhledem a že pro něj zkrátka bude později přítěží. Navíc, ona už dítě má. Zvládl by být Hayes nevlastním otcem dítěte, které je od něj mladší jen o sedm let? Opačně by to nikdy nebylo. Takto by nikdy nepřemýšlel muž, nesoudilo by ho tak okolí a nejspíš by ani necítil odpovědnost za původní dítě a jeho city ve chvíli, kdy by otěhotněl mladší partnerku a chtěl si ji vzít. Čest výjimkám!
Zde navíc vše ještě výrazně komplikoval fakt, že Hayes byl veřejně velmi viditelnou osobou, takže se jim do vztahu montoval doslova celý svět. Soléniny kamarádky a kolegové to vzali ještě dobře. Překvapil i bývalý manžel, který se zajímal hlavně o dceru (i když sám měl máslo na hlavě). Dcera už tak nadšená nebyla a reagovala přesně tak, jak jsem očekávala, přiměřeně okolnostem, věku a vlastním citům. Nemohla jsem se vyhnout přemýšlení nad tím, jak by všechno vypadalo, kdyby Soléne dceru neměla. Změnilo by to něco? Rozhodla by se jinak, kdyby se rozhodovala jen za sebe? K mému překvapení také nezazněl jediný hlas proti Hayesovi – za všechno mohla Soléne, divné to bylo jen od ní. Na tom, že si on vybral starší ženu, nikdo neshledal nic závadného. To ona se cpala, kam neměla.
Nejhorší byly Hayesovy fanynky – pro ně byla Soléne vetřelkyně, děvka a co nejhůř, byla STARÁÁÁÁÁ. Některé přijaly dost těžko volbu a city jejich idola. A neváhaly to dát dost veřejně a hlasitě najevo. Jako by snad měly právo určovat Haesovi jeho život, když poslouchají jeho hudbu. Vážně si fanynky své idoly tak moc přivlastňují? V tuto chvíli nebylo Soléne co závidět – Hayes byl na humbuk kolem své osoby zvyklý. Autorka předložila opravdu nepříjemně reálný pohled na to, jak se smečka fanynek chovala nejen na sociálních sítích po té, co „to prasklo“. A nejen ony. Bulvární tisk jako by zapomínal, že jde o dva lidi, ne jen o téma ke psaní jedovatých svinstev a zvyšování prodejů. Co to vůbec vypovídá o nás lidech, že tak často soudíme jiné a čteme o nich věci, nad kterými se můžeme pohoršovat a plivat jedovaté sliny na sítích? Co si tím dokazujeme?
Kniha mě osobně připadala jako velmi silný příběh o lásce. Jeden z nejsilnějších, které jsem kdy četla. Jasně, že mám raději takové, kde mám jistotu, že všechno dobře dopadne. Jenže ty obvykle nenabízejí tolik zásadních a zajímavých věcí k přemýšlení, jako tato kniha. Důležitá témata jsou v příběhu včleněna přirozeně. Pořád je to román, ne feministický manifest. Autorka netlačí na to, aby čtenář nad otázkami dlouze hloubal a nepodsouvá mu žádné závěry. Je na každém, jestli se zamyslí a k jakému názoru dojde. Autorka navíc dokázala vážná témata odlehčit dobře napsanými postavami a tím, jak spolu vzájemně souzněly. Lechtivým scénám se pochopitelně nevyhýbá – ti dva mají dost intenzivní fyzický vztah. Každopádně pokud je někde dobře popsaný sex, je to tady. Autorka nesklouzává k lacinému pornu ani k romantickým klišé. Přes to je v tom vášeň i láska vidět. A klišé nejsou ani v jejich vztahu. Autorka předkládá realisticky to hezké i to problematické a i když bych ráda řekla, že hezké převažuje, je to tak spíš ze začátku vztahu. Líbilo se mi, kam autorka příběh vedla a jakým způsobem – neříkám, že jsem to tak chtěla :) – a miluju poslední větu.
Knihu jednoznačně doporučuji čtenářům 30+. Ne že bych chtěla někoho diskriminovat věkem, ale myslím si, že některá rozhodnutí a jednání postav by nemusela být bez určitých životních zkušeností pochopena a přijata. Na stránkách sice občas zařádil tiskařský šotek, ale kromě několika záměn mužského a ženského rodu sloves, který mě zmátl, to nebylo nijak rušivé.
Přečtěte si to. Příběh má co říct a co předat! Nebo si aspoň zajděte na film, který se chystá. Já půjdu.
Jo a asi začnu na svá stará čtyřicetiletá kolena poslouchat TU kapelu, která byla autorce inspirací. Protože překvapivě to vůbec není hrůza a poslouchá se to hezky. Našla jsem si je :D byla jsem zvědavá.
Za knihu moc děkuji nakladatelství Jota.
Knihu i ukázku z ní najdete zde.
O knize:
Autor: Robine Leeová
Překlad: Radka Klimičková
Vydal: Jota
Rok vydání: 2023
Počet stran: 348
Žádné komentáře:
Okomentovat