Knihu jsem si vybrala v rámci rozšiřování svých čtenářských obzorů. Duchařinky totiž moc nevyhledávám (jsem tak trochu strašpytel, znáte to... :) ). Jenže když tu byla tato – od české autorky – navíc se zajímavým dějem, řekla jsem si, že není důvod se knize vyhnout.
Anotace:
Lucie se po rozchodu
s přítelem rozhodne všeho nechat a odstěhovat se do bývalé katovny v zapadákově
nedaleko hranic. V okolních lesích brzy objeví opuštěné sídlo, které ji
přitahuje svou ponurostí, a začnou ji pronásledovat znepokojivé sny o ženě v
černých šatech. Děsivý přízrak se jí nejen zjevuje, ale bez pozvání vstupuje do
jejího těla a Lucii se pak před
očima odehrávají dramatické útržky ze života hraběnky Celestýny, která v sídle
kdysi žila. Během pátrání po osudu tajemné ženy se Lucie sblíží s jejím
potomkem Petrem, který však má vlastní pečlivě střežené tajemství. Čím víc toho
Lucie odkrývá, tím větší nebezpečí jí hrozí.
…
Než jsem se do knihy pustila, stihla jsem se podařenou obálkou a anotací tak navnadit, že mě začátek čtení trochu zklamal. Autorka totiž vzala takové to seznamování s příběhem a základem hlavní postavy dost ostrým tempem. Tak moc, že mi nejdřív dělalo problém vstřebat mlhavou atmosféru opuštěného domku, kde hrdinka našla nový domov, a lesa okolo. Do příběhu se mi podařilo vnořit až ve chvíli, kdy Lucie objevila staré sídlo a došlo k prvnímu letmému kontaktu s duchem. K tomu naštěstí dojde prakticky hned na začátku, takže o zbytečně dlouhém začítání nemůže být řeč. Jakmile se pak časové linie propojily a začaly se v ději střídat, kniha mě pohltila okamžitě. Není potřeba se bát, že by zvykání trvalo nějak dlouho. Kniha je vcelku hubená, takže možní i to je jeden z důvodů, proč autorka s úvodem tolik spěchala.
Po váhavém začátku jsem si zvykla na styl psaní (a na Lucii) a děj taky výrazně zpomalil. Lucie začala nahlížet do minulosti a života Celestýny a její vlastní život před ni stavěl výzvy, které ji trápily podstatně víc než to, že vidí ducha. Příjemně mě překvapila ponurá a temná atmosféra, nastavená pro mě tak akorát. Nešlo o žádný velký horor ani brutální duchařinu s duchem, který chce ublížit. Autorka zvolila způsob vyprávění spíš jako lehké mrazení. Začátek podzimu se pro podobné vypravování také jevil jako ideální období. Znáte to: Mlha, brzo tma, v lese a starých opuštěných domech vytváří slabší podzimní světlo spoustu strašidelných stínů. Co potom můžete čekat, že uvidíte? A je to opravdu duch nebo vás klame stín lesa?
Po stránce atmosféry je tedy kniha povedená. Nic není navíc, nic nebude rušit a nenašla jsem ani nic, co bych mohla považovat za účelové klišé. Autorka s prostředím pracuje pěkně a uvěřitelně a dává skvělý rámec nejen příběhu, ale i svým postavám, které skvěle zapadnou. Není třeba se obávat toho, že by nedošlo k pochopení jednání tří hlavních postav. Autorka sice jejich popisy hned ze startu neplýtvá, ale postupně, pomocí události v ději a vzpomínek postav samotných se ukazuje celý jejich příběh v souvislostech, který výrazně pomáhá k jejich poznání. Je pak jasné proč právě Lucie má spojení s Celestýnou.
Hlavní hrdinka Lucie je od začátku příběhu na první pohled psychicky nevyrovnaná. Její problémy začaly už v minulosti a promítají se do jejích současných vztahů k mužům. Odhaduji, že právě její životní zkušenost a psychická nestabilita pomohla její vnímavosti. Lucie i Celestýna měly docela zásadní věci společné a možná proto bylo jejich spojení tak silné. Připadalo mi to jako logické vysvětlení a oceňuji, že autorka svoje hrdinky takto propojila. Neměla jsem pak pocit, že by si duch „vybral“ náhodnou oběť, ale že našel člověka, který je mu podobný a který mu může porozumět.
Petr, i když se na první pohled ukazuje jako majitel ranče a muž, který si umí jít za tím, co chce, není úplně takový, na jakého si hraje. Že s Lucií nejedná na rovinu je patrné z mnoha náznaků. Pro emocionálně zraněnou Lucii není úplně tím pravým partnerem. Sám totiž není dostatečně silný na to, aby se postavil čelem k vlastním problémům. Natož aby dokázal podpořit člověka, který má potíže ještě větší.
Jejich vzájemný vztah na začátku knihu zpestří a odlehčí. Romantika je jemná a nenásilná, i když přitažlivost těch dvou je dost silná na to, aby na fyzický vztah nespěchali. Autorka však naštěstí z knihy neudělala erotický román a podobné scény jsou spíš naznačené. Lucie je nejdřív šťastná a Petr, zdá se také, tajnosti a podivnosti v jeho chování ale zase probouzejí Luciiny nejistoty a už od počátku je jasné, že toto prostě dobře neskočí.
Svým způsobem je Celestýni i Luciin (a vlastně i Petrův) příběh možno brát jako ukázka toho, jak se může zvrtnout vztah s člověkem, kterého pořádně neznáte. Na začátku vypadá vše růžově a čerstvě zamilovaný člověk nevidí nebo nemůže vidět okolnosti. Postupně, když se vše kazí, záleží už jen na tom, jestli máte možnost ze vztahu, který vám ubližuje, vystoupit a najdete sílu ji využít. Zajímavé je zjištění, jakou možnost úniku před utrpením zvolila Celestýna a jakou Lucie. Předpokládala bych, že to bude obráceně, i když uznávám, že Celestýna nebojovala jen za sebe.
V příběhu se objevuje i velmi nepříjemné téma týrání dětí a jaké následky to pro jejich budoucí život může mít. To bylo obzvlášť děsivé, protože na rozdíl od partnera, rodiče si vybrat nejde. Na jejich příkladech autorka ukazuje téma domácího násilí jak v minulosti, tak v současnosti. Psychického i fyzického. Doba se zase tak nezměnila. Jediný rozdíl je v tom, že pokud by vás snad někdo zabil, přijde se na to, kdežto dřív to bylo každému jedno. Lucie tedy má, na rozdíl od Celestýny šanci z kruhu špatných vztahů vyskočit a postavit si život takový, jaký by ho chtěla mít. Zajímavé je, že v současné lince netrpí nevyrovnaným partnerstvím jen žena, ale ukazuje se, šéfem a manipulátorem ve vztahu může být kdokoli. Také je kniha jasným důkazem toho, že komu je ubližováno, dost často, i třeba nechtěně, ubližuje on sám ostatním.
Knihu jsem přečetla prakticky tahem. Nebyl to až takový problém, vzhledem k rozsahu díla, ale mnohem víc za to mohla čtivost příběhu a moje chuť zjistit, jak to dopadne. Pravidelně se střídaly části ze současného života Lucie a Petra s částmi ze života Celestýny. Zatím co v současnosti Lucie řešila svůj vztah a způsob, jak se vyrovnat s minulostí, v životě hraběnky nebylo co řešit. Tam se jednalo prostě o čisté zlo. Věděla jsem, že to skončí špatně a i tak jsem to napjatě prožívala a držela hraběnce palce, když se snažila bojovat s nešťastným osudem.
Duchařská část příběhu spočívala prostě jen v propojení těch dvou žen, není proto potřeba se obávat nějakých strašidelných scén, lekaček a podobných hororových záležitostí. Duchařina je spíš jemným podkresem při líčení událostí ve vztazích žen, které od sebe dělí čas. Přes to je díky tomu atmosféra díla lehce mrazivá a tajemství jsou pak o něco málo napínavější a mrazivější. Měla jsem tendence některé postavy podezřívat z daleko horších skutků a u některých jsem se i trefila.
Líbilo se mi, jak autorka propojila duchařskou část příběhu s psychologickým románem. Působilo to velmi přirozeně a vzbuzovalo chuť číst pořád dál a knihu neodkládat. Napínavé a strašidelné chvilky jsem si užila také, hlavně při scénách, kdy Lucie prolézala starý opuštěný zámeček. Pocit „něčeho“ nedobrého okolo koukal z každého řádku. Když jsem navíc věděla, co se tam v minulosti dělo, působil vybydlený dům opravdu mrazivě.
Za mě se jedná o velmi povedený příběh, i když podle anotace jsem čekala něco trochu jiného. Zklamaná však rozhodně nejsem. Propojení více žánrů se podařilo na výbornou, postavy, atmosféra i příběh mi sedly. Čtení jsem si opravdu užila. Co víc si přát?
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Příběh ženy z katovny najdete tady.
O knize:
Autor: Diana Štelová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2023
Počet stran: 240
Žádné komentáře:
Okomentovat