Na příběh mě nalákala anotace, období, ve kterém se vše odehrává a také inspirace skutečnými postavami a událostmi. Nakonec to byl malinko jiný příběh, než jsem čekala, ale z větší části zklamaná nejsem a čtení jsem si užila.
Anotace:
Berlín, zlatá 20.
léta minulého století. Do nakladatelského domu Ullstein přichází rozvedená
novinářka Rosalie, která je zároveň nejlepší přítelkyní redaktorky a úspěšné
spisovatelky Vicki Baumové. Když se krásná a zároveň chytrá Rosalie na jednom
banketu náhodou setká s generálním ředitelem nakladatelského impéria Franzem Ullsteinem, okamžitě mu učaruje. Z pohádkového setkání se však
postupně vyvíjí skandál. Milostné aféry, kariéra, špionáž – témata, která se
tak často objevují na titulních stranách novin a časopisů z produkce
nakladatelského domu Ullstein, se nyní stávají ústředním tématem jejich rodiny.
Jak moc se tři sebevědomé ženy dokáží postavit
společenskému tlaku a zaběhnutým pravidlům? Poutavý příběh inspirovaný
skutečnými událostmi a zároveň fundovaný náhled do zákulisí známého
nakladatelského domu.
…
Pokud jde o zasazení příběhu do časové roviny, autorka si nemohla vybrat lépe. 20. léta minulého století byla plná elegance ve vysoké společnosti i bídy mezi chudinou. Tento kontrast se autorce podařilo zachytit díky volbě postav, které se rozhodla v příběhu představit. Bohatým i chudým měla navíc situaci velmi brzy zkomplikovat politická situace. Její příběh se odehrával v meziválečném období v Berlíně a naprostá většina postav byla židovského původu. Nejspíš není potřeba o tom, co v tehdejší době začínalo bujet pod povrchem společnosti psát do detailu. Ve chvíli, kdy jsem do příběhu vstoupila, byl zatím relativní klid a budoucí odporné zlo teprve nabíralo síly.
Autorka se ve svém vyprávění zaměřila na docela velké množství postav. Je to pochopitelné, protože potřebovala představit čtenářům dvě úrovně tehdejší společnosti, aby získala celkový obraz doby. Proto rozdělila svoje vyprávění na dvě linky – bohatou (skutečnou) a chudou (smyšlenou). Postavy z obou úrovní společnosti byly v blízkém kontaktu. V té bohaté jsem měla k nahlédnutí vydavatelské impérium zbudované židovskou rodinou Ullsteinů. V té chudé jsem měla možnost sledovat rodinu obyčejných lidí, kde byl otec řidičem tramvaje, matka v domácnosti a jedna z dcer pracovala v nakladatelském domě jako písařka.
Příběh té bohaté části postav je podložený skutečnými historickými postavami a událostmi. O jejich skutečných osudech (hlavně těch po skončení událostí v knize) se lze dočíst v doslovu a skutečné postavy mě tentokrát oslovily výrazně více, než ty vymyšlené.
Řekla bych to tak, že kniha je názornou ukázkou toho, jak mi sledování dvou linek příběhu nesedlo nebo spíš, jak mě jedna z nich spíš rušila od prožívání příběhu té druhé z toho důvodu, že pro mě byla nevěrohodnou. Důvod byli hrdinové a jejich životní příběh tak, jak byl v knize představen. Zatím co jednu z linek jsem si užívala, druhá mi připadala jaksi nekomfortní, příliš idealizovaná a nereálná. S hrdiny se mi těžko sžívalo, nebyli mi sympatičtí – tedy v té nekomfortní polovině. V té druhé to bylo přesně naopak. Abych byla konkrétnější:
Příběh sleduje osudy zejména čtyř hlavních postav. Jedná se o budoucí páry, jeden z chudšího prostředí a jeden z opravdové smetánky tehdejší společnosti. Oba páry mají vazbu na nakladatelský dům – Franz Ullstein je spoluvlastníkem a generálním ředitelem, Rosalie Graffenbergová píše články pro časopisy, které v domě vycházejí, Lili Blumová v nakladatelství pracuje jako asistentka a po večerech píše doma román a Emil, její snoubenec, by se moc rád stal profesionálním fotografem a své fotografie prodával do novin a časopisů, které v domě vycházejí.
Kapitoly s Lili a Emilem byly ty, které mě nebavily. Nebo ne nebavily, to není to správné slovo. Spíš mě štval jejich vztah, neseděli mi k sobě a jejich příběhu jsem nedokázala uvěřit. Připadalo mi, že autorka jim a jejich vztahu hází klacky pod nohy, aby se pak vše vyřešilo jako zásahem kmotřičky víly. Všechno jim vyšlo, všechny sny se vyplnili a nebýt politické situace, odtančili by spolu nejspíš život na rozkvetlé louce až do konce. On byl velmi nesympatický a ona působila jako hloupá a snaživá holčička. Ona však byla alespoň cílevědomá a vytrvalá a nešlo popřít, že dřela na tom, aby její budoucnost byla podle jejích představ. On, oproti ní, hlavně přinášel do vztahu problémy. Chápu, že šel za svými sny, ale v jeho případě to bylo často na její úkor a v jejím naopak, pomáhala mu a hasila následky jeho nerozumů. Také bylo na jejich příkladu jasně viditelné, jak hodně pomohou známosti, když se chcete prosadit nebo pomoci partnerovi. Nemám nic proti tomu, aby se v příbězích partneři podporovali, naopak! Jenže on jí to nevracel. On jí přidělával starosti a problémy a vše se vyřešilo jen díky jejím známostem a nehoráznému štěstí. Jejich kapitoly přidávali knize divně pohádkovou naivitu a pocit, že když „bude holčička pěkně hodná, všechno dobře dopadne“. Bylo sice fajn, že jejich prostřednictvím jsem nahlédla do života chudých lidí té doby. Zažila jsem s nimi těžkosti při hledání bytu a práce, aby se mohli vzít. I přes mnohé zajímavé věci, co se této linky příběhu týká, oželela bych ji a na její místo poskytla daleko více prostoru lince Franze a Rose, která by se tak mohla rozpracovat více do hloubky. Ubylo by také postav, což myslím, že by nebylo na škodu.
Franzovi a Rosalii jsem oproti tomu fandila zcela bez problémů a hned. Starší muž s mladší ženou a rodina, která jim nepřeje z obavy o majetek a ze strachu, jaký vliv bude žena na svého muže mít. Asi by se to mohlo zdát být románovým klišé, ale nebylo ani na okamžik. Začátek jejich vztahu byl kouzelný. Oba byli dospělí, intelektuálně na stejné úrovni a uvědomovali si, do čeho jdou. Zatím co Franz byl okouzlený ihned (a těžko se divit) Rosalie si svoje city uvědomovala spíš postupně, protože v té době ji zajímal jiný muž. Rosalie pro mě byla ukázkou opravdu silné a dobře napsané ženské osobnosti. Strašně se mi líbil fakt, že zatímco ona nepotřebuje ani Franze, ani jeho postavení, ani peníze, narůstá v jeho rodině hysterie z jejího vlivu na něj a obavy, že právě o ty peníze jí jde. Krásná ukázka toho, že peníze charakter vylepší jen málokomu a ostatní rádi soudíme podle sebe. Tomuto páru jsem velmi držela palce a naprosto jsem rozuměla jejich jednání a postojům – na začátku příběhu i na jeho konci.
Co mě rozhodně bavilo a zdálo se mi skvěle sepsané, byl vztah mezi Rose a Francem a zbytkem rodiny. Vážně oceňuji, že jejich vztah nebyl podán jako nějaká romantická a klišoidní slátanina – a to říkám jako čtenářka, která si podobné knihy umí užít. Autorka podala jejich vztah naprosto přirozeně a opravdově, jako vztah dvou dospělých a sebevědomých lidí, kteří vědí, co chtějí, a jimž okolí bohužel nepřeje. Dost mě překvapilo, kam až byli Ullsteini ochotní situaci vyhrotit, aby se Rosalie zbavili. Ani na okamžik je nenapadlo, že by mohli svému příbuznému přát štěstí a s jeho budoucí ženou se nějak domluvit. Jenže jim bylo trnem v oku už to, jak ji Franz zabezpečil v manželské smlouvě. Raději se tedy zachovali tak, že měli nakročeno k tomu poškodit nějakým způsobem úplně všechny včetně jejich drahého nakladatelského impéria.
S koncem příběhu jsem tentokrát spokojená, jinak to ani dopadnout nemohlo, vzhledem k tomu, že je kniha dle skutečných událostí. Autorce se podařilo předat pohnutky a postoje všech postav tak, že je bylo možné snadno pochopit a přijmout. A tak při dočítání knihy nezbylo nic jiného než uznat, že Rosalie, Franz i Lili s Emilem se zachovali prostě tak, jak by se v dané situaci zachoval každý. Četla jsem pár názorů, které odsuzovali Franze. Já se ho ale chci zastat. Vzhledem k jeho věku, životním zkušenostem a celkové situaci se prostě zachoval jediným možným a reálným způsobem. Pokud by udělal druhou věc, která se nabízela, neměl by nakročeno ke šťastnému manželskému životu, ale k velmi smutnému a nenaplněnému stáří.
Anotace slibovala milostné aféry a špionáž. Nemůžu říci, že by se nic takového v knize nevyskytlo, ale zdálo se mi to být takové nedostatečné. Ano, na poměry té doby a společenského románu dostačující (není to krimoška ani thriller), přes to by mi nevadilo, kdyby zrovna tato témata autorka trochu prohloubila. V pozadí všech událostí byl jako takový mrazivý bonus neustále přítomen duch té doby. Nacismus začal nabírat dech, po ulicích se odehrávaly menší bojůvky mezi hnědokošiláči a komunisty a těžko šlo ignorovat vědomí, kam to směřuje. Ve veřejném prostoru se začínala objevovat protižidovská rétorika. V důsledku toho působily starosti Ullsteinů o majetek vysloveně zoufale – jistě, oni netušili, co se stane. Ale já, jako čtenář, jsem to věděla velmi dobře. U tohoto tématu naopak oceňuji, že tam nebyl zase tolik rozebrán. Autorka nechala nacismus být zatím jen bubákem v pozadí, takovým, jaký v té době skutečně byl. Proto asi tak dobře působilo mrazení z toho, co přijde, ve srovnání s běžnými životy lidí v příběhu. Bylo krásně vidět, jak se vše děje se souhlasem mlčící většiny, která by ale mohla být velmi vlivná, kdyby chtěla.
Celá kniha se opravdu velmi dobře čte a to i části s Lili a Emilem. Konec konců i čtení o postavách, které nemusíte, může být fajn :) Děj je sice spíš pomalejší, jak to tak ve společenských románech bývá. Knize nicméně nelze vyčíst to, že by se na stránkách nic nedělo. Knihu skvěle táhnou kupředu postavy a jejich vzájemné vztahy. Osudy rodiny Ullsteinů by autorce hodily klidně i menší několikadílnou ságu, kdyby chtěla. Oceňuji, že kniha neobsahuje žádné erotické scény. Pokud už dojde na intimnosti, jsou podané vkusně a bez detailních popisů.
Pokud máte rádi historické společenské romány a baví vás sledovat komplikované rodinné vztahy, je kniha rozhodně soustem pro vás. Ve mně rozhodně vzbudila zájem o tuhle rodinu. Pokud nemáte rádi knihy s nacistickou tématikou, nemusíte mít strach. Zde se opravdu nejedná o román, který by se zabýval tímto.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Do Domu knih můžete nahlédnout zde.
O knize:
Autor: Beate Rygiert
Překlad: Miloslava Hnízdilová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)
Rok vydání: 2023
Počet stran: 352
Žádné komentáře:
Okomentovat