Od dob filmu Ledové ostří u mě kombinace hokejisty a krasobruslařky skvěle funguje. Mám tedy štěstí, že hokejisté jsou aktuálně v kurzu a autorky je párují s kdejakou další profesí. Kupodivu to nejsou krasobruslařky tak často, jak bych si myslela. Proto jsem této knize prostě nemohla odolat.
Anotace:
Rhys Koteskiy je zpátky na ledě – nebo by aspoň
měl být. Od doby, co mu děsivá nehoda během turnaje způsobila vážný otřes
mozku, se na bruslích necítí vůbec dobře. Potýká se s PTSD, trápí ho noční můry
a panické ataky a nad jeho hokejovou kariérou visí velký otazník. Oproti tomu
Sadie Brownová je odhodlaná ze své kariéry krasobruslařky
vytřískat, co se dá. Topí se v dluzích, stará se o otce alkoholika a dva mladší
bratry a vedle soudních jednání o jejich opatrovnictví musí stíhat ještě práci
a školu – kterou si může dovolit pouze díky sportovnímu stipendiu. Jediný
neúspěch ji může stát všechno. Když se tedy náhodou stane svědkem jedné z
Rhysových panických atak a přispěchá mu na pomoc, vznikne mezi nimi zvláštní
druh porozumění, který brzy přeroste v něco víc…
…
Když se na jednom ledě
potkají krasobruslařka s hokejistou, není tam potenciál na nějaké velké
kamarádšofty. Oba si na ledě spíš zavazejí, protože ho potřebují každý jinak.
Jenže tihle dva, kteří na sebe narazili jednoho dne velmi brzo ráno na jinak
prázdném stadionu, měli ke vzájemnému porozumění velké předpoklady. Oba si
v životě procházeli něčím hnusným. Velkými problémy, na které bylo lépe nebýt sám…
Přes to, jaké trable autorka
svým postavám naložila na hrby, musím říct, že se mi kniha četla opravdu lehce
a sama. Špatná nálada se ze stránek nepřenáší a na hrdinech je snadné vnímat
spíš to lepší, konec konců jejich vzájemná empatie a ochota si pomoct dost
ulamovala nesnázím hroty. Tím se jednoznačně potvrdilo, že na problémy vážně
není dobré být úplně sám.
Navíc pokud čtenář nemá
vyloženě schopnost vcítění se pařezu, musí být hned od začátku jasné, že Rhys
jejich vzájemný vztah vnímá trochu jinak. Tohle se mi na knihách docela líbí,
když jsou u muže vidět city jako první a nemají žádný toxický projev. Naznačuje
to příjemnou a pohodovou četbu navzdory všem klackům, které mají postavy pod
nohama. Tady to tak bylo.
Musím říct, že v Sadiině
kůži bych teda opravdu být nechtěla. Takovou obrovskou zátěž na tak mladé holce…
to by opravdu unesla málokterá. Občas na ní bylo vidět, že jí to už trochu láme
vaz a upouštěla páru, jak jen to šlo. Její způsoby úniku mě nijak nezaskočily a
zdály se mi naopak velmi reálné. Dokonce i to, jak paličatě odmítala nechat si
pomoct. Autorka ji vykreslila velmi opravdově a s přiměřenou hloubkou, jak
bylo možné na celkem malém prostoru, kde muselo zbýt místo ještě na Rhyse. Jeho
trable oproti jejím možná nevypadaly zase tak hrozně (v tom srovnání), ale
snadné to rozhodně nebylo.
Překvapilo mě (příjemně), jak autorka zpracovala jeho reakci na
problém. Většinou to autorky napíšou tak, že z kluka udělají temného pána,
který své trable řeší tím nejdrsnějším způsobem, který poškozuje jeho a
ubližuje okolí, ale stejně ho holky chtějí. Tady to bylo jinak. Hlavní hrdina
nebyl žádný grázl, machýrek a děvkař. Ani v náznaku ne. Byl to hodný kluk s dobrými vztahy
v rodině, který měl prostě dočasně trable s psychickými následky po prožitém
vážném úrazu. Oslabovalo ho to, ničilo ho to, ale nepřinutilo ho to obrátit
temnotu proti všem ostatním. Pral se s tím sám, protože se styděl něco
říct a najít pomoc.
Naopak trochu horší stránku problémy otevíraly v holce. Něžná
krasobruslařská víla si nasadila masku drsňáka a nebylo divu, protože potíže,
které řešila, teda stály za to. U ní mi tenhle přístup připadal realističtější
(ne-li jediný možný), protože žena prostě nemůže být něžná květina, když bojuje
s celým světem. Na druhou stranu ani z ní se nestala ukázková mrcha.
Pod tvrdou slupkou byla pořád holka, která dokázala hokejistu s panickou
atakou dostat z ledu a postarat se o dva bráchy.
Těmhle dvěma to spolu dobře sedlo. Tím, že si oba procházeli
problémy, dokázali se navzájem pochopit a podpořit a ze začátku byl mezi nimi
spíš tento vztah, než nějaké žhavosti. Upřímně mě tahle část, kdy pro sebe
začínali být důležití bavila mnohem víc než ta, kde už spolu měli něco víc. To
se mi ale stává často :) jak dojde na sex, něco se pokazí a jen málo romantických knih tuhle
posexovou část v mých očích ustojí. Tady to na zádech
utáhl Rhys, protože co si budem, on byl fakt dobrý chlap a z rodiny si
nesl nastavení, které pro vztah chcete. Hlavně díky tomu pro mě zůstali jako
pár uvěřitelní.
Tenhle příběh rozhodně není obyčejnou romancí (ale to už je dnes
málokterá). Autorka otevírá témata, která nejsou vůbec přehnaně vykonstruovaná
nebo nereálná. Mnohem víc než na banální vysokoškolskou romanci se zaměřuje
právě na to, jak si dva lidi, kteří škrábou prsty po dně, dokážou pomoct, když
jsou v jádru dobří lidé a silné osobnosti, jen prostě dočasně oslabené.
Možná bych jen uvítala, kdyby problémy měl jen jeden z nich,
protože zejména ty Rhysovy vedle Sadiiných zanikaly a v knize dostalo
mnohem víc prostoru řešení těch jejích. Bylo to pochopitelné, protože její byly
více viditelné, ale trochu mi vadilo, že jsem měla pocit, že jeho trable
zmizely jen tak mimochodem a to mi připadalo zbytečně zjednodušené. V jeho
podvědomí strašně snadno převládla Sadie a city k ní a podle mě to takto
snadno určitě řešit nelze.
Co na mě působilo velmi dobře, že v pozadí příběhu nebyla
žádná zlomyslnost. Žádná toxicita a jedovaté řeči, za které by hrdinové
skrývali svou bolest a snažili se ublížit jiným, aby sobě ulevili. Mám sice
ráda hrdiny s prořízlou pusou, ale sem by se to nehodilo. Možná právě
proto se nic z jejich emočních stavů neodrazí v náladě po dočtení. Do
knihy je možné se vcítit, ale neodnesete si následky :) Čtení je proto
v podstatě pohodové i přes to, že problémy jsou v popředí hodně
daleko před romantikou.
Ze Sadie obzvlášť není cítit mnoho citu a trochu kazí jejich
vzájemnou chemii. Vcelku ale není divu, že na něco takového neměla kapacitu a
její obranné zdi musely být pevné, aby se nesložila. Občas je při čtení pokušení sklouznout k myšlence, že Sadie
si Rhyse prostě nezaslouží :D Rhys sice je očividně zamilovaný, ale sám situaci
nezachrání. Romantická linka je tedy z těch mírně slabších a vlastně je
trochu víc vidět až na konci. Knize to ale neubližuje a příběh je dobrý i tak,
jen je potřeba nehledat v tom čistě romanci.
Bavil mě taky důraz na hudbu, která ty dva spojovala a určitě
doporučuji zkusit playlist na začátku knihy. Neznala jsem všechny písničky,
které tam jsou, ale rozhodně jde o dobrý výběr. Hodně jsem si oblíbila Rhysovu
rodinu, protože tak hezké vztahy, to se jen tak nevidí. A nevadil mi vlastně
ani přeněžnělý konec. V dnešní době jsou dobré konce a příběhy o fajn
lidech, kterým ten dobrý konec přejete, potřeba.
Kniha není žádná převratná událost, ale za přečtení rozhodně
stojí. Už jen proto, aby člověk viděl Rhysovo zázemí doma a opravdu hezké a
pevné vztahy mezi většinou postav. Příběh hodně snadno pohltí, a protože je
kniha tenká, přečtete ji raz dva. Není to nejspíš příběh, do kterého se začtu
dvakrát, ale patří k těm, které jsem si opravdu užila a nemám mu co
vytknout.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Za příběhem račte tudy.
O knize:
Autor: Corinne Peyton
Překlad: Petr Bokůvka
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2025
Žádné komentáře:
Okomentovat