Knihy s rusalkami a vůbec slovanskou mytologií už jsem četla. Pořád jich ale není dost na to, aby mě nezlákala téměř jakákoli další. Tady se navíc nabízela ještě docela zajímavá a neokoukaná zápletka a romantický trojúhelník, na který jsem byla opravdu zvědavá. Takže jasná volba!
Anotace:
Jeden polibek. To je vše, co Gisela potřebuje,
aby se mohla znovu stát člověkem. Když se totiž před rokem za záhadných
okolností utopila, její duch svět neopustil, ale zůstal uvězněný v řece, kde
teď Gisela společně s dalšími rusalkami straší. Ona se však touží vrátit mezi
živé, a tak vábí nebohé smrtelníky k vodě v naději, že ji jednoho dne
nějaký z nich políbí.
Trnem v patě je jí místní exorcista Kazik, jehož úkolem je
z města vyhnat všechny zlé duchy – včetně drzých rusalek. Naštěstí pro ni ale
jeho magie selhává, a tak spolu uzavřou dohodu: Kazik jí pomůže získat tolik
potřebný polibek a ona na oplátku neřekne nikomu, že slavný postrach zlých
démonů nedokáže vymítit ani ducha leklé ryby.
Oboustranně výhodná dohoda se ale zkomplikuje ve chvíli,
kdy se oba zamilují do toho samého chlapce – který navíc skrývá nejedno
tajemství...
…
Na knihu jsem se hodně těšila
a tak jsem ji vzala na čtení hned, jak mi dorazila. A začetla jsem se do ní neuvěřitelně
snadno.
Začátek mě překvapil nasazeným tempem
vyprávění. Všechno plynulo tak nějak pozvolna a lehce. Dalo by se říct, že to
kopírovalo atmosféru lenivého lázeňského městečka, kde si na svou porci relaxu a
pohody přijdou nejen lidští návštěvníci a hosté honosných lázeňských domů a vil,
ale také rozličné kouzelné bytosti žijící zde v pestré škále od domácích
skřítků, přes rusalky, víly až po děsivé lesní démony a stíny.
Tohle propojení magie
léčivých pramenů a kouzelných bytostí s lázeňským světem mi připadalo
natolik kouzelné, že už od teď budu nejspíš vždycky v lázních koukat po
rusalkách :)
Krom pohádkově snivé
atmosféry lázeňského městečka v krásné přírodě kniha nabízí klasický příběh
o kouzlu (či spíš nečekaných účincích) lásky v moderním kabátku. Přináší
ne dvojici, ale hned trojici ve vzájemných citech namočených hlavních
postav a od začátku se zdá, že půjde nejen o záchranu nadpřirozené bytosti ale
daleko o víc a ti tři si dají úplnou životní změnu způsobenou vlivem, který na
sebe mají – a tohle se povedlo autorce zobrazit velmi dobře. Dokonce bych
řekla, že nejvýraznější není změna, která se stane s Giselou, ale s Kazikem,
že on je ten, kdo je hlavním hrdinou a komu jde o nejvíc. Ti druzí dva, byli
jen prostředníci na jeho cestě za sebepoznáním. Sice i s nimi se stane
změna, ale rozhodně ne tak výrazná, jako s Kazikem.
A jsme tedy u postav :)
Ze začátku jsem myslela, že
hlavní postavou, o jejíž příběh půjde, je rusalka Gisela. Na tu myšlenku mě navedla
nejen krásná obálka, ale i anotace. A – proč to neříct – i jasně vytyčený směr
současných YA fantasek, kde hlavní hrdinkou je vždycky ženská a chlap je tu
proto, aby ji měl kdo romanticky provokovat. K mému překvapení se všechno
zvrtlo jinak. Pro mě byl jednoznačně hlavní a nejzajímavější postavou vymítač
Kazik. Nemyslím si, že to tak úplně mělo být, ale on byl napsaný tak, že si tu
hlavní roli od Gisely (s)prostě ukradl :)
Rusalka Gisela není rusalkou dlouho.
Je to teprve rok, co přijela do lázeňského města se svým otcem, utopila se v bažinách
a stala se nadpřirozenou bytostí. Na svoji smrt se nepamatuje, jako jiné
rusalky a i v další věci není jako ony. Chce se stát zase člověkem,
protože prý to možné je, pokud dostane polibek od smrtelníka. Je taková lehce
umanutá, posedlá získáním polibku a otravná, možná až moc, takže jsem věřila Kazikovi,
když tvrdil, že mu leze na nervy, mně by taky lezla :D Její nespokojenost se
současným stavem je pochopitelná, byť od začátku působí, že je v něm v podstatě
šťastná, jen trvá na tom, že chce to, co ztratila. Dobře vykreslená byla její
prchavá a rozmarná povaha, která se mi k rusalce tak nějak hodila.
Kazik žil v místě děje příběhu
od narození. Jeho babička byla místní „vědmou“, léčitelkou, zaříkávačkou a vymítačkou. Celý
život se učil, že převezme řemeslo po ní a protože babička před rokem zemřela
po napadení běsem, je teď z Kazika místní vymítač. Svou povinnost bere
smrtelně vážně, možná až moc a v důsledku ohromné zodpovědnosti je
vyhýbavý a osamělý. Gisela ho rozčiluje, protože škodí v jeho rajonu a on
pokládá svůj rodinný odkaz za středobod svého světa, chce dostát očekávání,
která od něj rodina měla. Je to takový zadumaný pan správňák a ukradl si pro
sebe moje sympatie zdaleka víc, než všichni ostatní. Líbilo se mi, jak autorka
popsala jeho vnímání odpovědnosti vymítače, která ho trochu vydělovala ze
společnosti normálních lidí. Rozhodně ze společnosti vrstevníků, kteří se spíš
bavili, než co jiného.
Mezi těmi dvěma se zrodí zajímavá
spolupráce, G. slíbí, že mu (a městu) dá konečně pokoj, když jí pomůže s dosažením
jejího cíle. Tedy zisku polibku od smrtelníka. Poněkud nepříjemné překvapení ho
čeká, když zjistí, koho si rusalka vyhlédla jako polibkového vysvoboditele a
navíc se zdá, že budoucímu zachránci není polibek s Giselou vůbec proti
mysli. Což Kazika překvapivě docela bolí. Otázkou je, kvůli komu.
A s tím přichází Aleksej
– třetí kousek do trojúhelníku. Co je divného na Alexejovi? Tahle otázka mi
ležela v hlavě od začátku příběhu. Očividně není prostě jen obyčejný
člověk, i když jednoznačně člověkem měl být, a já měla hned několik podezření,
co by mohl být zač. Postupně, jak se příběh odkrývá, je jeho tajemství zjevné
asi daleko dřív, než autorka zamýšlela, ale nevadilo mi to, protože na něm jako
na postavě mi sešlo nejmíň. Přitom zrovna jeho postava na konci prodělala dost
zajímavý vývoj a jsem zvědavá, co s ním bude dál.
Kniha není ukázkou akčního
vyprávění. Spíš je to taková lenivě snová fantaska, zaměřená hodně na prožívání
postav. Ono taky na získávání polibku od smrtelníka velká akce potřeba není. Není
ale důvod mít obavu, že by kniha byla nudná. Autorka příběh ozvláštnila hned
několika věcmi.
První z nich je
slovanská mytologie. V příběhu jsem mohla nahlédnout do vodníkova
království v řece, kde žije s rusalkami a utopenci a sbírá dušičky do
hrnečků s pokličkami. Takto to zní roztomile, ale stejně jako pán lesa, je
i pán řeky obávaným tvorem. Zajímavý byl i náhled na život rusalek s jejich
kouzelnými hřebínky a neustálými návštěvami lidského světa, který tady byl s nadpřirozeným
propojený tím, jak lidé dodržovali tradice. Jednotlivé rusalky také měly svoje
příběhy, některé bolestné, jiné méně a jejich společenství bylo popsáno moc
pěkně. Kdyby se člověk nemusel utopit, aby se stal jednou z nich, asi bych
do toho šla :D
Druhým ozvláštněním byla záhada
Giseliny smrti a věci s tím související. Dala vyprávění mírný prvek tajemství
a přinesla trochu napětí do jinak vcelku poklidného děje, kde by jinak šlo jen
o rodící se city a snahu o získání polibku. Bylo totiž jasné, že pod povrchem
lázeňské pohody se cosi děje. A to cosi nějak souviselo s Gizelou i
Kazikem. Na konci mě překvapilo, jak tahle část příběhu všechno pěkně propojila
a autorce to sedlo dohromady. A dočkala jsem se i napínavé akce.
Dalším interesantním bodem
byl vztahový trojúhelník. Dva muži a jedna žena, ovšem nikoli tak, jak bývá zvykem,
že se oba zajímají o ženu a soupeří o ni. Zde se muž zajímal o druhého muže i o
ženu, ale o soupeření tak úplně nešlo. Muž, který oba chtěl, totiž nevěřil
tomu, že by byť jeden z nich mohl mít opravdový zájem o něj.
Připadalo mi ovšem, že potenciál tohoto
trojúhelníku zůstal spíš nevyužitý. Protože Aleksej neplnil více méně jinou
roli, než spojovník mezi těmi dvěma druhými a důvod, proč se mohli ocitnout
spolu a spolupracovat. Docela by mě zajímalo, jak by se to s nimi seběhlo
dál a kam by jejich vzájemné vztahy pokračovaly, kdyby kniha neskončila.
Romantika v příběhu je
hodně ultralight verze, prakticky o ni vůbec nejde a postavy řeší spoustu
dalších věcí, takže vznikající láska tolik nevynikne a jiskří to opravdu jen
zlehka a vztah se rodí pooooomalu. Pořád jsem čekala, kdy to autorka pokazí
nějakým přehnaným tlačením na pilu nebo zbytečně moc přepáleným sexem, ale
nestalo se to. Opravdu jsem za to ráda, protože jestli by se do tohoto snivého
příběhu něco nehodilo, je to prakticky cokoli víc fyzického, než líbačka.
Posledním zajímavým prvkem,
který zmíním, bylo to, jak autorka uchopila postavu Kazika a jeho sociální
izolaci. On byl hodně mladý, kolem dvaceti, a už měl myšlení mnohem staršího muže,
na kterého jakoby už nic nemělo čekat, než práce a povinnosti. Byl přesvědčený,
že ostatní ve vsi na něj nemají úplně dobrý názor a že se ho straní a baví se s ním
jen tehdy, když od něj chtějí službu. Že nezapadá a nemůže zapadnout už jen pro
to, čím se živí, kým je. Jako to bývá často, se i tady ukázalo, že omezení a
předsudky si na sebe naložil větší mírou sám, než že by ho soudilo jeho okolí.
A to je podle mě dost zásadní zpráva na zamyšlenou pro spoustu lidí. Příběh ho
postupně naučil otevřít se a zkusit se na věci dívat trochu jinak. Proto jeho
proměna byla tou nejhezčí věcí na příběhu. Bylo to, jako by chodil po světě
slepý a najednou začal vidět. Za strašidly, která vymítal, bylo daleko víc než
jen zlovolnost, city nebyly slabostí a v životě se dalo stihnout víc, než
jen dřina a odpovědnost.
Celkově je kniha hodně
přístupným a s citem psaným příběhem, ve kterém nemusíte hledat nic, než
pohádku a příjemný odpočinek. Nebo taky můžete pohlédnout pod hladinu
jednoduché příběhové linky a zjistit, že tůň pod ní může být v některých místech
překvapivě hluboká.
Já jsem si vyprávění užila.
Připomínalo mi to knihy, jak se psaly dřív. Bez zbytečného násilí, přehnaně
drsné hrdinky a přepáleného erotického dusna. Víc takových příběhů, prosím!
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Do lázeňského města plného kouzel račte tudy.
O knize:
Autor: Alicia Jasinska
Překlad: Dana Chodilová
Vydal: Nakladatelský dům
Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2026
Žádné komentáře:
Okomentovat