Když jsem si o knihu psala, těšila jsem se na zajímavý příběh. To jsem ale netušila, že dostanu opravdu parádní bombu! O čem tohle zelené papírové stvoření je? O true crime, o sériových vrazích, o posedlostech, o démonech z minulosti a o postavách. Hlavně o postavách!
Anotace:
Knihkupkyně Roach nechce přátele. Všechno, co
potřebuje ke spokojenosti, jsou knihy o sériových vrazích a kriminální
podcasty. Ovšem jen do chvíle, než do knihkupectví nastoupí Laura, kterou si
každý hned zamiluje. Jenže Laura má i temnou stránku a tu vidí jen Roach.
Zvědavost pomalu přerůstá v obsesi a Roach udělá cokoli, aby pronikla do Lauřina života. Ať už si to Laura přeje, nebo ne.
…
Každé pracovní prostředí je malým ekosystémem, kde se střetávají lidi, povahy a osudy značně různorodé. Naštěstí většina kolektivů je normální a nejzajímavějšími událostmi jsou skandály na firemních chlastacích večírcích a drby, které kolují v podhoubí firemních kuchyněk. Chlastacích akcí si zvědavý čtenář užije i zde dosyta. V příběhu se ovšem také seznámí s kolegy, kteří až tak úplně normální nejsou. A taky zjistí, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř – hlavně v hlavách lidí.
Autorka představuje kolektiv zaměstnanců jednoho malého, téměř krachujícího knihkupectví, které je součástí velkého řetězce. Přichází sem nová manažerka, která si s sebou přivede své nové dva lidi, s nimiž už dlouho spolupracuje, aby trochu nakopli vánoční sezonu, protože korporát doufá v oživení skomírajících prodejů. Společnost zaměstnanců je to sice malá, ale zato pestrá. Od neškodných knihomolů – srdcařů a dlouholetých zaměstnanců, přes brigádníky, až po manažery, kterým jde hlavně o zjištění, zda stojí tato pobočka za záchranu nebo padne. Středem všeho jsou dvě ženy – Roach a Laura.
Roach, dlouholetá zaměstnankyně knihkupectví, byla chodící podivnost. Dost pohrdala ostatními lidmi a milovala skutečné zločiny, vrahy a všechny podivně temné věci. V jejím případě se nejednalo o mladickou pózu, ale o skutečně divnou osobnost. Nejdřív mi její zájem o true crime připadal v pohodě, ale jak jsem ji poznávala víc a víc, moje pocity vůči ní doznaly obrovského posunu od zvědavosti na typ člověka se zajímavou povahou, shovívavého přijetí jejích zálib ve stylu „ no, holt, každý jsme nějaký“, až po naprosté zhnusení tím, jaká je a jaký život a vztahy vede. Roach byla samorost, drsňačka, podivínka, magorka – jak kdo chce. Na lidech jí nezáleželo a nezajímali ji, dokud nebyli zavraždění a nebo pokud nebyli vrahem. Měla ráda jen svého obřího šneka – domácího mazla. A pak také kolegyni Lauru. Tou byla doslova posedlá, obzvlášť od chvíle, co se dozvěděla o jisté věci v Lauřině minulosti. Od té doby ji neúnavně pronásledovala a byla přesvědčená o jakémsi osudovém spojení mezi nimi.
Osobně fascinaci žánrem true crime moc nechápu. Nerozumím ani ženským, které navazují vztahy s usvědčenými vrahy. Neumím ani odhadnout, jestli povaha Roach a její posedlost byla v takové podobě vyhnaná ad absurdum, nebo je to skutečně možné. Každopádně ona byla naprosto přesvědčivě napsaná a ačkoli znát takového člověka bych nechtěla, její kapitoly jsem doslova hltala. Musím se přiznat, že jsem ji sledovala se zaujetím, s jakým pozorujete něco odporného, k čemu se nechcete ani přiblížit. Tak intenzivní odpor jako k ní, jsem k žádné postavě nikdy neměla. Po jejím seznámení s přítelem se mi zhnusila nejspíš už definitivně. Jejich vztah byl ukázkou něčeho, co prostě nikdo normální nechce.
Laura na začátku působila jako velmi silná, pozitivní osobnost. Lidi ji měli rádi, se zákazníky vycházela skvěle a šířila kolem sebe pozitivní atmosféru. Autorka však ukázala její vnitřní démony, kteří jí nedají pokoj a zdánlivě silná Laura se postupně hroutí pod tíhou vzpomínek na děsivou minulost, které pečlivě schovává. Nutno poznamenat, že to je hlavně kvůli Roach a tomu, co v Lauře svým zájmem vyvolává. Laura řeší své problémy převážně alkoholem, což je v jejím případě poněkud nešťastné. Vzhledem k psychické nestabilitě si neumí říct dost a je schopná se ožrat do němoty, aby utopila to, nač nechce myslet. Kupodivu ani okouzlující kolega Eli jako objekt přitažlivosti Lauře moc nepomohl. Nebyla srovnaná sama se sebou, s minulostí a tak jen těžko mohla ustát ukrutnou přitažlivost se zadaným kolegou, který zadaný hodlá zůstat. Laura ho sice přitahovala a jejich flirtíky byly vzájemné, ne ovšem natolik, aby úplně ztratil hlavu. Terapeutická skupina, kterou navštěvovala, na to také nestačila, protože každodenní vliv Roach a chlastu byl prostě moc silný. Na Lauře bylo možné sledovat ukázkový rozpad osobnosti, který jen umocnila Roachina posedlost a nátlak. V konečném důsledku tak ani Laura nebyla kladnou postavou a svým způsobem by ve mně nejspíš taky vzbuzovala dost odporu, kdybych ji znala osobně.
Psychologie postav je naprosto úžasná, je zpracovaná tak skvěle, až z toho mrazí – hlavně u Roach, ale Laura také není ve svých myšlenkách sluníčkovou dívenkou. Na postavy je nahlíženo až nezvykle blízko až do intimních detailů a myšlenek. Doslova mohu říct, že jsem znala jejich myšlenky a pocity, jako by byly moje vlastní. Jak děj postupoval, bylo jasné, že to, co Roach považuje za věci, které měly ji a Lauru spojit, je naopak rozdělují. Zločin, vraždy a vrahové byli pro Roach zdrojem potěšení a fascinace. Obdivovala je, toužila o nich a jejich „díle“ vědět všechno. Laura naopak věnovala pozornost obětem a jejich životu bez jejich násilného konce. Roachina posedlost jí připadala z pochopitelných důvodů odporná.
Napětí mezi nimi narůstalo a atmosféra houstla s každou stránkou. Autorce se povedlo vybudovat perfektní psychologické drama, které stálo právě na rozdílnostech obou postav a zároveň na tom, co měly „společné“. Náklonnost a sympatie od Roach k Lauře se postupně měnily v posedlost, která chvílemi problikávala až k nenávisti. A nenávist rozhodně byla oboustranná.
Autorka krásně představila vývoj vztahů tím, že se obě ženy ve vyprávění střídaly. Viděla jsem tak do obou hlav. A sledovala narůstající posedlost na jedné straně a nepřekonatelný odpor na druhé. Ze začátku jsem si ještě mohla myslet, že Roach je prostě sociálně neobratná. Že neví, jak navázat přátelství. Napadlo mě dokonce, jestli to nebude z její strany něco vážnějšího. Autorka mě však brzo vyvedla z omylu, o žádné milostné city nešlo. Mezi prací, kdy se obě setkávaly na prodejně, případně po práci s kolegy na chlastacích akcích, představila i soukromí obou. Obě měly vztah s mužem. Zatímco Laura cítila silnou přitažlivost ke kolegovi Elimu, Roach ulovila podivné individuum s podobným životním stylem, jako měla sama. Ani jeden vztah za moc nestál a romantiku od knihy nečekejte. Překvapivě, pokud bych měla vybrat šťastnější pár, byla by to Roach s tím jejím fujtajblem.
Byla jsem neskutečně napjatá, kam životy těhle dvou osob povedou a jak to nakonec dopadne. Roach byla stvůrka a Laura pod obrovským tlakem a věčně nasátá a tedy se dost těžko kontrolovala. Z prologu jsem věděla, že „to bouchne“. Autorka opravdu pečlivě připravovala půdu k pořádnému průšvihu. Laura už byla ke konci tak vypsychovaná a Roach troufalá, že jsem otáčela každou stránku s obrovským očekáváním. Osobně jsem čekala, že spíš Laura bude ta, která se neovládne a něco udělá. Jenže prolog už avizoval opak…
Konec mě naprosto dostal. Nejsem si vůbec jistá, jestli jsem ho pochopila správně. U Roach totiž bylo možné doslova všechno a závěr působil dost podivně. Na začátku v prologu se Roach přizná, že za „chybějící“ Lauru může ona. Není tedy tajemstvím, že to bude Laura, komu se něco stane. Jenže, sakra, co? Mám tendence si konec vykládat dvěma způsoby. A nejspíš je to i možné. Říkám si – v důsledku nejasností okolo konce - k čemu vlastně název knihy odkazoval. Jestli k tomu, že jedna hrdinka četla knihy o vraždách- tedy vlastně hledala a nacházela smrt mezi řádky - a u druhé docházelo ke „smrti“ osobnosti. Nebo šlo nakonec přeci jen o skutečnou smrt? Každopádně knihu si musím brzo přečíst znovu – ta odpověď tam někde je :)
Pokud máte rádi dobře propracovanou psychologii postav a knihu s houstnoucí atmosférou, kterou budete hltat najednou a nedovolí vám přestat, jděte do toho. Atmosféra a povahy hrdinek skrývají opravdu všechny stránky temnoty a autorka je umí dovedně odkrývat vrstvu po vrstvě. Já jsem si čtení užila a knihu rozhodně nepovažuji za tuctový thriller, jakých jsou na trhu hromady.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Smrt mezi řádky vás čeká tady.
O knize:
Autor: Alice Slaterová
Překlad: Jakub Chodil
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2023
Počet stran: 376
Žádné komentáře:
Okomentovat