„Tak tu máme zase ten sviňskej leden.“
Úvodní slova nejsou z mojí hlavy, ale pocházejí z knihy Rivalové od mojí oblíbené autorky Jilly Cooper. Nelze popřít, že jsou celkem výstižná. Po radostném světýlkovém prosinci, vonícím svařákem a prostoupeným nadšením ze Štědrého dne a silvestrovských oslav, se zdá leden poněkud ponurý a zoufalý. Na některé lidi působí začátek roku příjemným pocitem novosti a odhodlání do dalších dnů. Gratuluji. Taky mám takové slabší okamžiky :) Pro většinu je jen dalším marným pokusem něco změnit a bojem s předsevzetími, aby pochopili, už někdy kolem patnáctého, že život prostě půjde dál stejně, jen s jiným číslem – prostě sviňskej leden :) Jasně, něco se změní, stane se spousta věcí, ale se zázraky rozhodně nejde počítat.
Já už několik let funguju bez předsevzetí. Taky se poměrně dobře znám, takže vím, že podobné dlouhodobé motivace a plány na mě neplatí. Rozhodla jsem se tedy poslechnout rady zkušenějších a zkusit krátkodobé cíle: takovéhle rádobychy plné plánů na jeden měsíc. To mi připadá jako časový úsek, po který se dá něco udělat a zároveň není moc čas ani chuť se na něco vykašlat nebo se tím nechat otrávit. Kdyby bylo nejhůř a něco se nepovedlo, je tu za třicet dnů nový začátek :) A hlavně – člověk se přeci jen může pochvalně poplácat po ramenou za poněkud méně dnů než třistapětašedesát. A já se fakt ráda pochválím :)
Co tedy plánuji na leden?
Rádobych čtecí:
Napadlo mě, že bych si letos to čtení mohla udělat trochu zajímavější. A zároveň také statečně snížit počty nepřečtených starších kousků a dostat se konečně ke knihám, které tak nějak obcházím, v některých případech již po léta. Nazvala jsem to „akce Tři vyvolené 2024“. Na každý měsíc budu mít naplánováno přečíst Tři vyvolené - knihy z následujících kategorií:
Jedna stará více než
3 roky
Na leden jsem vybrala knihu Čaropisci. Dostala jsem ji v roce 2020 a zatím na ni jaksi nepřišla řada, což upřímně nechápu, protože jiná série od autora se mi líbila moc.
Jedna z loňska
Tady vyberu kousek pořízený loni v lednu a to Tajemství Heavenu. Její vznik jsem podpořila na pointě a tak je taky záhodno si svou investici užít.
Jedna z rozečtené
série
Vyvolenou se stává Atlasův paradox, který jsem dostala loni k Vánocům. Je to druhý díl série Atlasova šestka.
Další knihy už nechám osudu a momentální náladě.
Rádobych psací:
Takhle kategorie bude daleko víc o osudu, náhodě, momentální chuti a vnějších okolnostech. Je na čase si přiznat, že jsem škrabal, který potřebuje na psaní poněkud speciální podmínky: to jest sakra klid! Nebývale mě ruší, když je někdo se mnou doma a po roce marných pokusů jsem přišla na to, že to prostě nepřerazím. Kupodivu mi také ve psaní moc nepomáhají různé autorské skupiny. Zejména jedna hodně tlačí a mě začíná být vysloveně nepříjemné v ní existovat. Působí totiž přesně obráceně, než by měla. Jsem prostě z těch lidí, kterým je lépe, když jsou na psaní sami. Když už to vím, přidržím se toho. V lednu se skupině vyhnu a uvidím, co to udělá.
Psaní samotnému se vyhýbat nechci. Ráda bych psala aspoň pár řádků každý den. Ne třeba zrovna do některého z příběhů, klidně bude stačit článek na bloG. Jen prostě chci znova tu radost z otevřeného wordu.
Rádobych všednodenní:
Začnu tím, co bych nejspíš až tak neměla, i když jak se to vezme. Paření onlajnovek není zrovna časově nenáročnou zábavou. Musím sice uznat, že mi to přináší cosi velmi podobného progresu v angličtině, ale žere to tolik času, že to snad ani není možné. Ani náhodou si nemyslím, že se své oblíbené SWTOR letos zbavím. Tak to ani náhodou! Ani nechci. Jen bych raději neseděla u hry od vstanutí do ulehnutí každý víkend. Takže v lednu bych to ráda zkusila trochu s rozumem.
Co se týká zdravého ducha ve zdravém těle, nejsem výjimkou, která by nechtěla v novém roce trochu hýbnout svou ctěnou tělesnou schránkou a odstranit něco nahromaděných letokruhů (čti špeku). Poslední den loňského roku jsem začala znovu opatrně osahávat chyty na Klajdě a možná, ale opravdu možná u toho v lednu zkusím vydržet. Když k tomu přidám TRX, běhání a každodenní pěškobus do práce a z práce, bude to už celkem slušná porce pohybu.
To by mi na leden mohlo stačit. Ono zase nic se nemá přehánět :) Ještě mám vlastně jeden plán! Na začátku února se otočím a mrknu, jak mi to šlo. A naplánuju další rádobych.
Abych se tedy ještě otočila:
Na prosinec jsem podobné plánování neorganizovala, není tedy moc zač se plácat a chválit. Mohu ale pochválit aspoň měsíc obecně. Prosinec byl totiž pro mě po hrozně dlouhé době měsícem klidu a pohody. Byla jsem třetí měsíc v nové práci, kde se kupodivu nepěstují žádné stresy a tlaky. Ani by mě nenapadlo, že podobné místo ještě v dnešní době může existovat. Ne, že bych se tam nudila, práce je dost, ale tím, že se nejedná o místo na obchodním ani zákaznickém centru, je to jaksi pohodovější, bez stresů a nepříjemných lidí, kteří vysávají energii. Kolegové i šéfové jsou taky fajn. Jsem minulému roku opravdu vděčná za to, že mi takovou práci přinesl :)
O psaní v prosinci ani nemá cenu mluvit. Kde nic není, ani čert nebere :(
Čtení oproti tomu přineslo krásné překvapení. Knihou měsíce prosince a zároveň i jednou z nejlepších knih roku je Osamělá holubice z nakladatelství Jota. Můj článek o ní je tady.
Tento rádobychový epos klepu v pondělí 1. ledna. Zatím to tedy se psaním vypadá dobře. Když už nic, aspoň jsem rozhýbala prsty. Zítra mám ještě volno, uvidím tedy, jak se mi podaří začít leden.
Konec hlášení!
Žádné komentáře:
Okomentovat