Knihy ze sportovního prostředí mě baví. Dodává to romantice takový nevšední šmrnc. Hokej se mi už ale celkem dost přejedl, protože se toho vyrojilo najednou nějak moc. Takže jsem koukala po téhle knize jako po zajímavé změně a zároveň něčem částečně známém. Z prostředí motosportu jsem zatím nic moc nečetla a od formulí vůbec nic, takže možnost tam trochu nakouknout byla určitě lákavá.
Anotace:
Gio je mladý talentovaný pilot formule 1, ale
taky neřízená střela, která plní stránky bulváru divokými večírky a rozbroji s
týmovým kolegou. Maisie studuje sportovní psychologii, a i když o motorsportu
neví vůbec nic, moc dobře rozumí tomu, co s člověkem dělá touha zvítězit.
Když je náhoda svede dohromady, uvědomí si, že existuje
dokonalé řešení všech jejich problémů: předstíraný vztah. Ona získá spoustu
materiálu pro svůj školní projekt, procestuje svět a seznámí se s největšími
osobnostmi F1. On vyšle světu vzkaz, že se zklidnil a usadil a je připraven
stát se nejmladším mistrem světa v historii.
Jejich plán má jedinou chybu – srdce závodníka není schopné
vášeň pouze předstírat.
…
Na knihu jsem se těšila už od začátku. Čekala jsem něco podobného, jako jsou knihy z hokejového nebo obecně sportovního prostředí. Dostala jsem něco lepšího. Něžnější, pohodovější příběh bez extrémních vášní, zato s uvěřitelně se vyvíjejícím vztahem. A k tomu překvapivě odlehčeně napsaný, bez nějaké urputné snahy stvořit něco extra. Příběh nebyl plný velkých scén, gest a zběsilých neovladatelných citů. To jsem očekávala, protože mi to k formulím tak nějak sedělo – a překvapivě jsem byla nakonec ráda, že jsem to nedostala.
Základem příběhu je oblíbené téma falešné přítelkyně. Princip asi nemusím představovat, ale stejně: jde v zásadě o to zkrotit bouřliváka. Manažer prostě divochovi najde nějakou milou, hodnou, obyčejnou a světu neznámou holku, aby se jako vylepšil obraz kluka před světem, médii, fanoušky… Známe! Mimochodem, je to v některé knize i obráceně? Pokud jo, chci si ji přečíst :D
Takže jo, je to sice klišé jako hrom, protože si asi neumím úplně představit, jak by to v reálu šlo. Respektive asi šlo, ale romantický konec se mi zdá nepravděpodobný. Nicméně je to takové to oblíbené snění holky o nějakém známém muži a o šanci, kterou by u něj mohla mít. A funguje to, všechny nás to baví a která takto někdy o někom nesnila, ať zvedne ruku :) Aha! Nikdo. Já to věděla :)
Bouřlivákem příběhu je Gio, jezdec formule 1 na začátku kariéry. A že má našlápnuto! Je dobrý tak moc, že už v této sezóně šlape na paty týmové jedničce a svět spekuluje o tom, že by si mohl sáhnout na titul už letos. Kdyby ovšem přestal řádit jak černá ruka na večírcích a jít si po krku s týmovou jedničkou. Osobně netuším, proč by „usazení se“ mělo něčemu pomoct, ale budiž. Od začátku je stejně jasné, že na tuhle šarádu s falešnou přítelkyní přistoupil jen proto, že je mu ona sympatická a zaujala ho na první dobrou. Takže využil příležitosti.
Jinak v příběhu zase jako takový démon ukázaný nebyl. Spíš působil dojmem mladého kluka, který si mládí, slávu a pozornost umí a chce užít. Divné? Ani náhodou. Taky je poměrně dost soutěživý a ambiciózní, což je obojí asi u závodníka žádanou vlastností. Trochu se trápí ve stínu svého otce, který je taky dobrým, i když už bývalým závodníkem, ale potřeba se mu vyrovnat s ním až tak necvičí. Spíš prostě chápe, že se od něj očekávají velké věci a chce si je zasloužit, ne je dostat na stříbrném podnose, protože má konexe přes tatíka.
Takže jo, vlastně fajn kluk, který na mě působil dojmem spíš staršího muže, který ví, co ve vztahu chce a má věci srovnané. Jen prostě ještě neměl příležitost potkat holku, která by mu za to stála a chtěla člověka Gia a ne závodníka Gia.
Hlavní hrdinka Maisie byla sama úspěšná sportovkyně, ale po vážné nehodě při závodu už svůj sport nedělá. A upřímně, musím říct, že to docela chápu. Já se někde takhle na kole zrasovat, neměla bych na rychlé sjezdy odporného terénu odvahu ani náhodou. Jenže ona je na tom ještě hůř, na kolo prostě od té doby nesedla. Dost jí to komplikuje vztah s její cyklistikou žijící rodinou. Místo sportu se rozhodla uspět jinak – studiem sportovní psychologie. A nabídka na falešnou přítelkyni se jí tím pádem hodí. Protože sledovat v přímém přenosu jezdce formule, který pod značným tlakem bojuje o svůj první titul, je téma na práci do školy jako vyšité. A vůbec na to nemá vliv fakt, že ten kluk je přitažlivý jako blázen :)
Maisie byla taková lehce naivní a velkým světem nepolíbená. I když tušila, že hrát přítelkyni zrovna Giovi nebude úplně snadné, zaskočila ji pozornost, které se jí dostalo – no co čekala, že? Líbilo se mi, že ona kvůli němu rozhodně nijak nezblbla a nevzdala se sama sebe, nepodřídila svůj život jeho kariéře. Ani se to po ní ostatně nechtělo, což bylo další velký plus příběhu (a taky Gia, co si budem).
Vedlejší postavy se tady taky moc povedly. Maisiina nejlepší kámoška byla skvělá! Měla podcast o formulích, takže na rozdíl od Maisie věděla o Giově sportu naprosto všechno. Byla takový ten prototyp kámošky, kterou má každá hlavní hrdinka a která je hodně často zábavným a povzbuzujícím prvkem. Giova rodina byla taky moc fajn a i ta Maisiina, i když jsem si úplně moc neužila ani jedné. Bylo ale fajn, že oba měli podporující a milující rodiny s dobrými vztahy. Padouši příběhu mě taky bavili, i když v obou případech žádné překvapení. Prostě se oba nacházeli na postech, které jsou pro padouchování v romantikách tradičně tou nejlepší startovní čarou.
Romantická linka je opravdu velmi lehká, ale k příběhu dobře ladila a zapadla do dění úplně přirozeně. Oba dva jsou na poměry YA normální lidi a tak všechno působilo hodně mile a nenásilně. Bavilo mě na tom to prolnutí odlišných světů – obyčejného světa studia a brigády a vzrušujícího rychlého života na velkých závodištích. Maisie přišla do Giova prostředí, o kterém nevěděla nic, a autorka uměla to kouzlo poznání nového hezky předat.
Vůbec nevadilo, že formule nesleduju a nic o nich nevím. Spíš naopak. Mohla jsem všechno poznávat společně s hrdinkou a Gio byl vlastně tak trochu průvodce i pro mě. Vůbec nepochybuju, že celá ta závodní záležitost byla zjednodušená, ale napsaná byla tak, že to stačilo a nezastiňovalo to věc, o kterou šlo především – tedy počínající vztah mezi těmi dvěma.
Protože Gio samozřejmě poměrně brzo pochopí, že obyčejná hodná holka je pro něj lepší než plastové figurínky, které se kolem něj motají. Zbývalo tedy jen to, aby ona pochopila, že je to možný a že obyčejná holka fakt může zaujmout někoho, jako je on – tedy muže, kolem kterého se motají všechny ty sebevědomé krasavice.
Trochu mě překvapilo, že kontakt mezi nimi nebyl až tak častý, jak bych asi myslela, že bude. On měl svou kariéru a povinnosti a ona nebyla žádná pronásledovatelka, která by se na něj přilepila. Měla svých problémů a záležitostí taky dost a nevzdala se jich kvůli němu. V průběhu děje se tedy viděli docela málo. Vlastně jen na pár závodech a nějakých těch akcí mimo. Jenže když se nad tím zamyslím, času, který spolu skutečně strávili zase tak málo nebylo, jen autorka se nerozepisovala o každém dnu a delší okamžiky, které spolu ti dva byli, celkem přeskakovala. Na jednu stranu škoda, na druhou stranu to stačilo i tak a nebylo potřeba prošpikovat příběh nějakým popisem všedních dnů. Příběh na mě díky tomu působil víc reálně, protože vztah se často nerodí za nějakých extra okolností a intenzivních zážitků. A tady to ještě přispělo k tomu, že romantika byla opravdu hodně něžná.
Tím se dostávám k peprným scénám. Tady jich moc nečekejte. Je jich tu výrazně míň než v hokejových romantikách. Vlastně snad jen jedna? Hrdinka je taky obyčejná holka, žádná sexuální dračice, jak je poslední dobou v módě, takže chybí i takové ty extra žhavé popisy a trojnásobné orgasmy. Musím říct, že mi to vyhovovalo a byla to příjemná změna, že jsem pro změnu dostala hrdinku, která nebyla přehnaně sexuálně emancipovaná a chovala se v posteli jako normální holka.
Krom vzájemného vztahu oba hrdinové museli řešit ještě další věci. Maisie bojovala se svým strachem z ježdění na kole, protože cítila, že ji to jednak odlučuje s rodinou a jednak jí něco v životě chybí. Do toho samozřejmě přibyly i starosti s náhle nabytou veřejnou známostí její osoby, protože novináři a samozřejmě fanoušci si jaksi všimli, že vedle jejich idola je nová holka. A víme, jak to v době socek chodí. Nepřekvapivě na tom byla ona v tomto hůř, než on. Asi nikoho nepřekvapí, že u holek si všichni všímají jiných věcí a zároveň ženské fanynky dokážou být na sítích dost kruté. Gio musel svést souboj sám se sebou a se svými démony v nejbližším okolí. A samozřejmě na konci taky souboj o Maisie samotnou.
Autorka nijak netlačila na pilu, takže žádné srdcervoucí katastrofy se tu neděly, přes to ale postavy nějakou tou proměnou prošly. Kniha je oddechová a spíš odpočinková, zapojení vážnějších témat tomu odpovídalo – klouzalo to spíš po povrchu. Pro mě to bylo dostatečné. A vlastně i příjemné. Člověk nemá pokaždé chuť na dramata a osobní tragédie. Je to předvídatelné? Z velké části ano. Na vývoji vztahu a situaci a důvodu, která je nakonec na čas oddělí, autorka rozhodně žádné překvapení neuchystala. Vadí to něčemu? Vůbec ne.
Přes klišovité hlavní téma se knize podařilo z většiny klišé alespoň mírně ukročit a vynechat věci, které mě obvykle na podobných knihách netěší. Zůstalo tak jen to příjemné a pohodové, díky čemuž se mi kniha četla opravdu pěkně a příběh mě zanechal příjemně naladěnou. Podle mě ideální čtení na léto :)
P.S.: brala bych ještě romantiku a rychlé motorky, to by bylo… Nebo lodě… To jen takový tip, kdyby nákupčí od Grady na něco takového narazili… :)
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Příběh ze světa formulí najdete zde.
O knize:
Autor: Jenni Fletcher
Překlad: Kateřina Cinková
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2025
Počet stran: 344
Žádné komentáře:
Okomentovat