Vítězství větší než smrt

 

Tituly, které si Cosmopolis poslední dobou vybírá do své YA řady knih, jsou jeden lepší než druhý. Zatím se mi líbilo všechno, co se ke mně dostalo. Teď (pokud vím) poprvé, se objevilo také scífko, takže pochopitelně nebylo těžké mě zlákat k jeho přečtení.

 

Anotace:

Jsem Tina. Docela obyčejná holka, řekli byste. Jenže k té mám daleko.
Obyčejné holky nepřišly na Zemi z hvězd. Obyčejné holky v sobě nemají meziplanetární záchranný maják, časovanou bombu, co je může každou chvíli vystřelit k nejšílenějšímu dobrodružství jejich života. Obyčejné holky nejsou klonem zavražděné hrdinky Královské flotily.
Nevím o žádné obyčejné holce, jejímž osudem by bylo spasit galaxii.
Můj maják začal vysílat. A já jsem teď v pořádné kaši. Vědí o mně – moji lidé, ale i ti druzí. Nepřátelé, které mám srazit na kolena.
Jenže co když jsem, i přes všechny sliby a přípravy, prostě jen Tina? Obyčejná holka…

 

…

 

Začátek vesmírného dobrodružství se odehraje na Zemi, protože přesně tam se toho času nachází hlavní hrdinka. Tina sice vyrůstá mezi lidmi, ale tak úplně tam nepatří. Od začátku ví, že je klonem mimozemské ženy jménem Thaoh Argentianová , která byla kapitánkou vesmírné lodě MLJV Nezlomná. Tina má v sobě záchranný maják, který se má jednoho dne, až bude dost stará, rozzářit a pak pro ni přijede její bývalá posádka a začne velké vesmírné dobrodružství. Tina si pak vzpomene na svůj předchozí život a stane se velkou hrdinkou a důležitou osobou pro vesmířany, kteří ji zanechali vyrůstat v bezpečí před nepřáteli na Zemi. Nemůže se dočkat, až poletí a naplní svůj osud.

Autorka svou hrdinku nenechá čekat dlouho. Maják se rozzáří téměř hned na začátku příběhu, ale očekávané dobrodružství zdaleka nebude tak příjemné, jak Tina doufala. V její mysli se totiž nepodaří obnovit všechny vzpomínky kapitánky Argentianové. Ty podstatné, které by mohly hodně pomoci v nastávajícím boji, pochopitelně chybí…

 

Hrdinka od začátku věděla, že je výjimečná. Vždycky o tom věděla. Věděla to dokonce její matka a nejlepší kamarádka. To byl mírně řečeno překvapující začátek. Úplně chybělo takové to období nevědomí, které hrdinové v YA obvykle mívají a pak postupné zjišťování faktů o vlastní výjimečnosti. Tady bylo vše jasné od začátku a poměrně rychle také najela akce samotná – hrdinka byla vyzvednuta mimozemšťany, kteří ji původně na zemi zanechali, aby tu vyrostla.

Poměrně záhy se tedy ocitne na vesmírné lodi MLJV Nezlomná a na útěku před těmi, kdo ji ohrožují. A začal mimozemský babylon. Na vesmírné lodi Nezlomná je mnoho různých ras a národů. Každý vypadá jinak a já jsem v tom měla až do konce hrozný zmatek, protože jsem si pochopitelně nezapamatovala, jak vypadá kdo :) ne, že by to pro děj bylo nějak podstatné a to je právě ono. Proč tolik ras, když to nemělo žádné jiné využití než to, že prostě jsou? Líbilo by se mi, kdyby třeba každá rasa měla pro něco speciální předpoklady nebo nadání, ale tak moc propracované to tu nebylo. Autorka prostě potřebovala federaci mnoha ras, tak ji měla. Ocitla jsem se tak v jakémsi YA Star Treku. A právě tomuto seriálu byla kniha svou koncepcí podobná hodně.

Protože je na lodi hodně národů, bylo hned na začátku brutální množství postav. Naštěstí se postupně ukázalo, že ne všem se bude autorka věnovat podrobně. Spíš na nich jen ukázala rozmanitost společenství a nechala je být (případně umřít). Z těch postav spousta ani nemusela mít jméno, mohly zůstat prostě šumem v pozadí, jenže autorka prostě potřebovala množství různých ras a tak každou představila a dala jí jméno. Měla jsem tak ze začátku pocit, že bych si je měla zapamatovat a trochu mi to komplikovalo začítání se. Chvílemi jsem měla pocit, že už se konečně chytám příběhové linky, ale autorce se dost často – hlavně ze začátku – podařilo pohřbít napínavost v nějakém vysvětlování, představování další z milionu zbytečných vedlejších postav nebo něčím podobným.

Když se příběh konečně rozjel, bylo to docela dobrodružství. Hned na začátku se na vesmírnou loď dostaly i další děti ze Země. Nebo spíš mladí lidé, v tomto případě. Skupinka pozemšťanů se musela na lodi spoustu věcí naučit. Do toho putovali od jedné planety k druhé, prchali před nepřítelem a zároveň hledali něco, co jim proti němu pomůže, zastávali se slabších proti zlým... Prostě takové typické „startrekové“ dobrodružství.

 

Děj možná plynul až příliš rychle, proto některé scény budily trochu dojem nepropracovanosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o YA musím říct, že to vlastně tolik nevadilo. Akce stíhala akci, hrdinové v poškozené lodi putovali od planety k planetě, aby našli důležitý artefakt nebo nechali opravit poškozenou loď. Bylo to čtivé, napínavé a akční. Se spoustou věcí a nebezpečí nebylo potřeba se moc zatěžovat. I když hodně postav umíralo – toho se autorka rozhodně nebála – přišla pro svoje hrdiny vždycky s nějakým zázračným řešením situace, které vymysleli. Případně se objevila nějaká zázračná technologie, která je vysekala z potíží, jak nejlépe to šlo. Samozřejmě nakonec vždycky přišly s nejlepší m řešením děcka ze Země, rozhodně ne zkušení vesmírní dospěláci.

 

Hlavní hrdinka si ze začátku libuje v tom, že je klonem slavné kapitánky, ale postupně zjišťuje, že kvůli tomu musí dost pracně hledat, kdo je vlastně ona sama, kdo je Tina. Jaké má názory? Co chce? Co jí jde a co by chtěla? S očekávání okolí více či méně bojuje celý příběh. To se mi na tom líbilo. Dávalo to postavě Tiny trochu větší rozměr než jen předurčeného klonu. Rozhodně to bylo mnohem lepší, než kdyby si hned na všechno vzpomněla a stala se neporazitelnou hrdinkou. Takto jí autorka připravila chvíle pochybností o sobě samé, nutnost na sobě pracovat a potřebu své skupiny přátel, protože společně byli rozhodně silnější.

Přátelství a spolupráce lidí ze Země bylo skvěle zachycené a moc se mi to líbilo. Škoda, že nezůstalo jen u toho. Romantická linka mě totiž moc nepřesvědčila o citech zainteresovaných hlavních dívčích postav. Ani mi nevadilo, že se jednalo o LGBT, i když toto normálně nevyhledávám. Prostě jsem nějak nepostřehla, z čeho se tak velká láska, jak byla prezentovaná, vytvořila. Mnohem víc se mi líbila druhá, která byla o něco nesmělejší, o dost méně osudová a o dost víc uvěřitelná. Pro příběh nicméně nebyla potřeba ani jedna z nich a možná proto působila romantika trochu navíc. Kdyby nebyla žádná a autorka prozatím rozvíjela jen přátelství postav, bylo by to asi lepší.

Kniha nabízí kromě smršti akce a dobrodružství i různá zajímavá témata, která knihu malinko přiblížila k vážnějšímu čtení. Nejen, že hrdinka musí najít samu sebe a zjistit kým může být, když nenaplnila původní očekávání ostatních. Při putování vesmírem narazí na dost výrazné prvky rasismu a genocidy. Autorka nadnesla otázku rovnosti forem života ve vesmíru, vztahů mezi různými rasami a gendery, hledání vlastní pohlavní identity a další morální potíže z toho plynoucí. Není však potřeba mít strach z toho, že by tyhle věci zastínily děj příběhu. Spíš s dějem splývají a autorka se v tom moc do hloubky nevrtá a kniha není přehnaně mentorská nebo neodpovídající věku cílové skupiny. Zkrátka je na konkrétním čtenáři, jak moc nad vším bude přemýšlet.

 

Na knize se našla vlastně jen jedna věc, co mi vadila. No vlastně spíš dvě. Některé dialogy byly trochu šroubované, připadalo mi, že postavy mluví trochu divně. I jejich zdravice a odpovědi na ně, byly šílené a nesmyslné. Postavy se pokaždé zdravily nějakou jinou průpovídkou a odpovídaly na to jinak. Ještě bych pochopila, kdyby byla jedna na ráno a jedna na večer, případně jedna na přivítanou a jedna na rozloučenou, ale bylo jich hodně a žádná se nezopakovala dvakrát. Vůbec nechápu, jak by si toto někdo pamatoval a proč by dělal zdravení takto složité. Nechce se mi tu vypisovat všechny, takže vezmu namátkou třeba: Divoké plavby a překvapivou krásu – a na to odpověď – Bezpečné příjezdy a neodbytné vzpomínky.

A druhou věcí bylo neustálé řešení zájmen, kterým se postavy mají oslovovat. Postava se vždy hlásila stylem: Jmenuji se Pepa a mé zájmeno je on, ona, oni (vždy jen jedno, pochopitelně). Asi to mělo ozvláštnit a zdůraznit generovou otázku, ale pro mě to byl jen zbytečně komplikující prvek v textu. Proč třeba někdo, kdo měl zájmeno oni o sobě mluvil (nebo byl v popisech zmiňován) jako o já? Nebo místy tak nějak napůl. Měli to být teda pořád oni. V češtině je tohle jaksi nepřirozené a matoucí a tím, že se to v knize vyskytovalo tak často, mi to začalo být trochu nepříjemné. Asi je to ale jen o zvyku. Každopádně překladatel se s tím popral statečně.

 

Kniha byla celkem příjemné čtení. Pro danou věkovou skupinu nebo začínající scifi čtenáře by mohla být příjemným kouskem. Složité technické věci se tam podávají dost jednoduše. Některé se sice podobají víc zázraku, ale všechno se dá vysvětlit pokročilou technologií. Je prostě potřeba fungování určitých věcí přijmout jako fakt a moc se neptat. Když k tomu čtenář přistoupí takto, nebrání nic tomu si knihu užít. Prostě Star Trek pro mladé čtenáře se vším všudy :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pokud vás YA vesmírné dobrodružství láká, mrkněte na knihu sem.

 

O knize:

Autor: Charlie Jane Andersová

Překlad: Martin Forman

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 376

 

Další YA scifi na bloGu:

Časoběžník

Diabolik, Diabolik 2: Krvavé impérium

Lov stínu

Machinace

Nyxia