Novoroční nepředsevzetí 2022

 

Ne, hned na úvod musím upozornit, že v názvu rozhodně není chyba. Předsevzetí si zásadně nedávám a dávat nebudu. Tohleto, co tady tak zdánlivě zbytečně sepisuju, místo toho, abych psala něco, co dává smysl, má jen jediný význam. Chci se na konci roku k něčemu vrátit a zjistit, jak moc velký jsem levák, co se pevné vůle týká. A když se povede aspoň něco, budu spíš překvapená, než kdoví jak hrdá sama na sebe.

Takže, dneska je 1.1. a protože začíná nový rok, jak všichni správně tušíme, začínají se všude objevovat takové ty kecy o příležitostech, nových šancích a nepopsaných knihách s 365 listy… blá,blá blá… Doopravdy snad neznám nikoho, koho by to namotivovalo na dýl, jak na tři týdny. Ale chápu, že lidi potřebujou startovní výstřel, takže:

Moje nepředsevzetí se letos týkají především psaní. Usoudila jsem, že je čas jít poněkud do sebe a dopsat Gambit a Rošádu. Nechci, aby se zrovna tyhle dva příběhy staly nájemníky mého naducaného šuplíku nedopsaných věcí. A pokud to klapne letos, dojde v dalších letech na ty další.

Nepředsevzetí jedna: dopsat Gambit zatracených, udělat opravy a prvních pár čtení a posunout ho k prvním kritickým očím vybrané ženy, vybraného muže a mého drahého doma (který mi ani náhodou med kolem huby nenamázne, což doufám, že neudělají ani ti ostatní).

Nepředsevzetí dvě: dopsat Rošádu a věnovat se jí dál, pokud bude ještě nějakej čas po úpravách Gambitu. Ideálně by měla jít pod palbu prvních zkušebních čtenářů příští rok. Zatím teda makám spíš na ní, protože hlavní hrdina je majetnickej parchant a nechce mě pustit jinam. Miluju majetnický parchanty, jak to tak vypadá. Jenže hošan musí pochopit, že bez Gambitu žádný jeho hry nebudou. První díl je holt první díl.

Nepředsevzetí tři: vymyslet, co udělám se Zbytkama, protože v letošním NaNo se chci kouknout právě do tohohle novýho světa a zjistit, co s ním svedu. Doufám, že mi to nezlomí krk, i když to jsem si myslela i o Gambitu a hele!

 

S tím souvisí 

Nepředsevzetí čtyři: zkusit přeci jen to NaNo v listopadu, na který jsem se chtěla vykašlat. K čemuž není potřeba dodávat vůbec nic. Snad se na poslední chvíli nevylíhne novej nápad a budu psát fakt to, nač budu připravená.

Hernajs, vypadá to na pěknou kupu práce...

 

To by mohlo být ke psaní celkem všechno, kdybych ovšem nebyla hrdým vlastníkem bloGu a nebylo potřeba psát taky na něj. Loni mi to šlo tak nějak vachrlatě. Takže letos bych ráda psala články pokud možno do pěti dní od dočtení. A taky bych se chtěla víc věnovat knihám, které nejsou ze spolupráce.  Překvapivě jsou totiž pro čtenáře zajímavější. A čtenáři mi přibývají, takže zřejmě nedělám všechno úplně blbě a někoho ještě zajímají mraky textu bez masivní podpory Instáče.

 

Chtěla jsem ještě pokračovat záležitostmi, jako je čtení domácích zásob, neutrácení za kdeco a pečlivý výběr nových knih bez zblbnutého slintání nad hezkou obálkou. Hodilo by se i rozumně zhubnout a začít trochu slušně jíst. Taky by se mi líbilo vrátit se k běhání a pravidelné józe. Možná, jen hrozně moc možná začít zase znova s lezením.

Tyhle věci si nedávám jako samostatné body. Neměly by totiž být součástí jakéhokoli novoročního (ne)odhodlání, ale naprosto běžnou součástí života a jako takové je hodlám brát.

 

Takže směle do toho a půl je hotovo!

Na konci roku se mrknu, jaký jsem lůzr :D

Nebo třeba zjistím, že šlapat do toho strmýho kopce odhodlání se fakt vyplácí.

Šťastný nový rok!