Od té doby, co jsem viděla seriál Dámský gambit, jsou pro mě šachy podstatně zajímavější záležitostí. Pořád je to sice hra, kterou neumím, ale zároveň získaly trochu na přitažlivosti a mě zůstala huť nahlédnout víc do tohoto prostředí. Proto jsem uvítala příležitost si přečíst komiks o jednom z uznávaných šachových velikánů, který si prošel cestu na šachový trůn a po té i pád až na samé dno.
Anotace:
Bobby Fischer (1943–2008) je v šachovém světe považovaný
za legendu, mimo šachové kruhy pak za určitý symbol epochy studené války. Fischer,
zázračné šachové dítě, se v patnácti letech stal nejmladším americkým
velmistrem všech dob. V roce 1972 hrál o titul mistra světa s ruským velmistrem
Borisem Spasským – a jejich souboj v éře vrcholícího
soupeření USA a SSSR se stal legendou.
Nikdy předtím nebyla šachům věnována taková pozornost – a
Bobby Fischer se v devětadvaceti letech dostal na úplný vrchol. Pak ale
následoval nezadržitelný pád: projevila se u něj duševní choroba, stal se silně
paranoidním a zcela se oddal různým fantastickým konspiračním a antisemitským
teoriím, což bylo o to bizarnější, že byl sám židovského původu. Jeho spory s
americkými úřady došly dokonce do bodu, že veřejně schvaloval útoky na New York
z 11. září 2001. V USA mu hrozilo zatčení, a tak strávil zbytek života v různých
zemích světa jako uprchlík.
Zemřel v ústraní na Islandu. Bobby Fischer, výjimečný
šachista, se tak z první globální šachové celebrity a americké kulturní ikony
stal psancem a podivínem. Komiksové zpracování jeho životních osudů proto
překračuje svět šachu a stává se i svědectvím o bouřlivém období studené války.
…
Když jsem nahlédla do životopisu Bobbyho na Wikipedii, bylo jasné, že dokázal něco úžasného a době studené války to nepřehlédl nikdo. Stal se symbolem pro snad celou Ameriku. Jeho životopis je opravdu působivé čtení. A to je největší problém komiksu, na který zde píšu názor. Není dostatečně rozsáhlý, aby bylo možné úplně pochopit Bobbyho osobnost, zachytit jeho fenomenální úspěch, ducha té doby a především nástup Bobbyho duševní choroby a postupný pád na dno.
Hlavně u jeho osobnosti to byl velký problém. V průběhu jeho kariéry, tak jak byl vykreslený knihou, na mě působil prostě jako nesnesitelný kretén a arogantní machýrek, který nic a nikoho nechce respektovat. Kdybych z anotace nevyčetla, že měl duševní chorobu, nejspíš by tento názor převládl. Z příběhu samotného onemocnění ale úplně patrné nebylo, až do chvíle, kdy podlehl konspiračním bludům. Osobnost hráče byla zachycená hodně zjednodušeně, podle mě i na poměry komiksu. Bylo nesmírně těžké si k němu najít pozitivní vztah, i pochopit, že dokázal něco úžasného. Pořád z toho hlavně čnělo, že se choval jako arogantní člověk. Myslím, že na zachycení takové osobnosti navíc ještě s duševní chorobou, bylo v knize prostě opravdu málo prostoru. Musela jsem si pak informace o šachistovi vyhledat na netu, abych si doplnila bílá místa nebo ty okamžiky, kdy jsem něco úplně nepropojila. A byla jsem opravdu hodně překvapená, protože jeho osobnost najednou vypadala úplně jinak, než jaký jsem z komiksu získala dojem. Najednou všechny jeho obstrukce získaly cosi jako důvod. Už to nebyl kretén, ale nemocný člověk. Navíc, jako člověku, který šachům moc nerozumí a jejich historii a významné osobnosti spíš nezná, mi až při získání více informací došlo, jak fenomenální úspěch Fisher zaznamenal a jak nadaným hráčem byl.
Podrobnější zjištění o skutečném stavu věcí na Wikipedii mě přimělo přečíst si komiks ještě jednou a jednotlivé části hned získaly úplně jiný smysl a lépe zapadly do sebe. Najednou jsem si čtení i náznaky mezi políčky komiksu dokázala lépe vychutnat. Proto myslím, že než se čtenář do komiksu pustí, bylo by dobré se alespoň krátce o Fisherovi informovat. Pro úplně neznalého člověka bude komiks působit hodně stroze, povrchně a jednotlivé scény možná nedojdou pochopení nebo budou pochopeny úplně jinak.
Doba, v níž se Bobbyho příběh odehrává – tedy studená válka - bylo zase jen tak zlehka naťuknuté. Obávám se, že kdo o věci nic neví, nejspíš vůbec některé okamžiky v knize nepochopí. Na druhou stranu může kniha opět posloužit k tomu, aby se čtenář o tuto dobu zajímal a našel si něco víc o vztazích mezi Amerikou a Ruskem v té době. Pak bude snadné pochopit, proč bylo pro Američany takovou událostí, když jejich hráč sebral Rusákům titul ve hře, o niž se do té doby zajímalo jen hodně málo lidí. Rozhodně ne široká americká veřejnost.
Komiks je rozdělený na části, které mapují nejdůležitější okamžiky Bobbyho života a kariéry. Ovšem, jak už jsem psala, letí jeho životem hodně po povrchu a tak se mi při prvním čtení zdálo, že jde jen o útržky postrádající návaznost. Něco málo napovídalo označení kapitol pomocí šachových figur – od dámy přes pěšce, jezdce, věž, krále až po krále, který leží poražený. Líbilo se mi vyobrazení na začátku kapitoly, kde se začaly projevovat duševní problémy – padající figurky mi jako vyjádření duševního zmatku přišly skvělé. Kresba samotná je pěkná, černobílá a jednoduchá. Žádné výstřední styly. Co jiného by se taky lépe hodilo k šachům, než černobílé zpracování? Komiks doporučuji číst pomalu a pozorně, ne jen tak proletět. Přečíst jej třeba i víckrát. Šachová symbolika je tu moc hezky zpracovaná a bylo by škoda ji kvůli spěchu nevstřebat.
Tomuto komiksu by jednoznačně slušel větší rozsah, který by se mohl více věnovat jak zajímavé osobnosti Bobbyho, tak šachům a období studené války. Na druhou stranu stručné zpracování přímo vybízí k tomu, aby se člověk zajímal víc a něco si zjistil. Když si po zjištění informací přečtete komiks znova, bude to úplně jiný zážitek.
Proto se mi kniha zdá vhodná hlavně pro ty, kteří se o šachy zajímají nebo pro ty, kterým nevadí, když nedostanou vše na talíři a musí sami zapátrat.
Na konec si dovolím uvést jeden citát z Wiki:
Na otázku, proč byl Fischer tak výjimečný šachista, hledal odpověď velmistr Lubomír Kaválek:
„Především, jeho znalost hry a její minulosti byla enormní. Byl lačným čtenářem, hltajícím každou šachovou knihu nebo časopis, který mu přišel do rukou. Studoval ostatní šachové velikány a vybíral si jejich nejlepší myšlenky, na kterých se zdokonaloval. Jeho hra v zahájení byla smrtící. „Jakmile získá Fischer ze zahájení třeba jenom malinkou výhodu, začíná hrát jako stroj. Nemůžete ani doufat, že by udělal nějakou chybu,“ řekl po prohraném kandidátském zápasu v roce 1971 bývalý mistr světa Tigran Petrosjan. Fischerovy nejlepší partie byly krystalicky čisté, jednoduché a krásné. Jeho útoky měly přesnost laserového paprsku. Koncovky hrál přesněji než legendární José Raúl Capablanca. Logiku skrytou za Fischerovými tahy je jednoduché pochopit, ale jen velice těžko je ji možno napodobit. Byl komplexním šachistou s ohromnou vůlí po vítězství. Dalo by se říct, že hrát proti němu bylo přímo děsivé.“
(zdroj: Šachový týdeník, vydává Občanské sdružení Pražská šachová
společnost, 24. ledna 2008 ročník II. číslo 4, str. 12)
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Zase jednou jsem se díky nim dozvěděla něco nového. Pokud vás šachy zajímají a chcete se dozvědět něco málo o životě šachového velikána, najdete knihu zde.
O knize:
Autor: Julian Voloj
Kresba: Wagner Willian
Vydal: Nakladatelský dům Grada
(Grada)
Rok vydání: 2021
Počet stran: 176
Žádné komentáře:
Okomentovat