Seznam mrtvých

Autor: Jennifer L. Armentrout
Překlad: Renata Heitelová
Nakladatel: Baronet
Rok vydání: 2016
Počet stran: 344

Anotace:

Seznam mrtvých je napínavý thriller pro mládež protnutý romancí, trochu jako filmový Vřískot namíchaný s autorčiným románem Neohlížej se. 

Ella se před pár měsíci rozešla se svým přítelem Gavinem. Na začátku nového školního roku se s kamarádkou Linds rozhodnou, že si poslední rok na střední škole užijí naplno. Ovšem cestou z večírku je Ella přepadena neznámým útočníkem a všechno se změní. Sedmnáctiletá studentka se ocitá v centru vyšetřování pokusu o vraždu, přesto se snaží vrátit do zaběhlých kolejí.

Ella nedokáže setřást pocit, že ji někdo sleduje. Když se začnou záhadně ztrácet její spolužačky a objevovat mrtvá těla, dívka začne podezírat i své nejbližší přátele, včetně pohledného trenéra sebeobrany Jensena. Navíc se zdá, že vraždy mají něco společného se starou nešťastnou událostí. V malém virginském městečku Ella náhle neví, komu může věřit.

Můj názor:

Na tuto knihu mě nalákala recenze na blogu Svět mezi řádky. Není to poprvé, co mě holky přivedly na stopu skvělé knize a tentokrát jsem jim opravdu vděčná, protože tento úžasný romantický thriller, jímž kniha bezpochyby je, by bylo škoda nepřečíst.

Vítejte v Martinburgu. Léto končí a proto je potřeba rozloučit se s ním ve velkém stylu. Na vyhlášenou bazénovou párty přijdou všichni z maturitního ročníku místní školy. Chybí jen jedna dívka, prý utekla…

Hned v úvodu příběhu mě paní autorka zavedla do ne tak dávné minulosti, ve které čtyři děti trávily léto v domku na stromě. Čtyři nejlepší kamarádi - Ella, jediná dívka, Penn, chlapec, který miloval ptáky, Gavin a Jensen. Hlavní hrdinka, Ella, která příběh vypráví, byla vykreslena jako celkem rozumná holka, která byla moc milá už na první přečtení. Paní autorka ji popsala jen nejnutněji. Skvěle to napomohlo tomu, abych se s ní dokázala naprosto ztotožnit a prožívat příběh, jakoby se děl mně.

Kardinál, pták, který měl v knize nepěknou roli. Zdroj.

V současné době už partička nedrží tak při sobě a domek na stromě je opuštěný. Ella nějaký čas chodila s Gavinem, než si uvědomila, že je pro ni jen kamarád a od té doby to mezi nimi nějak skřípe. Jensen se na delší dobu z města odstěhoval a Penn… no to bude lépe, když si přečtete sami.

Jak už jsem psala, začíná příběh večírkem na rozloučenou s létem. Ella z něj odejde o malinko dříve než ostatní a je přepadena. V tmavé ulici u jejího auta se jí zmocní člověk s klaunskou maskou a zrzavou parukou a vleče ji směrem k lesu. Ella se brání ze všech sil, ale stejně je postupně přemožena a už pomalu začíná boj vzdávat, když se objeví kamarád a zachrání ji. A pak, o pár dní později, zmizí další dívka. Jak únosů přibývá, začínají se dít i další divné věci. Ellu jakoby kdosi pronásledoval a snažil se ji vyděsit. A pak v jednom opuštěném domě se něco stane…

Paní autorka v knize dokázala naprosto úžasnou věc. Hrála si s mými emocemi jako na houpačce. Jednou bylo nahoře romantické naladění a očekávání, mezi postavami to začalo krásně jiskřit a pak, z ničeho nic, se houpačka převážila a dostalo se mi porce napětí, strachu a mrazení v zádech. Prostě přesně ta správná porce romantiky a napětí. A navíc dokonale vyvážená. Místy příběh přinesl i docela slušnou nálož strachu. Opravdu jsem se bála :) poslouchala jsem s nastraženýma ušima, jestli mi v bytě nikdo nechodí, protože to bylo děsivé, jak se útočník dokázal vetřít k obětem domů a strašil je nejen klaunskou maskou ale i dalšími „žerty“ na jejich účet. Do Elly jsem se tak vžila, že by mě to ani nepřekvapilo, kdyby někdo vletěl i na mě :). Kniha mě dokázala úžasně probudit a představivost pracovala na plné obrátky. Co mě překvapilo, bylo to, že jsem si dokázala tipnout, kdo za tím stojí, protože jsem postupně podezírala snad úplně všechny, než jsem se dokázala vybabrat z rozbouřených emocí a vytřídit si informace :).

Klauní maska dostala také svůj prostor. Zdroj.

Styl vyprávění je velmi pěkný a čistý. Bez nějakých zbytečných kudrlinek a rozepisování zbytečností. Paní autorka přesně skládá slova do vět tak, aby se čtenářem pracovala podle svých potřeb. A já jsem jí pěkně zobala z ruky. Přitom nikde nic nepřeháněla a nechala docela dost věcí na mé představivosti, což byl úplně skvělý tah. Jakýmkoliv nadbytečným popisem nebo vysvětlováním by dokázala celou emocionální vlnu potopit, ale nestalo se to ani jednou. Všechno plynulo naprosto hladce, nikde se nic nezadrhávalo a knihu se mi ani nechtělo odkládat. Když jsem se bála, toužila jsem po další situaci, kdy přijde Jensen a já… teda vlastně Ella, bude v bezpečí :). Zároveň jsem se děsila toho, co přinese další strana, koho unesou, koho najdou mrtvého. Občas jsou v knize zařazeny Elliny vzpomínky na minulost, kdy ještě byla parta pohromadě. Sem tam paní autorka nastrčila nějaké stopy k tomu, abych při čtení mohla odhalit kdo a proč. Na ten pravý důvod jsem ale nepřišla :). Přece jen dokázala odvést moji pozornost k poněkud erotičtějším záležitostem :).

V příběhu ale nejde jen o lásku, napětí a strach. Paní Armentrout zde probírá i docela aktuální a vážná témata, jako je šikana, deprese, přátelství a nebezpečí, které číhá na dívky, co se neumějí bránit. Po přečtení knihy bych byla všemi deseti pro, aby se do škol zavedla sebeobrana jako povinný předmět. Hlavní hrdinka se navíc ještě trápí čímsi, co se stalo v minulosti a ona si to klade za vinu. I když je samozřejmě otázka, do jaké míry můžeme být odpovědní za činy druhých. To bylo dalším velkým tématem – odpuštění druhým i sám sobě. Síla a nutnost jít dál navzdory minulosti.

Seznam mrtvých je kniha, kterou přečtete rychle a se zatajeným dechem, ale je strašně obtížné o ní něco napsat a přitom neprozradit nic zásadního. Protože tady je naprosto všechno zásadní :). Sledujte velmi pečlivě každou situaci a rozhovor a nenechejte se zaslepit romantickou linkou. Protože ta skvěle odvádí pozornost od toho, co se děje. A hlavně si to jiskření mezi hlavním párem pořádně užijte, protože je jedním z nejlepších, na které jsem v YA knihách narazila.

Kniha je rozhodně nadprůměr v rámci žánru YA do kterého je bůhví proč zařazená. Možná kvůli tomu, že hrdinové jsou studenti, ale jinak je to plnohodnotný thriller nádherně obohacený o romantiku, která není kýčovitá a přeplácaná. Žádné podivné milostné trojúhelníky se tu neřeší. Je tu jen hlavní pár, parta kamarádů a ten, co jim jde po krku…

Určitě si ji nenechejte ujít, pokud máte rádi napětí, lásku, skvělé postavy a dobře řemeslně zpracované příběhy.

Za poskytnutí recenzní kopie moc děkuji Palmknihám. Knihu si určitě kupte, protože stojí za to – do vaší čtečky ji seženete zde.

P.S.: Na samém závěru článku si můžete přečíst ukázku z knihy - malý návrat do jednoho okamžiku v minulosti hlavních postav. Po přečtení celé knihy na mě neskutečně zapůsobil, skoro bych řekla, že mě zabolel a dojal. Až si knihu přečtete, pochopíte proč. A nebojte se, nic z děje vám přečtení ukázky neprozradí.

Zdroj

Tenkrát

 Všichni čtyři jsme leželi vedle sebe na podlaze domku ve stromě a vzhlíželi k jasným oroseným zeleným listům nad sebou. Mačkala jsem se mezi Pennem a Jensenem, Gavin ležel vedle Penna z opačné strany. Opravdu jsem neměla tušení, co tu děláme, ale byla jsem šťastná a usmívala se.

  „Co chcete dělat, lidi, až budete dospělí?“ zeptal se Penn a klepal se prsty po břiše. 

 Gavin se přidušeně zasmál. „Nebudu uklízet kanceláře, to rozhodně.“ 

 Nemyslela jsem si, že uklízení kanceláří a domů je špatná práce. Připadalo mi, že to jeho rodiče dělají rádi. 

 „Tak co?“ nedal se odbýt Penn. 

 „Ještě nevím,“ zavrčel. „Je to hloupá otázka.“ 

 Jensen mě loktem šťouchl do boku a řekl: „Není to hloupá otázka. Já bych chtěl být trenér nebo učitel. Možná obojí.“ 

 „Ach, kámo, to je fakt ubohý. Učitel?“ Gavin se zase zasmál. „Uvízneš ve škole navždycky.“ 

 „No a?“ Jensen naklonil hlavu a poznala jsem, že se kření. „Budu mít volno o prázdninách.“  Zahihňala jsem se. Líbilo se mi, jak uvažuje. 

„A co ty?“ Jensen mě znovu šťouchl. 

 Zavrtěla jsem prsty na nohou a vážně o tom přemýšlela. Střední škola byla tak daleko, vysoká ještě dál. Připadalo mi to jako hodně vzdálená budoucnost, ale vypustila jsem z úst první, co mě napadlo. „Ráda bych byla veterinářkou.“ 

 „A budeš zachraňovat všechny želvy na světě?“ utahoval si ze mě Jensen. 

 Gavin se zasmál. „Mohli bychom ti pomáhat. Fajn. Asi… asi bych chtěl být doktor. Vydělávají spoustu peněz.“ 

 Široce jsem se usmála a otočila hlavu k Pennovi. „A co ty?“ 

 Penn hleděl do listoví stromů a oslnivého světla, které jím pronikalo. Mírně zavrtěl hlavou, než odpověděl: „Já chci být učitel a veterinář a doktor. Chci být vším.“