Bitva o Salajak

Vydejte se do Švédska 14. století , do doby plné válek o bohatství a moc, v níž vittrové, elfové a ohromní jezerní hadi jsou stejně skuteční jako mor nebo přírodní katastrofy…

Autor: Johan Theorin
Série: Příběh o Jarmalandu (1. díl)
Překlad: Jaroslav Bojanovský
Nakladatel: Moba
Rok vydání: 2019
Počet stran: 312

Můj názor:

Daleko na severu se k nebi vypíná hora Salajak na jejímž vrcholu stojí opevněný hrad vittrů. Právě končí dlouhá zima a ze spánku se probouzejí jeho obyvatelé. Strážkyně vitterského krále – okřídlené mahry – zpívají své písně o prvním letu nad jarním krajem a tento rok i o boji a o vítězství. Při hledání potravy se totiž vitterští bojovníci střetli s „muži s meči“ a boj mezi dvěma rasami se zdá být nevyhnutelný.

Mezitím na jihu země odešli z domova tři bratři – prý pocházející z rodu posledního vikinga v Smalandu. Chtějí se přidat k armádě, která má zastavit řádění vittrů na lidském území. Armáda je obrovská, sbírá se po celé zemi a putuje na sever pod horu Salajak.

…

Příběh, který kniha nabízí, mě překvapil hned v několika ohledech.

Především svou neobvyklou stručností, skoro až úsečností. Jako by se pan autor nechtěl zdržovat ničím nepodstatným a musel říct rychle jen to důležité. 

Všechno bylo docela krátké a zhuštěné - krátké kapitoly, minimum popisů postav a krajiny, což nechalo hodně prostoru pro fantazii, velmi stručný styl psaní a překvapivě krátké a na popisy skoupé věty, což nebylo tak úplně mimo. Vlastně mi to k příběhu sedělo, když jsem si na to po chvilce zvykla. Navíc postupně mezi řádky poletovaly útržky informací, které mi přeci jen něco přiblížily víc a přišly vždycky v pravou chvíli. 

Ze začátku mi tenhle minimalistický styl přišel zvláštní v době, kdy všichni popisují jako zběsilí každou hloupost. Pan autor si skutečně nelibuje ve vycpávání textu nadbytečnými věcmi – počítá s čtenářovou představivostí a nechává ji dýchat. Při čtení jsem zjistila – a dost mě to překvapilo – že se mi to líbí. K příběhu a atmosféře knihy se to skvěle hodilo a kupodivu to zvyšovalo čtivost a můj zájem o děj.

Pokud jde o děj samotný, vlastně by se dalo říct, že se toho až tolik nestalo a zároveň se toho dělo dost na to, aby mě číst bavilo. Při četbě se zprvu může zdát, že jde jen o bitvu, ale není to tak. Pan autor rozehrál životní osudy svých postav, které budou pokračovat dále v sérii. Hrdiny knihy jsem sledovala v několika liniích, které se postupně protínaly. 

Nejdříve tu byly mahry, okřídlené strážkyně vittrů, díky nimž jsem se podívala na horu Salajak. Poznala jsem uspořádání v království vittrů, jejich rodinné vazby a způsob života. Pak děj mezi lidmi, kterým mě provázeli bratři Eggové. Tam jsem sledovala putování lidské armády zemí na sever k hradu. Dva bratři se k ní přidali přímo a chtěli být vojáky. Nejmladší toužil hlavně po tom, aby se všichni dostali bezpečně domů.  A nakonec tu byla linie slečny Lovisy dcery hejtmana a velitele vojsk, která má docela zajímavého a nadpřirozeného kamaráda.

Postavy by se možná někomu mohly zdát nezajímavé a ploché kvůli minimálním popisům, ale pro mě to tak nebylo. Naopak mě několik postav velmi zaujalo a několik pro mě zůstává hodně tajemných. A hlavně jsem si je mohla představovat po svém, i když základ jejich povah a motivací byl dán autorem. 

Nejzajímavější je asi mahra Ristin Vingbred, zvěd Gabriel Grau a jeho malý elf Corl a pak Lovisa. U těch tuším velmi zajímavý vývoj a jejich příběh bude určitě stát za to už kvůli těm nejasnostem, které kolem nich pan autor nastřádal. Důležití jsou samozřejmě i bratři Eggové. Okolo všech hrdinů se splétaly okolnosti, které je nutily reagovat a měnit se. Vše opět velmi stručné, ale dostatečné.

Dalším překvapením byla celková atmosféra v knize. Líbilo se mi, jak pan autor nadpřirozený svět plynule propojil s tím skutečným, středověkým. Pro lidi nebyli elfové, mahry nebo jezerní hadi ničím až tak neočekávaným. Zároveň ale patřili tak trochu mezi bájné tvory v závislosti na tom, jak moc na jihu lidé žili.

Kniha na mě působila dojmem staré kroniky, která vypráví napůl mytický příběh o jedné bitvě, ve které velká armáda bránila osud lidí a muži v ní toužili po hrdinství. Na konci se ukázalo, že věci mohou být jinak, než se na první pohled zdá a všechny postavy se budou muset v dalším pokračování vypořádat s nepřáteli, kteří jsou zatím skrytí a čekají na svou příležitost. Protože jedinou bitvou nic nekončí.

Kniha se bude určitě líbit milovníkům nenáročné fantasy se středověkou atmosférou. Čte se pěkně a není moc náročná na pozornost, hromadu jmen nebo moc spletitý děj. Řekla bych, že dokáže zaujmout mladší i starší čtenáře. Ve mně zanechala pocit příjemného očekávání a chuti přečíst další díl.

Za laskavé poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji nakladatelství Moba. Pokud chcete knihu poznat blíž, najdete ji zde.

Anotace:

Daleko v horách se v hradu jménem Salajak probouzí královská garda bytostí zvaných mahry. Po zimním spánku znovu roztahují křídla a čekají na návrat vittrů, bojovníků, kteří přinášejí ze světa lidí čerstvou potravu…
Ve stejné době odejdou ze statku v jižním Smålandu tři bratři, Samuel, Niklis a Jöran Eggové. Chtějí se připojit k armádě, která táhne celou zemí, aby zastavila krvavé řádění vittrů. Samuel sní o tom, že bude rytířem, Niklis touží stát se vojákem a Jöran si nejvíc přeje, aby se všichni tři vrátili domů, než si je najde smrt.
K tažení se přidá i Lovisa, krásná dcera hejtmana Georga, jenž velí vojsku. A spolu s ní tajně putuje také Storsi, její obrovský, nelidský souputník, kterého Lovisa ovládá hrou na březovou trubku.
Armáda se po dlouhé cestě utábořila pod hradem nepřátel, na konci známého světa. Vittrové se opevnili za hradbou i ve svých podzemních tunelech. Nazítří začne bitva.