Princ bláznů

„Jsem lhář, podvodník a zbabělec, ale nikdy v životě bych nenechal přítele na holičkách. Ledaže by to vyžadovalo čest, poctivost nebo snad dokonce odvahu.“

Autor: Mark Lawrence
Série: Válka Červené královny (1. díl)
Překlad: Martina Šímová
Nakladatel: Talpress
Rok vydání: 2016
Počet stran: 367

Můj názor:

„Jsem lhář, podvodník a zbabělec, ale nikdy v životě bych nenechal přítele na holičkách. Ledaže by to vyžadovalo čest, poctivost nebo snad dokonce odvahu.“

Dokázali byste knihu, která začíná takto, vrátit zpět do regálu? Tak já teda ne :). Takový hrdina si říká o lásku na první pohled, protože jeho zážitky slibují skvělé a zábavné počtení. A přesně to byla jedna z věcí, kterou se mohl Princ bláznů skutečně pochlubit.

Hned v první kapitole jsem se seznámila s vypravěčem příběhu Jeho královskou výsostí princem Jalanem Kendethem. Titul sice zní vznešeně, ale ve skutečnosti je Jalan jen jedním z houfu dědiců čekajících až se uprázdní trůn, na kterém toho času zatraceně pevně sedí jeho babička, Červená královna. Je desátým v pořadí, takže prakticky bez šance, ale to neznamená, že titul neumí využívat. Svůj čas marní děvkařením, chlastáním, sázením a děláním dluhů. Jeho největším talentem je lhaní a největší devízou naprosto neuvěřitelné štěstí. Jalan je prostě klikař. Ze všech průšvihů dokáže vyváznout se zdravou kůží a navzdory jeho zbabělosti je považován za hrdinu. A když to na snadné vyváznutí nevypadá, je pořád ještě dobrý běžec :).

Druhým z hlavních hrdinů je Snorri ver Snaggason, seveřan, válečník a syn kladiva. Čestný a odvážný muž. Vysoký, impozantní a neohrožený bojovník, který se jen tak něčeho nezalekne, vlastně se spíš do bitev nadšeně vrhá a s nějakým zraněním si hlavu moc neláme. Natož snad se smrtí. Prostě přesný opak Jalana.

Tyto dva svede dohromady náhoda. Snorri je v otrockých okovech přiveden před trůn Červené královny, aby pověděl shromážděné královské rodině o nebezpečí, které ohrožuje severské kraje. O Mrtvém králi, který sbírá vojsko Nenarozených a oživlých mrtvol a snaží se z ledu na severu vyzískat cosi velmi vzácného a nebezpečného. Jalan má všechno tohle úplně v paži, snaží se jen vymyslet, jak uzmout Snorriho pro sebe, aby pro něj zápasil v Jámách a významně tak snížil dluhy, které princ má.

A pak se stane něco, co ani jeden z nich nečekal a ani by to nechtěl, kdyby si mohl vybrat. Kouzlo Tiché sestry je spojí dohromady a vyšle na sever postavit se hroznému nepříteli.

Na první pohled by se to zdálo jako už stokrát napsaná pohádka, ve které jsou hlavní hrdinové nuceni vydat se na cestu, aby čelili neznámému a hrozivému zlu. Tady je ale hned několik rozdílů. Zlo je více než známé a hrdina bez bázně a hany, který jde dobrovolně, je tu jen jeden. Druhý je spíš antihrdina, který má krom strachu taky zatracenou kliku, díky níž se dostane z kdečeho. A navíc průpovídky a uvažování, díky němuž je s ním obrovská sranda. Nejvíc ho zajímá, jak by se celému dobrodružství vyhnul. Jenže jak už to tak bývá, není vyhnutí.

A na těchto dvou tak rozdílných ale naprosto geniálních charakterech stojí celá kniha. Postavy to táhnou kupředu, dělají dílo svěžím, originálním a vtipným a to hlavně vypravěč princ Jalan. Jeho jsem nakonec musela i obdivovat, za ty nesnáze, které v příběhu utrpěl a ke kterým se nakonec postavil tak, jak jsem nečekala. Líbilo se mi na něm i to jak o sobě neměl absolutně žádné iluze. Snorri byl typický hrdina, ale bez něj by tak nevynikl právě Jalan.

Jednou z nejúžasnějších věcí na příběhu je sledování vztahu mezi hlavními postavami. Počáteční nucená spolupráce a lhostejnost se postupem času mění. Krásně jdou vidět tyhle změny především u Jalana. Zatím co na začátku čeká na chvíli, kdy Snorriho podrazí a uteče se zdravou kůží, na konci, když jsou z nich přátelé, už ho tak snadno odkopnout nelze. 

Ve vyprávění najdete překvapivé množství dalších emocí a po této stránce velice dobře vylíčených událostí. Se svými postavami, jejich povahou a psychologií umí pan autor doslova kouzelné věci.

Děj neuhání dopředu nijak výrazně, hlavně ze začátku. Díky vyprávění prince Jalana to ale nevadilo, protože jsem se bavila opravdu skvěle. 

V podstatě nejde ani o nic jiného, než o cestu hrdinů z místa na místo a o pár (vlastně i celkem dost) zajímavých zážitků, které se jim cestou přihodí. Jak jsem už psala, v zásadě nic originálního, inspirace jinými díly fantastické literatury je místy trochu znát, přes to je kniha skvěle čtivá. Fantasy prvek zde zastupují především oživlí zombie bojovníci Mrtvého krále a velmi tenká hranice mezi světem živých a mrtvých. Díky těmto oživlíkům a skupince zcela živých lumpů jsem se dočkala i napínavých, krvavých soubojů a úniků v doslova poslední chvíli. 

Knize nelze upřít také pěkné a poměrně barvité vylíčení prostředí. Obzvlášť u četby části ze severních krajin mi doslova zalézala zima pod nehty.

Docela mě zaujalo částečné využití map současného světa. 

Pan autor vtipným způsobem zapracoval opravdové reálie do svých fantastických map a i když jsem si myslela, že to je nejspíš blbost, nakonec se mi to líbilo. Při pohledu na mapku na začátku knihy jsem se ale nejdříve docela zarazila :).

S panem autorem nemám dosud žádné zkušenosti – toto byla moje první kniha od něj. Jedno vím ale jistě. Nebyla poslední. Nejdříve dočtu tuhle sérii, protože chci víc Jalana, víc Snorriho a pak se vrhnu na další knihy. Pokud máte rádi klasickou fantasy s dobrou atmosférou, nějakými těmi kouzly a krvavými bojůvkami, sáhněte po této knize taky. Navíc budete mít vše okořeněné dobrým, i když značně cynickým, humorem. Ale bavit se budete a Jalana budete milovat.

Anotace:

Červená královna je stará, ale králové Roztříštěné říše se jí bojí víc, než kohokoliv jiného. Po celou dobu své dlouhé vlády bojovala ve vleklé válce za vyšší cíle, než jsou půda či zlato. Její největší zbraní je tajuplná Tichá sestra. Ta zůstává skryta zrakům většiny lidí, a ti, co ji spatřili, o ní nemluví. Vnuk Červené královny, princ Jalan Kendeth - zbabělec, hazardní hráč a nenapravitelný svůdce žen - Tichou sestru vidí. Je v pořadí desátým dědicem trůnu a se svou rolí méně důležitého člena královské rodiny je naprosto spokojený. Předstírá proto, že ohyzdná babizna neexistuje. Jenže se blíží válka. Svědkové tvrdí, že viděli pochodovat armádu nemrtvých a Červená královna povolala svou rodinu k obraně říše. Jal si myslí, že jde o pouhou báchorku - nic, co by se ho týkalo. To se ale mýlí...