Láska v prachu hvězd

Mám tě rád jako místa, která sotva kdo tuší,
skrytá v tajnosti, mezi stínem a duší.
- Pablo Neruda


Autor: Krystal Sutherlandová
Překlad: Ondřej Kronich
Nakladatel: Yoli
Rok vydání: 2017
Počet stran: 304

Můj názor:

Zajímavý příběh o lásce bez šance a bez iluzí. 

Jiný než ostatní, které jsem četla. Jinak bych ho vnímala v patnácti, jinak v pětadvaceti a jinak ho vidím teď. Už jen to mi přijde dobré, že se na něj můžu podívat optikou různých životních etap a říct si, že je vlastně lepší a pravdivější než hodně jiných.

Od začátku čtení se mi těžko přijímal vztah hrdinů, protože jsem viděla, že je něco špatně a že jedna s postav je strhávána tou druhou do problémů, které by neměla řešit, neměly by se jí vůbec dotknout a nemělo by jí být takto využito. Taky jsem si chtě nechtě vzpomněla na chvíle, kdy jsem něco podobného viděla kolem sebe, kdy nějak podobně využil někdo mě nebo dokonce já někoho jiného. Chtíc nebo nechtíc, na tom v konečném důsledku moc nezáleží. 

Díky tomu jsem přestala Grace soudit a Henryho litovat. 

Díky tomu se pro mě stala kniha osobnější a posunula se jinam od běžného YA románku.

Paní autorka svého čtenáře také přiměje (nebo by aspoň měla), zamyslet se nad tím, zda je bez viny než hodí kamenem. A nebo taky ne a knihu si přečte jen jako další příběh o lásce, která se neměla od začátku podařit.

…

Vypravěč Henry byl normální sedmnáctiletý středoškolský student. Nebyl moc na sport, spíš ho bavilo psaní. Patřilo k němu pár přátel, které mohl nazývat opravdovými, rodina spolu dobře vycházela. Blížil se čas rozhodnout, na jakou vysokou by rád šel. Měl takový život, jaký obvykle bývá, než narazil na Grace. A bylo to jako srážka s náklaďákem, protože Henry se poprvé zamiloval a ne zrovna do holky, která by byla schopná mu vrátit takové city, jaké by si zasloužil.

Grace byla divná na první pohled. Chodila o holi, v klučičím oblečení, které jí nepadlo, neupravená, odtažitá, zamračená. Přestoupila v posledním ročníku z jiné školy a nikdo o ní nic moc nevěděl. Nikoho si nevšímala a působila jako uvíznutá ve vlastním světě. Její ulitu rozbil náhodou až Henry a než pochopil, co je za problém, bylo pozdě. Stal se náplastí na obrovskou bolest a zaplatil za dobrý skutek vlastní bolestí způsobenou nechtěně a bez vypočítavosti. Byl tímhle setkáním zraněn a pozměněn a vyšel z něj jiný, než byl před tím.

Na jednu stranu bych si mohla říct, že celý příběh, tak jak ho paní autorka předložila, je blbost, na druhou vím, že není. 

Na jednu stranu bych mohla vyčítat Grace, že nebojovala, že byla sobecká, využila Henryho, nešla se léčit… Domyslete si všechno, co vám samotným vadilo. 

Ale některé věci prostě člověk musí odžít po svém, musí je probolet až do dna a poprat se s nimi, jak v tu chvíli může. Paní autorka zde postupně odhalila cestu jednoho takového odžívání rok po tragické události, která postihla jednu z jejích postav. Setkání s druhou postavou se stalo další událostí, která vtáhla nového člověka do původního neštěstí. 

Jejich krátký vztah byl od samého počátku určen k tomu, aby dopadl takto. Oba to věděli. Ona ho odstrkovala a on se přibližoval. Když se chtěl vzdálit, přitáhla ho zpět, protože chtěla být sama, ale nemohla. On věděl, že dělá chybu, ale taky nemohl jinak.

I když to vypadá jen jako příběh nešťastné lásky, nebylo čtení jen smutnou záležitostí. Vlastně bylo z dost velké části i zábavné, když se obě hlavní postavy setkaly a pošťuchováním si propojily život. Většina knihy byla plná vtípků a hlášek, odkazů na knihy a písničky. Prostě dobrých věcí. 

A zatím co jeden z nich se pomalu zamilovával, druhý se přes jeho záda škrábal z vlastních (s prominutím) hlubokých sraček. Tohle dodávalo vztahu celkem nemilou reálnost. Taky se ze stránek dalo vyčíst, že vztahy nejsou občas takové, jak na první pohled vypadají – všechny mezilidské vztahy. Jsou prostě takové, jaké jsou, a pro lidi je dobré nezůstat sám.

Co bylo další silnou věcí v příběhu, byla síla přátelství Henryho, Loly a Murraye. Bylo skvělé číst o tom, jak si vzájemně pomohli a podrželi se, když to bylo potřeba. Takové by asi mělo přátelství být a každý kdo má takové přátele, může mluvit o štěstí. Poselství, že láska může pominout, ale přátelství by mělo vydržet, pokud je opravdové, se mi líbilo.

Líbil se mi i konec. I když je to klišé, všechno špatné nakonec přebolí. Není zapomenuto, ale prostě se rozplyne v prachu hvězd. Někomu příběh bude připadat jako banální slátanina s plytkými a nesympatickými postavami. Někomu bude vadit, že nedopadl dobře. Ale on dopadl nejlépe, jak mohl pro oba. Zajímal by mě i příběh vyprávěný z pohledu Grace, ale to by bylo nejspíš dost nesnesitelné čtení.

Kniha obsahuje i celkem slušné množství zajímavých myšlenek. Na první pohled se zdá, že jde jen o patetická klišé, ale zase, když se člověk zamyslí a vzpomene si… Vyklubou se z toho najednou zajímavé myšlenky. Asi ne tak zajímavé, aby uvízly v hlavě na věky, ale minimálně po dočtení nechají příjemný pocit.

Není to nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla, ale má zajímavé téma a nutí každého vybrat si stranu. A tohle zapojení čtenáře do příběhu z ní děla minimálně dobrou knihu, která za přečtení stojí.

Jednu věc však musím vytknout: Použití ji/jí má určitá pravidla. A zrovna tohle je chyba, kterou opravdu nenávidím. U jiných věcí jsem tolerantní, protože sama chyby dělám, ale toto…

P.S.: Celý tenhle názor vyznívá taky dost pateticky :) Asi jsem ho neměla psát plná dojmů ihned po dočtení. 

Anotace:

Henry Page ještě nikdy nebyl zamilovaný. Je beznadějným romantikem, který stále čeká, že se jeho první velká láska objeví na scéně ve zpomaleném pohybu, srdce vynechá úder, vše bude podkreslovat instrumentální hudba. Proto když se z ničeho nic objeví ve škole Grace Townová, neupravená holka chodící o holi a v klučičím oblečení, Henry jen stěží může tušit, že se má jeho život obrátit naruby. Grace, polámaná dívka s tajemnou minulostí, zbortí Henryho dosavadní představy o lásce a ukáže mu, že mezilidské vztahy jsou složité, krásné i pomíjivé stejně jako výbuchy hvězd ve vzdálených galaxiích.