Vánoce ve skotské vesničce

 

Knihu jsem si vybrala opět pro navození té správné adventní náladičky. Obálka i anotace to vysloveně slibovaly a Štědrý den už klepal na dveře… Předchozí kniha autorky se mi v podstatě líbila, tak jsem se rozhodla zkusit i tuto. A upřímně: Tato se mi líbila víc :)

 

Anotace:

Na Skotské vysočině existuje rezort, kde se dají slavit Vánoce po celý rok. Výzdobu má na starosti lektorka výtvarných kurzů Holliday, která tam i bydlí a Vánoce jednoduše miluje. Jenže majitel se rozhodne chátrající areál prodat. Vážný zájem projeví Damon, který má na rezort ty nejhorší vzpomínky, a proto z něj chce udělat moderní hotel.
Holliday jeho plány prokoukne a snaží se mu zprvu pobyt znepříjemnit. Když neuspěje, ve spolupráci se svými kolegy a přáteli naopak udělá vše pro to, aby Damonovi rezort přirostl k srdci takový, jaký je.
Zamiluje si Damon i Holliday?

…

 

Umíte si představit rezort, kam můžete přijet strávit Vánoce klidně v červenci?  Já teda se přiznám, že Vánoce mi patří jednoznačně k zimě, ale autorka mě v příběhu dokázala přesvědčit, že se najdou lidé, pro které mohou být důvody pro příjezd do vánoční vesnice kdykoli v roce relevantní. Nemusíte mít ale strach, příběh se odehrává v zimě, takže o závěje sněhu, které k Vánocům prostě patří, příběh ochuzený není.

Hned na začátku jsem poznala rezort samotný a jeho obyvatele a zaměstnance. Seznámila jsem se s nimi ve chvíli, kdy se dozvěděli, že jejich domov je na prodej a pravděpodobný budoucí majitel se sem má na něj přijet podívat. Lidi jsou s tím nejdřív v pohodě, protože přeci každý má rád Vánoce a pokud tu kupec stráví nějaký čas, je jasné, že zdejší atmosféře prostě musí podlehnout.

Pak ale dorazí on, tedy Damon. Na první pohled je jasné, že na nějaké podléhání nemá chuti. Je spíš odtažitý a díky kapitolám z jeho pohledu bylo zjevné proč. On sem totiž nasávat vánoční atmosféru nepřijel. Vánoce vlastně vůbec rád nemá. Prostě takový lidský skoroGrinch, odhodlaný srovnat rezort se zemí a postavit pěkný, moderní hotel s golfem, bazénem a tak...

Když na to místní přijdou, mají sakra málo času na to přesvědčit Damona (Démona) aby na Vánoce a rezort změnil názor. A hlavní přesvědčovačkou se stává právě Holliday, která má na zachování rezortu i velký osobní zájem.

 

Kniha je poměrně hubená, obzvlášť ve srovnání s tou osmisetstránkovou bestií, kterou jsem četla před ní :) rozsah stran je zvolený tak akorát, aby se člověk atmosféry nasytil, ale nepřejedla se mu. Příběh se mi zdál od začátku velmi příjemný, i když trochu naivní, každopádně v případě romancí snad nikdo ani neočekává opak. Či spíš nevadí, když to tak je. Krom toho, když se to povede, bývá to obvykle super. Tady se to povedlo. Až na samotný závěr byla romance taková jemná, nenásilná, bez výrazně popisovaných vášní. Skoro jsem měla problém postřehnout, kdy to mezi nimi vlastně vzniklo. Paní autorka přidala ke slabší romantice opět výrazný prvek soudržnosti a komunity a vzájemného sdílení krásných zážitků. Toto spojuje obě autorčiny knihy, očividně to považuje za důležité a já s ní souhlasím. V celém textu vládne duch zpomalení a užívání si věcí, na které přes rok v každodenním shonu zbývá málo času, i když je to škoda.

V souvislosti s tím se mi líbila další část knihy. Šlo o vánoční vyrábění, které měla na starost Holliday a pro hosty rezortu je organizovala jako součást zážitku. Ať už šlo o zdobení dortů, výrobu ozdob, pletení nebo vyrábění vlněných bambulek. Zapojili se do něj všichni, i ti největší bručouni. Jak by to fungovalo ve skutečnosti nevím, ale tady to bylo milé. Vzpomněla jsem si na vlastní vyrábění bambulí, které frčelo na základce. Jen bych se asi přikláněla k menšímu množství slov „bambulka“ v ději. Mám pocit, že jsem na něj získala při čtení alergii. Líbilo se mi nicméně, jak se u toho vyrábění lidi setkávali a sdíleli to spolu. Zapojila bych se taky a dokonce s chutí. A to přes to, že mám v tomto směru obě ruce levé.

Vánoce si tady postavy neužívají jen vevnitř u punče a perníčků. Příběh nechá nahlédnout i na zasněženou krajinu v okolí chatek při projížďce nebo procházce. A při tom užívání dojde i na pár napínavých i humorných situací. Vlastně jo, musím opravdu říct, že tato kniha se mi líbila více než předchozí i po dějové stránce. Postavy mi, konec konců taky sedly daleko lépe než u první knihy. Zejména hlavní hrdinka byla daleko lidštější, ne tak dokonalá a mnohem víc v pohodě.

 

Svým hlavním postavám tentokrát autorka určila těžký cíl. Vyrovnávání se s emocemi a těžkými vzpomínkami, které trápí oba. Bylo nutné je odložit, nechat usnout a začít znova. Protože některé věci se prostě vrátit nedají a není možné tvářit se, že to jde. Stejně tak zahořklost a pomsta se nevyplácí.

Holliday přišla kvůli nehodě o snoubence, jehož velmi milovala. Zdědila po něm sice dům, ale není schopná tam žít, tak se přestěhovala do vánoční vesničky a dům jen udržuje, jakoby se v něm nic nezměnilo, jakoby její snoubenec stále žil. Ve vesničce ovšem spolu prožili taky hodně krásného a ty vzpomínky kolem jí vlastně neumožňují trápení vstřebat a jít dál. To bylo hodně smutné. Držela se vzpomínek zuby nehty, zamrzlá v čase a neschopná jít dál. Kde jinde, než v rezortu prodchnutém kouzlem Vánoc by mohla získat novou naději?

Daemon mi byl vlastně docela sympatický. Celkem jsem rozuměla jeho motivacím, i když mi nepřipadalo moc pravděpodobné, že by se úspěšný obchodník rozhodoval takto krátkozrace a na základě emocí a nezačul dobrý obchodní koncept. V rámci příběhu jsem ale neměla problém uvěřit tomu. Prostě tráví posledních pár let života tím, že ničí všechna místa, která mu připomínají bývalku. Teď přišel na řadu vánoční rezort, kde zjistil pravdu, že mu zahýbá celou dobu manželství. Je to taková poslední štace pomsty za nepovedené manželství, poslední místo, které chce vymazat z mapy. No… asi bych mu doporučila lepší způsoby terapie než je pomsta na místech, kde se vynořují špatné vzpomínky, ale každý na to nejspíš jdeme po svém.

 

Tihle dva na sebe narazí a zažívají věci, které je spojí. Opět se mi ale zdálo, že pro autorku byly všechny ostatní mezilidské vztahy důležitější, než vznikající romance. Všem svým postavám a jejich prožívání věnovala hodně pozornosti. Jak druhému páru, tak rodině, která přišla o jednoho důležitého člena a přijela sem vzpomínat na místo, které ten člověk miloval. Toto mi ostatně přišlo jako nejsilnější moment příběhu. Škoda, že se na to autorka nezaměřila víc než na románek. Myslím, že něco podobného jsem říkala i u předchozí její knihy :D

Emoce v romantické části příběhu se mi opravdu zdály trochu ploché, příliš vyhrocené emoce mi taky vadí, možná víc, ale tady byly opravdu velmi poklidné, až tak, že jsem je spíš neviděla a nezdálo se mi, jak a z čeho vznikly tak rychle. Na druhou stranu nemusí být každá láska smrští vášně, nicméně alespoň něco bych z postav cítit měla. Což mě přivádí k „ehm“ scéně. Byla jen jedna, takže to určitě chválím, že to autorka nepřehnala. Nebyla ale moc dobře popsaná, ani líbací scény na mě spíš nezapůsobily. A přiznávám, že mě moc nebaví ten typ emancipace, kdy ženská udělá doslova každý krok jako první – od polibků, přes odtáhnutí k pelechu až po svlíkání. Až na závěrečné romantické gesto pochopitelně a nápravu neshody. To musí udělat chlap.

Kýčovitý konec je nutno tak nějak přejít. To prostě k žánru patří. Ne že by byl všude, ale většinou se ho dočkám. Tak jsem ho přežila i tady a nechala si zhnusit ty bambulky :)

 

Nejsem si jistá, jestli bych zvládla pracovat v takovém rezortu. Přeci jen výjimečnost Vánoc spočívá v tom, že jde o velmi krátké období. Ale mít všechno to, nač se těším,po celý rok? Nezevšednělo by to? Každopádně autorka dosáhla toho, čeho nejspíš chtěla. Vytvořila příjemnou vánoční atmosféru plnou sdílení maličkostí, důležitých vzpomínek a zážitků. Zároveň byla celá tahle vánoční šaráda překvapivě přirozená. Vůbec mi to nepřipadalo na sílu tlačené. I přes všechny ty perníčky, stromky, santaclausovské oblečení a  jména mazlíčků.

Jen jedno mi není jasné. Jak se tam slaví Vánoce v létě? Bez sněhu, v teple. To přeci člověk nemá moc chuti na horké punče, koledy a chumlání do teplých svetrů a dek. Ale asi to jde :) Vánoce konec konců slaví i jižní polokoule.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Do vánoční vesnice račte vstoupit tudy.

 

 

Další knihy autorky na bloGu:

Vánoce na skotském hradě

 

O knize:

Autor: Donna Ashcroft

Překlad: Lucie Libovická

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 264

Farma zázraků

 

Kniha byla jasnou volbou na předvánoční období. Doufala jsem, že na mě z ní dýchne krásná vánoční atmosféra zasněžených stromků a příprav na Vánoce. A taky samozřejmě dokonalá láska, která v předvánoční kouzelné době konečně rozkvete. Podobný příběh, i když pro mladší čtenáře, jsem už četla. Taky byl o lásce a vánočních stromcích a líbil se. Tak mě od tohoto nemohlo nic odradit.

 

Anotace:

Stelle se podařilo splnit si dávný sen: koupila farmu na vánoční stromky. Jenže jak už to tak bývá, realita má do skutečné idyly daleko. Ve stodole se zabydlela drzá rodinka mývalů, stromky z neznámých příčin sesychají, a Stella navíc zjistila, že s farmou získala i hromadu dluhů. Její poslední záchranou se zdá být instagramová soutěž o sto tisíc dolarů, ale má to háček. Aby farmě dodala nádech romantiky, v přihlášce uvedla, že se o ni stará se svým přítelem – kterého ovšem nemá. A tak musí zaskočit Luka, její úžasný nejlepší kamarád, s nímž má naprosto platonický vztah. Anebo ne?

…

Hrdinka si splnila svůj dávný sen. Koupila si farmu na vánoční stromky, protože miluje Vánoce a chce předat radost z nich dalším. Taky jí to připomíná Vánoce, které mívala s mámou, než jí zemřela a ty byly krásné, přes to, že neměly moc peněz a často se stěhovaly, když máma našla práci někde jinde.

Farmě se bohužel moc nedaří a letos ji ještě ke všemu sužuje řada nešťastných náhod, které bohužel značně vyčerpávají Stelliny úspory. Přihlásí tedy svou farmu do soutěže o slušnou částku. Jenže asi zapracuje její podvědomí a ona do přihlášky napíše, že tu žije a pracuje s partnerem. Sice neochotně a váhavě, ale přece požádá o roli partnera na oko svého nejlepšího kamaráda. Ten k jejímu překvapení souhlasí. Stella má sice chuť cuknout, protože je to zbabělá kačka a podvědomě tuší, že jejich vztah možná není jen přátelský, což by se mohlo provalit a donutit ji postavit se k tomu čelem. Jenže Luca očividně začuje jedinečnou příležitost otočit svůj status z nejlepšího kamaráda na partnera. Přála jsem mu, protože měli sakra na čase. Potkali se před deseti lety (!), když jí zemřela máma. On ji tenkrát zachránil od zoufalství a od té doby jsou nerozluční.

 

Koncept příběhu je tedy z výše uvedeného jasný. Díky náhodě se vztah dvou přátel překlopí z dokonalého přátelství do dokonalé lásky, protože po nuceném předstírání samozřejmě oběma dojde, že nemohou být jinak, než spolu. Na první pohled tedy příjemná romantická oddechovka jako stvořená pro zimní pohodu. Na to jsem se těšila a částečně jsem to i dostala. Zimní pohoda byla skvělá, ale musím bohužel přiznat, že autorka trochu neukočírovala vztah svých hrdinů. Respektive ho neudržela v dostatečně uvěřitelných mezích. A to říkám jako čtenář, který v romantické literatuře je ochoten uvěřit opravdu hodně nepravděpodobným věcem :)

I když mám normálně od přátelství k lásce ráda, do tohoto příběhu by se více hodilo, kdyby ona poznala prostě někoho úplně nového. Zrovna někomu s její povahou jsem měla trochu problém uvěřit, že se přes desetileté přátelství dokáže přenést a posunout to někam dál. Deset let je přeci jen už poněkud dlouhá doba. Ale jako budiž, může i být, jen by jejich „přátelství“ nesmělo být ukázáno tak, jak bylo. Protože kvůli tomu, jak byl vztah napsaný, na mě oba působili dost nevěrohodně a s nimi i celý jejich příběh.

Luka byl nejen skvělý nejlepší kamarád, ale dávno byl něco víc, jen hrdinka dosud odmítala si toho všimnout. Ono jí s ním totiž vůbec nic nechybělo. Pomáhal jí naprosto se vším, byl jí oporou, jejich vztah byl poměrně hodně kontaktní. Jediné, co chybělo, byl sex. Jinak to byl z obou stran prostě vztah.  A oba si to pochopitelně neřeknou, protože mají strach, že by přišli o skvělé přátelství. Ach ta komunikace! A jestli se ona něčeho bojí, je to ztráta osoby, na které jí záleží. Bohužel, pokud by holka trochu otevřela oči, pochopila by, co vidí všichni. A sice to, že o žádné přátelství už dávno nejde. A tím spíš mohla o Luku přijít, čistě kvůli jeho vyhoření. V tomto jsem ji moc nechápala, protože Luka byl dost úžasný chlap, hezký, inteligentní, vtipný… a uměl vařit! A jiskřilo to mezi nimi. Ona to někde uvnitř věděla moc dobře a jen nebyla schopná to prostě risknout a jít do toho. A proč by taky měla? Luka jí ochotně dával všechno a na oplátku vlastně nic moc nedostal.

Stella byla prostě zbabělá. Možná i pochopitelně, ale byla dávno dospělá a podobné náctileté zbabělosti jí neslušely. Možná to tak někdo má, ale u hrdinky romantického příběhu byla její neschopnost přiznat si pravdu otravná. Ano, na tomto je založena spousta romantik, ale málo kdy dává někdo svou náklonnost najevo tak očividně, jako Luka a málo kdo ji tak očividně přijímá jako Stella. Připadalo mi to od ní vypočítavé. Udržovala si své jisté a neriskovala, že o to přijde a to bez ohledu na něj. Divím se, že to vydržel 10 (!) let, aniž by potkal někoho jiného nebo mu došla trpělivost s ženou, která záměrně ignoruje očividné. Působil tak jako trouba a ne jako romantický idollo a jsem si dost jistá, že právě toto autorka určitě nechtěla. Přes to jsem toho troubu měla raději než Stellu :D Musela jsem si ale klást otázku: Jak dlouho by čekal, kdyby nepřišla ta soutěž? Dalších deset let? Do smrti? Fakt by dál vydržel takové podivné uspořádání? Upřímně se mi těžko věří tomu, že by takový chlap jako on čekal tak dlouho a že by dávno nepotkal jinou, která by se nebála po něm sáhnout.

 

Do romantické nálady mě tedy kniha tak úplně nevnořila. Linka tu byla poměrně jasná a přímočará, ale to by mi nevadilo – jistou předvídatelnost od romantik očekávám už automaticky.  Nejspíš bych byla i zklamaná, kdybych nedostala to, co čekám. Tato konkrétní situace však pro mě nebyla úplně ta pravá, protože tady prostě nic nevznikalo. Už to dávno bylo. Měla jsem tedy dost problém přijmout onu zápletku od přátelství k lásce, protože tam žádný takový posun být nemohl. Jediné, co proběhlo, byl posun od vztahu bez sexu ke vztahu s ním. Jinak mezi nimi bylo vše při starém. Přišla jsem o to postupné otevírání se, o poznání skutečných citů, o první doteky, které jsou jiné než mezi kamarády – oni toto všechno měli už 10 let!

Trocha žhavých scén nechybí, i když jich tu naštěstí nebylo nijak moc. Čímž netvrdím, že příběhu chyběly žhavé okamžiky. Vlastně si na ně téměř nepamatuju, takže mě očividně nijak neštvaly :D Jinak takových těch obyčejných bezsexových žhavostí bylo až až. Jak jsem psala, jejich vztah byl dost kontaktní. Měli navyknuto se objímat a dotýkat se. Takže kdo má rád toto, najde to v příběhu už od začátku. Možná i proto mně jejich intimní okamžiky nepřipadly tolik výjimečné. Opět proto, že pro ně to nebylo nic nového. Jen to prostě tentokrát dotáhli do konce.

Krom lásky je tu podstatné také přátelství mezi spolumajiteli farmy a sounáležitost mezi lidmi ve vesnici. Je to takové maloměsto, kde každý vidí každému do talíře, ale lidi se tu mají rádi a podpoří se navzájem, když je to potřeba. To bylo moc hezké a milé a přineslo to laskavou a mírně sentimentální atmosféru, která tak nějak k Vánocům patří. Protože kdy jindy už by měly být vztahy mezi lidmi hezké?

 

Vánoční nálada a atmosféra tu byla sice mírně slabší, než jsem čekala, ale přes to mě bavila myšlenka na malé americké městečko, které zrovna ožívá vánoční sezónou. Američani tohle umějí, sama jsem se o tom přesvědčila na vlastní oči, když jsem tam byla těsně před Halloweenem a je mi jasné, že Vánoce mají ještě vymazlenější (jo, ten kýč, který k Vánocům patří, mě baví). Navíc tady byl pochopitelně sníh! Na farmě se jen nepěstovaly stromky, ale také tu bylo spousta vánočních atrakcí okolo. Měli tu výzdobu, pekárnu s cukrárnou a různé atrakce pro děti naladěné do zimy a vánoční nálady – brusloviště, vánoční bludiště a různá překvapení, na které jste mohli narazit při procházení farmy při výběru toho nejlepšího vánočního stromku pro váš domov. Podobné atrakce bych si sama uměla užít a i by mě bavilo je vymýšlet. Škoda, že tomu nebylo věnováno trochu víc pozornosti. Asi by mě přátelství farmářů a snaha o záchranu farmy bavila víc než milostné peripetie holky, kterou jsem si moc neoblíbila.

K ozvláštnění děje je přidaná napínavá linka se škodičem, který se snaží farmu poškodit. Sice mě moc nepřekvapilo zjištění, o koho jde, ale celé toto mě bavilo a příběh to zpestřilo dostatečně. I tohoto by mě bavilo trochu víc.

Překvapivě jsem si moc neužila právě to, co to všechno odstartovalo – tedy onu instagramovou soutěž. Celá tam byla taková jako mimochodem a slečna vlivnice, která přijela fotit a poznávat farmu nedostala moc prostoru. I tak mi ale výrazně utkvěla kvůli jednomu jejímu vztahu. Zapletla se totiž s mužem, který ji přitahoval jednak vzhledem (samozřejmě), ale taky tím, že nevěděl, kdo ona je. Chtěl ji prostě pro ni samotnou, takovou, jakou ji poznal ten večer. Tohle její přiznání mi připadalo hodně smutné. A podobně dojemných okamžiků je v knize víc. Autorka prostě umí vyvolat pěkný sentiment a Vánocemi způsobenou rozněžnělost a vůbec to v jejím podání nepůsobí jako kýč nebo hra na city.

 

Kniha je vlastně docela fajn, jen mám trochu obavu, že je pro mě na jedno čtení. Příběh nemá nic, čím by byl vysloveně výjimečný. To samozřejmě neznamená, že by byl špatný, to rozhodně ne. Pro někoho, kdo hledá příjemnou zimní romantiku se sympatickým hrdinou a příběhem „od přátelství k lásce“, byť poněkud méně uvěřitelným, to bude určitě hezké počtení na nejen předvánoční období.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Farmu zázraků najdete zde.

 

O knize:

Autor: B.K. Borisonová

Série: Lovelight (1. díl)

Překlad: Michaela Martincová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 344

Byli jsme tady

 

Ačkoli bylo na začátku jasné, že kniha nebude svým tématem odpočinková a optimistická, lákalo mě si příběh přečíst. Byla jsem přesvědčená, že mi něco dá a že bude prostě silný a dobrý. Moje očekávání byla naplněna beze zbytku. Nakonec jsem se díky knize zamyslela i nad něčím, co jsem neočekávala a stalo se to pro mě výrazným tématem a poselstvím knihy.

 

Anotace:

Nová škola. Nová nejlepší kamarádka. Nový kluk. A pak se stane, co se stát nikdy nemělo. Erica se probudí po propařené noci v pokoji přítele své nejlepší kamarádky. Nic z předešlého večera si nepamatuje. Je napůl nahá a po celém těle má načmárané vulgární obrázky, vzkazy a taky podpisy pěti spolužáků. Je mezi nimi i jméno jejího kluka Thomase. Co se vlastně stalo a proč tomu nikdo nezabránil?

…

POZOR! Text níže může obsahovat mírné spoilery. Všechno, co se v knize stane a kam příběh směřuje, je nicméně dost jasné už z anotace.

Kniha taky obsahuje dost realisticky podanou šikanu, sexuální násilí a dotýká se dost názorně tématu sebevraždy.

…

Tohle dílo patří k příběhům, který se čte jedním dechem od začátku až do konce, a doslova mrazí. Po celou dobu jsem si uvědomovala, že něco podobného se úplně klidně může stát. A co hůř, v dnešní době mobilů a sociálních sítí jsou dopady na oběť podobného činu o dost horší, než by třeba byly v minulosti. Otázkou je, jestli přístroj umožňující záznam obrazu a jeho přenos na sítě i v reálném čase patří do rukou osob, které nejsou schopné domyslet následky svých činů a jejich dopad na ostatní. Bohužel v dnešní době jde už o otázku čistě řečnickou. Dávno totiž má chytrý mobil téměř každý.

Proč vůbec někdo vezme do ruky mobil, aby natočil jiného člověka v jakékoli ponižující situaci a zveřejní to? Na toto kniha odpověď nenabízí, ale zaručeně přiměje každého se zamyslet nad tím, že činy mají následky. Nebo by aspoň měly mít.

 

Kniha od začátku háže rovnou do děje a na nic nečeká. Hlavní hrdinka se probouzí po mejdanu v cizí posteli s brutálním výpadkem paměti po šílené alkoholové jízdě. Neví přesně, co se stalo, vidí jen následky. Je očividné, že v noci byla úplně nahá, což by ještě nemuselo vadit, kdyby ji tak viděl pouze její kluk. Že to tak nebylo, si uvědomí ve chvíli, kdy na svém těle najde podpis snad každého, kdo byl ten večer na mejdanu. A taky urážky a hnusné obrázky. Všechno načmárané tlustým černým fixem. Na místech, která rozhodně nejsou určená k vidění pro každého.

 

Ve vyprávění příběhu se střídá Erica, které se to všechno stalo s Thomasem, klukem o kterého stála a o němž si myslela, že k ní cítí totéž. Kniha je ozvláštněná i komiksem, který hlavní hrdinka kreslí. V něm si stvořila svoji superhrdinku, díky níž v životě překonávala situace, v nichž si byla nejistá.

Všechno začíná pohledem Erici a ránem po té noci. Pokračuje to každým dalším dnem, kdy zažívá interakci s ostatními lidmi ve škole. Tedy nejen s těmi, kteří byli přímo na místě, ale i s těmi, kteří se to dozvěděli v podstatě hned druhý den kvůli existujícím fotkám z něčího mobilu. Do toho se občas objevují vzpomínky na dobu před tím a z nich vyplynou okolnosti, které zadělaly na celý ten průšvih.

Postupně jsem se dozvěděla, že Eričiny vztahy se spolužáky nebyli vlastně až tak fajn, že spíš byla vysmívaná a šikanovaná. Do Thomasovy party byla „přijata“ vlastně jen díky tomu, že o ni on stál a pro ostatní – zejména jednu holku a jednoho kluka byla vždy jen otloukánkem a osobou, kterou pohrdali a nenáviděli ji. Důvod nebyl úplně zřejmý, ale hlupáci k šikanování vždycky něco najdou. Stačilo, že byla nová, nejistá, měla větší stehna a poprsí, její matka nebyla moc majetná, takže nebydlela v té správné čtvrti a neměla drahé věci... Možná i to, že nebyla úplně sebevědomá a schopná se bránit a zmetci zavětřili snadný cíl.

A po tom činu to bylo ještě horší. Šikanátoři se nezastavili, naopak nabyli dojmu, že teď už si k ní mohou dovolit všechno a taky si dovolili. Školou začaly kolovat drby, pak fotky a nakonec i video…

 

Autorka předkládá brutálně a syrově dobře popsané pocity holky, které se stalo něco strašného, když o sobě nevěděla. Udělali jí to lidi, které znala. Děti ze spořádaných lepších rodin. A s nimi i kluk, do kterého byla zakoukaná. Pocity začínají na zmatku, zděšení a postupném rozvzpomínáním se. Pocit zneužití a ponížení je zde ještě umocněný těmi vzkazy fixou, které nejdou úplně hned beze zbytku dolů. Nechybí hanba a vina, kterou zde paradoxně cítí oběť a ne ti, kteří jí to udělali. Ti jsou naopak na koni a přitvrzují svůj nátlak a šikanu, která nabývá opravdu nechutných a obludných rozměrů. Erika se vše snaží nejdřív utajit, ale vzhledem ke kolujícím důkazům je jí jasné, že to nebude možné. Zoufalství a hanba se stupňují. Přidává se pocit, že s tímhle nedokáže a nechce žít…

Dobře propracovaná postava je nejen ona, z jejíhož pohledu je nejdůležitější část příběhu vyprávěna, ale i partička, která jí to provedla. Postupně jsem poznávala jejich povahy a taky se dozvídala jejich motivace k činu nejen ten večer, ale i v další dny, které následovaly. Byly tu snad všechny důvody od prostě čisté hajzlovitosti školní sportovní hvězdy, která si myslí, že jí všechno projde a naprosté neempatie a zbabělosti jeho přicmrndávačů, přes alkohol, žárlivost nebo jen obyčejnou stádovitost a neschopnost se ozvat proti ostatním, když se děje hnusná křivárna. Byla tu dokonce i postava neschopná uvěřit oběti jen proto, že její kluk byl jedním z pachatelů a ona o něj nechtěla přijít. Nikdo z nich nedokázal domyslet následky svého chování a byť jen elementárně se vcítit do oběti a stydět se za to, co provedli nebo vyjádřit lítost. Pokud už, tak litovali jen sami sebe, když to prasklo a hleděli si zachránit kůži a budoucnost. Na Eričině dalším životě očividně nikomu nezáleželo. Dokonce mě šokovala i reakce rodičů pachatelů, protože jsem čekala kde co, ale něco takového rozhodně ne. Vlastně jakékoli z těch vysvětlení pro onen čin a všechny další, které následovaly, bylo úplně špatně a bylo děsivé sledovat, čeho všeho jsou lidi schopní. A ano, nebylo těžké uvěřit, že podobné charaktery, tak, jak byly v knize popsané, toho schopné jsou i v reálu – bez jakýchkoli ohledů nebo zaváhání.

Naštěstí se našla alespoň jedna osoba, která se dokázala za Eriku postavit a bojovat za ni ze všech sil. Postava se silným smyslem pro spravedlnost a pro to, co je správné. Postavila se za Eriku proti všem, bez ohledu na to, co si ostatní pomyslí. A ne, nebyl to Thomas. Ten Thomas, který ve svých kapitolách tvrdil, jak mu na Erice záleželo…

Na konci jsem trnula, jestli se aspoň někdo z pachatelů dokáže zachovat správně, byť tím zničí životy svých kamarádů i svůj. Jestli se někdo dokáže postavit čelem k tomu, co udělal a nést za to následky. Nebo zůstanou všichni zbabělci neschopnými nést odpovědnost za vlastní hloupost? Jenže o no to nakonec nebylo o tom, jestli je přiznání zničí, protože k nenapravitelným škodám došlo už tu noc, kdy se všechno stalo. Už tam bylo potřeba mít odvahu a zabránit tomu. A to je hodně důležité poselství knihy.

 

Myslím, že toto je jedna z těch knih, které by měl číst každý mladý člověk v patřičném věku, než se mu dostane do rukou chytrý mobil. Ne proto, aby se mu dostalo varování před pořizováním důkazů při páchání špatností, ale už jen proto, aby si uvědomil, co všechno může způsobit blbým natočením nějaké - klidně i zdánlivě banální - ponižující situace na mobil a zveřejněním na síti. Nebo jen komentováním, sdílením a tím vlastně podpořením šikany. Co může způsobit jakákoli šikana a jak daleko to může někoho zahnat, jak odporné je někomu takovou věc udělat. A pokud už se taková věc stane, kniha na jedné z postav ukázala, jak moc důležitá je odvaha postavit se i proti všem za člověka, kterému bylo ublíženo.

Na konci knihy jsou uvedeny kontakty na linky důvěry, kam se může případně obrátit někdo, kdo má podobné problémy. Osobně to považuji za dobrou věc. Pokud by knihu četli někdo, komu se něco podobného stalo, najde pomoc přímo na konci příběhu.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Knihu i s ukázkou najdete tady.

 

O knize:

Autor: Cassie Gustafson

Překlad: Magdaléna Farnesi Stárková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Roky vydání: 2024

Počet stran: 352

Měsíčník - leden 2025

 

Je tu leden, čas nových začátků, nových nápadů a nepopsaných listů…

Tak jsem se rozhodla s novým rokem tento můj každoměsíční článek přeonačit. Taky jsem ho z očividných důvodu přejmenovala na "měsíčník". S pohádkou to tentokrát nijak nesouvisí. I když... Ne, raději ne. Slunečník bude užitečný až v létě a větrníky nejím :)

A proč zase změny? Nějak se totiž stalo, že jsem se loni poněkud vybodla na ten motivační koncept. Dávání cílů se evidentně neujalo v ničem jiném, krom čtení. Tam se to nepřekvapivě ujalo velmi úspěšně a navíc mě to baví, takže v tom budu pokračovat ve stejném duchu, jen obměním některá témata. Loni mě dost překvapilo, jaké přehlížené poklady ukrývá má knihovna. Tak jako jasně – přece bych si domů nekoupila blbou knihu, to dá rozum :D  V ostatních věcech je pro mě příjemnější pokračovat bez daného cíle a je to pak mnohem úspěšnější. Když jsem moc konkrétní, spíš mě to odrazuje. Úplně teď vidím Snapea s tím jeho „očividně“ výrazem.

V lednu tedy začínám nekonkrétně :D

Ona vlastně jistá nekonkrétnost se pro začátek roku i hodí. Všichni se honí za předsevzetími, já jdu letos proti proudu. Tak nějak bych chtěla trochu méně číst, protože 133 kousků loni už mi připadá dost. A trochu více psát, protože… ale raději nic :D nebo si tu múzu zase zakřiknu.

 

Ohlédnutí za prosincem

Letos mi to nějak uteklo i přes to, že žádný stres ani shon jsem neměla. Musím říct, že je docela příjemné nakoupit dárky v listopadu a v prosinci si už jen užívat vánočních trhů. Škoda, že příroda na to trochu kašlala a sníh mi dopřála jen dvakrát - na Mikuláše a poslední den v roce, což mě obzvlášť potěšilo. Ale třeba se ještě dočkám v lednu.

Mám jeden super objev - kniha jako adventní kalendář – ha, ha! Nečekané! Takže jsem si ji vybrala k svátku, abych mohla od prvního prosince pěkně číst. Zdálo se mi to jako dobrý nápad a je to dobrý nápad. Až na jeden drobný detail. Stránky si musíte vždy před čtením na boku rozříznout (to je super), další kapitola je tak uzavřená na další den. A to je teda mučeníčko :D četla bych dál a ono to „nejde“. Takže mi to vycházelo na nějakých deset minut příběhu denně. Bohužel musím přiznat, že zatím co čokoládový kalendář bez problémů vydržel, zde jsem selhala už dvanáctého prosince a dočetla to komplet… Ale účel byl naplněn beze zbytku. Těšení na další kapitolu bylo fest, i když trvalo jen dvanáct dnů. Tak nějak doufám v další takovou knihu příští rok.

Letošní tradiční dobrovskou akci u Dobrovského jsem nevyužila :( Měla jsem zálusk na tři knihy a ani jedna nebyla na Čáře skladem. Neva. Mám co číst. Odhadem asi tak na pět let :D

Ježíšek přinesl šest knížek. Jej!

 

 

Jak to šlo v prosinci s vybraným čtivem?

Kupodivu bylo docela málo času na čtení. V práci byly nějaké dovolené a nemoci, takže spolu s větším množstvím práce jsem na čtení neměla úplně tolik prostoru. Nakonec jsem nestihla všechny vybrané. Budiž to pro mě poučením, abych si na svátky nevybírala samé tlusté, ale spíš hubenější kandidátky.

Já legenda – tak to překvapilo. Tušila jsem, že kniha bude jiná než film. Ale nečekala jsem, že bude zásadně jiná. Mohu doporučit. Jedna z nejlepších upírovek. Pohled na to, když člověk zůstane jediným ve světě upírů a stává se pronásledovanou anomálií, je super. Kniha se mnohem víc zaměřuje na prožívání hlavního hrdiny, na jeho myšlenky a psychický stav. Líbilo se mi tu i pojetí upírů. Krom příběhu Roberta Nevilla aka legendy jsou tu zařazeny i další povídky lehce hororovitějšího ražení. Povídky sice nemusím, ale tyto mi sedly většinou všechny.

Mosazné město – příběh z prostředí Egypta, založený na tamní mytologii. Bylo fajn mít v akci džiny a různé další pouštní nadpřirozené bytosti. Postavy byly taky fajn a zápletka akorát správně napínavá. Džinská politika si v intrikách s ničím nezadá s tou lidskou a zde to navíc komplikovaly sváry a křivdy trvající dlouhá tisíciletí. Zdá se, že nesmrtelnost má i nevýhody :D Příjemné překvapení. Doufám, že další díly budou.

Boží hrob – na ten bohužel nezbyl čas. Přijde tedy na řadu zase příště.

 

Nej kniha minulého měsíce:

Mosazné město

 

Co plánuji čísti v lednu?

 

Rozhodla jsem se trochu pozměnit některá témata, aby bylo čtení trochu pestřejší a přitom stále ubývalo ze zásob. Zvažovala jsem i navýšit počet kategorií, ale to by i se spolupracemi už bylo hodně povinností a málo prostoru pro aktuální chutě. Navíc trojka je prostě dobré číslo. Abych si to zpestřila, pokusím se vždycky vybírat jen ze stejného měsíce uplynulých let.

Jedna od českého autora

Do skonání věků – (leden 2022). Domácí autoři umí překvapit, to už všichni víme. Mám pocit, že vydání této jsem dokonce i podpořila, ale těžko vzpomenout.

Jedna bazáčová

Les bez srdce – pořizovací cena rovné kilčo (leden 2023). Zaujala mě, tak věřím, že nezklame.

Jedna z rozečtené série

Reborn – (2021) druhý díl v sérii Remade. Nechápu, proč jsem nepokračovala, protože si pamatuju, že první díl mě bavil.

 

Ať se v novém roce daří!

Konec hlášení!

Favoritky roku 2024

 

Konečně jsem se rozhodla zabojovat se svým přesvědčením, že „to nejde“ a vybrat si za každý měsíc v roce tu nej knihu, kterou jsem přečetla. Co na tom taky je? Ostatním to jde, tak prostě vyberu taky. A že bylo z čeho vybírat. Za rok 2024 jsem přečetla celkem 133 knih.

Nej mohla být v čemkoli. V příběhu, v hlavní myšlence, ve stylu psaní nebo v postavách. Nebo v… prostě v něčem. Nevybírala jsem kandidátku na Nobelovku, ale něco, co mně osobně opravdu něčím učarovalo.

Již první měsíc se ukázalo, že to opravdu nejde :D

Každá vítězka měla v závěsu aspoň jednu souputnici, která jí dýchala na paty. V některých měsících byla taková konkurence, že bylo opravdu těžké vybrat jen jednu a přišlo mi hodně nefér ty ostatní zavrhnout. Jestli se mi něco opravdu povedlo, tak dokázat, že rozhodování bolí :D

Bohužel jsem stále stejně nemožná a na všechny vítězky nemám napsaný názor. To lze brát i jako plus. Každý, kdo se nechá na čtení zlákat, si může udělat vlastní. Ty, o kterých článek mám, budou mít proklikávací název. Pokud někoho budou zajímat důvody, může si ho přečíst celý.

 

Takže tady jsou ty nejúspěšnější knihy spolu se svými největšími soupeřkami:

 

LEDEN

Čaropisci

Neskutečně mě zaujalo fungování magie. Autor navíc ve své předchozí „městové“ sérii dokázal, že psát umí a vybudovat skvělý svět taky. Překvapivě ale v sérii nepokračuju, protože konec je natolik uzavřený, že nepotřebuju víc.

Soupeři: Beladona

ÚNOR

Valentýnské prokletí

Naprosté překvapení měsíce. Nečekala jsem nic a dostala jsem něco, co mě uhranulo. Není to veledílo, ale je to srdcovka.

Soupeři: Sochaři masa, Noční partie

BŘEZEN

Ďáblovo znamení

Tady se prosadil zajímavý nápad a to, jak mě příběh svedl spolu s hlavním hrdinou pochybovat o tom, co je skutečné. Protože pokud byla pravda jinde, než si hrdina celou dobu myslel, objevil se příběh úplně jiný a v dost děsivých barvách.

Soupeři: Šach & mat, Nezdolná

DUBEN

Trnová královna

Absolutně mi sedla hlavní „hrdinka“ a její vztah s princem. Konec byl parádně vymyšlený. Taková nepohádková pohádka s hrdiny, kteří nejsou rozhodně jen dobří.

Soupeři: Ženy koně intriky, Klam Lady Ginevry

KVĚTEN

Královna mrtvol

Toto byl skutečně originální počin. To prostředí!

Soupeři: Slzotvůrce, Projekt Kronos, Obránce mimo hru

ČERVEN

Tajemství černé dámy

Nesmírně mi sedly postavy a bavilo mě sledovat jejich příběh. Vypadá to, že kombinace historicky laděné fantasy s detektivkou a romantickým příběhem je něco, co ocením téměř vždy. Článek je v přípravě, tedy spíš čeká na zveřejnění.

Soupeři: Woodhill, Zmije a křídla noci, Stříbrné hrdlo

ČERVENEC

Čtvrté křídlo

Je z těch knih, na kterých mě baví úplně všechno.

Soupeři: Tisící patro, Divocí a zlí: Čas mrtvých, Kolaborant

SRPEN

Město lží

Bavil mě svět, i když se do něj lezlo nejdřív trochu těžce kvůli novým výrazům. Celá kniha byla fantasy s detektivní zápletkou, kde se řešila politika, intriky, zrady a loajalita. Celé se to odehrávalo v obleženém městě a postavy byly skvělé.

Soupeři: Vzpomínky a vrazi

ZÁŘÍ

Dcera rudozimy

Po dlouhé době fantaska odlišná od průměru a s tak jinou hlavní hrdinkou, že jsem obojímu úplně propadla.

Soupeři: Roztříštěná láska, Ohař a liška

ŘÍJEN

Hlavně všechno přežít

Toto je jednoznačně kniha, která tématem a zpracováním prostě posadí na zadek. Dobré postavy zážitek jen umocňují. Celou dobu je to navíc napínavé jak hrom a přemýšlela jsem, co je sakra vlastně skutečnost.

Soupeři: Teorie lásky, Bylo nebylo jedno zlomené srdce, Nezkrotná magie, Neviditelný život Addie LaRue, Krev a zrada

LISTOPAD

Pro tebe

Krásně dojemný příběh o tom, že i velmi silný člověk jen těžko ustojí všechny rány osudu sám. Kniha neměla dobrý konec pro všechny své hlavní postavy, což v romantikách nebývá časté, protože často bývá tím třetím ex, kterému prostě nepřejete. Toto není ten případ – tedy ano, jsou tu tři, ale přejete všem. Po dočtení zůstane zvláštní směs radosti pro dva a lítosti pro jednoho.

Soupeři: Ostrov bohů

PROSINEC

Mosazné město

Příběh z Egypta, založený na tamní mytologii. Bylo fajn mít v akci džiny a různé další pouštní nadpřirozené bytosti. Postavy byly taky fajn a zápletka akorát správně napínavá s hodně lehkou romantickou linkou. Džinská politika si v intrikách s ničím nezadá s tou lidskou a zde to navíc komplikovaly sváry a křivdy trvající dlouhá tisíciletí. Zdá se, že nesmrtelnost má i nevýhody :D třeba fakt dlouhou paměť a pěkně uleželou chuť k odplatě.

Soupeři: Bojuj o své srdce, Já legenda, Byli jsme tady

Tak, to by bylo. Samo, že jsem četla ještě hodně dobrých knih, jenže přeci jen jsem si na začátku stanovila nějaká pravidla a kdybych je nedodržela, byl by článek tak pětkrát takový :)

Snad si v mém seznamu najdete i svého (budoucího) oblíbence. Já se zas na oplátku ráda podívám na vaše favority, tak mi dejte vědět, pokud nějaké máte. Inspirace není nikdy dost.

Město lží

 

Zase ten Host. Jak je možné, že tohle nakladatelství s fantastikou a sci-fi málo kdy šlápne vedle? No jo, kdo umí, ten umí :) Na tuhle knihu mě nalákala (jak to bývá) anotace. V poslední době jsem pár „travičských“ knih četla a bavilo mě to. Tahle byla ale úplně jiná a nebojím se říct, že zatím nejlepší.

 

Anotace:

Poprvé mě strýc otrávil, když mi bylo sedm… Jovan navenek působí jako tichý, nenápadný mladík, který se od ostatních liší jen celoživotním přátelstvím s kancléřovým okouzlujícím, lehkomyslným následníkem. Ve skutečnosti je však mistrem jedů a bylin, vycvičeným ochutnávačem, který má za úkol chránit vládnoucí rodinu. I jeho sestra Kalina za maskou vyrovnanosti a klidu ukrývá život plný lží a tajemství — z nichž některá nezná dokonce ani sám Jovan.

Když kancléř nečekaně podlehne neznámému jedu a hlavní město se ocitne v obležení, musejí Jovan s Kalinou vytáhnout do boje proti neznámému nepříteli a zachránit nejen následníka, ale také celé město a zemi. Postupně však zjišťují, že společnost, do níž se narodili a v níž vyrůstali, má dvě tváře a vedle krásy a civilizovanosti vládne jejich světu také tyranie a zrada.

Nebezpečí číhá na každém kroku a starodávní duchové země se probouzejí… a velmi se zlobí.

 

…

POZOR! Text sice neobsahuje přímý spoiler na zápletku, ovšem o celkové atmosféře díla toho píšu dost.

 

Od prvního okamžiku čtení mě zaujal a bavil svět, i když se do něj lezlo nejdřív trochu těžce kvůli novým výrazům, které byly používány, aniž bych nejdřív věděla, oč jde. Pochopit to nicméně nebylo tak těžké, jak se zdálo. To už tak bývá ve fantaskách :) prostě ze začátku je třeba dávat větší pozor a číst pomaleji. A taky se smířit s tím, že něco se dá pochopit až časem, když se doplní více souvislostí.

Obvykle se pak kniha odmění tím, že přinese opravdu skvělý příběh. Ne vždy, ale tady to tak bylo. Nemalou měrou tomu napomohly výborné postavy mladého mistra jedů Jovana, jeho nemocné sestry Kaliny a kancléřova syna Taina. Vedlejší postavy byly také skvělé a velmi dobře padly do svých rolí nejen vzhledem, ale i chováním v konkrétních situacích.

Autorka před své hrdiny postavila hodně složitou situaci. Na začátku zemřou starý kancléř (Tainův otec) a Jovanův strýc, starý mistr jedů na otravu – což Jovana šokuje, protože nechápe, jak je možné, že strýc jed nepoznal. Kancléřem se tak stává mladý a zcela nepřipravený Tain, který žil dosud spíš lehkomyslným životem a ani náhodou ho nezajímalo nějaké připravování se na nevyhnutelnou roli v budoucnu. O vládnutí, stavu říše a svých lidech ví úplné… nic. Má sice dobré srdce a chce být pro lidi dobrým kancléřem, ale to jaksi nestačí. Ne v situaci, kdy je ve stínech nepřítel s neodhalitelným jedem, který se neštítí ničeho.

Do toho navíc dojde k obležení celého města Silasty a nepřítel nehodlá vyjednávat. Prvním úkolem ve funkci pro nezkušeného mladého kancléře je zvládnout mimořádně obtížnou situaci – ubránit obležené město, zachránit obyvatelům život a přijít na to, proč se to všechno děje. Musí si taky vybojovat respekt rady, která ho z pochopitelných důvodů podceňuje. Jo a taky odhalit škodiče a ten se ukrývá bohužel uvnitř hradeb a očividně velmi blízko centra moci.

Než se tohle všechno stalo, žila trojice hlavních hrdinů v přesvědčení, že hlavní město je perlou civilizace, krásy, slušnosti a cti. V průběhu děje budou muset otevřít oči a přijmout fakt, že pro každého v zemi nejsou silasťany vyznávané morální hodnoty to nejdůležitější. Že žijí ve světě lží a piklů. Budou se muset naučit přijímat těžká rozhodnutí, bojovat sami se sebou a to všechno pod silným tlakem a v prostředí plném nedůvěry a zrady a překotně se řítících událostí, které hrozí město smést jak domeček z karet.

Že to zní jako pecka? Ona to totiž je pecka!

 

Celá kniha byla středověce (a taky anticky) laděná fantasy s detektivní zápletkou, kde se řešila politika, intriky, zrady a loajálnost. Zásadní část se odehrávala v obleženém městě Silasta, které je centrem moci, kultury a vzdělanosti. Tady sídlí cechy i jejich mistři, odsud vládne rada. Město je také centrem obchodu a diplomacie. Pokud padne, zhroutí se celá říše a ty okolní se na ni slétnou jako supi. Kancléř Tain tedy z mnoha důvodů zoufale bojuje za odvrácení zkázy celého města, často vlastním lidem navzdory, a Jovan s Kalinou s postavou ze stínů, která se snaží odstranit kancléře a tím veškerou obranu zhatit. Všem třem hrdinům zoufale rychle dochází čas.

Tempo vyprávění je sice zpočátku pomalejší, ale vyrovnává se to rozplétáním právě těch záhad a lží. Děj měl zkrátka akorát správně napínavých okamžiků, aby stále bavil. Tempo ostatně postupně zrychluje, jak se situace přiostřuje, dochází jídlo, morálka, odhodlání, odvaha i čas a závěrečný boj o město se blíží. A není pochyb, že k boji dojde.

Před trojicí hrdinů stojí zásadní úkoly. Kancléř musí pochopit nejen svou roli ve vysoké společnosti, ale celý svůj lid. Musí se naučit vládnout bohatým i chudým. Pochopit rozdíly životních okolností mezi bohatým městem a čím dál víc vykořisťovanou vesnicí, které navíc komplikuje ještě náboženství. Ono je totiž hrozně snadné zakládat si na kráse, kultuře, vzdělání, vychování a cti, když na vás za hradbami maká do roztrhání těla někdo jiný, komu jste svou ignorancí všechno sebrali. Toto někdo dokázal dobře využít a zmanipuloval nespokojené davy pro své účely. A autorka na tom přesvědčivě ukázala podstatu vládnutí a to, jak se rodí dobrý vůdce a jaký by měl být.

Jak mladý kancléř vše postupně prohlédá, je to pro něj jako rána mezi oči. Hlavně když zjišťuje skutečné povahy některých lidí kolem sebe, kterých si vážil a snad je i obdivoval. Bylo super sledovat, jak se kdo mění a pak taky to, jak se někteří změnit nechtějí ani náhodou. Spousta měšťanů nechápe, proč by se měla uskrovnit, když obleženému městu dochází jídlo nebo proč by měli vlastníma rukama pracovat a ještě k tomu za své město bojovat. Dosud žili v pohodlném kastovním systému, kde měl každý pevně určenou roli už svým narozením do správné (nebo nesprávné) kolébky. Teď se systém hroutí a výzvy, které před ně situace staví, jsou nad jejich schopnosti a často odporují výchově a jejich pojetí cti. Napětí mezi chudší částí obyvatel města a boháči roste a dochází k nevyhnutelným střetům i z toho důvodu, že někteří hledají viníka a oběť a nacházejí ji mezi lidmi se stejnou vírou, jakou mají obléhatelé za hradbami. Charaktery lidí měla autorka opravdu zmáknuté.

A nejen charaktery. Krom mezivrstevních třenic je v knize přítomný taky boj o moc přímo v nejbližším okolí kancléře – v radě. Každý tam má nějaké vlastní motivace a docela dlouho nedávají prioritu řešení současné situace, alespoň tedy do chvíle, kdy vypukne boj. Za jeden provaz nicméně táhnou dost neochotně, pořád skrývají svá tajemství a pořád sledují vlastní politické cíle.

 V centru detektivní linky stojí Jovan, který se snaží ze všech sil vypátrat vraha dřív, než zabije i nového kancléře. Podezřelých je tolik! Ale ne každý, kdo ukrývá nějaké tajemství, musí být nutně vrahem. Pomáhá mu i ze zdravotních důvodů podceňovaná sestra Kalina. Jovan krom toho bojuje i s vlastním strachem ze selhání a s obrovskou odpovědností. Co když i on neodhalí v kancléřově jídle jed? Kalina zase s fyzickou slabostí a touhou být užitečná. Oba musí prokázat velkou morální sílu a odhodlání, aby dostáli svým určeným rolím nebo se vymanili z omezení.

 

Autorka opravdu velmi dobře popisuje stav společnosti v obleženém městě, hlavně tedy její zhroucení a následný počátek růstu nové, založené na jiných lidech a hodnotách (na což doufám v dalším díle naváže). Vystavěla skvělou politickou linku a stvořila přesvědčivé postavy s propracovaným vývojem, který je skutečně podnícen okolnostmi. Postavy se změní, protože musí pod tlakem okolností a každý ten, byť sebemenší tlak, je dobře vidět a je možné ho prožít s postavami. Napětí navíc – sice pomalu – stále narůstá a tempo vyprávění zrychluje. Zoufalství lidí je čím dál větší a na postavy jsou kladeny velké nároky, aby situaci zvládly. Slabší se lámou, silnější v sobě objevují dosud netušené vlastnosti a schopnosti. Podařilo se dobře zachytit docházející čas a hektickou atmosféru při plánování obrany, řešení logistických potíží a ještě k tomu strach před tím neznámým šmejdem, který škodí, kde se dá.

Původní rozdělení společnosti na cechy, vládnoucí rody, měšťany a služebnictvo se hroutí. Každý kdo má nějaké schopnosti je nicméně může prokázat a někteří dokážou i překvapit. K čemu je v boji cech vojáků a stavitelů je asi jasné. K čemu je však třeba takový cech divadelníků? Role ve společnosti se dramaticky proměňují, najednou jsou podstatné úplně jiné dovednosti a vlastnosti. Dříve opovrhovaní jsou najednou ti nejpotřebnější a ti, co dřív byli vrcholem společnosti, jsou najednou na dně. Každý okamžik zdůrazňuje hodnotu těch, na které se dá spolehnout a předchozí silné vazby mezi hlavními postavami jsou tak velmi důležité. A neméně i další – často překvapivá – spojenectví, která se povede navázat.

V příběhu je i hodně jemná romantická linka, která ale nijak neruší a nestrhává na sebe hlavní pozornost. Spíš věc v pár okamžicích doplňuje a počítám, že bude mít svou roli v pokračování.

 

Pro mě byla kniha příjemným překvapením. Nepovažuji se za náročného čtenáře, jen za takového, který chce dobrý příběh a postavy, které nebudou plytké. A přesně to jsem dostala. Až se divím, že o této knize je tak málo slyšet, protože byla skvělá!

 

O knize:

Autor: Sam Hawkeová

Série: Poison War (1. díl)

Překlad: Alžběta Lexová

Vydal: Host

Rok vydání: 2019

Počet stran: 584

Měsíční rádobych - prosinec 2024

 

Masakr! Je to tady! Poslední měsíc roku před námi (či spíš už v akci). To snad ani možné není, jak ten čas letí! Já jsem se ještě stihla poslední týden v listopadu šikovně zrelaxovat dovolenou a nákupem dárků, takže na Vánoce mám už krom výzdoby všechno v kupě. A na tu je ještě čas. Takže mohu v poklidu užívat radostí adventní doby :) a onen kýžený poklid mám letos v plánu tak nějak v první řadě.

S tím souvisí i krásná tradice, kterou jsem převzala od kolegyně. Každý rok si koupím na vánočních trzích jednu novou ozdobu na stromek. Ideálně, kdyby se zapojil i muž a vybral si taky, ale s aktivitou v tomto směru nelze počítat. U kolegyně si každý rok vyberou děti. Stromek je pak krásný, osobní a plný vzpomínek na uplynulé Vánoce. Možná teda ne sladěný do jedné barvy a stylisticko-instagramově pohledný, ale zato je v něm to, co má v pravých Vánocích být. Rozhodla jsem se, že to taky zkusím. Byl ovšem problém vybrat jen jednu ozdobičku a tak mám letos žábu a perníčka :) … a pak se to zvrhlo, protože jsem uviděla ještě zajíčka a uznejte, zajíčka prostě musím mít. A pak měli brněnského draka. První rok tradice nákupu jedné ozdobičky mám teda čtyři. Typické!

Jinak jsem se v listopadu snažila co nejvíc užít pěkných podzimních dnů a počasí mi to skvěle umožnilo. Škoda jen, že je podzim tak krátký. Nebo aspoň jeho nejhezčí část, kdy se barví stromy a začínají ranní mlhy a první mrazíky, krátká je.

K svátku jsem dostala skvělou knihu. Je to knižní adventní kalendář, kdy si každý den otevřu jednu kapitolu příběhu. Miluju adventní kalendáře. S touhle knihou mám letos tři :) čokoládový, čajový a knihový.

Při roto-čtení jsem tento měsíc utrhla rekord nejen při šlapání, ale i při čtení. Slupla jsem totiž ve čtečce skoro celou sérii Gossip Girl. Jo, je to v podstatě pitomina, ale skvěle se čte a je přečtená rychle a lehce. Ideální ke sportovní aktivitě, protože náročnější text bych si asi při tom pocení neužila :) Mým špekům se to sice nelíbí, ale to mají blbý :)

Jak jsem minulý měsíc nevěděla, kterou knihu nominovat na nej měsíce, tak tentokrát to byla fuška zase z druhé strany. Až do půlky měsíce nic nebylo to ono. A pak se konečně ukázal první kandidát. Jednalo se o Ostrov bohů. Neskutečně mě pohltila. Takový svěží vítr ve fantasy a skvělé postavy. Doufám, že časem bude i další díl. Až úplně na konci listopadu ale přišel další žhavý soutěžící – Pro tebe. A jak se ukázalo, někdy stačí jen dva kousky na to, aby bylo zatraceně těžké vybrat ten nej. Je to hodně, hodně těsné, ale vítězem je přeci jen Pro tebe.

 

Co plánuji na prosinec?

 

Rádobych čtecí:

Tři vyvolené z listopadu:

Stín větru – do této se mi nesmírně nechtělo. Nějak jsem na začátku čtení nemyslela, že v ní najdu to, co by mi zrovna sedlo. A bohužel se to i stalo. Prostě nesedla do aktuálního naladění. Odložila jsem ji tedy na někdy později. Protože toto je rozhodně kniha, na kterou musím mít chuť.

Ostrovy bohů – tak toto byla pecka. Bavily mě nesmírně postavy i jejich příběh. Doufám, že se dočkám i dalšího dílu, protože konec napovídá, že to bude ještě pecka.

Dědic trůnu – kniha je sice hezky čtivá, ale tak nějak spadá do kategorie nenadchne-neurazí. V polovině už na mě bylo té nehynoucí, osudem předurčené lásky nějak moc. Jinak příběh a nápad  dobrý, ale nic, co by výrazně vyčnívalo.

 

Tři vyvolené na prosinec:

Jedna stará více než 3 roky

Vyvolenou knihou je Já legenda – film mám ráda, tak se těším na předlohu.

Jedna z loňska

Tady vyberu Mosazné město – už nevím jistě, o čem má být, tak nečtu anotaci a těším se na překvapení.

Jedna z rozečtené série

Vybírám Boží hrob – ani nevím, proč jsem tuto sérii nechala tak dlouho spát. První díl nechal takový dojem, že si ho stále pamatuju.

 

Když se blíží ty Vánoce, vybrala jsem ve všech kategoriích knihy, které jsem dostala. Je to stylovka :)

Mám tu taky hodně vybraných kousků s vánoční a vůbec zimní atmosférou, tak se pustím do nich. A taky vymýšlím nové okruhy Vyvolených na příští rok. Systém se osvědčil. V knihovně jsem našla poklady a ubylo dlouhodobě nepřečtených.

 

Rádobych psací:

Ohlédnutí za listopadem:

Chyba v datech napravena. Logická díra zasypána.

Prosincové psací plány:

Při zasypávání logické díry jsem objevila další :D to je nekonečný příběh. Takže zpět na značky a jedem znova. Naštěstí je tohle nové vymýšlení to, co mě baví víc než nějaké škrtání a úpravy.

 

Vánoce, Vánoce přicházejí! Užijte si advent :)

Konec hlášení!