Tahle kniha byla jasná volba. Krásná obálka upoutala pozornost, anotace i řazení do New Adult dávalo tušit, že to bude něco malinko jiného, než je na trhu obvyklé. Než jsem se do knihy pustila, vyrojilo se dost hodnocení, která úplně pozitivní nebyla. O to víc jsem se těšila, až si udělám vlastní názor. Obvykle mi totiž knihy v „modrých číslech“ sedí docela dobře.
Anotace:
Země rudě rozkvete krví, růžemi a válkou.
Princovo srdce se stane zkázou, nebo spásou. Jeho volba nás může všechny
zachránit. Jeho nevěsta – na té to všechno závisí! I když je věštkyně Violet
oddanou služebnicí krále, v žádném případě nemá na růžích ustláno. Mazaná
manipulátorka je trnem v oku zejména pohádkově krásnému,
ale také neskutečně otravnému princi Cyrusovi. Následník trůnu přitom stojí ve
středu strašlivého proroctví Violetiny předchůdkyně. Lid Slunečního kontinentu
totiž zanevřel na své bohyně, a ty si za trest žádají jeho krev.
Na maškarním plese, kde si má princ vyvolit svoji
nastávající, všechny okouzlí tajemná dívka v masce motýla. Hovoří snad věštba o
ní? Anebo je vše úplně jinak?
…
Tohle bylo jedno z nejlepších zpracování pohádky a kletby, které si za poslední dobu vybavuju. Bylo úplně jiné, než všechna ostatní. Velmi dospělé, realistické a politické na jednu stranu a dostatečně pohádkové na stranu druhou. Začetla jsem se velmi rychle a snadno a stejně tak mi kniha utíkala. Opravdu lituji toho, že to nebyla větší bichle. A to mě poslední dobou bichle štvou.
Na úvod si neodpustím jeden malý postřeh: namátkou jsem koukala na některá hodnocení knihy a získala jsem dojem, že kniha je trochu problematická tím, jak moc se liší – a především její závěr – od současných fantasek s romantickou zápletkou. Tak jen abyste počítali s tím, že není taková, jak asi lze od zařazení do žánru očekávat a konec bude chtít od čtenáře ochotu přistoupit na něco jiného. A pokud přistoupíte, je docela dobře možné, že vás okouzlí, jak pěkně to autorce všechno zapadlo dohromady.
Hlavními hrdiny příběhu jsou naprosto racionálně uvažující věštkyně a prokletý princ. Vypravěčkou příběhu je věštkyně Violet a musím říct, že pobyt v její hlavě a její pohled na události, jsem si užila.
Od prvního seznámení s Violet bylo zjevné, že sice své schopnosti přiznává a má je, ale na druhou stranu je nevyužívá úplně, jak by měla. Když do její věštecké věže zavítá klient a vloží jí ruce do dlaní – protože Violet čte z dotyků – vidí sice cosi v jeho budoucnosti, ale většinou je to taková nuda, že lidem řekne nějak šikovně přesně to, co chtějí slyšet, ale zároveň vlastně nic. Trochu to připomíná reálné věštkyně :). Stejně tak je ochotná veřejnosti lhát o tom co vidí na přání krále, protože si prostě chce udržet pohodlný život a je jí jasné, že pokud nepůjde chlebodárci na ruku, vrátí se klidně šupem do slumů, odkud přišla.
Violet je chytrá a vždycky chytrá byla. V dětství díky svému daru zachránila princi život a dokázala tak zařídit lepší život pro sebe. Dostala se z ulice do pohodlí života u panovníkova dvora a svůj současný standard si hodlá udržet stůj co stůj. Na princi ji štvala lehkost, s jakou přijímal své privilegované postavení, kterého si podle ní nevážil. Zdálo se jí, že zatím co ona musí o své štěstí a pohodlí bojovat a i tak stojí její osud na vratkých nohou, on má vše na zlatém talíři a ještě jí vyčítá, že ona o svůj zlatý talíř přijít nechce. Violet o sobě nemá žádné iluze, ví jaká je, jak se chová a stejně nemilosrdně jako sebe dokáže vidět i ostatní. A stejně jako si dokáže obhájit vlastní křivácké a manipulativní chování, umí to i u ostatních. Kromě prince.
Princ působí na první pohled jako floutek s hezkou tvářičkou, kterému záleží jen na jeho pohodlí a flirtících. Na druhý pohled – a nemusí být moc pečlivý, protože princova osobnost a motivace jsou snadno čitelné – už jako floutek zas tak moc nepůsobí. Prohánění dam se od něj čeká, má si přece hledat nevěstu. A tak prohání a snaží se na sebe nestrhávat moc pozornosti otce (s nímž má na vládnutí dost odlišný názor) a šlechticů (kteří nechtějí omezit svou moc) – místní politika by mu totiž mohla snadno zlomit vaz dříve, než stihne usadit vznešený zadek na trůnu.
Princ chtěl řešit pro své království úplně jiné, závažnější věci, než pitomou kletbu, které stejně zase až tak nevěřil. Věděl, že Violet klidně při věštění lže, tak proč by nemohla být vylhaná i jeho věštba od její předchůdkyně? Neviděl důvod hned si brát nějakou holku a ještě k tomu se zamilovat, což bylo pro něj tak trochu komplikované ještě z dalšího důvodu. Jeho vztah k Violet byl řadou průšvihů a nedorozumění už od dětství. Z nejlepších kamarádů se stali nepřátelé a na vině (podle něj) byla právě její ctižádost a ochota jít králi na ruku, aby si udržela postavení.
Věštkyně a princ jsou politikou a okolnostmi nuceni spolupracovat a přitom mají jeden na druhého dost vyhraněný názor. Vzájemně na sobě nenávidí jisté morální aspekty jejich práce, ale zároveň nemůžou popřít, že je ten druhý přitahuje. To situaci komplikuje, protože z povahy svých funkcí nemohou být spolu a tak je lehčí a obecně přijatelnější nenávidět se. Události v příběhu je nicméně tlačí ke spolupráci. Nakonec to, že se vzájemně potřebují a spolupracovat musí, je jen dalším kamínkem do hromady nenávisti a vzteku na to, že nemají na výběr.
Obě hlavní postavy v podstatě předváděly sobecké a nepoctivé jednání, nicméně nešlo popřít, že krom svého zájmu prosazují i blaho země. Emoce mezi nimi byly sice skrývané, ale přes to místy propluly na povrch. Stejně jako jejich antipatie byly velmi intenzivní. Bylo zřejmé z čeho jejich vášeň roste.
Takto dospělý a reálný pohled na postavy mě neskutečně bavil – i na vedlejší postavy. Politika krále byla velmi opravdová, věštkyně měla naprosto pochopitelnou péči o to, aby nepřišla o dobré bydlo a princ se nehrnul do sňatku z dobrých důvodů. Jeho revolta vůči otci nicméně nespočívala pouze v tom, že si postavil hlavu proti ženitbě. Měl mnohem závažnější důvody pro to, rozcházet se s otcem názorově. Postavy mají názory, své způsoby, jak věci dělat a dosáhnout svého. Chybují, prožívají úspěchy a pády. Bojují bitvu s osudem a v soukolí jejich činů a následků s nimi může být rozdrceno celé království.
Musím potvrdit to, co knížce některé názory vytýkají – rozhodně to není klasická zažitá YA/NA romantika – sice ano, láska tu vzešla z nepřátelství, což je pro YA/NA časté, ale romantické a něžné vrkání na stránkách rozhodně není. Ty postavy se opravdu nemají rády a nezmění se to jen proto, že se jim chce ze sebe vzájemně strhat hadry. A víte co? Já fakt oceňuju, že na stránkách nedošlo k obvyklému myšlenkovo-citovému veletoči a postavy se nezměnily jako mávnutím proutku, když si spolu začaly. Nedůvěra a konflikty budované tolik let prostě jen tak zmizet nemohou, kór v situaci, kdy jde oběma nejen o dobré bydlo, ale i o život. Můžete klidně s někým spát, ale důvěra a opravdový upřímný vztah je věc naprosto jiná. Z Violet se nestala uvzdychaná slepička a z prince nebyl ochotný ňouma, který pro svou lásku obětuje všechno včetně své osobnosti, jen aby se na něj usmívala. Nenajdete tu takové to hysterické ochraňování vyvolené dívky a vzdychání nad břišáky krásného prince. Super změna!
Líbil se mi ten podtext katastrofy předpovězený kletbou. Pořád jsem si říkala, že to podivně nesedí, že je kletba jaksi celá obráceně a něco se mi na tom nezdálo. Temné síly kroužili kolem království, dokonce i kolem věštkyniny věže. Byly trochu jako had – zaútočily a stáhly se. Jakoby se snažily své oběti domanipulovat někam, kam nikdo nečekal – včetně mě. Ano, konec jsem sice trochu tušila, ale stejně mě překvapil. Seděl prostě k povahám postav naprosto dokonale. Kletba vlastně byla dost originální. Celkem jsem se smála nad tím, že „zlo“ zřejmě podcenilo vyčůranost postav, když už dobře odhadlo jejich sobectví a způsob, jakým s nimi manipulovat.
V knize se najde několik událostí, které dopřejí ženskému srdci užít si pěkných šatiček, ale je jich překvapivě málo na to, že se děj odehrává u dvora. Mnohem více si zde lze vychutnat politikaření a intriky zla, které se plíží královstvím a manipuluje. Podotýkám, že ani lidé si se zlem v ničem nezadají a každý pěkně vehementně prosazuje vlastní zájmy na úkor okolních království i svého vlastního. Král i šlechta si jsou nemilosrdně za svým, princ si jde za svým, věštkyně se taky stará v první řadě o svoje. Jakoby náhodou se občas některý z těchto zájmů projeví užitečně a ušlechtile, ale v zásadě není skrývané, že jde o peníze, moc a území. Je to pořád v podstatě pohádka, takže vše není tak dokonale propracované jako u plnokrevných dospělých fantasy, ale i tak je to dobré.
Ještě jednu velkou pochvalu mám: Bože všech čtenářů, děkuji ti za vkusně popsaný intimní okamžik v této knize. „Kontaktnějších scén“ je pomálu, nejsou nijak podrobné, takže těžko říci, jak daleko to postavy skutečně dotáhly. Když už ale dojde na něco tělesného, je to takové, jak si představuju – mezi postavami to jiskří, dokonale to odráží jejich vzájemné vztahy (to dobré i to špatné) a nepřipomíná to návod k použití na vysavač. Popis naopak ponechává výrazný prostor pro vlastní představivost a vyhýbá se nutnosti použít nějaké, řekněme, trapnější výrazivo, které se v knihách občas nachází.
Epilog mě tentokrát velmi bavil. Strašně se mi líbilo, jak se kletba vyřešila, aniž by k řešení došlo. Konec byl pro mě celkem dost nepředvídatelný. Jestli se jedná o šťastný konec je ovšem trochu pochybné. No, uvidíte sami. Škoda jen, že rozuzlení bylo shrnuto epilogem a nebylo součástí děje. Sice by to vydalo ještě na nějaké desítky stran, ale stálo by to za to.
Tohle je jedna z knih, u které mě mrzí, že je krátká. Podle mě by autorka dokázala v pohodě využít prostor dalších stránek pro intenzivnější rozpracování postav i politiky a zápletky. To je jediné mínus knihy. Že se vše muselo vejít na malý prostor a tak to možná někdy působilo nedodělaně a zbytečně stručně. Doufám tedy aspoň v pokračování. Nakročeno je k němu slušně.
Za mě mohu příběh doporučit, patří letos k mým nejoblíbenějším. Gratuluji nakladateli ke šťastné ruce při výběru.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Za poznáním netradiční kletby račte tudy.
O knize:
Autor: Gina Chen
Překlad: Dana Chodilová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2024
Počet stran: 344
Žádné komentáře:
Okomentovat