Ranhojička

 

Ke knize mě přitáhlo prostředí, ve kterém se odehrává. Mám takovou zkušenost, že fantasky popřípadě scifárny z lochu bývají zajímavé a dají se vymyslet opravdu super zápletky.

 

Anotace:

Mnohým zachránila život, teď bude bojovat o ten svůj. První díl napínavé fantasy série.

Už deset let přežívá sedmnáctiletá ranhojička Kiva v nechvalně proslulé věznici Zalindov. Když přivezou těžce nemocnou královnu rebelů, dostane nelehký úkol – udržet ji na živu, aby mohla podstoupit zkoušky utrpením, určené těm nejnebezpečnějším zločincům. Musí přežít mučení vzduchem, ohněm, vodou a zemí, což se zatím nikomu nepodařilo.

Ve stejné době dostane Kiva šifrovaný vzkaz od své rodiny: „Nenech ji zemřít. Už jdeme.“ Dívka si uvědomuje, že zkoušky by nemocnou královnu zabily, a tak se nabídne, že je podstoupí místo ní. Pokud uspěje, budou obě svobodné.

Kiva má strach z nejisté budoucnosti. Spánek jí ruší i epidemie, která se šíří věznicí, a také Jaren - nový vězeň, jehož přítomnost je pro ni důležitější, než si dokáže přiznat…Pak obdrží Kiva vzkaz od své rodiny: „Nenech ji zemřít. Už jdeme.“ Dívka si uvědomuje, že zkouška by královnu zabila, a tak se nabídne, že trest podstoupí místo ní. Má ale vůbec nějakou šanci? A jak se k její volbě postaví záhadný nový vězeň Jaren?

…

Už vykročení do příběhu bylo poměrně ponuré a jasně se ukázalo, na jakém místě se bude všechno odehrávat. Vězení  Zalindov v horách daleko od lidí je více než místo, kde lidi prostě osedí trest. Je to odlehlý pracovní lágr, kde vězni těží jakýsi podivný kámen-kov. Nevím, co je zač, ani k čemu ho potřebují, podstata toho, co tam těží a proč nebyla vysvětlena. Možná i proto, že jsem neznala důvod těžby, vypadal tento způsob trestání ještě krutěji. Vězni těží kov-kámen v naprosto hrozných podmínkách a velké množství vězňů hodně brzo umírá ať už v dolech nebo v tunelech, kde pohánějí čerpadla na vodu, aby všichni obyvatelé věznice nepošli žízní. Ti slabší se pak plahočí na polích, v kuchyních nebo dokonce v krematoriu, které má vězení vlastní. Mrtvých je hodně, tak se neoplatí kopat hroby. Zalindov je prostě hrozné místo, o tom pochybovat nejde.

Hlavní hrdinka Kiva má svým způsobem docela štěstí, Je místní ranhojičkou, tak žije v relativním pohodlí, není nucena k tvrdé práci a protože je jediná ranhojička, co je k mání, drží nad ní ochrannou ruku ředitel věznice. To je ostatním vězňům trnem v oku a Kiva je tak vydělená ze společnosti a vězni jí opovrhují navzdory tomu, že ji potřebují. Dobrým vztahům určitě nepomáhá, že když ji nový vězeň uvidí poprvé, je to ona, kdo mu do kůže na ruce vyřeže vězeňskou značku Zalindova. Kiva se snaží zůstávat soucitnou a laskavou osobou, i když si nechce nikoho pustit moc k tělu. Upíná se hlavně k tajně propašovaným vzkazům od rodiny a doufá, že pro ni brzo přijdou.

 

Prostředí Zalindova se autorce opravdu povedlo. V tomto příběhu není vůbec možné si místo, kde se odehrává, ani lidi v něm jakkoli idealizovat. Dost vězňů spáchalo opravdové zločiny, nejen ty politické a protože žijí v drsných podmínkách, jejich chování tomu odpovídá. Dozorci jsou zde velice krutí, když už se objeví nějaký slušný, dlouho nevydrží a zůstávají jen sadističtí a násilničtí bez nějakého morálního kompasu, kteří se neštítí svou moc nad vězni využít. Vězni umírají při těžké práci, mnozí užívají drogy, aby ji vůbec vydrželi. Nechybí tu mučení, nemoci, hladovění, zneužívání žen, šikana… Co se života ve věznici týká, poznala jsem logicky nejvíce ten Kivin. Docela by mě zajímalo víc dopodrobna, jak tam fungují i jiné věci, ale to už by byl jiný příběh :). Malé nelogičnosti jsem tu našla – například to že místní život mi připomínal středověk a tak jsem moc nechápala, kde vzali plyn do kremačky, protože to, jak bylo hoření popsané, rozhodně nejde udělat dřevem nebo uhlím. Na druhou stranu, co já vím, jak vypadá svět vně vězeňských zdí. Ještě jsem se tam nepodívala. Třeba jde o více vyspělou civilizaci.

Pozadí příběhu se zatím moc projevit nemohlo, protože veškerá politika se odehrává za zdmi Zalindova, kam Kiva jakožto vypravěčka pochopitelně nevidí a něco málo se dozvídá jen od nových vězňů. Základní myšlenka je ale jasná – dva rody s právem na trůn o něj bojují. Jeden rod ovládá magii živlů, druhý pouze magii léčení. Jedni na trůnu dokonce aktuálně sedí a pochopitelně se jim nechce dolů. Druzí se roky skrývali a teď shromažďují podporu a jejich hordy rebelů a příznivců začínají v podstatě občanskou válku.

Děj samotný tedy zatím moc květnatý nebyl. Hrdinka je ve vězení a musí se dostat ven. Doufá, že to dokáže za pomoci královny rebelů a její rodiny, která ji chce dostat ven, a tak se děj posouvá od zkoušky ke zkoušce, které se za ni nabídla vykonat. Mezi těmito zkouškami je děj spíš pomalejší, zaměřený na Kivu a na to, jak si někteří z vězňů postupně získávají její náklonnost. Docela dost pozornosti je také věnováno její ranhojičské práci, zvlášť v tom okamžiku, kdy ve vězení vypukne záhadná a smrtelná epidemie. Zkoušky oproti tomu jsou napínavé a nebezpečné. Je jasné, že jsou nastaveny tak, aby adept bez magie ani náhodou nemohl přežít už tu první. Kiva žádnou magii živlů nemá a je jedy jasné, že jí někdo pomáhá. Poměrně brzo je zřetelné, kdo to asi tak bude. V tomto je děj poměrně dobře čitelný. To ale vůbec nebránilo tomu, abych si popisy těch samotných akcí užila, i když jsem věděla, že dopadnou dobře. Na pomocníkovy důvody, proč vůbec ve vězení je, jsem si ale musela počkat až do chvíle, kdy mi je prozradil sám a upřímně připadalo mi to šílené.

Romantika je hodně opatrná, rozvíjející vztah hlavních hrdinů je na začátku a nikam daleko nepokročil. Nevadí. Budou to mít hodně těžké, vzhledem k tomu z jakých poměrů pocházejí a také vzhledem k tomu, že upřímný je na konci jen jeden z nich. Zatím to spíš vypadá, že v dalším dílu dojde na průšvih, hromadu akce a pořádné nepřátelství mezi dvojicí. Strašně se na to těším, autorka si nachystala půdu pro hodně zajímavý druhý díl nejen po této vztahové stránce, ale i po té politické, o které se, počítám, dozvím víc.

 

Kivě se celkem dařilo přede mnou skrývat své skutečné motivace k činům, i když odhalit je nakonec šlo. Bylo to tím, že i ty náhradní motivace byly prostě naprosto uvěřitelné a pochopitelné. Tedy asi až na tu, která ji přinutila pustit se do zkoušek za královnu rebelů. Tady už bylo jasné, že je ve věci něco víc než jen touha pomoci pacientům a přátelům. Postavě Kivy se rozhodně musí nechat, že věděla jak přežít. Držela svoje tajemství hodně pevně pod pokerfacem. Přizpůsob se, nevyčnívej, neodporuj, buď užitečná, nepleť se do věcí, které nemůžeš ovlivnit – jednoduchý návod k přežití v prostředí Zalindova. Nebylo lehké ho dodržet, ale Kiva projevila slušné sebeovládání.

Na Kivě mi nakonec vadilo jediné – její pokrytectví. Co to bylo za scény, v nichž Jarenovi vyčítala, že jí neřekl pravdu! Jak jí to vadilo, jak do něj kvůli tomu ryla! No ono už to tak bývá, že na druhých nám vadí to, co sami děláme. Ona přece víc než kdo jiný měla chápat potřebu udržet jisté věci v utajení. A nakonec to byl on, kdo do ní vložil důvěru, kterou si ona na těch několika posledních stranách naprosto nezasloužila – i když mu něco tajila vlastně z dobrých důvodů. Nevadilo mi tolik, že mu lhala, to se dalo pochopit, ale to, že mu stejnou věc vyčítala, když i v jeho případě to bylo naprosto pochopitelné. A počítám, že až se její zrada provalí, bude to hodně nepříjemná situace a ji bude velmi mrzet. Ta její hnusná samolibost při posledním vzkazu rodině, mě fakt naštvala a myslím, že v dalším díle to rozhodně nebude Kiva, kdo bude mít moje sympatie. Ale uvidíme, jestli autorka nepřijde s řešením, které se nabízí.

 

Celkově musím říct, že mě kniha poměrně dost překvapila. I když jsem čekala, že mě bude bavit, některé věci byly ještě lepší, než jsem doufala, že budou. Do druhého dílu se určitě pustím. Už jej netrpělivě vyhlížím.

 

Další knihy z vězeňského prostředí na bloGu:

Areston – když si lidi udělají lapák z vesmírného tělesa, kterému tak docela nerozumí a ani netuší, kdo ho postavil. Vězení bez dozorců a možná o to horší.

Věže Asperfellu – opět magie, opět mladá holka a taky vězení, z něhož není návratu.

Kde zní zpěv krkavců – jasný, tady má jít o prostředí internátní školy. Brzo ale pochopíte, že to je spíš vězení.

Na odvrácené straně – tady je vězením Měsíc. Jo, jako ta planeta.

Markýz hledá ženu

 

Markýz hledá ženu je už druhým dílem série Worthingtonovi. První část mě nelákala vůbec, takže jsem ji vynechala. U podobných knih to ale zase až tak nevadí. Většinou nebývá problém číst je samostatně. Ani tady tohle problém nebyl. Takže jsem očekávala, že si jen užiju příjemné čtení.  Jenže nakonec se problém vynořil na místě, kde jsem ho vůbec nečekala.

 

Anotace:

Dominic, markýz z Mertonu, dospěl k názoru, že by se měl oženit. Jak by řekl jeho poručník, je to prostě povinnost. Důležité je vyhnout se silné vášni a citům a najít si tu správnou nevěstu. Musí být urozená, tichá, dobře vychovaná, ucházející, musí vědět, co se od markýzy očekává. A hlavně nesmí mít sklony ke skandálům!
Dotty Sternová byla pozvána Worthingtonovými, aby se s nimi zúčastnila společenské sezony v Londýně. Je sice jen dcerou venkovského baroneta, vyniká ale krásou, bystrou myslí, břitkým vtipem a upřímnou povahou. To ale její okolí poněkud vyvádí z míry. A nejvíc Dominika. Na Dotty je totiž něco, čemu nedokáže odolat. A než se naděje, zachraňuje spolu s ní štěňata, koťata, a nakonec i malého zlodějíčka.
Dotty vůbec neodpovídá jeho představě ideální manželky a rozhodně by ho s ní nečekal klidný život. Tak proč mu připadá… prostě dokonalá?

 

…

 

Na první pohled se zdálo, že mám před sebou další bridgertonovsky laděný příběh. Vypadá to, že Bridgertoni už pro mě zůstanou měřítkem podobných knih, i když zdaleka ne všechny díly jsem slupla bez námitek. A právě tohle moje očekávání byl nejspíš kámen úrazu. Kniha je sice svým příběhem miloučké čtení přesně v duchu žánru, ale na kvalitu Bridgertonů bohužel nemá.

Tím nechci říct, že by se nečetla lehce. Naopak! Je to přesně jedna z těch, od kterých se neodtrhnete a prostě pojedete až do konce. Ze začátku to navíc vypadá hodně dobře a je nakročeno na zajímavý střet dvou povah a názorů.

Markýz Dominic je pod vlivem špatné výchovy tak trochu suchar a namyšlený paňáca. Má zcela jasné představy o tom, jaký je svět a jaký má být, co je jeho povinností a jak mají věci v životě chodit. Že je hodně daleko od pravdy a skutečného stavu věcí zjistí, až když se zcela proti svým plánům zamiluje do ženy, která je všechno možné, jen ne ztělesnění toho, jaká by dobrá manželka měla být. Chápala jsem, co na ní vidí. Ona byla pro něj cestou z života, do kterého ho svázal jeho poručník po smrti otce.

Dorothea je dívka, která ví naprosto přesně, co chce a očekává, že všichni její postoj pochopí, ocení a přizpůsobí se jí. Je to taková dobrá duše, která by nejraději zachránila všechno a všechny. Je to jistě chvályhodné, ale vzhledem ke své povaze nevolí vždycky nejlepší způsob, jak dosáhnout svého. Ani tak bych ji nepopsala jako feministku, spíš by se hodil termín aktivistka. Ráda bych o ní řekla něco hezkého, ale když si na ni vzpomínám, vybavuje se mi nejvíc povýšená shovívavost, s jakou jednala s markýzem. Vždycky se mi vybavilo: „Ty nevíš nic, Jone Sněhu.“ Doslova v každé scéně, kdy markýzovi předváděla jak špatný je jeho pohled na všechno. A ona si uvědomovala, jaký je, nebyla zaslepená city. Vážně jsem nechápala, proč ho miluje a chce ho, když je pro ni jeho osobnost tak nepřijatelná, že ho od základu celého předělává. Prostě se rozhodla, že ho taky zachrání (napraví) a byl jen další z jejích projektů? Bohužel, Dotty mi jako postava nesedla.

 

První třetina knihy byla úžasná. Bylo v ní přesně to, oč jsem čekala. Vyšší společnost, začátek sezony, hrdinka, která si uvědomovala, že věci ve společnosti nejsou v pořádku a chtěla pomoci. Byl tam i muž, který nechtěl lásku a stejně ji našel. Muž dostatečně vysoko postavený, aby mohl pomoci věci změnit.  Bylo to čtivé, bylo to svěží a zůstalo by to takové až do konce nebýt postav a toho, jak se začaly chovat.

Přitažlivost mezi těmi dvěma se rozjela hodně rychle. Kdo nemá rád, když dlouho trvá, než se láska rozhoří, tady nemusí mít obavy. Dominica to potrefí rychle a Dotty taky zrovna nechodí kolem horké kaše. Zezačátku mi to i docela sedělo a chemie mezi nimi fungovala. Do chvíle, než vyplavala na povrch Dottiina zbrklost, pak mi bylo Dominica spíš líto, protože se ukázalo, že autorka své postavy nevyvážila. Na takovou povahu, jakou měla Dotty byl Dominic prostě příliš slabým charakterem. Čím více se ona projevovala, tím více on za ní jen vlál, jako špinavý hadr. Dotty měla vizi a šla za ní přes mrtvoly a on byl jednou z nich. Sotva jí dal najevo, jak jí podléhá, začala mít navrch. Ano, sice páchala dobro, ale naprosto bezohledně a nerealisticky i na poměry tohoto žánru. A protože byla krásná a charismatická, všechno jí vždycky prošlo a okolí se přizpůsobilo jejím plánům a řešením. Zkrátka ona byla generál a on zaslepený citem, pro který by udělal všechno – čehož bylo patřičně využíváno.

Lásky a touhy jsem si tentokrát užila jen ze strany Dominica. Jemu jsem to věřila. Přesně byl vidět moment, kdy se do ní začínal zamilovávat. Přitahovala ho, musel ji vyhledávat, být v její společnosti – to se autorce povedlo popsat moc pěkně. Věděla jsem u něj přesně, jak na tom jeho city jsou. Líbilo se mi, jak byl ochotný se kvůli ní změnit, aby s ním byla šťastná. U Dotty netuším. V jednu chvíli pro něj chtěla najít manželku a najednou se rozhodla, že ho chce sama. Nepřemýšlela nad tím, jak by mohl být šťastný on, bylo jasné, kdo se z nich dvou ve všem přizpůsobí a kdo ani trochu. Kdy přišly její city nevím, ale přistupovala k nim jako ke všemu. Prostě se rozhodla – a bylo hned. Dokonce i do intimča se hrnula o dost víc než on. To samozřejmě není špatně z pohledu dnešní doby, ale z pohledu historické romance byla její … řekněme intimní nedočkavost zbytečně přímočará. Jemu nenechala dokonce ani tohle. Když už jsme u toho, popisy intimních okamžiků a polibků autorce nejdou zdaleka tak dobře. Popisy byly takové nemastné, neslané a celkem bez vášně. Naštěstí jich nebylo zase tolik a pořád jsem si to mohla vynahradit aspoň Dominicovou zamilovaností a touhou.

 

V hlavní zápletce autorka udeřila (krom lásky) na teď tolik populární strunu ženské emancipace, ale zdaleka se jí to nepovedlo tolik, jako u jiných knižních sérii z podobné doby a podobného ladění. Lehká emancipace mi nevadí, dokonce mi vyhovuje, ale tady se moc tlačilo na pilu. Takto nevypadá silná ženská hrdinka, takto nevypadá dospělý (byť zamilovaný) muž a už vůbec to není láska rovnocenných partnerů. Její hrdinka vyznívala spíše jako potřeštěná kačena, která byla paličatá až hrůza a vrhala se do všeho bez rozmyslu a po hlavě, vždycky muselo být po jejím, vždycky musela mít pravdu. Dost přitom využívala toho, že je do ní hrdina tak poblázněný, že skáče, jak ona píská. Vůbec neměl dost síly a charakteru, aby ji dokázal trochu usměrnit a pomohl nasměrovat její snahu praktičtější cestou. Navíc mi zde vůbec nevyhovovalo, že všechny ostatní postavy – hlavně ženské –  dělaly z markýze Dominica doslova hlupáka, který neví, co chce, ale ony už mu to přece zařídí tak, jak by to chtít měl. Tím si autorka hlavního hrdinu neskutečně shodila. Vůbec to nebyl muž, který se změnil pod vlivem milované ženy a spolu následně mohli měnit nespravedlnosti k lepšímu. Působil jako nedospělý kluk, kterému přece všichni museli vysvětlit, jak je hloupý, jeho názory úplně mimo a vlastně vyvolával dojem, že je jen postrkován z místa na místo, přičemž nikam nikdy nechtěl a najednou tam byl. A druhá hlavní mužská postava mu prostě poradila, ať si zvyká!?

Docela se mi líbilo, že autorka postavila své hrdiny před náročnější situace – a opravdu byly zajímavé. Většinou se jednalo o chvíle, kdy se Dotty rozhodla někomu pomoci. Chybou ovšem bylo, že je autorka hodně zjednodušila, všechno se prostě dařilo řešit až moc – autorka nahodila problém nebo nějaké levárny a o stránku dál bylo zase všechno vyřešené a v pohodičce. Sice to přispělo ke svižnému tempu děje, ale při čtení jsem si vůbec nemohla vychutnat napínavé situace, které autorka svým postavám připravila. Samozřejmě k řešení nejvíc přispěla Dotty a její vyvolený se jenom vezl a platil. Ano, uznávám, ty skutky byly naprosto dobré a prospěšné, ale způsob, jakým toho bylo dosaženo, už méně.

 

Od knihy jsem dostala víceméně to, co se dalo čekat, takže jsem v celku spokojená. Nebo bych byla, kdyby mi, spolu s blížícím se koncem čtení, nepřevážily pocity, které výsledný dojem trochu pokazily. Nakonec jsem usoudila, že děj byl příliš zjednodušený a zidealizovaný i na mě, která čtu občas knihy pro hodně mladé dívky. Musím uznat, že kniha nemá hluchá místa a čte se opravdu skvěle, ale kvůli způsobu, jakým autorka uchopila ženské hrdinky a jejich sebeprosazení ve společnosti už další díly série vyhledávat nebudu. Toto téma jsem viděla zpracované v jiných knihách uvěřitelněji a přirozeněji než tady. Přesto jsou v knize věci, které se mi líbily.

Markýz hledá ženu je prostě extra jednoduchý příběh pro ženy, které chtějí, aby stály ženské hrdinky v čele a manipulovaly s muži z rohu do rohu. Neříkám, že muž musí být drsňák, ale má být aspoň trochu muž, i když se zamiluje. Láska přece neznamená, že druhého předělám k obrazu svému a vynutím si na něm vše, protože jeho cit je příliš silný na to, aby měl rozum. Ani v knize toto není v pořádku a zdá se, že to prostě neumím přijmout :) Jestli Dotty soudím moc přísně, budete muset zjistit sami :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pokud chcete sérii zkusit, najdete knihu tady.

 

O knize:

Autor: Ella Quinnová

Série: Worthingtonovi (2. díl)

Překlad: Blanka Heřmánková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 328

 

Luxus - série

 

Tyhle věci mě vždycky bavily. Vyšší společnost, večírky a společenské události, šatičky, holky na vdávání a sňatky posedlá dámská společnost. No a samozřejmě jejich lásky a vzájemné boje. Většinou se podobné knihy odehrávají někde v Anglii mezi aristokracií, méně často v Evropě. Tato série je v tom jiná a možná o to lákavější – staré kouzlo v nových kulisách. Vítejte na Manhattanu v roce 1899…

 

Anotace:

Luxus (1. díl)

Půvabné dívky v krásných šatech, které se baví až do svítání na večírcích, neodolatelní mladíci s prohnaným úsměvem a nebezpečnými úmysly. Drobné lži, temná tajemství a skandální vztahy. Takový je Manhattan v roce 1899… Manhattanské společenské scéně vládnou Elizabeth a Diana Hollandovy. Když zjistí, že jejich postavení je velice vratké, náhle všichni představují hrozbu pro jejich šťastnou budoucnost. Tenhle vzrušující výlet do věku nevinnosti, který se odehrává ve světě bohatství a klamu, má ovšem k nevinnosti nesmírně daleko.

Upozornění: anotace na další díly sem dávat nebudu :) prozrazují až moc.

…

 

K sérii jsem se letos dostala šťastnou náhodou. První díl jsem měla ve čtečce kdoví jak dlouho a většinou jsem ho přehlížela. Otevřela jsem jej na dovolené, kde jsem nutně potřebovala nějakou oddechovku, která by mě dostala z knižní kocoviny po předchozí skvělé knize. Skončilo to tak, že jsem přečetla celou sérii během necelého týdne a půl :D Takže bacha, je to jedna z těch sérií, kdy budete naštvaní, že nemáte další díl hned po ruce. A navíc to pak budete všechno shánět po bazáčích.

Příběh je taková americká verze Bridgertonových, jen bez aristokracie. Newyorská smetánka nemá šlechtické tituly, ale chovají se, jako by měli. Jsou to bohaté a staré rodiny, které se pyšní tím, že předkové připluli do Ameriky přímo na Mayfloweru a když ne, tak určitě hned tou příští lodí. Do toho se pletou mladé a dravé rodiny, které přišly k bohatství díky obchodům, vyhrabaly se od kalu na dně společnosti a teď by rády patřily k newyorské pěně navrchu.

Historické kulisy Manhattanu tehdejší doby, bohatství, luxusu a nekonečných večírků jsou tu úplně stejné, jako v lepších čtvrtích Londýna. A přece se to od Bridgertonů něčím liší. Zdejší život je dravější, okázaleji vystavuje na odiv bohatství a je méně poklidný. Zapomeňte na odlehčenost, vtip a povinné šťastné konce. Tahle kniha má k realitě podstatně blíž. Společnost neodpouští, společnost soudí, pomlouvá a povyšuje se. Zachovat si tvář je nutnost a tak se tu intrikuje a tutlají se ošklivá rodinná tajemství a občas se společenská pravidla dodržují jen navenek. Přetvářka, povrchnost a namyšlenost chodí v krásných šatech a prstem ukazuje na ty, kterým se zrovna nedaří nebo procházejí nějakým skandálem. Ovšem jen do té chvíle, než se kolo štěstěny otočí a skandál vyplave zase někde jinde. Dalo by se říct, že máslo na hlavě tu mají všichni.

 

Příběh nabízí možnost poznat spoustu postav z manhattanské vysoké společnosti i služebnictva. V centru dění jsou dvě dívky ze staré a vážené rodiny Elizabeth a Diana Hollandovy. Jedna vzorná debutantka, přesně taková, jaká má dívka z vyšší společnosti být. Něžná, krásná, vychovaná a elegantní. Ta druhá je přesný opak. Nekonvenční, divoká, znuděná svým předurčením matky a manželky.  Další hrdinka Penelopa Hayesová je cílevědomá potvora z nové smetánky, která si jde za svým doslova přes mrtvoly. Je velmi krásná a její rodina velmi bohatá a tak si myslí, že má automaticky nárok na všechno, co by chtěla. Mezi ně autorka zamíchala jednu ambiciózní služku Linu, která nechce být služebnou, ale Carolinou, dámou z lepší společnosti a nejžádanějšího svobodného mládence na Manhattanu Henryho Shoonmakera. A samozřejmě mnoho dalších lidí okolo nich.

Postavy procházejí vývojem tak, jak nabírají zkušenosti a jak se vyvíjejí jejich vzájemné vztahy. Na začátku jsou úplně jiné, než na konci a mě bavilo sledovat jejich životní boje, které je formovaly. Jedná se o společenský román, takže je jasné, že v popředí bude společnost. Večírek střídá večírek stejně rychle, jako dámy převlékají šaty. Dívky se musí dobře vdát a proto si úzkostlivě stěží svou pověst. Tedy navenek. Jinak jsou dost divoké a v podhoubí, pečlivě utajené, bují zakázané vztahy. Pánové sice chtějí dokonalou nevěstu, ale při zábavě dávají dost přednost těm méně dokonalým ženám bez ohledu na jejich pověst, pokud by se cokoli provalilo. Samozřejmě nechybí ani opravdové city a upřímné vztahy, něco takového se ale moc nenosí, obzvlášť, když zamýšlení partneři neodpovídají společenské vrstvě, představám rodičů nebo kříží plány někomu jinému.

Čte se to samo, další díl berete hned, protože prostě musíte. Celá série si drží stejnou úroveň, stejný lehký a svěží styl psaní. V každém dílu najdete lásku a postavy jak bojují za svůj – podle jejich představ – šťastný život.  Kupodivu se mi podařilo udržet si po celé čtyři knihy nezaujatý pohled. Nemohla jsem říct, že bych někomu fandila více, než jinému. Všechny postavy měly něco do sebe. I když byly povahově jiné a problémy řešily vlastním osobitým způsobem, bavily mě všechny. Autorka navíc děj a zápletku rozprostřela na celé čtyři knihy, takže některé události z jedničky člověk pochopí až u čtverky nebo prostě nějak v průběhu dostává indicie, aby mu postupně všechno došlo samo. A na konci jsem pochopila, že i když se mi některé konce možná nelíbí, nemohlo to být jinak. A některé postavy mě překvapily více, než jsem čekala.

Začátek kapitol vždy uvádí úryvek ze společenských novin s klepy nebo z knihy pro mladé dámy. Dost mi to opět připomnělo Bridgertonovi a líbilo se mi to, člověk aspoň tušil, co by mohlo být v další kapitole a tak četl dál a dál. Kapitoly byly vcelku krátké a střídaly se pohledy na jednotlivé postavy a jejich životy. To mi vyhovuje. Baví mě knihy, které mají více hlavních hrdinů. Tady bylo na každém hrdinovi – na každém příběhu – něco, proč jsem se těšila na chvíli, až na něj znova přijde řada.

 

Tahle série nabízí pestrý příběh s propletencem lidských osudů a vztahů, které je zábava sledovat. Už jen proto stojí za přečtení. Pokud si navíc libujete při čtení v elegantním prostředí a vyšší společnosti, neváhejte.

 

O knize:

Autor: Anna Godbersen

Série: Luxus (4 knihy – Luxus, Intriky, Závist, Prozření )

Vydal: BB art

Roky vydání: 2011, 2011, 2012, 2013

Počty stran: 304, 296, 280, 280

Straky

 

Musíte uznat, že anotace je tentokrát hodně chytlavá (níže k přečtení). Takže jsem se pochopitelně chytla. Knihy ze školního prostředí mě baví už od školy a hned tak se jim vyhýbat nezačnu. Tahle navíc slibovala, že bude napínavá a tajemná a to prostě k podzimu patří :)

 

Anotace:

Ty budeš další!
MRTVÁ STUDENTKA NA PLÁŽI.
SÉRIE OTÁZEK BEZ ODPOVĚDÍ.
TAJEMNÉ STRAČÍ TETOVÁNÍ.

Audrey přijíždí z Ameriky na prestižní anglickou internátní školu, aby utekla své minulosti. Nic se ale neděje podle očekávání – spolubydlící Ivy ji ignoruje a nad celou školou se vznáší mrak v podobě nejasné smrti sedmnáctileté spolužačky na konci předešlého školního roku. Když začne kdosi vysílat anonymní podcast s názvem „Kdo zabil Lolu?“, celá škola už nemluví o ničem jiném.

Co znamenal obrázek straky vytetovaný na jejím těle? Existuje snad stále tajné Stračí společenství a má něco společného se smrtí studentky? Nebo to byla opravdu jen nešťastná nehoda?

Děsivý a napínavý příběh z místa, nad nímž se vznáší hejna zlověstných strak, vám nedá spát.

…

Anglická internátní škola je rozhodně parádní prostředí na napínavý příběh. Obzvlášť, když ji umístíte pěkně na samotu, na okraj menšího městečka. A k vysokým a nebezpečným útesům nad mořem. Tato navíc dostala do vínku krásné historické budovy a záhadné společenství strak, které ji ochraňuje před neštěstími všeho druhu. Aspoň tak se to povídá v pověrách. Prostředí ke studiu vytváří Illumenská střední jistě více než inspirativní a pro ponurý a napínavý příběh ještě lepší.

 

Příběhem provázejí dvě hlavní postavy – holky, studentky – a střídají si kapitoly, ve kterých ukazují situace ze svého pohledu. Sympatické na nich bylo už to, jak byly rozdílné.

Ivy byla na Illumenské střední doma a za uplynulé roky se dost nadřela na svých výsledcích. Je ambiciózní až neuvěřitelně a má dobrý důvod. Pochází z chudých poměrů a její matka pracovala do úmoru, aby jí umožnila skvělý start a lepší život. A Ivy si to rozhodně nechce pokazit. Přeje si vyrůst nad své poměry. Tento rok se jí konečně podařilo stát se prefektkou, což s sebou nese výhodu samostatného pokoje. Těší se na to, protože bude mít víc klidu a prostoru na práci a víc soukromí. Jenže letošní školní rok jí nečekaně nadělil spolubydlu, která ji rozčiluje už od chvíle, kdy vlezla do dveří.

Američanka Audrey byla takovou tou typickou bohatou americkou princeznou. Taťka měl prachy, ale už ne čas a tak se holka naučila žít si dost nad běžné poměry. V její bývalé škole v Americe se odehrálo něco, co ji přinutilo využít možnosti a přestěhovat se s rodinou do Anglie. Už od prvního dne je připravená být milá a v pohodě, aby byla oblíbená stejně, jako doma. Jenže se zdá, že tady to tak snadno nepůjde. Jednak tak úplně nechápe dost přísná pravidla své nové školy a pak taky nepřijíždí zrovna v nejšťastnější dobu. Na škole při závěrečné oslavě školního roku zemřela studentka a všechno nasvědčuje tomu, že to úplně nešťastná náhoda nebyla.

Tedy – policie si myslí, že ano. Jenže někdo je opačného názoru a vzhledem k tomu, že moderní doba dosáhla už i do historických areálů středních škol, začne vysílat podcast o tom  „Kdo zabil Lolu?“

 

Hned na začátku musím říct, že se autorkám povedlo zaujmout mě prostředím a záhadnými tradicemi a pověrami, které se ke škole vázaly, poměrně brzo. Ve výsledku kniha zase až tak nekonečně napínavá nebyla, protože se hodně věcí rozkrylo zbytečně rychle, ale začátek rozhodně zaháčkoval a donutil mě přečíst knihu téměř tahem. Nemám vůbec co kritizovat, až na jedinou věc – kdyby kniha byla delší (což klidně mohla, když už je to série) mohly si autorky s napětím ještě trochu více pohrát a trápit mě déle. Ale nestěžuju si, vážně ne, protože není na co.

Téma nechtěných spolubydlících, které se nemusejí a nakonec se přece stanou kamarádkami, není nic zase tak objevného. Tady ale autorky pojaly povahy obou holek tak, že jsem částečně rozuměla tomu, co Ivy na Audrey tolik popouzí. A taky bylo od začátku dost jasné, že to časem přejde. Po stránce uvěřitelnosti zápletky mezi těmi dvěma nebyl problém. Zajímalo by mě, jestli autorky psaly každá jednu postavu. To by bylo rozhodně zajímavé rozdělení práce na knize :) Každopádně, protože holky byly vypravěčkami celého příběhu, šlo tu hlavně o ně a krom několika dalších postav mi ostatní aktéři splynuli trochu v kompars. Tím nechci říct, že by postavy nebyly zajímavé, jen nebylo na 288 stranách moc prostoru věnovat se jim do hloubky. Kvůli tomu šlo jen těžko odhalit, jestli má někdo z nich v něčem prsty. Měla jsem jen ty nápovědy a podezření, které mi autorky vyloženě nacpaly pod nos. Ale to jen tak na okraj.

I když se v nich kniha moc nenimrala, řekla bych, že ostatní vztahy a chování vedlejších postav v této knize byly v pořádku. Alespoň do té míry, do které je lze posoudit. Našli se tu oblíbení a méně oblíbení studenti, šprtky, krasavice, playboyové i podivíni. A jejich vzájemné chování vůči sobě navzájem odpovídalo jejich nastavení, aniž bych měla pocit, že jde vyloženě o šablonu. Na exkluzivní internátní škole by člověk tak nějak očekával, že budou studenti tak trochu snobové a občas i hajzlíci a nějaká ta šikana tu taky pokvete. Samozřejmě nechybí zákeřné pomlouváníčko, vlezdoprdelkovství a boj o výsadní místa v kolektivu. Prostě takové to běžné prostředí středních škol :) Každého to baví číst, ale zažít by to nechtěl.

Celkově školní prostředí bylo super. Ať už šlo o výše popsané chování studentů nebo prostředí, do kterého autorky vše zasadily. Sice se tu moc nevěnovali vyučování, jenže to není zrovna věc, kterou bych postrádala :D Ozvláštňujícím prvkem bylo tajné společenství strak, které se v příběhu míhalo, a s ním byla spojená příjemně tajemná napínavá linka. Musím přiznat, že otázka toho, kdo zabil Lolu, mě trápila mnohem míň, než jiná otázka. Co jsou zač straky? V obou otázkách se na konci dostavilo trochu zklamání. Autorky si odpovědi nechávají do dalšího dílu a žádná ze záhad tedy není uzavřená. Nevadí! Aspoň se mám na co těšit.

V jedné věci se tahle kniha liší od jiných příběhů ze středních škol. Postrádá romantickou linku. Ne že by se tu neobjevil žádný náznak vztahu, ale text si s tímto tématem zatím nezačíná. Hlavní postavy se věnují především řešení záhad a pátrání po autorovi záhadného podcastu, tajemství strak a záhadě Loliny smrti. Ty, kteří romantiku moc nemusí, to nejspíš potěší, ale já bych asi přeci jen uvítala alespoň náznak zápletky tímto směrem. Není to nicméně věc, která by v příběhu chyběla. Čte se tak skvěle, že se bez těchto věcí dá obejít. Taky kdyby se autorky soustředily na romantické pletky, dost by se tím naředila atmosféra, která byla v příběhu super. Místo toho autorky nabídly vznikající přátelství mezi dvěma hlavními postavami.

Ačkoli autorky začlenily do textu vážnější témata, jako je šikana a vyrovnávání se s traumatickými zážitky, není to nic, čemu by se věnovaly vysloveně do hloubky, takže čtení nepůsobí depresivně. Celou dobu hrdinky tyhle problémy řeší a zaujímají k nim postoje a pro čtenáře není těžké pochopit, co je na tomto špatně. Oboje tyhle věci navíc přispívají k atmosféře a dokreslují nervozitu a napětí, které na škole po Lolině smrti panují.

 

Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem chtěla – napínavý příběh s tajemnou atmosférou. Těším se na další díl, kde se třeba konečně dozvím něco víc, protože po dočtení zahajující knihy série jsem vážně zvědavá, kdo za tím vším stojí a čeho se ještě můžu dočkat od záhadných strak.

Pro cílovou skupinu tedy mohu knihu jednoznačně doporučit. Starší čtenáři, kteří mají rádi podobné prostředí, taky nebudou zklamaní, i když pro ně možná bude zápletka braná trochu stručně a některé věci se objasní poněkud rychle.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pro napínavý YA příběh račte prosím tudy.

 

O knize:

Autor: Zoe Sugg, Amy McCulloch

Překlad: Lucie Frolíková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 288

 

Včerejší noci

 

Musím říct, že tahle kniha mě hodně překvapila. Čekala jsem úplně něco jiného, než jsem nakonec dostala, ale rozhodně nemůžu říct, že bych byla zklamaná. Obálka úplně nenapovídá, co v knize bude – rozhodně nelze očekávat takovou tu běžnou, krásně oddechovou romantiku.

 

Anotace:

Eve už roky tajně miluje Eda, jednoho ze svých nejlepších přátel. Zní to sice jako scénář hloupého romantického filmu, ale je to pravda.
I když je Ed zadaný, ona věří, že jsou si souzeni a mají být spolu. Tedy – věřila. Pak jedna jediná událost otřese přes noc celou partou jejich přátel a odhalí pečlivě střežená tajemství, která je ukazují v úplně novém světle.
A Eve neví, komu věřit.

…

První překvapení se dostavilo už v prologu, i když v té chvíli mi ještě nedošlo, jak moc to ovlivní začátek knihy. Ještě jsem neznala postavy a vztahy mezi nimi. Taky mně hned první kapitola odvedla myšlenky jinam od toho, co jsem v prologu četla a získala jsem z ní pocit, že půjde o klasickou vztahově propletenou záležitost v partičce čtyř lidí a bude při tom dost legrace. Jenže autorka mi dlouhý oddech nedopřála a dala mi najevo, že toto rozhodně nebude další z řady „jen“ romantických knih.

Na začátku a v první polovině knihy bylo čtení obrovská emocionální bomba. Ještě se mi snad nestalo, že by mi bylo do breku v první půlce knihy (většinou řvu spíš na koncích). Autorka ale umí emoce a duševní stavy postav popsat tak, že není vůbec těžké se do toho naplno ponořit a prožít to s nimi. V pevně semknuté skupině čtyř přátel se stala věc, která doslova otřásla úplně všemi. Změnila jednotlivé členy party, rozkolísala vazby mezi nimi a vzájemné vztahy. Najednou se začala objevovat dosud skrývaná tajemství, u nichž by se na první pohled řeklo, že asi o nic nešlo, když se věci staly už tak dávno. Jenomže právě v současné emocionálně vypjaté situaci byla sebemenší nečekaná informace rozbuškou k pořádnému otřesu.

Z toho jasně vyplívá, že čtení tohoto příběhu nebylo pokaždé úplně jednoduché. Ať už jsem chtěla nebo ne, musela jsem přemýšlet nad událostmi v příběhu trochu osobněji a ne pokaždé to byly příjemné myšlenky. Ještě jsem nečetla moc knih, kde by se autor zabýval tak výrazně právě tímto tématem – přiznávám, jakmile v anotaci toto naznačí, většinou se do toho nepouštím – a musím říct, že zrovna tady to autorka uchopila velmi dobře a prožívání Evelyn bylo velmi dobře podáno.

Působilo velmi opravdově, jak najednou lidé, kteří si mysleli, že se velmi dobře znají, zjišťovali, že ani přes vzájemnou blízkost to tak nemusí být a každý z nich má skrytý kousek sebe sama, kam ani ty nejbližší nevpustí. Začala se vynořovat osobní i rodinná tajemství, dlouho a pečlivě ukrývaná z různých důvodů. Hrdinové si začali uvědomovat, jak snadné je někoho odsoudit, když člověk dostane špatné nebo jednostranné informace, na základě kterých si utvoří názor. Člověk nemusí být takový, jakou tvář ukazuje světu. Začaly se objevovat povahové rysy, které u sebe vzájemně dosud neviděli, nebo vidět nechtěli  –  sobectví, hraní si s city ostatních, žárlivost, závist, majetnictví  – ale samozřejmě i ty dobré stránky lidí  – prostě všemožné odstíny lidských povah, osudů a života.

Ale nebojte – láska nakonec taky přišla. Rozhodně to však nebyla typicky šablonovitá romantika, vlastně bych řekla, že o romantiku jde tentokrát až v druhé řadě, protože v popředí jsou úplně jiné emoce. A setkání s novým mužem není nejdůležitější životní událostí, která v knize je. Hledání partnera není ani náhodou na seznamu priorit, kterým se hrdinka chce věnovat, jenže když už ho potkala… prostě to tak nějak přišlo. Sbližování těch dvou je docela příjemně popsáno a není možné jinak, než jim oběma od začátku fandit. Všechno hezké přijde až v druhé polovině knihy a přinese to takový příjemný pocit, že po něčem hodně ošklivém nakonec přijde v životě i to pěkné. Takže začátek příběhu je sice smutný, ale konec úplně naopak :)

 

Kromě úplně skvěle popsaných emocí musím vyzdvihnout i postavy v příběhu, protože ty autorka vytvořila opravdu zajímavé a různorodé. Nejvíc času samozřejmě věnuje Eve, protože je hlavní postavou a příběh vypráví. Sblížit se zrovna s ní není vůbec nic těžkého. Je to normální holka kolem třicítky, která má celkem slušnou práci, hezký byt a ne úplně nadbytek peněz. Je aktuálně bez přítele, ale citově je vázaná k nejlepšímu kamarádovi Edovi, který ji tak trochu udržuje v naději přes to, že je ve vztahu s jinou ženou. Nevypadá to tedy, že by si brzo někoho našla nebo třeba udělala ve svém životě jinou velkou změnu – například práci, která ji sice nevadí, ale taky ji tak úplně nenaplňuje.  Její nejlepší kamarádka Susie je úplně něco jiného. Má peníze, je sebevědomá, živá a neváhá si vzít to, po čem touží. Nejméně výrazným členem party je Justin. Přitom jeho postava měla taky docela potenciál být zajímavá už jen tím, čím se živí. Partičku doplňuje ještě Edova přítelkyně Hester a nemá to úplně lehké. Je takovou tou holkou z venčí, která tak úplně nezapadá, i když se snaží a partou je spíš tolerovaná, jako partnerka jednoho z nich. Navíc je tak trochu generál a ráda věci řídí po svém. Později se přidá i Finlay, Susiin bratr, který má rozhodně zajímavý osud. Ze začátku vypadá jako odtažitý morous, ale právě na něm autorka ukáže, že za vším chováním je většinou nějaký důvod.

 

Lidi mě bavili, to rozhodně. Na tomto příběhu jsou právě oni to nejdůležitější. Oni a jejich život ovlivněný obrovskou a zcela zásadní změnou. Styl psaní čtivosti taky hodně napomáhal. Autorka píše docela uvolněně a odlehčeně, i když v emocionálně vážných situacích se rozhodně nebojí hrábnout pořádně hluboko a emoci čtenáři důkladně předat. Na druhou stranu dokáže i odlehčit humorem, i když občas dost sarkastickým nebo mírně načernalým. Mně ale humor sednul a dobře mi pásl k povaze Eve i ostatních. Zvolené téma podle mě autorka zpracovala opravdu hodně dobře.

 

Knihu můžu s klidným svědomím doporučit. Jen neočekávejte jen pohodu a oddechovou romantiku. Minimálně první polovina knihy je spíš pravým opakem, ale zase se můžete těšit na dobrý konec :) Příběh je prostě o životě, jaký je, ve všech jeho odstínech.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Do Včerejších nocí můžete nahlédnout zde.

 

O knize:

Autor: Mhairi McFarlaneová

Překlad: Petra Královcová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 376

Haka za lilii

 

Knihu jsem se rozhodla číst, protože mi anotací připomínala moje oblíbené zapatovky ze sportovního prostředí. S autorkou už jsem jednu zkušenost měla. Její kniha Knihomolka mi úplně stopro nesedla, tak jsem doufala, že toto bude lepší. V sobotu jsem rozečetla, v tu samou sobotu dočetla a bylo to zatraceně skvělý.

 

Anotace:

Žhavý román nejen o ragby, následné fyzioterapii a osudové lásce od české autorky.

Lily: Věnuju se fyzioterapii dost dlouho na to, abych poznala člověka, který skutečně potřebuje moji pomoc. A někdo takový je právě tenhle nabručený rugbista, který tu leží pod mýma rukama, a místo aby spolupracoval, si dovoluje zpochybňovat moje schopnosti! Ale já mu ukážu! A nebude mu k ničemu, že je tak zatraceně charismatický!
Jo, tak tohle platilo před týdnem. Teď už ho nemůžu dostat z hlavy. Jenže on žije na druhém konci světa…
Alexander: Kdo by řekl, že mým největším zážitkem z mistrovství světa nebude hra o titul, ale holka, co mi hraje na nervy. A tohle myslím doslova. Její fyzioterapie je smrtící. Byl jsem trochu na pochybách, jestli taková drobotina zvládne skoro dvě desítky chlapů, jenže jsem se dost spletl. Srovnala si nás do latě a stala se součástí týmu neuvěřitelnou rychlostí. Ačkoliv jsem ji okukoval už před tím, než jsem zjistil její tajemství, teď jsem ji přímo obdivoval.
Jenže ona má přítele a já se mám za pár týdnu vrátit domů. A to je dost daleko odtud…

…

 

Po dočtení knihy musím konstatovat, že od Knihomolky ušla autorka zatraceně velký kus cesty.  Nejen v psaní, budování příběhu a věrohodnosti pozadí, ale i v redakční práci. Tady bych viděla rozdíl hlavně v tom, že kniha vyšla pod velkým nakladatelstvím, které pro ni udělalo po všech stránkách maximum. S tímto názorem jsem se už v komentářích ke knize setkala a musím s ním souhlasit.

Asi ale bude lepší začít od začátku :)

Hned po otevření knihy mě potěšilo věnování autorky, které jsem vůbec nečekala a vážně mi udělalo radost. Sice jsem jeho pravý význam pochopila až v průběhu čtení, ale tím lépe. Podobné chvilky prozření umím ocenit a užít si je.

Příběh začíná vyprávět Liliana, původem Češka, která se přestěhovala v dětství do Británie a spolu se sestrou si otevřely masážní a fyzioterapeutický salon. Lily je ve své práci dobrá, vyhovuje jí a baví ji. Se svojí sestrou mají skvělé vztahy. O něco méně skvělé už jsou ty s jejím partnerem, který získal novou práci a v podstatě od začátku knihy si buduje kariéru managera-finančníka (a snobského pitomce). Naštěstí je od začátku jasné, že on není tím, koho pro svoji hrdinku autorka vybrala, čímž mi udělala obrovskou radost.

Ke svému dokonalému protějšku se Lily dostane omylem. Jeden z nejlepších hráčů rugby si totiž hýbne se zády a v zoufalé situaci nedostatku zdravých fyzioterapeutů v dosahu, se anonymně obrátí právě na salon, který provozuje Lilly se svou sestrou.

Alexander je chlap, jakého chceme, milé dámy. Protože je profesionální sportovec, je to znát na jeho postavě. Navíc je téměř dokonalý gentleman a veskrze sympaťák. Líbil se mi na něm jeho přímý přístup k věcem. Na chlapech, kteří vědí, co chtějí, ale zároveň si za tím nejdou přes mrtvoly, je něco fakt přitažlivého. Do vztahu se dokázal opřít stejně jako do hry, naplno a celým srdcem. Vlastně má celá věc jen jeden háček – za pár týdnů se vrací na Nový Zéland.

 

Autorka při vyprávění využívá střídání pohledů i náhledy do minulosti. Nejdříve je vypravěčkou spíše Lily, postupně se přidává i Alek. A v minulosti mi bylo dopřáno nahlédnout i do vztahu Lily a jejího partnera. Trochu mě uklidnilo, že nebyl vždycky takové pako :) Střídání vypravěčů, kdy svou příležitost dostanou oba dva z dvojice, mi dost vyhovuje. Zdá se mi to mnohem lepší pro romantické knihy než vyprávění jen z jedné strany. Dá se krásně sledovat, jakého vývoje naznaly city jednotlivých aktérů. Zde autorka využívá krásně pomalé budování vztahu – ne tak brutálně pomalé, jako Zapata, ale na to ani neměla k dispozici tolik stránek (škoda). Pomalé budování vztahů je další věc, která mi na tomto příběhu velmi sedla. Postavy se musely vyrovnat nejen se vztahem Lily a snoba, ale i s mnoha potížemi a nedorozuměními, které měly mezi sebou. Podotýkám, že žádné z nich mi nepřipadalo nesmyslné nebo nadsazené. Spíš jsem měla pocit, že podobná nedorozumění klidně nastat mohou a že vlastně vztah nevznikal ani tak pomalu, jako spíš realisticky.

Když jsem se dostala k jejich vztahu, musím říct, že romantika tady byla naprosto perfektní. Postavy k sobě sedly a chemie mezi nimi byla úplně přirozená. Počítám, že se nenajde jediný čtenář, který by dvojici nepřál a netrnul při tom strachy, jak jejich vztah dopadne, jak se blíží Alekův odjezd domů na Zéland. Líbilo se mi, jak se autorka vypořádala s tím, že hlavní hrdinku přitahuje jiný muž než ten, kterého má doma. Oceňuji, že své postavy nehnala do nevěry ani nějakého schovávání se. Odpadá tedy největší strach těch, kteří nesnáší milostné trojúhelníky. Lily nebyla zahýbačná potvora a Alek neváhal přiznat se k ní před celým světem.

Velkou motivací knihu číst byla nejen romantika, ale i sportovní prostředí. Pokud to není úplně to, co byste od knihy chtěli(y), nemusíte mít žádnou obavu. Ze samotné hry rugby toho v knize moc není. Autorka popisuje hlavně haku a v zápasech samotných se nenimrá. Musím říct, že to ani nevadilo. Mnohem víc se děj věnuje profesi Lilly, tedy fyzioterapii samotné. Nejsem sice fyzioterapeut, masér ani anatom, ale tato složka knihy na mě působila velmi reálně. Řekla bych, že si autorka poctivě zjišťovala, co a jak a díky tomu její hlavní postava působí opravdu jako dobrá fyzioterapeutka. Na popisech masáží a napravování je vidět, že si je autorka dost jistá v kramflecích.

Celý příběh provází krom romantického jiskření a napravování bolavých těl taky příjemný humor a skvělá atmosféra v týmu rugbistů. Z knihy týmový duch doslova sálá a Lilly byla do týmu přijata úplně samozřejmě. A by to ovšem nebyla jen taková pohoda, dala autorka své postavě do vínku zajímavý a docela závažný problém. Od začátku je jasné, že s ní není něco v pohodě a přiznávám, že se mi vůbec nepodařilo přijít na to, co by to mohlo být. Napadalo mě dost věcí, ale pravdu mi musela prozradit až Lilly. Oceňuji, že autorka přišla právě s tímto problémem. Doteď mě totiž nikdy nenapadlo přemýšlet nad tím, jak se lidem s podobným trablem žije a myslím, že autorka to zvládla popsat dost dobře. Knize ze zajímavého prostředí to navíc dodalo další zajímavý prvek, se kterým jsem se v jiném příběhu zatím nesetkala.

Na to, kolik je v knize postav musím říct, že ve mně čtení zanechalo pocit, že je opravdu dobře znám, i když se o nich autorka z pochopitelných důvodů nemohla rozepisovat dopodrobna. Přes to se jí podařilo vybudovat mezi nimi vřelé a uvěřitelné vztahy. Možná by se dalo v některých případech vyčíst trochu průhlednosti a klišovitosti – hlavně tedy u blbouna Bena, Lilynina přítele. Ten prostě sympatie posbírat nemohl. Bylo to od začátku jasné, že z něj bude odkopnutý ex, a chudák si ještě k tomu vytáhl Černého Petra v podobě povahy kariéristického snoba. Nemůžu ale říct, že by jeho chování bylo přitažené za vlasy, spíš bohužel naopak. Příjemně mě však překvapilo to, že kdybych nečetla anotaci, nepoznám už z prvního setkání, který z těch dvou rugbistů bude Liliným vyvoleným. A to je pecka, protože obvykle je mi toto jasné od okamžiku, kdy se onen budoucí objekt citů v knize objeví.

 

Abych to nějak shrnula :). Tohle se rychle dostalo mezi moje oblíbené romanťárny. Stačila na to jediná sobota. Haka za lilii má prostě všechno, co se od podobných knih chce. Pokud máte rádi knihy Zapaty, tohle vám sedne určitě taky a já jsem ráda, že mohu knihu doporučit. Těším se na další díly!

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Nahlédnout do knihy můžete tady.

O knize:

Autor: M.K. Hardy

Série: Hřiště lásky (1.díl)

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 360

 

Já, smrt

 

Někdy jsme schopni čehokoli, abychom dosáhli spravedlnosti…

 

Dospělé thrillery moc nemusím, prostě mi tento žánr nedává to, co bych chtěla. U jeho youngadultího brášky je to kupodivu jinak. Zatím jsem jich četla jen pár a vesměs se mi líbily. Žádný ale nebyl od českého autora. Tak jsem se rozhodla dát první šanci panu Novotnému, na jehož knihy už jsem slyšela dost chvály.

Anotace:

Místní gymnázium se potýká s vandalismem nebývalého rozsahu. Souvisí nějak posprejovaná zeď školy, vyplavené záchody a rozbité okno ředitelny s nedávnou brutální vraždou studentky Julie Formanové? Vše ukazuje na partičku teenagerů soustředěnou kolem Julčina dvojčete Sabiny.

Tajemství, které spojuje nesourodou skupinu přátel, roztočí kolotoč krutých událostí. Na povrch začíná vyplouvat skutečnost, že někteří z nás jsou schopni zabíjet druhé bez mrknutí oka…

Jenže i tam, kde vládnou nenávist a lži, může přežívat naděje.

…

Obálka knihy je neskutečně skvělá. Slibuje mrazivou atmosféru, napětí a spoustu záhad. A jo, všechno tohle jsem v podstatě dostala, jen ne úplně hned od první strany.

Zezačátku čtení mě celkem nepříjemně zaskočilo, že snad prvních osm kapitol začínalo pokaždé s jinou postavou – autor postupně představoval všechny středoškoláky v partě a k tomu ještě policejního vyšetřovatele. Bylo to trochu matoucí, zdálo se mi jich moc a přiznám se, že jsem si nepamatovala nejdřív ani jména. Toto se postupně usadilo, jak se osudy postav začínaly spojovat a v kapitolách proplétat. Trochu obtížnější začítání mi však v paměti výrazně uvízlo a knize trochu ubíralo na počáteční čtivosti. Úvod byl tedy na mě poněkud zdlouhavý. Jak se případ rozjel a záhad začalo přibývat, přidalo se také na čtivosti a kniha mě nakonec přeci jen zaujala. Musím ale přiznat, že jsem se občas nemohla zbavit pocitu, že mi „to něco připomíná“. Také jsem měla v průběhu čtení trochu potíž se zeměpisným zařazením. Kvůli jménům a některým místům a popisům života mě přepadaly trochu americké pocity a na druhou stranu zase dost věcí odkazovalo na Česko. Trochu to ve mně vzbouzelo pocit, že se přemisťuju sem a tam :) Nikde jinde jsem na tento názor nicméně nenarazila, takže se asi jednalo o subjektivní dojem.

 

Středoškoláci z party v příběhu měli každý tolik problémů, že se celkem není čemu divit, že vyváděli věci dost nestandardní. Konec konců posuďte sami: mrtvá sestra, matka alkoholička, násilnický otec, týrání a šikana, chudoba. A pak taky takové ty o něco běžnější, i když stejně bolestivé v určitém (každém)věku: rozchody, neopětované lásky, nevěry. Nejzásadnější a první věcí, která odstartovala mnohé, byla právě ona mrtvá sestra – Julie. Celá parta se semkla kolem pozůstalého dvojčete – Sabiny a začala hrát hru. Vlastní bolest léčili tím, že více či méně ublížili ostatním. Jenže v té přísně tajné hře, která byla spíš dětinská lumpárna, se odehrávala ještě jedna, podstatně temnější hra a v ní držel knihu s pravidly někdo nebezpečný a schopný všeho.

Přemýšlím, jestli jsem si některou z postav více oblíbila a bohužel musím říct, že ne. Žádná mi nějak výrazně neutkvěla nebo nezískala větší sympatie. Autor zacházel se všemi stejně. Dal jim minulost, současnost, tajemství i problémy. Některým dal zázemí, některým tak úplně ne. Všechny však dostaly poctivě naloženo většího či menšího neštěstí.

 

Kniha se rozhodně četla dobře. Tedy až na ten trochu náročnější začátek. Inu, postav bylo hodně a autor potřeboval všechny do příběhu zaplést a představit jejich vzájemné vztahy a životy, aby bylo jejich jednání snáze pochopitelné. Nevím, jak by to mohl udělat jinak, než věnovat každému úvodní kapitolu. Pochválit musím to, že jména byla natolik, řekněme, neobvyklá (pro mě) že jsem si vždycky včas vzpomněla, kdo je kdo, když jsem na postavu opět narazila. Některé zápletky jsem odhalila snadněji, některé méně, ale rozhodně jim nemůžu upřít zajímavost.

Děcka rozehrají dost vysokou hru a není vůbec lehké přijít na to, kdo stojí za čím a kdo tahá za kterou nit. Na určitou podstatu jedné zápletky jsem sice přišla rychle, ale vraha samotného se mi nepodařilo odhalit. Autor přitom předal vodítek dost, jenže to bych musela zpomalit při čtení a začít podezřelé vylučovat jednoho po druhém. Některé z dílčích zápletek také byly docela jasné, například Jonysovo tajemství, ale i v tomto zdánlivě jednoduchém trablu se ukrýval háček. Zkrátka autor všechno propletl do šíleného uzlu nešťastných osudů.

Tím, že mi zejména hlavní zápletka něco málo připomínala, jsem měla trochu problém s napětím v knize. Možná mi i trochu zanikalo v překombinovanosti „komplikací“. Těžko říct, každopádně jsem si ze začátku moc napětí neužila. Uznávám nicméně, že postupně přibývalo a na konci byla atmosféra vysloveně hutná. Pochválit musím to, že mě autor dokázal v lecčem překvapit a rozhodně zaujmout. Mnohem víc než hlavní vražednou linku jsem si „užívala“ životní potíže ostatních postav v knize.

 

Kapitoly byly docela dost krátké, ale nemůžu říct, že by to v tomto případě nějak bylo na škodu. Naopak. Přispělo to k rychlosti děje a čtivosti. Kniha byla ze školního prostředí – nebo tedy postavy byly převážně školního věku. Škola ale byla tentokrát hodně v pozadí. Krom začátku, kde přišel na přetřes vandalismus na místním gymplu.

Od začátku čtení rozhodně zaujaly krásné a velmi malebné popisy prostředí a přirovnání. Autor umí krásně přenést mysl čtenáře do popisovaného prostředí a díky tomu se do děje dá doslova propadnout. Z čehož plyne jediná nevýhoda knihy – není to kousek do tramvaje. Špatně se od knihy odchází, když se zrovna něco děje a tady se dělo od poloviny prakticky pořád.

Překvapivě jsem získala pocit, že i když bylo vše zasazeno do středoškolského prostředí a hrdinové byli skoro všichni hodně mladí, vůbec tak na mě nepůsobili. Osobně si myslím, že kdyby je autor trochu postaršil a zasadil všechno do vysokoškolského kampusu, asi by to pro mě bylo přijatelnější po stránce věrohodnosti většiny zápletek. Čekala jsem od knihy, že bude přeci jen více YA a bude v sobě mít o něco méně takové té dospělácké temnoty.

 

Celkově u mě kniha dopadla vlastně dobře. I přes to, že sklouzávala více do dospělých poloh a postavy byly utopené v až moc potížích. Možná by o něco méně kombinování příběhu prospělo a udělalo z něj napínavku trochu víc do YA. Pokud ale máte rádi knihy pro mladé a zároveň thrillery pro dospělé, pochybuju, že budete z knihy zklamaní.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Knihu můžete pořídit zde.

 

O knize:

Autor: Aleš Novotný

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 368