Kde zní zpěv krkavců

Autor: Klára Kubíčková
Nakladatel: Fragment
Rok vydání: 2019
Počet stran: 224

Můj názor:

Ta obálka! Ta anotace! 

Fakt nešlo odolat a ne, že bych se o to snažila. Jediná moje obava byla, aby toto nebyly jediné skvělé věci na knize. Jak to nakonec dopadlo? 

A proč o téhle knize není víc slyšet?

…

Elfryd je holka s velkou chutí do života a úžasným viděním světa. Dokáže vnímat jeho kouzla a magii, což je pochopitelně dospělým trnem v oku. Přišla o matku a vyrůstá s otcem a nevlastní matkou, která ji zrovna moc nemusí. Podle macechy je Elfryd divoká, nezvladatelná a vůbec se nechová jako mladá dáma z lepší společnosti. K tomu si ještě myslí, že je čarodějka stejně, jako její matka, která zemřela v ústavu pro choromyslné.

Jednoho dne přeteče pohár trpělivosti i u Elfrydina otce a nechá dceru převést do internátní školy na odlehlém ostrově Krkavčí vrch, kde údajně mají s nezvladatelnými a svéhlavými slečnami bohaté zkušenosti a převýchova na dokonalou dámu je zaručená.

Elfryd tedy nastupuje do školy, která je ponurým, nevlídným a studeným místem. A jestli v ní není pro něco místo, jsou to kouzla a cokoliv, co vybočuje z řady.

…

Kniha mě přitahovala obálkou a tématem, který mi připomínal spoustu jiných knih, ale naštěstí se ukázalo, že se rozhodně nejedná o žádnou kopii. 

Samotná škola byla místem, jaké jsem snad v žádné knize zatím nepoznala. Jednak nemá nic, čím by svým studentům zajistila byť jen ždibec pohodlí, dobrého jídla a příjemného prostředí a dvak se vyznačuje přímo brutálními výchovnými metodami. Škola připomínala spíš středověkou kartouzu než výchovné zařízení. 

Dívky byly trestány prakticky neustále za téměř cokoli. Učitelé byli prostě parchanti od nátury a systém „odměn“ za prohřešky a způsob výběru potrestání byl fakt šílený – nějak si neumím představit, jak bych v tom prostředí fungovala já. Bylo vidět, že paní autorka se toho rozhodně nebojí a týrání dětí se nevyhýbá :), nevyměkla a nepovolila ani na chvilku. Přispělo to k věrohodnosti povah učitelů a přesvědčivosti „zla“ obsaženého v příběhu. Není však třeba se obávat obsahu nevhodného pro mladší čtenáře.

Škola je jen holčičí, takže partičku z Elfrydina pokoje tvoří dívky – některé opravdu jsou trochu akčnější než běžné a unylé mladé dámy bez osobnosti. A je to dobře, protože budou muset přežít v prostředí velmi nepřátelském a postavit se krutému zacházení a hnusným trestům. 

Zlo tu ovšem nebylo samoúčelné – paní autorka pěkně vysvětlila, co že za tím stojí a proč se ve škole na Krkavčím vrchu sešel takový výkvět „laskavých“ učitelů. 

Zápletka nebyla složitá a nejspíš jsem něco podobného už někde zahlédla, ale zaujala a líbila se mi. Paní autorka to rozhodně uchopila dobře a pokud tu nějaká podobnost je, není patrná na první (ani druhý) pohled. Ani třetí :) Ne, fakt si s tím nelámejte hlavu. Příběh je dobrý a je originální.

Vyprávění je zajímavě temné a obohacené lehčí detektivně-nadpřirozenou zápletkou, která pobytu mezi vymrzlými zdmi vzdělávacího ústavu dodává na záhadnosti a zajímavosti. Styl psaní není nijak zbytečně komplikovaný, ale dobře přístupný a čte se pěkně. Vyprávění má spád a čtení hezky utíká. 

Kniha není nijak tlustá, ale nevadí to. Bylo řečeno vše, co bylo třeba a další natahování příběhu by ničemu nepomohlo. 

Postavy jsou dobré, člověk se s nimi rychle spřátelí (nebo znepřátelí) ale nejsou piplané vyloženě do hloubky jejich povah, čímž nechci říct, že by byly ploché a odfláklé. Pro účely textu byly přesně akorát, neměla jsem pocit, že by mi u nich něco chybělo. Je u nich kladen velký důraz na sílu přátelství a podporu mezi kamarádkami, které si navzájem pomáhají útrapy vzdělávání na Krkavčím vrchu přežít. Najdou se i situace, kdy dojde na zradu a odpuštění – k obojímu navíc paní autorka dodá opět velmi pádný důvod a jednání postav je díky tomu pochopitelné.

Jediné, co bych asi vytkla je, že mi postavy připadaly daleko starší, než měly být. Vážně jsem měla pocit, že jim je nejmíň okolo šestnácti a v některých situacích i víc. To ale nepovažuju za nijak zásadní chybu. Z mého úhlu pohledu spíš naopak.

Knihu moc doporučuji! Je to příběh, který má velké kouzlo a jsem si jistá, že žádného čtenáře nezklame. Měla jsem z ní stejný pocit, jako když jsem poprvé nakoukla do Bradavic. Tím nechci obě díla srovnávat, ale pokud vás baví podobné knihy jako Potter, zkuste i tohle.

Anotace:

Pohár trpělivosti Elfrydina bohatého otce přetekl. Po mnoha marných snahách vychovat z ní slušnou mladou dámu ji poslal do zapadlého výchovného ústavu pro nepřizpůsobivé dívky na Krkavčím vrchu. Však oni si tam s ní už poradí! Elfryd cítí, že po své zemřelé matce, jíž nikdo neřekl jinak než čarodějnice, zdědila schopnosti, které jen tak někdo nemá. Budou však stačit na to, aby překonala nástrahy přísného ústavního řádu? A co když se ukáže, že není jediná, kdo dokáže čarovat?