Ranhojička

 

Ke knize mě přitáhlo prostředí, ve kterém se odehrává. Mám takovou zkušenost, že fantasky popřípadě scifárny z lochu bývají zajímavé a dají se vymyslet opravdu super zápletky.

 

Anotace:

Mnohým zachránila život, teď bude bojovat o ten svůj. První díl napínavé fantasy série.

Už deset let přežívá sedmnáctiletá ranhojička Kiva v nechvalně proslulé věznici Zalindov. Když přivezou těžce nemocnou královnu rebelů, dostane nelehký úkol – udržet ji na živu, aby mohla podstoupit zkoušky utrpením, určené těm nejnebezpečnějším zločincům. Musí přežít mučení vzduchem, ohněm, vodou a zemí, což se zatím nikomu nepodařilo.

Ve stejné době dostane Kiva šifrovaný vzkaz od své rodiny: „Nenech ji zemřít. Už jdeme.“ Dívka si uvědomuje, že zkoušky by nemocnou královnu zabily, a tak se nabídne, že je podstoupí místo ní. Pokud uspěje, budou obě svobodné.

Kiva má strach z nejisté budoucnosti. Spánek jí ruší i epidemie, která se šíří věznicí, a také Jaren - nový vězeň, jehož přítomnost je pro ni důležitější, než si dokáže přiznat…Pak obdrží Kiva vzkaz od své rodiny: „Nenech ji zemřít. Už jdeme.“ Dívka si uvědomuje, že zkouška by královnu zabila, a tak se nabídne, že trest podstoupí místo ní. Má ale vůbec nějakou šanci? A jak se k její volbě postaví záhadný nový vězeň Jaren?

…

Už vykročení do příběhu bylo poměrně ponuré a jasně se ukázalo, na jakém místě se bude všechno odehrávat. Vězení  Zalindov v horách daleko od lidí je více než místo, kde lidi prostě osedí trest. Je to odlehlý pracovní lágr, kde vězni těží jakýsi podivný kámen-kov. Nevím, co je zač, ani k čemu ho potřebují, podstata toho, co tam těží a proč nebyla vysvětlena. Možná i proto, že jsem neznala důvod těžby, vypadal tento způsob trestání ještě krutěji. Vězni těží kov-kámen v naprosto hrozných podmínkách a velké množství vězňů hodně brzo umírá ať už v dolech nebo v tunelech, kde pohánějí čerpadla na vodu, aby všichni obyvatelé věznice nepošli žízní. Ti slabší se pak plahočí na polích, v kuchyních nebo dokonce v krematoriu, které má vězení vlastní. Mrtvých je hodně, tak se neoplatí kopat hroby. Zalindov je prostě hrozné místo, o tom pochybovat nejde.

Hlavní hrdinka Kiva má svým způsobem docela štěstí, Je místní ranhojičkou, tak žije v relativním pohodlí, není nucena k tvrdé práci a protože je jediná ranhojička, co je k mání, drží nad ní ochrannou ruku ředitel věznice. To je ostatním vězňům trnem v oku a Kiva je tak vydělená ze společnosti a vězni jí opovrhují navzdory tomu, že ji potřebují. Dobrým vztahům určitě nepomáhá, že když ji nový vězeň uvidí poprvé, je to ona, kdo mu do kůže na ruce vyřeže vězeňskou značku Zalindova. Kiva se snaží zůstávat soucitnou a laskavou osobou, i když si nechce nikoho pustit moc k tělu. Upíná se hlavně k tajně propašovaným vzkazům od rodiny a doufá, že pro ni brzo přijdou.

 

Prostředí Zalindova se autorce opravdu povedlo. V tomto příběhu není vůbec možné si místo, kde se odehrává, ani lidi v něm jakkoli idealizovat. Dost vězňů spáchalo opravdové zločiny, nejen ty politické a protože žijí v drsných podmínkách, jejich chování tomu odpovídá. Dozorci jsou zde velice krutí, když už se objeví nějaký slušný, dlouho nevydrží a zůstávají jen sadističtí a násilničtí bez nějakého morálního kompasu, kteří se neštítí svou moc nad vězni využít. Vězni umírají při těžké práci, mnozí užívají drogy, aby ji vůbec vydrželi. Nechybí tu mučení, nemoci, hladovění, zneužívání žen, šikana… Co se života ve věznici týká, poznala jsem logicky nejvíce ten Kivin. Docela by mě zajímalo víc dopodrobna, jak tam fungují i jiné věci, ale to už by byl jiný příběh :). Malé nelogičnosti jsem tu našla – například to že místní život mi připomínal středověk a tak jsem moc nechápala, kde vzali plyn do kremačky, protože to, jak bylo hoření popsané, rozhodně nejde udělat dřevem nebo uhlím. Na druhou stranu, co já vím, jak vypadá svět vně vězeňských zdí. Ještě jsem se tam nepodívala. Třeba jde o více vyspělou civilizaci.

Pozadí příběhu se zatím moc projevit nemohlo, protože veškerá politika se odehrává za zdmi Zalindova, kam Kiva jakožto vypravěčka pochopitelně nevidí a něco málo se dozvídá jen od nových vězňů. Základní myšlenka je ale jasná – dva rody s právem na trůn o něj bojují. Jeden rod ovládá magii živlů, druhý pouze magii léčení. Jedni na trůnu dokonce aktuálně sedí a pochopitelně se jim nechce dolů. Druzí se roky skrývali a teď shromažďují podporu a jejich hordy rebelů a příznivců začínají v podstatě občanskou válku.

Děj samotný tedy zatím moc květnatý nebyl. Hrdinka je ve vězení a musí se dostat ven. Doufá, že to dokáže za pomoci královny rebelů a její rodiny, která ji chce dostat ven, a tak se děj posouvá od zkoušky ke zkoušce, které se za ni nabídla vykonat. Mezi těmito zkouškami je děj spíš pomalejší, zaměřený na Kivu a na to, jak si někteří z vězňů postupně získávají její náklonnost. Docela dost pozornosti je také věnováno její ranhojičské práci, zvlášť v tom okamžiku, kdy ve vězení vypukne záhadná a smrtelná epidemie. Zkoušky oproti tomu jsou napínavé a nebezpečné. Je jasné, že jsou nastaveny tak, aby adept bez magie ani náhodou nemohl přežít už tu první. Kiva žádnou magii živlů nemá a je jedy jasné, že jí někdo pomáhá. Poměrně brzo je zřetelné, kdo to asi tak bude. V tomto je děj poměrně dobře čitelný. To ale vůbec nebránilo tomu, abych si popisy těch samotných akcí užila, i když jsem věděla, že dopadnou dobře. Na pomocníkovy důvody, proč vůbec ve vězení je, jsem si ale musela počkat až do chvíle, kdy mi je prozradil sám a upřímně připadalo mi to šílené.

Romantika je hodně opatrná, rozvíjející vztah hlavních hrdinů je na začátku a nikam daleko nepokročil. Nevadí. Budou to mít hodně těžké, vzhledem k tomu z jakých poměrů pocházejí a také vzhledem k tomu, že upřímný je na konci jen jeden z nich. Zatím to spíš vypadá, že v dalším dílu dojde na průšvih, hromadu akce a pořádné nepřátelství mezi dvojicí. Strašně se na to těším, autorka si nachystala půdu pro hodně zajímavý druhý díl nejen po této vztahové stránce, ale i po té politické, o které se, počítám, dozvím víc.

 

Kivě se celkem dařilo přede mnou skrývat své skutečné motivace k činům, i když odhalit je nakonec šlo. Bylo to tím, že i ty náhradní motivace byly prostě naprosto uvěřitelné a pochopitelné. Tedy asi až na tu, která ji přinutila pustit se do zkoušek za královnu rebelů. Tady už bylo jasné, že je ve věci něco víc než jen touha pomoci pacientům a přátelům. Postavě Kivy se rozhodně musí nechat, že věděla jak přežít. Držela svoje tajemství hodně pevně pod pokerfacem. Přizpůsob se, nevyčnívej, neodporuj, buď užitečná, nepleť se do věcí, které nemůžeš ovlivnit – jednoduchý návod k přežití v prostředí Zalindova. Nebylo lehké ho dodržet, ale Kiva projevila slušné sebeovládání.

Na Kivě mi nakonec vadilo jediné – její pokrytectví. Co to bylo za scény, v nichž Jarenovi vyčítala, že jí neřekl pravdu! Jak jí to vadilo, jak do něj kvůli tomu ryla! No ono už to tak bývá, že na druhých nám vadí to, co sami děláme. Ona přece víc než kdo jiný měla chápat potřebu udržet jisté věci v utajení. A nakonec to byl on, kdo do ní vložil důvěru, kterou si ona na těch několika posledních stranách naprosto nezasloužila – i když mu něco tajila vlastně z dobrých důvodů. Nevadilo mi tolik, že mu lhala, to se dalo pochopit, ale to, že mu stejnou věc vyčítala, když i v jeho případě to bylo naprosto pochopitelné. A počítám, že až se její zrada provalí, bude to hodně nepříjemná situace a ji bude velmi mrzet. Ta její hnusná samolibost při posledním vzkazu rodině, mě fakt naštvala a myslím, že v dalším díle to rozhodně nebude Kiva, kdo bude mít moje sympatie. Ale uvidíme, jestli autorka nepřijde s řešením, které se nabízí.

 

Celkově musím říct, že mě kniha poměrně dost překvapila. I když jsem čekala, že mě bude bavit, některé věci byly ještě lepší, než jsem doufala, že budou. Do druhého dílu se určitě pustím. Už jej netrpělivě vyhlížím.

 

Další knihy z vězeňského prostředí na bloGu:

Areston – když si lidi udělají lapák z vesmírného tělesa, kterému tak docela nerozumí a ani netuší, kdo ho postavil. Vězení bez dozorců a možná o to horší.

Věže Asperfellu – opět magie, opět mladá holka a taky vězení, z něhož není návratu.

Kde zní zpěv krkavců – jasný, tady má jít o prostředí internátní školy. Brzo ale pochopíte, že to je spíš vězení.

Na odvrácené straně – tady je vězením Měsíc. Jo, jako ta planeta.