Dvůr temnoty

 

,,Ve Versailles se rozvineš jako exotická květina. Vampýři v paláci šílí po všem, co není všední. Ale pozor: Dvůr Temnoty má svá pravidla, své smrtící nástrahy, a i za tu sebemenší chybu se platí krví…“

Knihu jsem si vybrala z jasného důvodu – upíři. Protože soudím, že upírů není nikdy dost a ráda přivítám každý nový nápad na to, jak zubaté téma zpracovat. Tentokrát zněla anotace obzvlášť lákavě. Posuďte sami:

 

Anotace:

V roce Spásy 1715 se Král Slunce nechal transmutovat v nesmrtelného vampýra, a stal se Králem Temnoty. Od té doby despoticky vládne Francii i jejím místokrálovstvím, které nadobro ustrnuly ve Velkém století.

Temnota postupně ovládá celý svět. Veškerý lid je spoután okovy a držen v hrůze. Pro nakrmení vampýrů, kteří tvoří nejvyšší šlechtu země, navíc doslova prolévá krev.

Tři sta let po Králově transmutaci je Johana vytržena ze své neurozené rodiny a vržena do školy ve Versailles, která připravuje mladé šlechtice na život u Dvora. Bude čelit krutosti živých-mrtvých, intrikám spolužáků i množícím se nestvůrnostem mezi zdmi královského paláce. Johana má ovšem tajný úkol. Co všechno bude ochotna mu obětovat a podaří se jí ho nakonec splnit?

Victor Dixen ve své nové sáze Vampyria rozehrává dechberoucí alternativní historii, ze které běhá mráz po zádech.

…

 

Po prvním otevření kniha působí vizuálně naprosto dokonale. Hned na začátku je krásná mapka a také pěkně graficky zpracovaný Kodex smrti, tedy jakýsi zákoník, kterým se svět v knize řídí. Doporučuji zákoník nevynechat, dost toho napoví do prvních kapitol, i když autor sám neváhá také vysvětlit spoustu věcí… a spoustu důležitých záležitostí taky parádně ignorovat, ale série je dlouhá, tak snad se dočkáme :).

V řádcích níže se zamyslím nad tím, proč u mě kniha dopadla tak na půl cesty mezi peckou a průměrem. A musím říct, že se tomu doteď divím, protože téma bylo skvělé a v případě upířin bývám obvykle spíš nekritická. Tady jsem ale měla od začátku taková očekávání vyhnaná marketingem, že to asi jinak dopadnout nemohlo.

Nejprve pojďme na ty klady, ať začnu v pozitivním duchu :)

Autor měl supr nápad a do děje příběhu hopnul rovnýma nohama. Představil hned na první stránce rodinu hlavní hrdinky a o pár stran dál už byli všichni po smrti a bylo víc než jasné, co budou místní vampýři a jejich „renfieldové“ zač. Tihle hodní nejsou, ale jedná se o fakt pokrytecké, kariéristické, arogantní a krvežíznivé mrchy. Nutno podotknout, že lidé, kteří jim oddaně slouží v naději, že se jednou dostanou mezi ně, nejsou o moc lepší. Na to právě dojela Johanina rodina a nutno říct, že začátek byl díky jejich konci pořádně akční a nabitý událostmi. Hrdinka na mě udělala dojem, když se v kritické chvíli dokázala zachovat fakt drsně, aby si zachránila život a mohla pokračovat příběhem dál za pomstou.

Díky svému pohotovému jednání je odvezena do Versailles, kde má absolvovat školu pro lidské šlechtice, kteří se chtějí uchytit u dvora. V této části kniha ztrácí body. Rozhodně by mě více zajímal dvůr krále Temnoty než rivalita ve škole, kterou musela hrdinka projít. Když už pominu to, že byla vržena do klasického YA houfku holek, kde se našly fakt všechny typické charaktery, vadí mi nakonec nejvíc, že by jí to ani náhodou nemohlo projít tak snadno. Nechápu, jak venkovanka mohla v určitých věcech konkurovat rodilým šlechticům, z nichž někteří už byli ve škole i více let. Navíc v tak krátké době. Jako ano, neštítila se podvodů a prasárniček – vlastně byla pěkná svi… mrcha, ale i tak.

Když už jsem tedy u Johany: hrdinka byla z těch, které si sympatie získávají těžko už jen vzhledem k pružné morálce, kterou Johana oplývala. Navíc projevovala až neobvyklou ochotu podrazit každého, aby dosáhla svého. V tomto ohledu mezi vampýry zapadne vážně dokonale. Ani vražda nebyla problém – ty se ale daly pochopit, šlo jí přeci jen o život a byla to buď ona nebo ten druhý. Podrážení kamarádek a ohýbání vlastních pravidel podle aktuálních potřeb mi na ní vadilo. A také její pokrytectví, protože co jí vadilo u jiných, neváhala klidně udělat sama, když se jí to hodilo. Uměla šikovně využít skrývaných tajemství a slabostí svých soupeřek, ale rozčilovala se, když někdo zkusil to samé na ni. Kladně ovšem hodnotím to, že autor skvěle vystihl její zaslepenost pomstou a nechal ji v té zbrklosti udělat sem tam i nějakou hloupost.

 

Když jsem začínala knihu číst, těšila jsem se na vykreslení upířího dvora, který přežívá na vlastních pravidlech až do současnosti a docela mě mrzí, že se více věcí neodehrávalo tam, ale ve škole. Nepopírám, že i škola měla své skvělé momenty, které mě bavily – například zkoušky. Místo studia a soutěžení šlechtických puberťáků by mě ale mnohem víc bavilo sledovat politiku upířího království, která byla spíš lehce naťuknutá a nechala mě hladovou po detailech. Upírští dvořané byli správně bezcitní a lidi, kteří bojovali o postup mezi elitní šlechtu, nebyli o nic lepší. Líbilo se mi politické pozadí příběhu, které bylo nastíněné. Jednalo se hlavně o dvě frakce bojovníků proti systému a s různými motivacemi svrhnout vládu Vampýrie. Počítám, že autor myšlenku a politiku rozvede více v dalších dílech a z tohoto důvodu mě lákají. Jen si nejsem jistá, že bych stála o další sledování osudů Johany.

Oceňuji také spoustu malých detailů a to, jakou vytvářely tyto detaily atmosféru. Věci jako upíří růže nebo vampýří housle – no paráda. Ty housle obzvlášť. Skvělé bylo také upíří cestování nebo způsob, jakým autor vyřešil na hostině rozdílné stravovací návyky vampýřích a lidských dvořanů. Scéna, kde se představily vampýří klisny, tak to bylo něco! Líbilo se mi také autorovo pojetí toho, jak to dopadne, když přimějete vampýra, aby si vás všiml a rozhodl se do vás „zamilovat“, či spíše podlehnout posedlosti vámi. Romantika ani náhodou, spíš krvežíznivá posedlost – a pořádně nebezpečná, to bylo jasně čitelné mezi řádky.

 

Kniha také v jednom překvapila, když už jsem tedy nakousla to zamilovávání. Na to, že je kniha YA příběhem se v ní vyskytuje naprosto nulová a nefunkční romantika. Hrdinka se prostě drží svého standardu a jen využívá city druhých. A ještě si umí fakt blbě vybrat, komu se rozhodne pomotat hlavu. K tomu jsem nezaznamenala ani ždibek chemie mezi postavami a ani náznak jiskření nebo upřímných citů z Johaniny strany. Všechno bylo velmi účelové a i když by se tomu – minimálně ze strany jistého mladíka – možná uvěřit dalo, nakonec šlo vždycky mnohem víc o přežití mezi šelmami než o lásku, přátelství nebo jiné vztahy. Kdo nemá romantiku rád, má jistě radost :) Podle mě by mnohem zajímavější bylo, kdybych nabyla dojmu, že Johaniny city jsou aspoň v jednom případě upřímné. Jenže Johys cítí jen touhu po pomstě a tady se chlap prostě neprosadí :D

Nejzajímavější na tom je, že ač mi hrdinka byla většinu knihy naprosto nesympatická a její rozhodnutí mi místy zvedaly kufr, do knihy se hodila. Nemohla od nikoho nic dobrého očekávat a tak ani ona nikomu nic moc dobrého nepřinesla. Stejně jako vampýři i ona měla na mysli především svoje dobro a svoje cíle. I když ji nemám ráda, považuji ji vlastně za docela dobrou a rozhodně přesvědčivou postavu.

 

Kdyby autor vynechal tu zpropadenou školu a Johana by se upíchla rovnou na dvoře, nejspíš bych byla z knihy podstatně nadšenější. Takto nevím, zda se mi chce v sérii pokračovat, i když konec vypadal hodně nadějně. Autorovi rozhodně nelze upřít schopnost vytvořit zajímavé postavy a pěkně hutnou atmosféru. Na druhou stranu mě některé části, kdy se příběh zvrhával spíš do YA klišé, zase tak moc nebavily. Je v tom ale naděje, že jakmile bude Johana vystudovaná a dostane se konečně přímo ke dvoru, přejde se pozvolna z malicherností a dětinského soupeření k vážným věcem a opravdovému souboji o moc. Kniha by se tak mnohem víc mohla začít podobat dospělé fantasy upířině a to by mě bavilo, soudě dle náznaků tohoto vyprávěcího stylu, který v knize rozhodně byl. Kniha je ale rozkročená mezi YA a dospělou fantastikou a to jí, podle mě, moc nesvědčí.

Jako rozjezd série tedy zaujalo a konec rozhodně navnadil na další díl. Jestli si to někdy přečtu znova? Spíš asi ne :)

 

O knize:

Autor: Victor Dixen

Série: Vampyria (1. díl)

Překlad: Alice Kottová

Vydal: Fobos

Rok vydání: 2022

Počet stran: 408

 

Další upířiny na bloGu:

Dracula, má láska - romantická záležitost

Můří deníky - upíří záhada na internátní škole

Nejchladnější dívka ve městě chladu - když se z upírů stanou "célebrity"

Prokletá krev - opět tu máme moderní francouzskou monarchii

Půlnoční slunce - Stmívání z pohledu Edwarda

Temná hrdinka - trochu jiné Stmívání

Zhoubný kmen: Nákaza - a jako poslední drsná upíří pecka pro dospělé