Když jsem knihu začínala číst, těšila jsem se na romantickou komedii, možná něco ve stylu Bridget Johnsonové nebo podobně. Jemně potrhlé hrdinky mám obvykle ráda. No tak pokaždé to nevyjde :) je jasné, že v tom množství knih prostě narazím na nějakou, která nebude to pravé pro mě. Kniha byla dokonalou ukázkou toho, jak postava se kterou si nesednu, otráví celý příběh.
Anotace:
Jediné, co Clem těší,
je jízda na kolečkových bruslích. Její práce v londýnském obchůdku je v
ohrožení, bývalý přítel chce být její nejlepší kamarád, soused si vymohl soudní
zákaz volného pohybu jejího psa a rodiče uprchli ze země a nechali jí na krku
své dluhy.
Když zjistí, že ještě ke všemu někdo ukradl její identitu
a vydává se za ni, je naštvaná a rozhodne se
svou dvojnici vypátrat za každou cenu. Vrhne se proto do bláznivé honby za
spravedlností, která zahrnuje i docela okouzlujícího detektiva, který se zdá
být neobvykle zaujatý nejen tímto zapeklitým případem, ale hlavně Clem
samotnou.
…
Na začátku kniha vypadala slibně. Sice se děj rozvíjel jen pomalu a autorka nejdřív důkladně seznamovala s hrdinkou a její životní situací, ale to mi nevadilo.
Za to mi ale vadilo něco jiného a to bohužel velmi. Hlavní hrdinka Clem samotná. Jako postava se pro mě vůbec nepovedla. Upřímně to přiznávám – většinu knihy mě neskutečně rozčilovala. Na konci už jsem jí měla tak plné zuby, že jsem knihu málem odložila. A kvůli ní bude bohužel i tento článek vyznívat dost negativně, i když se kniha vůbec nečetla špatně.
Ze začátku mě zajímala ona i její život jako každá nová postava. Zaujal mě její koníček – něco jako bruslařské rugby, to jsem ještě nikde neviděla a ani nevím, že to vůbec existuje. K hrdince se to hodí, je to taky takové divoké a nespoutané. Taky v oblibování sýrů bychom si nejspíš rozuměly. To je ovšem asi to jediné pozitivní, co o hrdince knihy můžu říct. Clem je potřeba brát takovou, jaká je, což mi v tomto případě moc nešlo. Vůbec mi to nešlo! Na začátku jsem myslela, že se třeba poučí a změní po té, co dostane několikrát přes prsty, ale to ne. Byla to sice žena přes třicet, ale chováním, rozumem a zodpovědností byla spíš tak desetiletá. Ráda bych napsala, že dřív koná, než myslí, jenže ona nemyslí vůbec. Ve většině situací udělá vždycky tu největší pitomost, přes to, že ji všichni varují, aby to nedělala. Neumí říct nikomu ne i přes to, že se tím dostane do problémů nebo prostě danou věc nechce a není jí příjemná.
Naprosto jsem nepochopila, jak by mohl takový člověk samostatně existovat (byť v knize). Připadala mi lhostejná ke všemu kromě sýra, bruslí a vlastního psa – pokud ji něco nezajímalo, nechala to kolem sebe plynout. Nechala práce pro jinou, která ji uživila jen tak tak, byla samý dluh a přes to neměla naprosto přehled o financích? Až takový, že ji někdo pravidelně okrádá o vyšší částky a ona to nezjistí? Když přijde o práci, místo hledání nové (protože má hypotéku a na účtu mínus) se vrhne do detektivního pátrání a pohybuje se tak na hraně zákona, že už je za hranou? Dobře to ví a stejně to udělá! Její život byl sledem nerozumných rozhodnutí a dětinského nezodpovědného chování. A pokaždé se divila, když za její průšvihy byl na ni někdo naštvaný. Já jsem se divila, že ji nevyrazili z práce už po prvním průšvihu nebo nezabásli hned po tom dalším. Přitom věděla přesně, kde dělá chybu a která rozhodnutí jsou špatná a stejně šla a udělala to zase i s tím vědomím, že to je špatně. Dokonce ještě víc špatně než před tím. Upřímně nechápu, co na ní přitáhlo pozornost chlapa, jako byl Gus.
Nevyžaduji v knihách úplně reálné hrdinky, ale přesto by alespoň trochu věrohodné jejich chování být mělo, alespoň natolik, aby dokázaly v příběhu normálně žít, když už je zasazený do našeho světa. Nevyžaduju, aby hrdinky dělaly jen rozumná rozhodnutí, naopak, chyby jsou žádoucí. Jenže taky je žádoucí se z nich poučit a ne ještě na konci za všechno, co udělala špatně a nikdy to neodčinila ani se neomluvila, „dostat odměnu“. V knihách to bývá většinou tak, že hrdinky svoje chyby pochopí a napraví a musím říci, že takové příběhy mi vyhovují o dost víc.
Ve zkratce mi byla krajně nesympatická a pokud měla nějaké kladné vlastnosti, zahanbeně přiznávám, že se mi utopily v té její nebetyčné hlouposti a zbrklosti, prostě si je nevybavuju. (Pozn. Níže přeci jen na jednu přijdu :))
Druhou hlavní postavou v knize byl Karlík Buckett. Byl to pes hlavní hrdinky a jeho existence v příběhu pro mě byla trochu záhadou. Nejčastěji opakované slovo bylo Karlík Buckett, až tak, že už mi místy vadil taky, protože v příběhu neměl jedinou důležitou roli. Pořád jsem čekala, kdy se s ním něco stane – kdy třeba způsobí přelom v pátrání nebo se nějak zapojí do děje, ale to ne. Prostě byl. Musím ale uznat, že to, jak ho měla hrdinka ráda a jak byl pro ni důležitý, mi bylo sympatické a přidávalo jí to nějaký ten bod.
No dost žehrání na hrdinku. Teď je tu něco, co se mi na knize docela líbilo. Byla to zápletka s krádeží identity a dvojnicí. V anotaci mi to přišlo jako hodně zajímavý nápad a byla jsem zvědavá, s čím autorka přijde. Provedení se se mnou ale úplně nepotkalo. A mohla za to zase postava. Začala si hrát na amatérskou detektivku a byla trochu neřízená střela.
Ze začátku ta mírně detektivní zápletka vypadala slibně. To, jak Clem narážela na první známky činnosti své dvojnice a jak ji zkoušela vypátrat, mě na chvilku zaujalo a přinutilo knihu přeci jen číst dál. Pak ale začalo být jednání postavy opět přitažené za vlasy. Přitom stačilo tak málo! Autorka mohla třeba nechat postavu pracovat v součinnosti s policií na jejich žádost a ne se vrhat do nebezpečí po hlavě, policii navzdory. Do děje se tak mohl zapojit i trochu víc Gus a romantická linka tak mohla být propracovanější. Možná by potom byly více viditelné i narůstající city postav a celá romantika by nepůsobila jako sex na jednu noc.
Kromě uvěřitelnější romantiky mi bohužel chyběl v knize i humor, na který jsem se těšila. Několik situací bylo mírně k pousmání, to přiznávám. Asi by to bylo i celkově lepší, kdyby mě hrdinka tak neštvala. Většinu věcí, které by někdo přikládal roztomilé potřeštěnosti, jsem já přičetla výše zmíněným vlastnostem a ty mi bohužel nepřipadají u dospělého člověka veselé ani trochu.
Co se morálního aspektu příběhů týká, taky jsem ho moc nepobrala. Nejen, že ho v romantické komedii ani není třeba, ale tady byl jaksi celý převrácený. Autorka asi chtěla naznačit, že každý si zaslouží šanci a pomoc z průšvihu, ale vážně? V tomto konkrétním případě mi to tak nejen nepřipadalo, ale způsob, jakým se rozhodla zápletku vyřešit, byl vyloženě hloupý. Taky se mi upřímně nelíbilo, jak snadno hrdince všechny její nerozumné akce prošly. No dobře, chtěla pomoct jiné lidské bytosti. Sice úplně blbě, ale aspoň ctila heslo „Kdo po mně kamenem, já po něm chlebem“. Ano! Mám tu dobrou vlastnost – Clem rozhodně uměla odpouštět lidem, kteří jí ublížili nebo ji nějak využili a poškodili.
Příběh měl i světlejší momenty, ale celkově mě kvůli chování a osobnosti hrdinky kniha spíš rozčilovala. To mi bohužel trochu kazilo i jinak dobrou čtivost knihy a ke konci už jsem se musela nutit k dočtení. Chápu nicméně, že své čtenáře si kniha určitě najde. Stačí jen si sednout s Clem a příběh vůbec špatný nebude. Pro mě spíš slabší průměr a rozhodně nic, k čemu bych měla chuť se vracet.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Pokud vás, mému článku navzdory, příběh láká a chcete si udělat vlastní
názor, najdete knihu zde.
O knize:
Autor: Natalie Coxocá
Překlad: Klára Kolinská
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2023
Počet stran: 352
Žádné komentáře:
Okomentovat