Hladoví

 

Knihy jsem si všimla v knihkupectví v podstatě náhodou, kdy mě upoutala obálkou. Anotace taky nebyla nezajímavá. Tak jsem si knihu koupila a nečekala jsem nic moc. Spíš prostě další klasický YA příběh. Nooo… tak to jsem byla malinko vedle. Kniha sice byla o mladé dívce, ale nic typického pro YA žánr jsem v ní neobjevila.

 

Anotace:

Příběh dívky žijící v divočině ze skla a oceli, plný akce a života na pokraji smrti. Protože když matička Země nedovede uživit hladové krky, nezbývá než se bít o život.

„Naše sobeckost zabije lidskost, protože udrží na živu člověka...“ Celie je ženou divočiny. Ta divočina má podobu skla, oceli a vypleněných mrakodrapů, které měly kdysi dávno vyřešit problém přelidnění – marně. Ze světa je anarchie bez struktur, jen každodenní boj o jídlo, boj na život a na smrt. Co se ale stane, až dívka projeví soucit? Co potom, až druzí odhalí její maskované ženství? Divočina má mnoho nástrah…

Panika vypukla, když jí bylo deset. Tehdy se přelidnění zvrhlo v katastrofu, hladovění a krvavý boj o jídlo. Z lidí se stala zvířata bez soucitu, jen se sobeckým pudem sebezáchovy. Život se omezil na sháňku po jídle a rvačky.

Celie není jiná. Dožila se dospělosti jen proto, že se naučila zápasit a lhát o svém ženství. Ve světě tělesné síly jsou ženy jen ohroženou výjimkou, téměř vymřelým fenoménem odsouzeným k zániku. Ale co když se přeci jen najdou muži ochotní je chránit? A co když jejich láska dokáže porazit anarchii?

 

…

Hned na začátku se musím přiznat k předsudkům. Rozhodně bych nečekala, že takový příběh objevím v samonákladech u Pointy. Je mi jasné, že samonákladem nevycházejí jen knihy, které u nakladatele neuspěly, ale stejně od nich čekám spíš průměrné a oddechové kousky. Nevím, jestli autorka zkoušela s knihou nakladatelství a ani mě to vlastně nezajímá. Podstatný závěr je, že si od autorky ráda přečtu další knihu, pokud nějakou vydá ať už v samonákladu nebo u nakladatelství.

Toliko úvodní kecy a přistupme k líčení mých zážitků ze čtení Hladových. Hladoví mě překvapili. A ještě je to hodně slabé slovo.  Překvapení se dostavilo hned v několika věcech. První byl neskutečně pěkný styl psaní. Autorka používá krásná slova, má zajímavé popisy a měla jsem pocit, že se do své postavy dokonale vcítila. Díky tomu mě pobyt v hlavě hrdinky opravdu zaujal a vtáhl. Kupodivu, i když jsem neměla příběhu co vytknout a kniha je poměrně tenká, jsem ji nedokázala přečíst najednou. Ve druhé polovině jsem si musela dát od mizérie místního světa a neustálých bojů pauzičku.

 

Autorka v příběhu představí prostřednictvím vyprávění a vzpomínek své hlavní hrdinky Celie dystopický svět, ve kterém bych se octnout nechtěla. Není přesně určeno místo, kde se příběh odehrává, ale podle náznaků a jmen bych odhadla Ameriku – to nicméně není pro příběh vůbec podstatnou věcí. Fascinující na příběhu je to, jak uvěřitelně autorka představuje dystopický svět a zakládá ho na potížích, na které by současné lidstvo úplně klidně mohlo dojet. Na první dobrou to zaujme a chcete se dozvědět víc. Hlavně tedy jak se to stalo a jak to s hrdinkou dopadne.

Celie přežívá od deseti let sama a naučila se přežít. Vyhýbá se pozůstalým městským zástavbám, protože by tam mohla narazit na jiné lidi, pro které by mohla být soupeřem o jídlo nebo hůř jídlem samotným. Nebo ještě hůř – ženou. Přežil totiž jen ten, kdo byl silnější, schopnější se porvat o zbytky a nebo chytřejší a dokázal se lépe vyhnout střetům s ostatními hladovými. A ženy to, minimálně v prvních dvou případech, z logických důvodů nebyly. Zbývá jich už jen velmi málo… nemusím dodávat víc, že ne?

Celie sama je stvoření plné vypěstovaných instinktů, téměř zvířecích, které jí velí být opatrná, utíkat, schovávat se. Naučila se opatřit si jídlo. Naučila se odhadnout, kdo je slabší a využít toho. Naučila se nepřeceňovat své síly a využít toho, že ji samotnou ostatní podceňují. Naučila se skrývat své ženství, protože slabá žena ve světě mužů bojujících o potravu nemá šanci a stává se terčem.

V první polovině na mě působila přesvědčivěji. Změna, která se s ní v druhé půlce udála, se mi zdála hodně rychlá. I když asi pochopitelná, vzhledem k událostem.

Celiiny vzpomínky mě zavedli i do dob kdy „to začalo“. Ona byla desetiletá holčička, která byla najednou sama a okolo ní se odehrávala apokalypsa násilí a boje o přežití. Navrch nad lidstvím a morálními zásadami získalo právo silnějšího. Dozvěděla jsem se, co se stalo, a jak lidstvo postupně dospělo až do této situace. Jak ke katastrofě nakonec vedla jen docela malá událost – jediné osobní selhání a momentální převaha sobeckosti jednotlivce a jeho zájmů nad zájmem většiny. Pochopila jsem, že lidstvo v příběhu je rozhodně celkem beznadějně v prdeli a přitom autorka dokázala do děje vložit i záblesky krásných okamžiků, aby nakonec skončila u něčeho, jako je malá jiskra naděje na záchranu lidstva a na to, že v lidech zůstalo přeci jen trochu víc než hlad a instinkty.

 

Nemůžu říct, že by se to četlo úplně snadno. Hrdinka má dost těžké myšlenky a v její hlavě jsem vězela pořádně hluboko, vzhledem k tomu, že příběh vyprávěla. Jak se žije, když bojujete o každé sousto, musíte skrývat, že jste slabší a co víc, že jste žena? Myslím, že to autorka dokázala vylíčit přesvědčivě, stejně, jako popisy bojů, prostředí a chování jednotlivých postav. Naprosto jsem věřila, že takto by svět opravdu vypadal. Vůbec mi nepřišel na mysl ani stín pochybností, že lidé by se zachovali přesně takto. Jen bych možná očekávala mnohem víc tlup. Třeba i byly, ale v knize neměla autorka prostor zabývat se něčím víc, než výsekem světa okolo hlavní hrdinky.

Autorka má nádherné vyjadřování a své hrdince darovala opravdu zajímavé myšlenky. Místy bych to nazvala až zoufale realisticko-poetický pohled na svět. Hrdinka neměla naprosto žádné iluze o světě, ve kterém už tak dlouho musela přežívat. A přece v něm viděla i hodně pěkných věcí – pravda ne ve spojitosti s lidmi, ale i tak :)

Trochu mě zklamala romantická linka. Pouze ale v tom, že jsem ji očekávala o něco výraznější. Ti dva ale moc prostoru nedostali. Spíš hodně málo a nebýt celou dobu v hlavě hlavní hrdinky, asi by mi vůbec nedocvaklo, že k němu něco cítí. Nemůžu ale popřít fakt, že láska má v příběhu své místo jako symbol znovu nabývané lidskosti a naděje. Je i pochopitelné, proč hrdinka byla v přiznávání svých citů tak opatrná a proč je považovala spíš za hrozbu, než za něco dobrého. Na stejné úrovni měla i další „sociální záležitosti“ v naší současnosti běžné. Také z pochopitelných důvodů. Nepříznivci romantiky nemusí mít obavu. City jsou zde opravdu jen náznakem a v začátcích.

 

Slabšímu hodnocení knihy se trochu divím... a vlastně i trochu nedivím :) – toto rozhodně není příběh pro každého. Není to oddechová a snadno stravitelná beletrie. Popisy zápasů o jídlo a bojů o život dokázaly být ve své zoufalosti dost vyčerpávající a ve finále šlo stále o totéž. Autorka naštěstí v polovině přeřadila ze solitérní jízdy hlavní hrdinky pustinou na příběh, jehož děj se najednou přenesl do skupiny lidí. Hrdinka sice měla co jíst, ale ve společnosti ostatních přicházeli zase jiné potíže, hlavně vzhledem k tomu, že byla jedinou ženou mezi muži. Gentlemanství se nepěstovalo, šlo hlavně o jídlo a vyhrával silnější. Ona, jako holka, navíc měla pro tlupy chlapů ještě jeden zajímavý a dost lákavý potenciál. Bylo tedy docela zajímavé, když autorka přivedla do děje mužské postavy, které se k ní chovaly jinak, než byla dosud zvyklá. Bylo to pro ni matoucí a podle mě autorka skvěle vystihla to, jak ji to spíš oslabovalo, než aby jí to přineslo více sebevědomí.

Nejsem si úplně jistá, že kniha zaujme nenáročného čtenáře. Pokud hledáte oddechovku, tak tady nehledejte. Na to je autorka příliš přesvědčivá ve vykreslení dystopického světa a myšlenek hlavní hrdinky, které se ničím oddechovým rozhodně nemají čas zabývat. Pokud máte rádi popisný a poetický styl psaní, mohla by vám kniha sednout. Musíte ale odpustit lehce naivní závěr, který sklouzává k naději a tím trochu kazí zoufalý boj o přežití, který autorka popsala tak dobře :) Na druhou stranu, kdo by chtěl číst knihu zcela bez naděje na to, že se všechno může ještě spravit?

 

O knize:

Autor: Eliška Pohnerová

Vydal: Pointa

Rok vydání: 2022

Počet stran: 296