Můří deníky

Autor: Rachel Kleinová
Překlad: Markéta Demlová
Nakladatel: Knižní klub
Rok vydání: 2011
Počet stran: 224

Anotace:

Šestnáctiletá hrdinka, žijící v luxusní internátní škole, si zapisuje do deníku sve nejtajnější myšlenky. Ovládá ji stále rostoucí posedlost spolužačkou, se kterou sdílí ložnici, Lucy Blakeovou, a nemyslí na nic jiného než na její přátelství s novou žákyní Ernessou, tajuplnou, náladovou bledou kráskou s uhrančivým pohledem. S Ernessou jsou spojeny ponuré klepy, podezření a tajemství i řada hrozivých nehod. Školou se šíří hrůza a Lucy už neví, co je skutečnost a co je jen výplod zjitřené představivosti. Tajuplná, hrůzná atmosféra v sobě spojuje všechny děsy, touhy a úzkosti dospívání. Středobodem deníkových záznamů je jediná otázka: je Ernessa skutečně upír, nebo vypravěčka uvízla v horečnatém světě vlastní fantazie?

Můj názor:

Kolem Můřích deníků jsem kroužila jako můra opravdu hodně dlouho. Pořád jsem váhala, jestli koupit nebo nekoupit. Nakonec jsem ji přihodila k jiné objednávce, aby se mi vyplatilo poštovné. Vzala jsem ji do rukou po dočtení náročnějšího románu jako tenkou jednohubku.  Ale úplně jednohubka to nebyla. Vlastně mi pěkně zamotala hlavu :).

Příběh se odehrává na internátní škole pro dívky. Je psán formou deníku a v rámci žánru docela zvláštním způsobem. Zápisky jsou krátké a nejdříve mě v nich pisatelka seznámila se svými myšlenkami, životem na internátní škole a se spolužačkami. Deník je ale normální jen do chvíle, než se v něm začne objevovat jméno jedné z dívek – Ernessa.

Zdroj

Vypravěčka příběhu – pisatelka deníku se mi zprvu jevila jako čistá a nevinná duše, která je trochu osamělá. Moc kamarádek na intru nemá, jen pár nejbližších a tu úplně největší, Lucy. Těšila se na nový školní rok, kdy bude konečně bydlet s Lucy v jednom pokoji. Ta se ale stane příčinou jejího největšího zklamání, když se začne více přátelit s Ernessou. Ernessa je na intru nová a je jiná, divná. Nikdo ji nevidí jíst, nechodí moc ven, její pokoj je věčně zavřený, nezabydlený a šíří se okolo něj divný zápach, zdá se, jakoby Ernessa ani nespala ve své posteli. A vůbec se kolem ní děje spousta divných věcí. Při čtení deníku se ale zdálo, že si těch divností všímá jen pisatelka.

Upřímně, nebyla jsem si vůbec jistá, čemu věřit. Na začátku bylo naznačeno, že se vypravěčka příběhu léčila u psychiatra a nejspíš i proto byla moje chuť uvěřit mírně nahlodána. Pořád jsem čekala, že mě autorka nějak napálí a že to, co se děje, není skutečné. Na druhou stranu některé momenty v příběhu byly napsány takovým způsobem, že to bylo jasné jako facka. Trochu to vlastně připomínalo Drákulu, jen za upíra tu nebyl hrabě, ale mladá holka.

Zdroj

Internát, kde jsou slečny ubytované, připomíná spíš pavilon šelem, většina hulí jako fabriky všechno od cigaret, přes hašiš a trávu a já nevím co ještě hoří. Když se dostanou k alkoholu, chlastají jako duhy. Takže… normální intr? :) Některé z holek si hrají na těžké intelektuálky, některé zaujaly postoj rebelek a některé si nehrají vůbec na nic. Tyhle rozdílné povahy také způsobují to, že Ernessu vnímají každá jinak, některé dokonce postupně vypravěčce uvěří. S tím, jak je čím dál více dívek podezřívavých, začnou se stávat podivné nehody. A jak bych asi čekala, Lucy chřadne a chřadne, až…

Tahle kniha je divná, mám z ní doteď zamotanou hlavu a přitom jsem s příběhem spokojená. Bavilo mě to, napínalo mě to, mátlo mě to. Styl deníku, kterým je psaná, mi vůbec nevadil. Naopak díky tomu bylo vše takové osobnější a vlastně i tak trochu děsivější, než kdybych vše sledovala jako nezaujatý pozorovatel. Přiznávám, že jsem si u čtení užila i slušnou dávku napětí, až téměř strachu. Postavy byly skvělé – obzvlášť Ernessa. Bavily mě i vypravěččiny úvahy a to, jak je předkládala ve svém deníku.

Celkově kniha stála za to. Pořád jsem z ní taková jaksi rozklepaná. Tak si představuji dobře napsaný příběh.