...: V kolektivu oblíbená

Hana a její neobyčejně každodenní cesta mezi knihami

Když jsem si psala o tuhle knihu, očekávala jsem humor, nadhled, různé šílené situace a zároveň takový ten typický přesah plný vážnosti, nespravedlnosti a obav. U knih a filmů z této doby to tak bývá, že mají různé zajímavé přesahy do mezilidských vztahů a společenských situací. Obvykle jsou knihy i filmy dobré a já si na ně potrpím. Byla jsem zvědavá, jak si V kolektivu oblíbená povede, protože od autora jsem zatím nečetla nic.

Anotace:

Hana a její neobyčejně každodenní cesta mezi knihami

Hana Pavla Taussiga, který si v Česku získal pozornost jako Chlapec, který přežil pochod smrti, čtenáře velmi živě přenáší do doby padesátých let, do Státního nakladatelství beletrie, kam mladá Hana souhrou okolností nastupuje jako doručovatelka. Pavel Taussig jako pamětník, který v té době v podobném podniku pracoval, přesně zachycuje období a události v národních podnicích za vedení (nebo řádění) šéfů zvláštního ražení a odhaluje tak zásady (ne)fungování nakladatelství, potažmo celého státního zřízení.

Předkládá tak velmi vydařenou momentku tehdejšího světa plnou dobových hlášek a průpovídek, sepsanou lehkým a pestrým jazykem, kterému porozumí i ti, pro něž je tato doba již na hony vzdálená. Toto absurdní vyprávění o absurdních časech je zároveň velmi lidské, pravdivé a smutné, ale zároveň neobyčejně vtipné, kdy ironii a sarkasmus plynule střídá čistý humor, která čtenáře upřímně rozesměje. Vhodné jazykové prostředky pak souladí s barevnými a plastickými charaktery a celý příběh má dynamiku.

Hanino mládí a optimismus stojí v přímém kontrastu s tehdejší dramatickou situací, kdy se i ona osobně musí vypořádat s velkým zásahem do života – nuceným odchodem ze školy a zdánlivě bezdůvodným uvězněním otce; její naivita se dostává do sporu s protřelostí a intrikami „kádrovníků“.

Přesto není Hana jen příběhem doby, jak by se mohlo zdát, ale příběhem člověka, ve kterém se ona doba odráží a která ho, ať chce, nebo ne, mění.

…

Lákavé na příběhu bylo už jen prostředí nakladatelství. Kdo by se nechtěl mrknout do zákulisí a ještě v „TÉ době“. Málo co bylo totiž tak absurdní a zároveň děsivé, jako budování socialismu. Zde konkrétně se buduje v nakladatelství beletrie a tudíž mají soudruzi redaktoři důležitý úkol – správně působit na masy a vydávat jen ty správné a schválené knihy. Co na tom, že ty knihy nikdo nečte (což jsem se teda nedivila). Hlavně plnit plán!

Mladá, nedostudovaná Hanka získá práci v bratislavském nakladatelství vlastně spíš omylem. Prostě šla ve vhodnou dobu kolem a obsadit místo se muselo rychle. Kniha potom sleduje její osudy coby začínající doručovatelky a následně i kariérní postup.

Postavu Hany by měl asi leckdo chuť nazvat zakřiknutou puťkou, ale zase tak úplně pravda to nebyla. Jestli z počátku zakřiknutě působila, bylo to proto, co potkalo její rodinu. Proto, že musela opustit školu těsně před maturitou a proto, že nastoupila do práce, kde byla zdaleka nejmladší a nejméně zkušená životem, politickou situací i po stránce pracovní. Nad hlavou holce visel Damoklův meč otcova „provinění“ proti straně a státu a ona měla strach, co se stane, až si ho ostatní všimnou. Budou s ní vůbec mluvit, přijde o místo stejně, jako přišla o maturitu? V Haně se snoubí taková ta lehká naivita a nezkušenost mládí s, řekla bych opatrností danou dobou.

Dobová atmosféra se mi zdála skvěle vystihnutá, i když nemohu posoudit osobně. Je vykreslená s příjemným nadhledem, ale i tak je v textu patrná tehdejší obava lidí ze strany a kovaných straníků. Lidi se všechno snažili zlehčovat a brát s nadhledem, ale jen do chvíle, než se do akce vložily komunistické kádry. Pak byl najednou ten strach patrný i přes veškeré žertíky.

Absurdita budování socialismu je krásně vykreslená v situacích, při kterých jsem se prostě musela smát. Když člověk viděl ty blbce, které strana vynesla nahoru, bylo to prostě vtipné. Při čtení narazíte i na šílenosti jako je například socialistické školení nukleárních expertů, zahraniční návštěva ze sovijetskeho sajuzu (našeho vzoru), řádění cenzorů, kariérní mely mezi zaměstnanci… Když si to tak jeden přečte, vůbec se nediví, že tu je ještě teď takový nesnesitelný bordel, když tohle všechno bylo možné. Mezi tupými kapříky na vedoucích postech se ale pohybovaly dravé štiky (na postech ještě vyšších), převlečené za hodné pány, na něž bylo potřeba dávat si setsakra pozor. Stačilo málo, aby se člověk dostal do hledáčku strany a celý život si pokazil mžiknutím oka. I takové situace v knize jsou. Pan autor občas nechá v knize mezi srandičkami vykouknout i věci, které rozhodně humorné nebyly a z úplně nevinných činů a slov vyrostou kolosální průsery, při kterých padají hlavy, končí kariéry a ničí se rodiny. Na druhou stranu bylo možné i využít příležitosti a přesně o to se pokouší i Hana, aby pomohla otci z vězení. Politická situace ji přiměje jednat způsobem, o kterém si nemyslela, že je ho vůbec schopná. Naučí se uvažování, že účel občas světí prostředky.

Příběh je hodně zaměřený na mezilidské vztahy a pletky na pracovišti. A samozřejmě na jejich komplikované taje v dobách socialismu. Tehdy si člověk musel dávat pozor s kým mluví a o čem, s kým se zaplétá a proč a hlavně kdo má jaký škraloup na štítu čisté socialistické osobnosti. S tím pak bylo pochopitelně radno se moc nezaplétat. Tohleto dávalo vzniknout v kolektivu specifické atmosféře, kterou se podařilo v knize zachytit velmi věrně. Strana tenkrát uměla pouštět hrůzu a trestat velmi efektivně i za úplné nesmysly (z dnešního pohledu) a několik takových trestných výprav v příběhu je. Čtenář se velmi dobře baví do chvíle, než si uvědomí, že to byla realita. Pak smích doplní i celkem nepříjemné mrazení v zádech.

Pan autor má skvělý písemný projev. Kniha se čte prakticky sama a text příjemně plyne. Dnes už se naštěstí tomu všemu můžeme klidně smát i nahlas, takže vůbec nebude vadit, když knihu označím především za humoristickou, i když přináší také svědectví o dané době. Mimořádně vydařená je i po vizuální stránce. Text je doplněný kolážemi, z nichž některé vytvořil autor. Má příjemný formát akorát do ruky. Je také docela krátká, takže spolu se skvělou čtivostí a zábavností to bohužel znamená, že jsem ji přečetla dost rychle. Ani by mi nevadilo pokračování. Ráda bych věděla, jak Hanin příběh pokračuje. Na konci knihy je uveden i autorův životní příběh, který je neméně zajímavý a při čtení ho určitě nevynechejte.

Anotace knihy zde klidně může plnit i roli recenze, protože knihu naprosto přesně vystihuje. Pokud vás tedy zaujala, rozhodně neváhejte a knihu si pořiďte. Je tenoučká, nezdrží vás dlouho, ale rozhodně za to stojí.

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.

Na knihu se můžete podívat zde.